Toto mezihvězdné zjevení rozfoukané větrem z hmotné hvězdy připomíná planetu, ve skutečnosti jde ale o Bublinovou mlhovinu, známou také jako NGC 7635. Přes svůj křehký vzhled tato bublina, s průměrem 10 světelných let, nabízí důkazy velmi bouřlivých procesů. Nedaleko této mlhoviny se nachází žhavá hvězda typu O, která je několiksetkrát svítivější a asi 45× hmotnější, než Slunce.

Hvězdy třídy O patří k velmi horkým a zároveň k velmi masivním hvězdám. Pro lidské oko mají namodralou barvu, ale většina jejich vyzařovaného spektra je v ultrafialovém spektru. Jedná se o velice vzácnou spektrální třídu hvězd s krátkou, pouze několik milionů let dlouhou životností. Tyto hvězdy mají silné, spojité spektrum s absorpčními čarami ionizovaného helia, Balmerovou sérií a neutrálním heliem.

Spletitá Bublinová mlhovina a s ní spojený komplex mračen se nachází zhruba ve vzdálenosti 11 tisíc světelných let v souhvězdí Kasiopeji. Na snímku Sébastiena Gozého je také k vidění otevřená hvězdokupa M52 (NGC 7654, vlevo nahoře), která se nachází asi 5 tisíc světelných let od Země. Snímek na obloze zabírá asi dva stupně, což ve vzdálenosti Bubliny odpovídá rozměru zhruba 375 světelných let.

Gepard štíhlý (Acinonyx jubatus) byl původně rozšířen takřka v celé Africe a přes Blízký východ až do Indie. Postupně byl vyhuben na velkých plochách původního výskytu a dnes je možné spatřit jej pouze ve východoafrických a jihoafrických národních parcích. Asijský gepard je zřejmě nejvzácnější kočkovitou šelmou a několik jedinců snad ještě přežívá v íránských či pákistánských polopouštích.

S gepardy jsem se poprvé setkal v keňské rezervaci Masai Mara, mnohem častěji jsem je pak pozoroval v Botswaně. Možnost vidět tyto úžasné tvory při lovu nebo s mláďaty byla pro mne splněným snem. V oblasti Okavanga jsme viděli více jak deset různých gepardů včetně samice s pěti mladými, kterým tehdy mohlo být okolo čtyř měsíců. Pohybovalo se tu i dost lvů, v noci hyeny. Udržení takto početného vrhu proto stavělo tuto gepardí dámu do role supermatky.

TIP: Sněžný levhart aneb Dobře utajený skokanský šampion

Kdyby se Usain Bolt měl utkat s nejrychlejším savcem planety v běhu na sto metrů, nedoběhl by ani do poloviny trati a jeho soupeř by už slavil v cíli. Kroky nejrychlejšího lidského sprintera byly vyhodnoceny jako tři metry dlouhé skoky, gepardí skoky jsou třikrát tak dlouhé.

Opevněné hradiště prý založil bájný kníže Krok buď kolem roku 453 nebo 650. Po Krokově smrti vládla jeho dcera Libuše, která si na Vyšehrad přivedla Přemysla Oráče.

Španělsko je zemí, kde slovo „tradice“ není jen prázdným pojmem a víno k této tradici patří takřka neodmyslitelně. Pro Aritze Lópeze jde o ideální místo pro začátek vinné revoluce. Jeho modré víno Gïk Blue kombinuje červené a bílé hrozny s organickými pigmenty.

Gïk Blue spojuje přírodu a technologii. Je směsí různých druhů červených a bílých hroznů a dvou organických pigmentů, které ho zabarví do modra - anthokyaninu a indigotinu, sloučenin používaných jako potravinářské barvivo. Podle Lópeze je určené především konzumentům, kteří nechtějí znát tisíce pravidel, aby si dali skleničku.

Ne všichni ale nadšení z modré novinky sdílí, objevují se i skeptické hlasy označující modrý nápoj za „antivíno“ a přirovnávají jej k jinému nevydařenému španělskému počinu – jahodovému ginu.

Zda si modrá novinka najde cestu na vinné lístky restarací ukáže až čas, již nyní se Gïk Blue prodává v 25 zemích světa a chystá se jeho cesta na americký trh.

Školou povinná dítka musí dvakrát do měsíce na cestě do škamen zdolávat 800 metrů vysoký útes po strmém železném žebříku. Po deseti dnech ve škole je pak čeká neméně adrenalinový sestup. 

Železné žebříky jsou přitom na skále připevněné teprve pár dnů. Ještě nedávno byly na jejich místě žebříky vyrobené z bambusu. Je tak s podivem, že poslední smrtelný pád se zde odehrál již před dlouhými 7 lety. Od té doby své děti na cestě za vzděláním doprovází dospělí s dítky připoutanými na laně.

Ve sledování množství oxidu uhličitého v atmosféře jsme byli po dlouhá desetiletí odkázáni na pozemní stanice. Díky jejich měření víme, že oxidu uhličitého je teď v atmosféře kolem 400 ppm (částic na jeden milion), což je zhruba o třetinu více, než bylo v atmosféře před začátkem moderní industrializace a nástupu velkorysého používání fosilních paliv.

Data z pozemních stanic jsou nepochybně užitečná, mají ale svá dost podstatná omezení. Například nemáme žádné informace z rozlehlých ploch oceánů a nejednou scházejí i ze souše, kvůli postoji některých zemí.

TIP: NASA připravuje misi CYGNSS, která zlepší předpovídání hurikánů

Situace kolem měření oxidu uhličitého v atmosféře se změnila v červenci 2014, kdy NASA vypustila satelit Orbiting Carbon Observatory-2 (OCO-2). Ten poskytuje vyčerpávající údaje o obsahu oxidu uhličitého v globálním měřítku. Z dat satelitu OCO-2 lze například vyčíst v jakých oblastech se v atmosféře objevují z dlouhodobého hlediska anomálně vysoká množství tohoto skleníkového plynu.

Kompletní mapu oxidu uhličitého v atmosféře zveřejnila NASA. Nejhůře je na tom jižní polokoule.

LEDky v dnešní době dobývají svět jako velmi úsporné osvětlení, které významně přispívá k omezování emisí oxidu uhličitého. Jak se ale zdá, výhod mají LEDky ještě více.

Odborníci doposud přehlíželi, že LEDky svou září vlastně přitahují mnohem méně hmyzu, nežli klasická osvětlení se srovnatelným výkonem. Všiml si toho až Andy Wakefield z Bristolské univerzity, který provedl řadu pozorování v noční Anglii.

TIP: Modrá světla LED by mohla odradit ptáky od srážek s letadly

Zatím není úplně jasné, proč LEDky lákají mnohem méně hmyzu. Možná to souvisí s tím, že některé druhy hmyzu zřejmě přitahuje i tepelné záření klasických žárovek. Ať už jsou ale příčiny tohoto jevu jakékoliv, LEDky jsou přínosem jak pro noční hmyz, tak i pro lidi.

Když Elon Musk přišel s konceptem vysokorychlostního dopravního systému hyperloop, nabídl ho volně k dispozici všem zájemcům. Muskova společnost SpaceX se ale stále chce podílet na vývoji dopravních kapslí pro hyperloop. Proto vznikla soutěž SpaceX Hyperloop Pod Competition.

Do soutěže dorazilo přes 1 200 návrhů kapsle. Společnost SpaceX jich vybrala 124 a předložila je panelu porotců, kteří zúžili výběr na 30 nejlepších projektů. Vybrané týmy teď mají za úkol postavit funkční prototyp kapsle pro hyperloop do ledna 2017, kdy je předvedou na testovací dráze společnosti SpaceX.

TIP: Hyperloop One zvládl první veřejný test pohonného systému v nevadské poušti

Jedním z favoritů je i tým studentů a odborníků univerzity RMIT v australském Melbourne. Koncem ledna příštího roku se ukáže, nakolik jsou jejich šance reálné.

V Tichém oceánu přebývá velké množství druhů mořských koníčků a jejich příbuzných jehel. Jedněmi z nejmenších druhů na světě jsou tzv. koníčci pygmy, z nichž nejznámější je určitě druh Hippocampus bargibanti žijící na korálech rodu Muricella. Obvykle dorůstají velikosti nehtu lidského malíčku, maximálně do 2,5 cm. Nejenže mají stejnou barvu jako korál, ale jejich tělo i tvarově vypadá jako část větvičky, takže jsou na korálech těžko odhalitelní.

První koníček pygmy byl objeven při zkoumání větvičky gorgonie v laboratoři v roce 1970. Původní označení bylo určeno pouze pro druh Hippocampus bargibanti, ale od roku 1997 se začaly objevovat další nové druhy a označení pygmy se tedy používá pro všechny tyto drobné koníčky žijící v symbióze s  gorgoniemi (Muricella, Annella, Acanthogorgia), koloniálními polypovci (Lytocarpus, Antennellopsis) nebo dokonce s řasou rodu Halimeda.

TIP: Svět pod hladinou aneb Fascinující podvodní svět okem úspěšné české fotografky

Nedávná molekulární studie 32 druhů koníčků rodu Hippocampus ukázala, že H. bargibanti se od ostatních větších druhů velmi liší a patří na samostatnou větev. Je tedy možné, že v nejbližší době se skupinka pygmy koníčků systematicky odliší od větších druhů. Všichni pygmy koníčci patří na červený seznam IUCN se statusem nedostatečná data (Data Deficient) a také do seznamu CITES. Z hlediska ochrany a porozumění těmto unikátním druhům je nezbytný výzkum, avšak malá velikost a dokonalá kamufláž velmi ztěžují jejich nalezení a zkoumání.