Asi to znáte všichni – už téměř upadáte do sladkého snění, a najednou sebou tělo škubne, což vás probudí. Je to velmi nepříjemné, ale zároveň absolutně neškodné. Podle lékařů se jedná o tzv. myoklonii, tedy o svalový záškub, který prý částečně představuje odpověď těla na náš rušný život. Při usínání klesá tlak, snižuje se frekvence dechu a zpomaluje se srdeční rytmus; zároveň se zvolňuje mozková činnost a jednotlivé funkce našeho řídicího orgánu se postupně vypínají. To vše pak vyústí do fáze dřímoty.

Pokud na vás ale například doléhá stres z práce, před spaním jste sportovali nebo jste si dali třeba kávu, mozek vyšle tělu signál, že ještě nechce spát – že je potřeba pracovat –, a fáze předcházející spánku se tak naruší. Mozek je zkrátka zmatený, a když dá svalové soustavě pokyn k uvolnění, dojde naopak k cuknutí. Tělo se tedy tímto způsobem podvědomě brání spánku.

A jak nežádoucím záškubům předejít? Vyhněte se před usínáním veškerým stresům a stimulantům a pokuste se uvolnit.

Image

Čtěte také

Zeptej se vědce: Je možné spánkový deficit dospat?

Na největším dánském ostrově Sjælland stojí Borgring, záhadná vikingská pevnost prstencového tvaru z 10. století. Údajně ji tam nechal postavit dánský král Harald I, známý jako Harald Modrozub, podle něhož dostala své jméno technologie Bluetooth.

Archeologové letos v létě v této pevnosti objevili unikátní soupravu minimálně 14 železných nástrojů. Dnes jsou nástroje již notně zrezivělé, ale Vikingové je podle všeho používali ke stavbě svých domů nebo i lodí.

TIP: Amatérský archeolog objevil zlatý poklad pocházející z doby bronzové

Soupravu nástrojů lokalizovali amatérští archeologové, kteří prohledávali okolí pevnosti s detektorem kovů. Podle archeologů je to poprvé, kdy někdo nalezl celý soubor vikingských nástrojů přímo na místě, kde se používaly. Železo bylo v době Vikingů drahé a řemeslníci si těchto nástrojů nepochybně cenili.

Ropuchy obrovské (Bufo marinus) se rychle množí a osidlují další území, a tak ohrožují i jedno z posledních útočišť kunovců severních (Dasyurus hallucatus) – Kimberley. Vačnatci si přitom nedokážou sami vytvořit kolektivní averzi vůči konzumaci ropuch, protože po jejich požití většinou rychle umírají.

Vědci proto odchytili 62 mladých kunovců, které krmili mláďaty ropuch vážícími jen dva gramy. Jed takto malých ropuch nemohl kunovce usmrtit, ale spolu s přidanou látkou thiabendazolem vyvolávajícím zvracení způsobil vačnatcům značnou nevolnost. Vědci pak sledovali, zda nepříjemná zkušenost postačí k tomu, aby se vačnatci začali ropuchám vyhýbat a dávali přednost jinému úlovku. Když jim na konci studie nabídli živou ropuchu, s potěšením mohli konstatovat, že kunovce na ně přešla chuť.

Na nápad přivedla jednoho z autorů studie Jonathana Webba moderní verze pohádky o Červené Karkulce, v níž babička zašije vlkovi do břicha velké množství cibule. Když se vlk probudí, je mu tak zle, že si babičku ke svačině už nikdy nedá. „Napadlo mě, že když u kunovců vyvoláme po sežrání ropuchy dostatečně velkou nevolnost, vytvoří si vůči nim odpor,“ říká Webb. A zdá se, že tento princip skutečně funguje. „Proškolení“ kunovci žili po vypuštění do volné přírody pětkrát déle než jedinci z kontrolní skupiny, kteří neměli žádnou zkušenost s nevolností vyvolanou žabím jedem a thiabendazolem.

TIP: Ďábel u brány pekelné aneb Rakovinou stíhaný tasmánský čert

Podle ochránců přírody to zatím vypadá jako slibný začátek další etapy dlouhotrvajícího boje proti invazivní ropuše obrovské. V ideálním případě by se averze vůči ropuchám měla stát dědičnou a zajistit tak bezpečí dalším pokolením. Celoplošné „školení“ kunovců by pak mělo proběhnout formou návnad z ropušího masa s přídavkem thiabendazolu shazovaných do oblastí osídlených kunovci z letadel ještě před invazí ropuch. Ochránci přírody se chtějí postupně zaměřit i na další ohrožené živočichy jako jsou varani či tilikvy australské. Hlavní podmínkou pro podobné projekty je však prokázaný dlouhotrvající efekt.

Konstrukce Messerschmitt Bf 110 se těšila přízni samotného říšského ministra letectví Hermanna Göringa. Také osádky své „Zerstörery“ chovaly ve značné oblibě a velmi vysoko je cenilo rovněž velení Luftwaffe.

Během letecké bitvy o Británii však při poklesu úspěchů současně dramaticky narostly ztráty a letoun získal stigma neúspěšného typu. To ovšem neznamená, že by Messerschmitt Bf 110 byl špatným letounem. Právě naopak, šlo o kvalitní typ, který však kvůli omezením daným zvolenou koncepcí nemohl v celém rozsahu splnit očekávání vůdců Luftwaffe.

Jako poměrně těžký dvoumotorový stroj se totiž nedokázal plně měřit s jednomístnými jednomotorovými stíhačkami. Tento problém se naplno projevil právě v létě a na podzim 1940 nad britskými ostrovy během střetnutí se spitfiry a hurricany RAF. Jenomže po skončení letecké bitvy o Británii se Bf 110 zúčastnil ještě mnoha úspěšných nasazení a osvědčil se v mnoha rolích: jako ničitel bombardérů, bitevní i průzkumný letoun a velmi úspěšný noční stíhač.

Ve výrobě se udržel ještě déle než typy Me 210 i Me 410, které byly konstruovány k jeho nahrazení. V letech 1938 až 1945 vzniklo více než 6 000 exemplářů (z toho přes 2 000 zastupovalo noční stíhačky). Vývoj zahájila společnost Bayerische Flugzeugwerke AG roku 1934 na základě požadavků Říšského ministerstva letectví na takzvaný„Kampfzerstörer“, tedy letoun spojující roli bombardéru a těžké stíhačky. V roce 1935 byly propozice RLM změněny na čistý těžký stíhací letoun (Zerstörer).

Konstrukční tým nový letoun koncipoval jako dvoumístný dvoumotorový samonosný dolnoplošník celokovové konstrukce, se zatahovacím podvozkem a krytou kabinou. První prototyp Bf 110 V1 vzlétl 12. května 1936. Výroba úvodní sériové verze Bf 110B­1 se rozběhla roku 1938 a trpěla slabými motory Junkers Jumo 210G o 500 kW. Skutečně výkonným letounem se stala až varianta Bf 110C­1 spojující moderní účelně řešený drak s vynikajícími motory Daimler­Benz DB 601A. Do výroby byla zavedena koncem roku 1938.

Výborná noční stíhačka

Letouny se velmi úspěšně zapojily do útoku na Polsko a do bojů ve Skandinávii. Během bitvy o západní Evropu na jaře 1940 dosahovaly rovněž dobrých výsledků. Problémy se vyskytly až v letecké bitvě o Británii, kdy se Bf 10C a Bf 110D zapojily do strategické bombardovací ofenzivy proti dobře organizované obraně. V roli doprovodných stíhaček selhaly, zato se dobře uplatnily coby efektivní stíhací bombardéry.

Útoky na pozemní cíle se pak staly jejich hlavní úlohou během bojů na východní frontě. Aktivně působily také ve Středomoří a v severní Africe. Vedle stíhacích a bitevních akcí se typ úspěšně věnoval také vzdušnému průzkumu. Ve verzích Bf 10F a hlavně Bf 110G (do výroby zavedena roku 1942) se konstrukce doslova našla při plnění defenzivních úkolů v rámci protivzdušné obrany třetí říše.

Ve specializovaných provedeních se Bf 110 stala skutečně vynikající noční stíhačkou disponující stále dokonalejšími radary a účinnou střeleckou výzbrojí (vedle zbraní pálících vpřed jeho možnosti zvýšila roku 1942 montáž dvou 20mm kanónů pálících šikmo vzhůru, takzvaných Schräge Musik). V některých fázích svého angažmá noční stíhačky dokázaly Bf 110 působit bombardérům britského velitelství bombardovacího letectva skutečně drtivé ztráty.

TIP: Hitlerovy vzdušné zbraně: Pravda o Luftwaffe během druhé světové války

Zprvu byly účinné také v denních bojích proti svazům amerických těžkých bombardérů. Zde však jejich úspěchům učinilo přítrž zavedení dálkových doprovodných stíhaček, zejména vynikajících P­51 Mustang. Ty „stodesítkám“ roku 1944 způsobily skutečně katastrofální ztráty. Coby noční stíhačky sloužily až do konce války, byť se od roku 1944 stále častěji stávaly lovnou zvěří pro britská noční stíhací mosquita. 

Výsledek by závisel na tom, jakými partiemi Sluneční soustavy by taková hvězda proletěla, a také na její hmotnosti. Hmotnější stálice by měla přirozeně na svědomí větší efekt.

Předpokládejme, že by se systémem prohnal červený trpaslík, protože těch je v naší Galaxii nejvíc. Pokud by putoval jen okrajovými částmi, například Oortovým oblakem, pravděpodobně by vrhl spršku ledových těles na dráhy do nitra soustavy: Vyvolal by tak bombardování kosmickými objekty, jehož mohutnost by zřejmě záležela na hloubce průniku hvězdy do našeho solárního systému. 

Nedávné výzkumy přitom ukazují, že k něčemu podobnému nejspíš došlo před 70 tisíci let, kdy okrajem Oortova oblaku proletěl červený trpaslík označovaný jako Scholzova hvězda. Na vyvíjející se život zjevně nemělo těleso podstatný vliv – pokud by se však dostalo hlouběji, doslova mezi planety, rozvrátilo by stabilitu systému.

Ten je v současnosti dlouhodobě stálý, ale jen malé výchylky by stačily k přechodu planet na eliptické dráhy a k vyvolání chaosu: Nelze vyloučit ani vyvržení některých planet mimo soustavu a docházet by mohlo i k přímým srážkám těles.

V polském archívu se dochoval dokument Tractatus pacis toti christianitati fiendea, čili traktát o míru, který má vzniknout v celém křesťanstvu. Tento dokument však nebyl konečným návrhem nebo snad už přímo zněním samotné ustavující listiny plánované unie. Byl jen prvním informativním textem, který měl podat stručný přehled či jakousi osnovu bodů, z nichž by se později po řádném projednání a úpravách měla skládat smlouva svazující jednotlivé země do daného mírového spolku.

Organizace unie

Poměrně široce popisuje organizační uspořádání unie. Jednotlivé státy mají být suverénní, samostatné a rovnocenné subjekty, které se podpisem smlouvy zavazují ke vstupu do unie a dodržování jejích zásad. Noví členové mohou být přijati, pokud se také podpisem zaváží respektovat pravidla unie. Aby bylo zajištěno dlouhodobě bezproblémové fungování unie, říká se v jednom z bodů, že každý nový král některé z daných zemí musí opět potvrdit danou smlouvu, jinak nebude ostatními členy uznán jako právoplatný nástupce.

Ústředním orgánem měla být kongregace, na které by byl každý členský stát reprezentován k tomu zvoleným vyslancem. Kongregace měla zasedat nepřetržitě a každých pět let se měla obměnit a také změnit své sídlo. Hlasování v rámci kongregace mělo probíhat podle „národů“, které zahrnovaly vždy větší počet členů z určité oblasti. Pro začátek se počítalo s národy Itálie, Galie a Germánie. Dále se hovořilo také o vytvoření speciální rady složené z panovníků daných zemí, která by se ovšem scházela jen při velmi zvláštních příležitostech. V čele celé unie měl stát francouzský král.

Další články pak pojednávají o finančním zajištění unie, tedy o členských poplatcích, o dalších dílčích úřadech a orgánech spolku. Jsou v nich zahrnuty i návrhy značně pokrokové – například ve spojení s protitureckým tažením, které je zde okrajově zmíněno, se předkládá možnost zřízení společné unijní měny, sítě ubytovacích zařízení a regulování cen potravin.

Dalším zajímavým faktem, který tento návrh výrazně odlišoval od všech předešlých podobných memorand, bylo postavení císaře a papeže v rámci unie. Je třeba si uvědomit, že právě tyto dvě postavy platily po celý středověk v rámci celého křesťanského světa za ústřední a bylo nemyslitelné přemýšlet o jeho sjednocení bez jejich účasti. Tehdejší papež Pius II. byl jedním z těch pontifiků, kteří opět začali aktivně prosazovat sjednocení Evropy pod vedením papeže. V Jiřího mírovém návrhu však papež neměl žádnou pevnou pozici. Zmíněn byl jen jednou v souvislosti s plánováním protiturecké výpravy, kdy se říká, že se má zasadit o hladký průběh výběru desátku na její financování. A císař, ten se ztratil v obecném pojmu „králové a knížata Germánie“.

I když plány Jiřího z Poděbrad na vytvoření nadnárodní mírové organizace nedošly naplnění, nijak to jeho návrhu neubralo na významu. Ještě dnes udivuje svými pokrokovými myšlenkami, které se podařilo prosadit až ve 20. století. 

Do podnikání v oblasti rychlého občerstvení se Michael Delligatti pustil v roce 1957. Tehdy si v západní Pensylvánii otevřel svou první franšízu McDonald's. Nadaný podnikatel se rychle dokázal prosadit – přestože musel bojovat s tvrdou konkurencí řetězců Big Boy a Burger King, již o deset let později se mohl pochlubit tuctem vlastních provozoven.

Dvojitá porce masa

Zásadní zlom ale přišel až v roce 1967. Na setkání milovníků hamburgerů, které se konalo v Uniontownu, představil Delligatti svou novinku Big Mac – hamburger s dvojitou porcí masa. Začátky nebyly vůbec snadné – vedení McDonald's s novinkou nesouhlasilo a obávalo se ztráty zákazníků. Delligatti svůj Big Mac totiž nabízel za 45 centů, běžná cena hamburgeru přitom v té době byla jen 18 centů. Pomoc se mu dostalo od Ralpha Lanphara, regionálního manažera, který Delligattimu povolil zavedení Big Macu v jeho provozovnách. Rychle se ukázalo o jak prozíravý tah šlo.

Provozovny Michaela Delligattiho se těšily nevídanému zájmu zákazníků a brzy se staly pobočkami s nejvyšším obratem. Pouhý rok od zavedení do nabídky se Big Mac podílel 19 % na obratu společnosti. O půlstoletí později je jeho vynález celosvětovým fenoménem. Jen ve Spojených státech se za jediný rok prodá zhruba 550 milionů Big Maců a miliony dalších ve více než 100 zemích po celém světě.

V pondělí 28. listopadu Michael James „Jim“ Delligatti zemřel doma v rodném Fox Chapel, městečku s pěti tisíci obyvateli nedaleko Pittsburghu. Bylo mu 98 let.

Thajsko má nového následníka trůnu – po nedávné smrti nejdéle vládnoucího panovníka světa, krále Pchúmipchona Adundéta, se novým králem stal dosavadní korunní princ Mahá Vatčirálongkón. Svého úřadu se nový monarcha ujme zřejmě až po Novém roce. 

Volba nástupce trůnu ale není zdaleka jedinou novinkou v této turbulencemi zmítané zemi. Generál a současný premiér Prayut Chan-o-cha důrazně doporučil státním úředníkům, aby dbali o své tělo. V platnost tak vešel povinně-dobrovolný program, podle kterého musí úředníci věnovat hodinu své týdenní pracovní doby cvičení.

„Pravidelné cvičení zlepší vaše zdraví a pomůže vám při plnění vašich národních povinností,“ okomentoval novinku generál Prayut. Úředníci si zpestření vcelku pochvalují.

TIP: Thajsko: Královská země svobodných

S nejrůznějšími zákazy a příkazy nový režim v Thajsku rozhodně nešetří. Po smrti krále Pchúmipchona Adundéta nařídila vládnoucí vojenská junta 30 dnů smutku a obyvatelům nařídila nosit jen černé, nebo bílé oblečení. V zemi platí zákaz shromažďování více než pěti lidí a trestné jsou i „pobuřující příspěvky“ na sociálních sítích.

Na seznam světového dědictví UNESCO přibylo české a slovenské loutkářství. Česká republika již má na seznamu slovácký verbuňk, masopustní obchůzky a masky na Hlinecku a jízdy králů na jihovýchodě České republiky; spolu s dalšími zeměmi má Česko z minulosti na seznamu zapsané také sokolnictví. Zapisují se tradice, jimž hrozí úpadek či zánik, považované za součást kulturního dědictví. Kandidující státy se musí zavázat, že je budou zhodnocovat a podporovat jejich přenášení z generace na generaci.

Výbor letos posuzoval 37 žádostí o zapsání do reprezentativního seznamu a šest na seznam nemateriálního kulturního dědictví v ohrožení. Součástí nehmotného kulturního dědictví se tento týden staly také kubánská rumba, belgické pivo, novoroční oslavy společné 12 asijským zemím, čínský kalendář slunečních období nebo novodobá tradice oslav Nového roku v Bangladéši, kterou zavedli místní studenti v roce 1989.

České loutkářství má letitou tradici. Podle Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu v současné době v ČR působí devět profesionálních loutkových divadel, stovka nezávislých skupin a dalších 300 amatérských. Ještě v polovině minulého století existovalo kolem 3 000 souborů.

Loutkářskou tradici v tuzemsku rozvíjí řada festivalů. Loutkářská Chrudim existuje od roku 1951 a je nejstarší svého druhu v Evropě. Mezi nejvýznamnější současné nezávislé loutkářské skupiny patří Buchty a loutky, Divadlo bratří Formanů či Divadlo Continuo. Sto let už mezi amatéry existuje pražská Jiskra a zanedlouho sté výročí oslaví Říše loutek.

Millennium Tower je luxusní mrakodrap v San Francisku. Už delší dobu je o něm známo, že se propadá a naklání, podobně jako Šikmá věž v Pise.

Od svého postavení před 8 lety se tahle 58patrová budova propadla o 20 centimetrů a naklonila nejméně o 5 centimetrů. Město San Francisko prožívá stavební boom a odborníci i politici by rádi věděli, proč k tomu vlastně dochází.

Evropská kosmická agentura ESA využila příležitosti a poslala své satelity z programu Copernicus Sentinel-1A a Sentinel-1B, vybavené radarem se syntetickou aperturou, který důmyslně zpracovává radarová data, aby se potrénovaly snímkováním San Franciska.

Mrakodrap se propadá alarmující rychlostí

Oba satelity Sentinel-1 se pustily do práce a potvrdily, že se Millennium Tower skutečně propadá. Rychlost propadání je přitom podle odborníků doslova alarmující – asi 50 milimetrů ročně.

TIP: Global Precipitation Measurement: Sledování srážek a předpovídání počasí

Skutečná příčina propadání mrakodrapu Millennium Tower do země sice ještě není známa, vědci se ale na základě pozorování satelitů Sentinel-1 domnívají, že nosné piloty, na nichž celá stavba spočívá, zřejmě nejsou umístěné na pevné skále.