Gaia je vesmírná observatoř Evropské kosmické agentury (ESA), jejímž úkolem je sestavit co nejlepší trojrozměrnou mapu blízkého okolí Sluneční soustavy v naší Galaxii.

Před pár dny odborníci z týmu této observatoře publikovali první katalog, sestavený z dat této sondy. Jde o zatím nejrozsáhlejší průzkum vesmírných těles na naší obloze. Observatoř Gaia určila přesnou polohu a jasnost celkem 1 142 miliardy hvězd. Kromě toho ještě katalog nabízí vzdálenost a zdánlivý pohyb po obloze pro více než 2 miliony hvězd.

Gaia se pustila do práce v červenci 2014. Zmíněný nový katalog zahrnuje data z prvních 14 měsíců pozorování. Podle vědeckého ředitele ESA Alvara Giméneze je Gaia špičkovým nástrojem astrometrie, díky kterému teď lze vytvářet hvězdné mapy s dříve nevídanou přesností.

TIP: Družice Gaia zahájila provoz. Vytvoří mapu a 3D model Mléčné dráhy

Timo Prusti z týmu observatoře Gaia potvrzuje, že satelit funguje, jak má. Vše nasvědčuje tomu, že Gaia je schopná analyzovat data o miliardě hvězd. K dispozici jsou sice zatím jenom předběžná data, ale Prusti a jeho kolegové je chtěli co nejdříve poskytnout astronomům celého světa.

Rakovina představuje velkou výzvu dnešní doby. Porazit vzbouřené buňky tak, aby tělo přežilo, bývá velice obtížné. Lidé bojují s rakovinou ze všehch sil a hodí se ji každá pomoc.

Do této bitvy se teď zapojily počítače a výzkumné laboratoře Microsoftu. Vyvíjejí umělé inteligence, které se teď mohou uplatnit v medicíně. Pomocí algoritmů pro strojové učení budou analyzovat spousty dat, které již mají lékaři bojující s rakovinou k dispozici.

TIP: Laboratoř na čipu od IBM pomůže lékařům detekovat rakovinu

Celý projekt je sice na samotném počátku, pokud ale vše půjde podle plánu, tak by umělá inteligence měla urychlovat práci lékařů. Microsoft už ale hledí dál do budoucnosti a plánuje vyvinout umělou inteligenci, která by asistovala při léčbě rakoviny a výhledově dokonce přeprogramovávala buňky tak, aby samy porazily rakovinné bujení.

V roce 1936 Italové světu předvedli nové dvoumotorové letadlo Breda Ba.88 Lince, které poté masivně využila propaganda fašistického režimu. Už o rok později velmi elegantně vyhlížející celokovový hornoplošník ustanovil dva světové rekordy v rychlosti a doletu a Italové jej řadili mezi vůbec nejlepší dvoumotorové bojové letouny světa. Předpokládalo se, že zajistí útoky na pozemní cíle, přímou leteckou podporu, bombardovací nálety i průzkum.

Pomalé a nespolehlivé

Záhy se však zjistilo, že po instalaci zbraní výkony stroje dramaticky poklesnou. To si Mussoliniho režim nemohl dovolit přiznat, a tak sériová výroba pokračovala. Pravda ale zákonitě vyšla najevo, a to hned v červnu 1940, když Itálie vyhlásila válku v té chvíli již prakticky poražené Francii. Jednotka dvanácti Ba.88 provedla první bojovou akci a zaútočila na ostrov Korsika.

Italové sice neutrpěli žádné ztráty (zejména kvůli nepřítomnosti francouzských stíhaček), ale výkony jejich strojů byly špatné a značně zaostávaly za údaji oficiální propagandy. Situace se ještě zhoršila, když se posléze další bitevníky dostaly na africké bojiště. Z celkových 64 Ba.88, jež 7. skupina italského letectva měla, byla většina permanentně mimo provoz, a když náhodou vzlétly, motory s prachovými filtry se pořád přehřívaly a výkony dále klesaly.

Ba.88 nesly tři pevné a jeden pohyblivý kulomet a teoreticky až 1 000 kg bomb, ale pouze za cenu dramatického poklesu doletu a rychlosti. Ta měla oficiálně činit téměř 500 km/h, avšak v praxi létaly Ba.88 rychlostí jenom asi poloviční. Kariéra někdejšího triumfu fašistické propagandy skončila dosti potupně, jelikož na podzim 1940 byla ze zbylých Ba.88 vymontována veškerá funkční výzbroj a letadla byla používána jako klamné cíle pro spojenecké letouny.

Až dosud výzkumníci nechápali, co nutí obří oblaky plynu označované jako Lyman-alpha Blob tak intenzivně zářit. Pomocí radioteleskopu ALMA se však nyní podařilo v srdci jednoho takového objektu nalézt dvojici galaxií, ve kterých překotnou rychlostí probíhá formování nových hvězd. A právě tento proces je zodpovědný za intenzivní vyzařování plynu v celém okolí. 

Dvě mohutné galaxie jsou navíc obklopeny celou skupinou menších. Zdá se tedy, že sledujeme ranou fázi vývoje velké galaktické kupy. Vědci předpokládají, že centrální dvojice galaxií se postupně vyvine v jednu obří eliptickou galaxii.

Gigantická oblaka vesmírného plynu

Objekty označované Lyman-alpha Blob (zkráceně LAB, česky bychom název mohli opsat jako „skvrnky pozorované ve světle spektrální čáry Lyman-alfa“) jsou gigantickými oblaky plynu o rozměrech až stovek tisíc světelných let, které nacházíme ve velkých kosmických vzdálenostech. Název těchto objektů je odvozen od charakteristické vlnové délky ultrafialového záření (spektrální čáry vodíku Lyman-alfa), kterou tyto objekty emitují. Od jejich objevu však byly procesy zodpovědné za vznik těchto útvarů vědeckou záhadou. 

Jeden z největších známých objektů tohoto typu, a také jeden z nejvíce prozkoumaných, nese katalogové označení LAB-1 (přesněji SSA22-Lyman-alpha blob 1). Leží v centru mohutné kupy galaxií v rané fázi vývoje. Byl objeven v roce 2000 jako první objekt svého druhu a nachází se ve vzdálenosti asi 11,5 miliardy světelných let od nás.

Vědci použili radioteleskop ALMA, který je mimořádně citlivý na záření chladných oblaků prachu ve vzdálených galaxiích, k proniknutí do nitra objektu LAB-1. Následná pozorování pomocí zařízení MUSE, Hubbleova teleskopu a dalekohledu Keck odhalila, že zdroje detekované pomocí ALMA jsou obklopeny řadou dalších slabých galaxií.

Jim Geach, vedoucí autor studie, vysvětluje: „Představte si lampu pouličního osvětlení. Když svítí do mlhy, vzniká difúzní záře, protože světlo se rozptyluje na drobných kapičkách. Něco podobného se děje v našem případě. Jenom místo lampy máme galaxii s intenzivními procesy formování hvězd a mlhu představuje mohutný oblak mezigalaktického plynu. Galaxie prostě osvětlují své okolí.“

Japonská vědecká družice k výzkumu Slunce s názvem Hinode (předstartovní označení Solar-B), kterou vyrobila organizace JAXA (Japan Aerospace Exploration Agency), byla vypuštěna na oběžnou dráhu kolem Země 22. září 2006 pomocí japonské nosné rakety M-V. Start se uskutečnil z kosmodromu Uchinoura Space Center na ostrově Kjúšú v prefektuře Kagošima.

TIP: Zaostřeno na Slunce: Japonská solární observatoř Hinode slaví 10 let

Družice působí na heliosynchronní oběžné dráze, která jí umožňuje nerušený výhled na naši mateřskou hvězdu. Observatoř nese na své palubě tři přístroje, určené ke sledování Slunce: Solar Optical Telescope (SOT) pro pozorování ve viditelném světle, X-Ray Telescope (XRT) pro pozorování v oboru rentgenového záření a EUV Imaging Spectrometer (EIS) pro sledování Slunce v oblasti ultrafialového záření. 

Mezi hlavní vědecké úkoly Hinode patří především studium vzniku a rozpadu slunečních magnetických polí, studium časových variací zářivosti Slunce, zkoumání procesů generace slunečního ultrafialového a rentgenového záření a studium slunečních erupcí a expanze sluneční atmosféry.

Dreamworld funguje již od roku 1995 a tygři jsou zde jednou z nejdůležitějších atrakcí. V současné době je park domovem sedmi dospělých a pětice mláďat tygra sumaterského a bengálského.

21. září 2003 ukončila sestupem do atmosféry Jupitera svou misi sonda Galileo. Sonda, která na oběžné dráze Jupitera zakotvila v roce 1995 a vydržela na ní pracovat až do roku 2003, odstartovala 18. října 1989.

Sonda měla dvě části: jednak orbitální, která studovala Jupiter, jeho atmosféru, magnetosféru a systém měsíců, včetně blízkých průletů kolem galileovských měsíců, a pak atmosférické pouzdro. To proniklo hned po příletu k Jupiteru do jeho oblačné pokrývky a během hodinového bržděného sestupu zasílalo detailní data o svrchních 150 km atmosféry, než ho tlak a teplota zničily.

TIP: Jupiter kamerami družic: Sondy, které se vydaly zkoumat krále planet

Sonda Galileo přinesla mnoho důležitých indicií o chemickém i strukturálním složení atmosféry planety, ale zejména překvapující objevy týkající se velkých měsíců. Z jejího měření vyplývá, že kromě měsíce Io mají zřejmě všechny galileovské satelity povrchové vodní oceány překryté tlustou ledovou krustou. Tím se tyto měsíce, zejména však Europa, staly potenciálními nositeli mimozemského života.

Kanadští nanotechnologové ustanovili světový rekord tím, že vyrobili zcela nepatrnou kanadskou vlajku. Je k poznání, i když na délku měří zhruba jednu setinu šířky lidského vlasu.

Rekord v nejmenší velikosti státní vlajky si zapsal tým Guinessových světových rekordů. Autorem vlajky je tým Institutu pro kvantové výpočty kanadské Univerzity ve Waterloo, který vyrobil kanadskou vlajku o délce 1,178 mikrometru.

TIP: Nejmenší tištěný barevný obrázek na světě se téměř vejde na lidský vlas

Vlajka je tak nepatrná, že není viditelná bez pomoci elektronového mikroskopu. Badatelé k její výrobě užili technologii elektronové litografie, při níž je obrázek vykreslován svazkem elektronů. Celá Kanada slaví 150 výročí svého vzniku a miniaturní vlajka se nanotechnologům jako zajímavý dárek rozhodně povedla.

Mazlavý alkoholický drink, který si před stovkami let připravovali právě Aztékové, přežil nejprve španělskou kolonizaci i masovou migraci dalších Evropanů, nájezdům piva a tequily ale neodolal. Dnes zažívá po staletích vzkříšení. Mexičané se po něm můžou znovu utlouct.

„Moji rodiče pulque nepijí, protože za jejich mládí proti němu byla spousta kampaní. Ale dědeček s babičkou ho milují a já taky. Takže tu je generace, která má pulque ráda, generace, která nikoliv, a pak další, která se k němu zase obrací,“ povídá s úsměvem a sklenicí pulque v ruce Carlos Ricano. 

Hotové za pět hodin

Základní surovinou pro výrobu pulque je rostlina agáve, v Mexiku zvaná maquey. Tedy ta samá, z níž pochází pro tuto zemi příznačná tequila nebo mezcal. Musí být ale aspoň dvanáct let stará a správného druhu, v Mexiku jich totiž roste kolem dvou set. Pro oblíbený drink jsou zásadní kořeny, právě kvašením šťávy z nich se pulque získává. Nejdříve se speciálním nožem odřízne květní pupen, poté se uprostřed rostliny škrabkou vydlabe jamka. V ní se hromadí nasládlá šťáva aguamiel, což ve španělštině znamená medová voda. Ta je mimochodem velmi bohatá na proteiny a vitamíny. Sbírá se denně po dobu dvou až tří měsíců. Jedna rostlina vyprodukuje denně až pět litrů šťávy.

Šťáva z agáve kvasí v hliněných nádobách v horkém mexickém klimatu velmi krátkou dobu. V létě je pulque hotové za čtyři až pět hodin, za chladnějšího počasí to trvá o dvě hodiny déle. Obsah alkoholu kolísá mezi dvěma až šesti procenty. Dlouho nevydrží, musí se pít v podstatě ihned. Postupem času se původní receptura samozřejmě mírně měnila. Dnes je k dostání s různými příchutěmi od manga až po celer, tedy říznutá „zdravím“. V přepočtu necelých pětatřicet korun za litr je navíc cena říká hostincům, v nichž se populární nápoj nalévá, i díky tomu zažívají neuvěřitelný boom. A jak vlastně pulque chutná? Je to takový mexický burčák. Bílý, slabě pěnivý a mírně hustý nápoj s malým obsahem alkoholu a osvěžující chuti. 

Pití pro kněžstvo a těhotné

Svého času bylo pulque vyhrazeno pouze aztécké šlechtě. „Užívali jej také kněží k obřadním účelům a podával se těhotným ženám. Aztékové si tohoto lepkavého nápoje vysoce cenili,“ přidává fakta z historie Salvador Zarco, ředitel muzea pulque. To stojí více než přijatelná. Pulquerías, jak se v mexickém hlavním městě, které bylo vybudováno na troskách zničené aztécké metropole Tenochtitlánu.

Pulque se tady dočkalo i speciální výstavy. Ta ukazuje tradiční výrobní techniky, starou mapu země, kde se silný nápoj produkoval, a rovněž model výrobny pulque v metropoli. „Nápad propagovat pulquerías na výstavě má za cíl představit pulque a všechno, co je spojeno s procesem jeho výroby, konzumace i ekonomiky,“ zdůrazňuje její kurátor Miguel Ángel Corona.

Do Kanady i Japonska

Dnes je pulque oblíbené pití tradiční mexické pracující třídy. Bary jsou plné mladých Mexičanů, kteří netouží po ničem jiném, než svlažit hrdlo staronovou chutí koktejlu dávných Aztéků. V Mexico City je dokonce asi padesát míst, které se na starý indiánský nápoj přímo specializují. Někteří lidé vypijí za den až pět litrů oblíbeného nápoje.

„Vzpomínám si, jak tady asi ještě před deseti lety byli samí starší lidé. Tehdy to vypadalo, že pulque přestane existovat, produkce rapidně klesala. Teď prožívá znovuzrození a podle mě jeho zlaté časy ještě přijdou,“ předvídá majitel jednoho z barů Arturo Garrido. Po letech krize teď Mexičané vyvážejí pulque i do zahraničí – do Japonska, Kanady nebo třeba na Ukrajinu. Pro turisty navíc pořádají tematické výlety za pulque po celé zemi, a tak výrobci věří, že vrcholného rozkvětu se teprve dočkají a brzy převálcují i tequilu.

Komety, špinavé balvany z ledu a prachu, obvykle putují Sluneční soustavou po velice výstředné oběžné dráze kolem Slunce. Pocházejí z dob, kdy vzniklo Slunce s planetami, takže jsou staré i miliardy let. Ani komety ale nevydrží věčně.

Zánik po 4,5 miliardách let

Hubbleův vesmírný dalekohled během tří dnů letošního ledna pozoroval spektakulární zánik komety 332P/Ikeya-Murakami, která se rozpadá na kusy. Tato kometa pochází z Kuiperova pásu, čili z oblasti za oběžnou drahou Neptunu, kde se pohybovala 4,5 miliardy let.

Před časem ale kometu 332P/Ikeya-Murakami postrčila mocná gravitace planety Jupiter a kometa se dostala mnohem blíž ke Slunci. V dnešní době obíhá Slunce jednou za 6 let. Její poslední přiblížení ke Slunce ale mělo dramatický efekt.

TIP: Jak umírají komety? Mohou zcela zaniknout?

Vědci na snímcích z Hubbleova dalekohledu zjistili, že se kometa rozpadla na jeden velký kus o délce asi 480 metrů a větší počet úlomků o velikosti 20 až 60 metrů. K rozpadu zřejmě došlo mezi říjnem a prosincem 2015, mechanismus tohoto rozpadu ale není detailně znám.