Sex za ryby neboli „jaboya“. Tak se nazývá praktika, kdy rybáři v chudé části západní Keni směňují s místními ženami své úlovky za sexuální služby. Nemajetné Keňanky si pak odnášejí okouny či sumce, které následně prodávají na trhu, aby uživily své děti. Nejen vdovy a matky samoživitelky musejí často spoléhat na vlastní tělo jako na jediný zdroj obživy. 

„Obvykle spím s jedním nebo dvěma rybáři za týden,“ říká pětatřicetiletá Lucy Odhiambová, která má doma pět hladových krků. „Jsem nucena platit za ryby sexem, protože nemám žádné jiné prostředky. Můžu tak chytit nějakou nemoc, ale nemám na výběr.“ 

AIDS představuje v této oblasti skutečně značně rozšířenou chorobu – trpí jím téměř 15 % obyvatelstva. Ženy, které praktiku „jaboya“ jednomyslně odsuzují, se však snaží problém vyřešit.

TIP: Nevěstky z Daulatdie: Sexuální pracovnice, které neměly právo na „čestný“ pohřeb

Některým se podařilo opatřit si vlastní loď a zaměstnat rybáře. Tento projekt přitom zaštiťuje místní charitativní organizace VIRED International (Victoria Institute for Research on Environment and Development) podporovaná americkými Mírovými sbory. Již devatenácti Keňankám přitom umožnil nezávislost na mužích a ochránil je před rizikem smrtelné nemoci. Dan Abuto ze zmíněné organizace doufá, že se projekt podaří postupně rozšířit a že pomůže změnit hluboce zakořeněný postoj vůči keňským ženám.

Až doposud to nebylo úplně jasné. Teď je to ale potvrzeno. Astronomové konečně vyřešili debatu, která trvala celé století. Trojice blízkých hvězd doopravdy tvoří jednu šťastnou rodinu.

Nejbližší z těchto hvězd je Proxima Centauri, nepříliš jasný červený trpaslík, který je od nás vzdálený 4,24 světelných let. Už několik měsíců víme, že hvězdu obíhá planeta Proxima b, velmi podobná Zemi, na které by mohla být kapalná voda.

O něco dále, 4,37 světelných let od nás, pozorujeme dvojici jasných hvězd, Alfa Centauri A a B. Oběhnou se jednou za 80 let a dohromady září jako třetí nejjasnější hvězda na obloze.

Záhada Proximy Centauri

Proxima Centauri je tak nezřetelná, že ji astronomové objevili v roce 1915. Od té doby se odborníci domnívají, že Proxima Centauri obíhá kolem zmíněné dvojice jasnějších hvězd. Je od nich ale vzdálená 13 tisíckrát dále, než Země od Slunce, takže to bylo velmi těžké dokázat.

TIP: V obyvatelné zóně Proximy Centauri vědci objevili kamennou planetu

Povedlo se to až teď týmu vědců, který vedl Pierre Kervella z Pařížské observatoře. Pomocí extrémně přesných měření pohybu dotyčných hvězd potvrdili, že Proxima Centauri skutečně obíhá kolem hvězd Alfa Centauri A a B.

V dnešní době stále slýcháme o tom, jak to jde z kopce s plodností mužů. Společnost Medical Electronic Systém nabízí systém YO, se kterým je možné analyzovat sperma pomocí chytrého telefonu.

Dnešní testy kvality spermatu obvykle měří pouze koncentraci spermií ve vzorku. Systém YO jde o krok dále a zjišťuje, jaké procento spermií ve vzorku se skutečně pohybuje.

Klíčovou součástí systému YO je zařízení YO Clip, miniaturní mikroskop, který je umístěný k optice chytrého telefonu. Dále ho tvoří ještě zásobník na vzorek spermatu a pipeta, kterou se vzorek odebírá.

TIP: Řekne někdy chytrý telefon své majitelce, že je těhotná?

Systém YO se objeví na trhu příští rok v lednu. Kvalitu spermatu s ním bude možné měřit po zaplacení 49,95 dolarů (necelých 1 300 Kč).

Když vědci hledají nové nápady na léčbu závažných nemocí, tak se inspirují na nečekaných, často velmi exotických místech. Teď například uspěli se střevem a jedem podivuhodných australských savců.

Vejcorodí savci, tedy ptakopyskové a ježury, jsou sami o sobě dost zvláštní. Vědci ale zjistili, že jich střeva a také jed, kterým jsou vybaveni samci ptakopysků, mohou významně pomoci nemocným s cukrovkou 2. typu.

Hormon ptakopysků a ježur

V lidském trávení hraje důležitou roli hormon GLP-1(anglicky glucagon-like peptide-1). Tvoří se ve střevech a zvyšuje produkci inzulínu slinivkou. Lidský hormon GLP-1 se rychle rozkládá, během několika minut, takže pro pacienty s cukrovkou není jako lék praktický.

Ptakopyskové a ježury ale mají verzi tohoto proteinu, která je neobvykle odolná vůči rozkladu v lidské těle. Rozkládá se totiž úplně jiným způsobem, než u lidí i ostatních druhů savců.

TIP: Mateřské mléko ďáblů medvědovitých se možná stane novým zdrojem antibiotik

Vědci doufají, že se jim z této varianty proteinu GLP-1 podaří vyrobit účinný lék pro diabetiky. Jestli uspějí, bude zvláštním savcům z Austrálie vděčných mnoho lidí.

Francouzským silám v severovýchodní Francii během německé západní kampaně 1940 oficiálně velel generál Alphonse Georges. Výrazně jej ale omezovala osoba přímého nadřízeného. Nejasně vymezené rozdělení pravomocí zapříčinilo, že bojové operace nakonec ve skutečnosti řídil vrchní velitel celé francouzské armády Maurice Gamelin.

Ten se během Velké války stal jedním z nejmladších velitelů divize. V meziválečném období si pak postupně vybudoval pověst jednoho z nejlepších světových vojevůdců. Od roku 1931 až do osudného května 1940 pak stál v čele francouzského generálního štábu. Měl tak dostatek času na uskutečnění všech svých vizí a navzdory nesporným organizačním schopnostem padá vytvoření zoufale nepružného systému velení hlavně na jeho hlavu.

Francouzští důstojníci přistupovali k válčení alibisticky a většina z nich odmítala podniknout cokoliv nad rámec vydaných rozkazů. Řešení problémů se tak přesouvalo na vyšší stupeň velení a v konečném důsledku byli generálové zahlceni zcela nepodstatnými problémy. Gamelin tak musel řešit kromě operačních záležitostí i otázky výcviku nebo výstroje. Byť se generál soustředil hlavně na západní frontu, svou pozornost musel obracet také k francouzským silám v Sýrii, severní Africe nebo na Dálném východě.

Velké chyby malého muže

Za dané situace se nebývale zvyšovala potřeba pružné a rychlé komunikace. Gamelin si však ani nenechal zřídit na velitelství radiostanici. Vrchní velitel tento nedostatek komicky vysvětloval obavami z prozrazení pozice svého štábu. Když chtěl něco probrat s generálem Georgesem, zajel na jeho 50 km vzdálený štáb autem. Sám Gamelin prý uvedl, že jeho rozkazy putují na frontu přibližně 48 hodin. To ještě netušil, jaká bouře se na něj chystá.

Současníci Maurice Gamelina popisovali jako nevelkého muže (byť měřil 182 cm), milovníka umění a filozofie či intelektuála. I své velitelství údajně umístil do Château de Vincennes, protože to odtud neměl daleko do Paříže.

Lásku ke kultuře by generálovi jistě nikdo nevyčítal, což se nedá říci o velkých chybách, které Gamelin spáchal při strategickém plánování a řízení bojových operací. Tou největší bylo lpění na dogmatech vzniklých za první světové války. Právě u nejvyššího velitele začínala přílišná důvěra ve statické obranné linie. Poměrně známý je jeho výrok z doby podivné války: „Kdo zaútočí, prohraje.“ Na základě této filozofie hodlal vyčkávat a shromažďovat síly do roku 1941. Až tehdy měly být spojenecké armády připravené na mohutnou ofenzivu. V zajetí myšlenek z let 1914–1918 Gamelin zůstal i po zahájení operací.

Maurice Gamelin  (1872–1958) 

• 1891 nastupuje do vojenské akademie v Saint-Cyru
• 1917 stává se velitelem  11. divize
• 1918 končí první světovou válku v hodnosti brigádního generála
• 1924 jmenován velitelem francouzských vojsk na Blízkém východě
• 1931 stává se náčelníkem generálního štábu
• 1940 poražen během bitvy  o Francii a odvolán
• 1943 neúspěšně souzen vichistickým režimem 

Když se dozvěděl, že Němci postupují Ardenským lesem, domníval se, že jde jen o menší úder sloužící k průzkumu a odvrácení pozornosti. Jakmile bylo jasné, že se jedná o hlavní směr německého postupu, zareagoval. Správně usoudil, že jejich cílem je překročení Mázy a odříznutí armád v Belgii. Předpokládal ale, že se nepřítel na jejím břehu zastaví, zkonsoliduje síly a přisune dělostřelectvo.

Gamelin vydal rozkaz k přesunu jedenácti pěších divizí, které měly zpevnit obranu v kritickém bodě, ale Němci mu nedali dost času. Když se Wehrmacht přes řeku převalil, francouzský vojevůdce se logicky pokusil odříznout německé tanky koordinovanými údery ze severu i z jihu.

Již zmíněné problémy ve velení a také nadvláda Luftwaffe ve vzduchu však tento velitelský záměr překazily. Tou dobou již navíc generálova kariéra pomalu, ale jistě končila. Dne 19. května jej ministerský předseda Reynaud odvolal a nahradil generálem Maximem Weygandem.

V září 1940 pak byl Gamelin zatčen a souzen kvůli svému podílu na katastrofální porážce. Soudní řízení se však nevyvíjelo podle představ nového režimu, a tak bylo zastaveno dřív, než mohlo dojít k rozsudku. Zbytek války přesto strávil ve francouzském a později německém vězení. Svůj postup v roce 1940 i během předcházející kariéry se pak ještě pokusil veřejnosti vysvětlit v pamětech, které vyšly již rok po skončení války. 

Na počátku prosince naleznete na večerním nebi dva nepřehlédnutelné objekty: srpek dorůstajícího Měsíce a planetu Venuši v roli večernice. Obě tělesa hledejte nízko nad jihozápadním obzorem, přičemž nejblíž si na obloze budou večer 3. prosince, kdy bude Venuše zářit přímo pod Měsícem. O pouhé dva dny později pak našeho souputníka objevíte ve společnosti naoranžovělého Marsu v souhvězdí Kozoroha. 

Tím však výčet zajímavých setkání, v nichž hraje hlavní roli Měsíc, rozhodně nekončí. V noci z 12. na 13. prosince jej totiž spatříte v těsné blízkosti jasné hvězdy Aldebaran ze souhvězdí Býka. A ačkoliv se bude proluka dělící obě tělesa v průběhu noci zmenšovat, vyvrcholení v podobě zákrytu Aldebaranu Měsícem se bohužel nedočkáme. Dojde k němu totiž až v okamžiku západu měsíčního kotouče za horizont ráno 13. prosince.

Neptun blízko Marsu

Kromě Venuše a Marsu se na večerní obloze nacházejí i planety Uran a Neptun: první v souhvězdí Ryb, druhá ve Vodnáři. Oříškem přitom nebývá ani tak jejich pozorování – spatříte je už v malém přístroji –, jako spíš vyhledání. Při menších zvětšeních se totiž téměř neliší od hvězd ve svém okolí, proto je nezbytná podrobná hvězdná mapa, s jejíž pomocí planety spolehlivě identifikujete. 

S Neptunem to letos v prosinci bude o něco snazší. Na sklonku roku totiž do jeho blízkosti doputuje jasný Mars. Nejblíž si obě tělesa budou 31. prosince večer: Na obloze je bude dělit pouhých 20 obloukových minut, tedy 2/3 úhlového průměru úplňkového Měsíce. V dalekohledu hledejte Neptun východně od Marsu a nebojte se použít větší zvětšení. Pouze tak totiž planetu zahlédnete nikoliv jako slabou „hvězdičku“, nýbrž coby namodralý mdlý kotouček (jeho úhlový průměr bude v porovnání s Marsem asi třikrát menší).

Nápadné kupy hvězd

Kromě království planet můžete na zimním nebi prozkoumat i říši otevřených hvězdokup – těch nápadných je na obloze celá řada. Úhlově největší a nejjasnější Plejády a Hyády naleznete v souhvězdí Býka. Vhodným cílem pro malý dalekohled jsou pak „otevřenky“ M35 v Blížencích, NGC 2264 v Jednorožci nebo třeba trojice jasných otevřených hvězdokup M36, M37 a M38 ve Vozkovi. 

Cestu za posledními třemi jmenovanými vám usnadní zajímavá hříčka přírody, kterou na tmavém nebi snadno spatříte i očima. Vypadá jako drobná mlhavá skvrnka nedaleko spojnice stálic Beta Tauri a Ióta Aurigae. Pohled malým dalekohledem však ukáže pětici úhledně seřazených hvězd čtvrté velikosti, jimž se kvůli jejich uspořádání říká „Žebříček“. Jde ovšem o pouhé dílo náhody, byť mimořádně hezké. 

Východy a západy Slunce

Dne 21. prosince 2016 v 11:43 SEČ vstupuje Slunce do znamení Kozoroha; nastává zimní slunovrat, začíná astronomická zima.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – nepozorovatelný
• Venuše – viditelná večer nad jihozápadem
• Mars – viditelný večer vysoko nad jihozápadem
• Jupiter – viditelný ráno vysoko nad jihovýchodem
• Saturn – nepozorovatelný
• Uran – viditelný v první polovině noci
• Neptun – viditelný na večerní obloze

Úkazy na nebi

• 2. a 3. prosince – setkání úzkého měsíčního srpku a Venuše na soumrakovém nebi nízko nad jihozápadem
• 4. a 5. prosince – setkání dorůstajícího Měsíce a Marsu na večerní obloze nad jihozápadem
• 13. prosince – velmi těsné setkání Měsíce a hvězdy Aldebaran ze souhvězdí Býka na ranní obloze nízko nad západem (zákryt Aldebaranu Měsícem v okamžiku západu hvězdy)
• 14. prosince – maximum meteorického roje Geminid
• 15. prosince – setkání Měsíce a hvězdy Pollux ze souhvězdí Blíženců na noční obloze
• 22. a 23. prosince – setkání úzkého měsíčního srpku, Jupitera a hvězdy Spica ze souhvězdí Panny na ranní obloze nad jihovýchodem
• 31. prosince – těsné setkání Marsu a Neptunu na večerní obloze nad západem (v okamžiku západu bude obě tělesa dělit úhlová vzdálenost cca 20′)

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Velmi originální způsob, jak požádat svou přítelkyni o ruku, zvolil Malajsijec Keow Wee Loong. Mladík, který je známý svými divokými výlety, mezi které patří například jízda na prkně po svazích sopky, či návštěva uzavřené oblasti ve Fukušimě, požádal svou snoubenku o ruku z vrcholku nejvyššího mostu na světě. Výstup na mostní konstrukci vinoucí se 565 metrů na hladinou řeky Beipan, mu trval 40 minut. Jak na takový výkon asi odpoví jeho vytoužená Marta Sibielak?

Antarktický ledový příkrov je největší samostatná masa ledu na Zemi. Pokrývá plochu o velikosti téměř 14 milionů km² a obsahuje 30 milionů km³ ledu. V ledových příkrovech je zadržováno kolo 90 % sladké vody z celého zemského povrchu. Pokud by roztály, mořská hladina by stoupla o 58 metrů.

Nyní se zdá, že se nezadržitelně blíží doba, kdy se část této obří ledové masy rozpadne. Vědci v Antarktickém ledovém příkrovu objevili přes 30 kilometrů dlouhou prasklinu. Situace je o to horší, že prasklina se neobjevila v okrajových částech, nýbrž hluboko ve vnitrozemí – v oblasti mateřského ledovce Pine Island Glacier. Podle vědců může jít o začátek kolapsu západního Antarktického ledového příkrovu. K destabilizaci ledovce dochází vlivem stoupající teploty vody.

Nejde o první případ takto dramatických změn v ledovém příkrovu. V loňském roce se od něj odlomila část o rozloze 580 km². „Otázka není, zda se ledovec rozpadne, ale kdy se tak stane,“ okomentoval současný stav Ian Howat, profesor Ohijské státní univerzity a vedoucí autor nejnovější studie o aktivitě ledovce.

Na výrobu tohoto úžasného téměř dvoumetrového modelu padlo 240 vajec, 216 kilogramů polevy, 30 kilogramů másla a stejné množství cukru. Slavná předloha stojí v údolí Aylesbury a spravuje ji organizace National Trust. Dům, ve kterém pobýval i Winston Churchill, dnes slouží jako památkový archiv a výstavní galerie. Mimo jiné se zde nachází i 15 000 lahví vína z rothschidovských vinic.

Chleba, pivo, víno nebo jogurt mají společného jmenovatele. Vznikají díky důmyslnému procesu, na němž se podílejí miliardové armády kvasinek. Ke svému životu potřebují cukry – když je během kvašení neboli fermentace spořádají, vzniká alkohol, kyselina mléčná nebo octová a oxid uhličitý. To všechno mají lidé rádi. A v dnešní době stále víc. 

Na otázku, kde se vzala nová vlna zájmu o kvašení, odpovídá kuchař a publicista Michal Hromas: „Přišla vlna péče o zdraví, o svoje tělo, „leštění“ tlustých střev vlákninou, používání vitamínů, drhnutí se mořskou houbou. A s tím vším lidé znovu objevili přírodní fermentaci, která tady ale vlastně vždycky byla.“

Chleba, odleželý pod spacákem

Hromas umí s nadsázkou uvařit prakticky kdekoli cokoli. Ve své dodávce, v níž vaří a peče, přičemž hojně využívá proces přírodní fermentace, vozí tolik náčiní, že ho nepřekvapí žádné přání. 

K jeho specialitám patří například chléb upečený pod širým nebem. Kvásek, ze kterého těsto zadělává, má dvacet let starý rodokmen. Pochází ze Španělska a jmenuje se gaia. Těsto na chleba se prý sroluje jako spacák a poté se nechá odpočívat přes noc. Následně se půlkilový bochník peče zhruba čtyřicet minut. Lidé si domácí chléb zrozený pod širým nebem pochvalují pro vynikající chuť. 

Inspirace z Kavkazu 

Kvašení se hojně uplatňuje také u nakládání zeleniny. Zatímco v našich končinách se tak zachází především se zelím či okurkami, například na Kavkazu plní sklenice mnohem pestřejším obsahem.

V nakládané zeleninové směsi jménem torši najdeme tuřín, řepu, mrkev, cibuli, česnek, květák, zázvor a rozinky. Právě posledně zmíněná ingredience pomáhá odstartovat celý kvasný proces díky tomu, že obsahuje kmeny divokých kvasinek. Do sklenice ještě patří sůl a převařená voda. 

A dál? Nezbývá než čekat – při pokojové teplotě by nakládaná zelenina měla být za týden hotová. Během fermentace je třeba nechat pootevřené víčko a také počítat s tím, že voda může občas vybublat ven. Fermentaci zastaví až lednice, ve které pak zelenina vydrží i celou zimu. 

Od cideru po kombuchu 

Jednoduše lze připravit třeba i tradiční britský cider, což je zkvašený jablečný nápoj s obsahem alkoholu. Stačí udělat jablečný mošt a pár dnů jej nechat na lince. „Lahev se nechává nejdříve otevřená – právě proto, aby se dovnitř dostaly kvasinky,“ vysvětluje Hromas. „Teprve potom si upravíme speciální kvasnou zátku, která nám umožní unikání oxidu uhličitého, ale zároveň i to, aby se už dovnitř nedostával vzduch.“ 

Tomáš Křemenák a Martin Hůla patří k vyhlášeným brněnským barmanům. Také oni již stačili podlehnout kouzlu kvašení: před časem ochutnali fermentované drinky v Paříži a rozhodli se něco takového zkusit i v tuzemsku. Martin teď hodně času tráví v barové laboratoři. Mimo jiné mu v ní v poslední době kvasí čaj s kombuchou a kokosová voda s kefírem.

„Není nic jednoduššího než vzít oblíbený druh ovoce, dát ho na pár dnů nakrájené do vody a pak už jen čekat, co se stane. Když mi chuť přijde zajímavá, mohu to třeba svařit nebo vytvořit zajímavý sirup, dolévat vodou a vyrábět tak třeba úžasné letní limonády,“ dodává Martin Hůla. Jednoduše lze podle něj připravit i fermentované ovesné vločky. Kdybychom je nechali pouze nabobtnat ve vodě, získali bychom ovesnou kaši. Když je ale rozmixujeme, nabudeme tak třeba originální přísadu pro vynikající koktejly.