Galaxie Messier 31 (zkráceně M31) je od Země vzdálena přibližně 2,54 milionu světelných roků. Jedná se o galaxii větších rozměrů (průměr 220 tisíc světelných let) než Mléčná dráha (zhruba 120 tisíc světelných let) a díky tomu je za dobrých podmínek viditelná i bez dalekohledu jako mlhavý obláček v souhvězdí Andromedy (odtud někdy používané označení Mlhovina v Andromedě).

Když v roce 1887 pořídil Isaac Roberts na své soukromé observatoři v anglickém Sussexu první fotografii galaxie M31, spatřili astronomové její spirální strukturu. Obdobnou stavbu má i Mléčná dráha a celá řada dalších „hvězdných ostrovů“. Avšak rovina galaktického disku M31 je k nám nakloněna pod úhlem 77°, a proto je obtížnější tuto spirální strukturu studovat. Navíc je tvar disku deformován do podoby písmene „S“, což může mít na svědomí gravitační interakce se satelitními galaxiemi.

Mléčná dráha a Galaxie v Andromedě tvoří součást tzv. Místní skupiny galaxií, jež obsahuje minimálně 50 známých členů, přičemž se většinou jedná o malé trpasličí objekty. Obě zmíněné galaxie jsou v tomto seskupení dominantní a každá má svou vlastní „rodinu“ blízkých souputníků. Nejnovějších výzkumy odhadují hmotnost M31 asi na 700 miliard sluncí, což znamená, že obsahuje zhruba bilion hvězd (většina z nich má menší hmotnost než Slunce). Pro porovnání: Mléčná dráha zahrnuje přibližně 400 miliard stálic různé hmotnosti. Průměr Místní skupiny galaxií dosahuje asi 10 milionů světelných let a její těžiště leží mezi Mléčnou dráhou a M31.

Vznik nových hvězd

Spirální galaxie všeobecně obsahují velké množství plynu a prachu, který představuje stavební materiál budoucích hvězd. Avšak při pozorování ve viditelném světle vytvářejí oblaka prachu neprůhlednou oponu, jež brání pohledu do vnitřních oblastí galaxie. Proniknout pohledem skrz vrstvy prachu umožňuje pozorování v infračerveném světle, přičemž se zmíněnou skutečnost podařilo využít i k nahlédnutí do nitra M31.

Asi nejdokonalejší snímek této galaxie v oboru infračerveného záření pořídila americká družice Spitzer Space Telescope. Pozorování se prováděla po dobu 18 hodin a výsledná fotografie vznikla sloučením 11 tisíc samostatných expozic. V celé kráse tak M31 odhalila strukturu svých spirálních ramen, která stále ještě obsahují velké zásoby „studeného“ prachu. Ten spolu se zdroji plynu tvoří stavební materiál budoucích hvězd a planetárních soustav.

Nové snímky galaxie v oboru dalekého infračerveného záření (respektive submilimetrového záření na pomezí záření infračerveného a rádiového) pořídila evropská družice Herschel Space Observatory. Její citlivé detektory zaregistrovaly oblaka studeného plynu a prachu, kde se mohou zrodit nové hvězdy – uvnitř se přitom nachází rovněž velké množství tzv. kokonů (zámotků), v nichž se ukrývají již vznikající stálice. 

Galaktický kanibalismus

Nové výzkumy v roce 2010 potvrdily, že M31 vznikla jako důsledek srážky dvou menších galaxií asi před osmi miliardami let. Kolize menších galaxií a pohlcování malých galaxií těmi velkými (tzv. galaktický kanibalismus) představovaly v minulosti hlavní mechanismus, díky kterému se zrodily galaxie větších rozměrů, mnohdy i několikanásobně větší než M31.

Astronomové rovněž získali nové důkazy, že spirální galaxii M31 výrazně ovlivnila srážka se sousední trpasličí galaxií M32. Na snímku pořízeném družicí Spitzer v oboru infračerveného záření se podařilo objevit dosud neznámý prachový prstenec o průměru 75 tisíc světelných let v okolí centra M31. Z pozorování vyplývá, že satelitní galaxie M32 pronikla jejím diskem podél polární osy (doslova jí prolétla) zhruba před 210 miliony roků. Z počítačových simulací vyplývá, že menší M32 ztratila při srážce více než polovinu své původní hmotnosti, což mohlo vést k vytvoření spirálních struktur v blízkosti centra její velké kolegyně.

V okrajových částech Galaxie v Andromedě objevili astronomové mnoho osamocených hvězd, v jejichž blízkosti se nacházejí také poměrně rozsáhlá prachoplynná oblaka. Složení zmíněných stálic se poněkud liší od většiny hvězd v galaxii, a tudíž se opět jedná o potvrzení galaktického kanibalismu. Galaxie postupně přitahuje a pohlcuje okolní hvězdná seskupení, která se pak stávají součástí velkého celku. Za uplynulých 12 miliard let mohlo takto podle výpočtů astronomů skončit až 200 trpasličích galaxií, které se staly součástí Mlhoviny v Andromedě.

Dvě černé díry

Již na základě dřívějších pozorování jsme věděli, že se v centru M31 nachází hustá a kompaktní hvězdokupa. Když se na tuto oblast podíval svým „ostřížím“ zrakem Hubbleův vesmírný dalekohled (HST), zjistili astronomové, že je její jádro ve skutečnosti dvojité – jeho dvě složky se od sebe nacházejí asi pět světelných let. Jasnější koncentrace hmoty je posunuta mimo střed galaxie a ovlivňuje pohyby blízkých hvězd, zatímco méně svítivá koncentrace leží přesně v centru galaxie a obsahuje obří černou díru.

Vědci předpokládají, že superhmotnou černou díru obklopuje prstenec mladých, modrých hvězd, přičemž původní populaci tvoří staré, červené hvězdy. Na základě spektroskopických pozorování pomocí HST předpokládáme, že kolem černé díry krouží více než 400 mladých stálic, které se zformovaly přibližně před 200 miliony let. Přítomnost dvou černých děr potvrzuje domněnku, že M31 vznikla srážkou a splynutím dvou galaxií, z nichž každá měla v centru černou díru.

Další nové informace o M31 poskytla evropská rentgenová družice XMM-Newton. Odhalila mimo jiné záření přibližně 460 kulových hvězdokup, gravitačně svázaných s galaxií. Americká družice Chandra zase objevila zdroj rentgenového záření, které produkuje obří černá díra, jejíž hmotnost se odhaduje na 230 milionů sluncí. Při pádu hmoty na povrch černé díry dochází k jejímu zahřívání a ke vzniku pozorovaného rentgenového záření.

Srážka s Mléčnou dráhou

V naší Místní skupině galaxií není bohužel místo pro dva velké hráče. Astronomové mohou s jistotou potvrdit příští velkou kosmickou událost, která nás postihne: jedná se o gigantickou kolizi Mléčné dráhy s nejbližší velkou galaxií ze souhvězdí Andromedy. Na základě pozorování totiž vědci zjistili, že se dvě největší galaxie v Místní skupině přibližují rychlostí kolem 200 km/s (některá měření udávají až 300 km/s). 

V průběhu srážky, ke které dojde přibližně za čtyři miliardy roků, dozná Mléčná dráha značných změn. Slunce bude velmi pravděpodobně vymrštěno do jiné části nově vytvořené galaxie, avšak Země a celá planetární soustava zůstanou nepoškozeny. Kolize se uskuteční během aktivního života naší hvězdy, která bude stále ještě spalovat vodík, ačkoliv už natolik zvýší svoji svítivost a teplotu, že se voda v oceánech na naší planetě začne vařit a život, jak jej známe, již nebude možný. Obě galaxie nakonec vytvoří jeden objekt, takže se vlivem gravitace jejich hvězdy navzájem promíchají (srážky stálic lze téměř vyloučit vzhledem k jejich velkým vzdálenostem).

TIP: Mléčnou dráhu obklopuje obrovský oblak plynu o teplotě 10 milionů °C

Počítačové simulace vytvořené na základě dat z HST ukazují, že po kolizi potrvá další dvě miliardy roků, než obě galaxie splynou a vytvoří jedno eliptické těleso připomínající tvarem obrovský ragbyový míč. Slunce bude v té době stárnoucí hvězdou na sklonku života a spolu s planetární soustavou se bude nacházet asi sto tisíc světelných let od středu nové galaxie, což představuje zhruba čtyřnásobek jeho nynější vzdálenosti od centra Mléčné dráhy.

Největší ostrov světa Grónsko je položen příliš daleko na severu, a proto zde až na vzácné výjimky nemohou být pěstovány běžné plodiny. Jednou z hlavních překážek je fakt, že vegetační období je tady příliš krátké na to, aby mohla dozrát například pšenice. Většina Grónska (asi 80 %) je pokryta ledem a na značné části území je ledový příkrov silnější než dva kilometry. To ale neznamená, že by byl celý ostrov neustále pokryt sněhem a ledem a skládal se výhradně z holých plání. Nejslunnější údolí jižního Grónska dávají možnost růstu až sedmimetrovým břízám, které se střídají s jasany, vrbami a jehličnany.

TIP: Krásy Nového Zélandu aneb Dar tekutých smaragdů

Jaro se přihlašuje začátkem května a jakmile zmizí příkrov sněhu, všude začnou hekticky rašit nejrůznější druhy rostlin. Poté, co vegetace na podzim projde úžasnými barevnými proměnami, je opět přikryta metry sněhu. Příští jaro se ovšem znovu ukáže záplava rostlin a květin, která každého návštěvníka okouzlí svojí pestrostí. Na snímku je oblast Dronning Marie Dal na jihovýchodním pobřeží ostrova.

Ačkoliv jsou na světě destinace, kde se bez hotovosti stále neobejdete, není jich mnoho. Přijímání platebních karet v zahraničí je dnes na většině míst už naprosto běžné. Kartami Visa lze platit na desítkách milionů míst ve více než 200 zemích světa. Tyto terminály poznáte jednoduše – je na nich označeno, že akceptují karty Visa. 

Platit kartou v zahraničí je dnes naprosto bezpečné a hlavně pohodlné. Například vám zcela odpadají starosti s plánováním optimálního množství hotovosti. Po návratu z dovolené také nemusíte řešit, co se zbytkem lokální měny, kterou už pravděpodobně nikdy nevyužijete. Stejně tak se nemusíte obávat jejího odcizení. 

Z hlediska bezpečnosti tedy není rozdíl v tom, jestli je platba provedena u nás nebo v zahraničí, protože jsou všechny karetní transakce zabezpečeny naprosto stejně po celém světě. Jakékoli podezřelé nakládání s vaší platební kartou navíc monitoruje sama banka, se kterou můžete okamžitě řešit veškeré případné komplikace.

Placení kartou bývá proti směně hotovosti výhodné i finančně, kurz se totiž přepočítává jako deviza, podle středového kurzu vaší banky. Díky podrobnému výpisu transakcí budete mít navíc i detailní přehled o vašich výdajích a nebudete muset hledat v paměti, za co všechno jste peníze na dovolené utratili. 

Před cestou do zahraničí se pak vyplatí stáhnout si do mobilu praktickou cestovní aplikaci, která vám pobyt usnadní. Aplikace Visa Travel Tools nabízí například přehledné informace o tom, kde se v cílové destinaci dá platit kartou, nasměruje vás k nejbližšímu bankomatu, případně poskytne okamžitou asistenci při ztrátě platební karty. Aplikaci je možné bezplatně stáhnout v Apple App store nebo v GooglePlay.

Organizace PETA, bojující za práva zvířat, se rozhodla upozornit na svůj činnost jednoduchým, ale efektním způsobem. Na jednom birminghamském náměstí naservírovala studentku Shayna Weisz, finalistku soutěže Sexiest Vegan 2013, jako kus masa na obřím talíři. „Flák masa“ doplňovala čerstvá zelenina. „Všechna zvířata i lidé jsou složeni z kostí, masa a krve a mají stejnou schopnost cítit bolest a trpět,“ vysvětluje Shayna a dodává: „S dnešním dostatkem neživočišných potravin všeho druhu je nejlepší čas stát se veganem hned teď.“

Tambo Art neboli umění rýžového pole. To je název pro vynález Koichiho Hanady, který od roku 1993 sází v japonském městečku Inakadate různě barevné odrůdy rýže tak, aby výsledek – pozorovaný z vyhlídkového bodu – vypadal jako obří kopie známých japonskách obrazů. A protože díla vzbudila zájem i u zahraničních turistů, jednu sezonu vypěstoval známý jezdecký obraz Napoleona Bonaparte.

Nejkrásnější dívky Ruska se utkaly v několika kategoriích, z nichž jednou byla i soutěž nazvaná Miss dlouhých nohou. Prvenství a cenu dva a půl tisíce dolarů v ní získala Anastasia Straševskaja, studentka práv pocházející z malé vesnice u Novosibirsku. Dívka s výškou 179 cm, váhou 52 kg a mírami  83-59-86 cm se může pochlubit nohama dlouhými 106 cm.

Šestnáct mladých párů v čínském Pekingu se z neznámých důvodů vydalo na hromadnou svatbu na kole. Jízda v dlouhých svatebních šatech se mohla lehce změnit spíš v hromadný karambol, ale naštěstí se nikomu nic nestalo. 

V čem by jezdila Popelka 21. století? Kdyby se narodila v Rusku, pak by si bezpochyby vybrala tento PT Cruiser, přestavěný na něco, co silně připomíná kočár. Zvýšená střední část, velké dveře, kytičková dekorace, vyzdobená světla… Uvnitř se pak ukrývá bar, skleněná podlaha, kožené sedačky a neonová světla. Zkrátka, pro princezny bez vkusu jako stvořené.

Roku 1815 vznikl Německý spolek, který zahrnoval 38 různých státních útvarů. Roli hegemona tohoto seskupení zastávala zpočátku habsburská monarchie. Prusové se však s tímto stavem nehodlali smířit. Již od dob krále Fridricha II. Velikého usilovali o vedoucí roli minimálně v severoněmeckém prostoru..

Na troskách říše římské

Příležitost ke změně poskytly revoluční události let 1848–49. Rozvíjející se nacionalismus se obzvláště pevně zachytil v německém prostředí. Německé národní shromáždění, které se sešlo ve Frankfurtu, nabídlo pruskému králi Fridrichu Vilémovi IV. korunu německého císaře. Ten však uznával jen legitimitu vládnoucích rodů a tak chtěl, aby mu titul přiřkli němečtí panovníci a ne volený parlament. Něco takového ovšem ještě nebylo v té době reálné. Rakousko zvládlo potlačit rebelii v Uhrách a zdálo se, že vyšlo z turbulentního období stejně silné jako dříve.

Změna poměrů

Bylo čím dál jasnější, že se nakonec rozhodne mezi dvěma základními koncepcemi sjednocení německy mluvících obyvatel do jednoho státu. Buď se sjednotí všechna německojazyčná území a vznikne velké Německo pod vedením Habsburků, nebo se podaří stále ještě mladé pruské velmoci svého protivníka vytlačit a zaujmout jeho místo na slunci. Tak by vzniklo tzv. malé Německo – tedy bez miliónů Němců v rakouských a českých zemích.

Zpočátku měli navrch tradicionalističtí příznivci podunajského soustátí. Rakušané měli ještě dostatek sil, aby svého rivala udrželi na uzdě diplomatickou cestou. Když se roku 1850 začaly rakouské jednotky soustřeďovat v Čechách a na Moravě, zdálo se, že je válka neodvratná. Pruská armáda tehdy však ještě nebyla onen děsivě účinný stroj jako v následujících dekádách. Když se navíc na stranu Habsburků postavilo i Rusko, muselo Prusko stáhnout ocas a v rámci tzv. Olomouckých punktací se vzdát svých ambicí na vedoucí roli v Německu. Rakušanům však v té době začal růst nový silný protivník, konzervativní poslanec pruského sněmu Otto von Bismarck. Cesta k prusko-rakouské válce se pozvolna otevírala.

Astronomové před pár měsíci objevili hned tři potenciálně obyvatelné planety u červeného trpaslíka TRAPPIST-1 ze souhvězdí Vodnáře. Jde o naprosto pozoruhodný planetární systém.

Tři planety podobné Zemi u červeného trpaslíka

TRAPPIST-1 je ultrachladný červený trpaslík spektrální třídy M o hmotnosti pouhých 8 procent Slunce a velikosti 11 procent Slunce. Přesto kolem něj obíhají, dost těsně u sebe, hned tři planety velice podobné Zemi. Jejich oběžné dráhy jsou sice mnohem bližší hvězdě, než je oběžná dráha Země, protože ale TRAPPIST-1 září mnohem méně než Slunce, podmínky by na těchto planetách teoreticky mohly být příznivé pro život našeho typu.

Hned vzápětí po objevu se astronomům naskytla unikátní možnost k pozorování, když přes koutouč trpaslíka přecházely hned dvě z těchto planet najednou. Badatelé použili Hubbleův vesmírný dalekohled a s jeho pomocí sledovali nepatrné změny záření trpaslíka při těchto přechodech.

TIP: Astronomové objevili obří exoplanetu o velikosti Jupiteru a hmotnosti Saturnu

Z pečlivých analýz změn záření dospěli vědci k názoru, že dvě planety ze tří v systému TRAPPIST-1, které prošly přes kotouč hvězdy, mají silnou vrstvu atmosféry. Taková atmosféra blokuje některé typy záření, což lze zjistit z dat Hubbleova dalekohledu. Vědci dále vyvozují, že musí jít o kamenné planety, které jsou podobné Zemi nebo Venuši. Teď budou zjišťovat, jaký typ atmosféry by tyto planety mohly mít.