Jako první vás zaplaví pocit naprostého chaosu. Po hlavním lublaňském náměstí Prešeren se v teplých letních dnech valí davy. Na první pohled se zdá, že nikdo nedává pozor. Turisté se otáčejí jako korouhvičky, fotí a bloumají, zatímco místní zcela cíleně spěchají, aniž by vrhli jediný pohled doleva či doprava. A mezi nimi se rychlostí, která by každému českému policistovi nahnala rudou barvu do obličeje, proplétají cyklisté. Připomíná to riskantní a nekoordinovaný difuzní pohyb částic. Přesto se nikdo s nikým nesrazí.

„Ten systém funguje úžasně, protože ho nikdo neřídí,“ vysvětluje Miro Gračanin, který po Lublani provádí turisty. „Je modelovaný podle teorie chaosu. Nikdo nemá přednost, nemáme tu žádné značky, žádné vyhrazené pruhy. Cyklisté jezdí, kudy chtějí, a lidé chodí, kudy chtějí. Nemůžete jezdit slepě a předpokládat, že vás ochrání nějaké pravidlo. Všichni si neustále dávají pozor, i když to tak nevypadá.“

Lublaň uzavřela deset hektarů svého historického centra pro osobní dopravu v roce 2007. Tam, kde dřív stávaly řady parkujících aut, se nyní nacházejí kavárenské stolky. Radnice vysadila nové aleje a ve zbytku města vytvořila dalších 220 kilometrů tras pro cyklisty, aby podpořila dojíždění do práce. Titul Green Capital of Europe – Hlavní zelené město Evropy – se do metropole letos přesunul z dánské Kodaně a právě důraz na chodce a kola se stal největším trumfem pro získání ocenění.

Bez milosti zavřeno

Do centra se auta dostanou pouze ráno mezi šestou a desátou hodinou, a do té doby musejí všechny restaurace a obchody stihnout závoz zboží. Pak už se ulice bez milosti uzavřou a kdo chce dovnitř, musí nechat vozidlo na odstavném parkovišti. Pokračovat lze pouze pěšky, na kole nebo elektrickými a LPG autobusy veřejné dopravy.

„Především starší lidé si kdysi stěžovali, že mají problém si nakoupit, takže vedení města zavedlo službu zvanou Kavalir. Jedná se o malá elektrická vozítka, která starším či hendikepovaným lidem přistaví úplně zadarmo tam, kde je potřebují. Samozřejmě se můžou povozit i turisté, ale potřební mají přednost,“ vysvětluje Gračanin. Od roku 2007 už prý tato vozítka přepravila na 900 tisíc lidí.

Pokud ovšem dáváte přednost svižnějšímu druhu dopravy, můžete využít síť cyklostanic: Dělí je od sebe maximálně 500 metrů, a pohodlně tak pokryjí celé centrum. Na každé z 36 zastávek označených BicikeLJ si pomocí plastové kartičky, která slouží současně jako elektronická jízdenka pro veřejnou dopravu, odemknete kolo. Po použití ho pak zanecháte na jiné stanici, a pokud vaše jízda netrvala déle než hodinu, máte půjčení zdarma. Samozřejmě nejde o žádné super sportovní modely, ale o bytelné a v podstatě nezničitelné bicykly. Jejich přehazovačky a brzdy však radnice udržuje v perfektním stavu a pro jízdu po rovinaté a „kapesní“ Lublani (asi s 280 tisíci obyvatel) zcela postačují. Město se i díky nim drží mezi nejlépe hodnocenými metropolemi světa, co se týče pozitivního přístupu k cyklistům.

Těžké začátky

Prosadit myšlenku, že by mělo centrum zůstat uzavřeno autům, nebylo jednoduché. Starosta Zoran Janković musel nápad před devíti lety protlačit i přes odpor v politických orgánech města: „Představitelé opozice tvrdili, že se z centra stane ‚mrtvé město‘, odkud spolu s dopravou zmizí i lidé. Jenže došlo k přesnému opaku. Staré město se doslova znovu narodilo a proměnilo se v jakýsi velký obývací pokoj, kde se odehrává spousta kulturních a sportovních akcí. Lidé si na zákaz vjezdu museli zvykat a hlavně zpočátku jsme tu měli hodně zlé krve. Ale postupně to rozhodnutí většina obyvatel docenila. Jen málokdo si dnes umí představit, že by auta jezdila třeba přes turisticky vytížené Trojmostí na náměstí Prešeren – ačkoliv kdysi tam dokonce vedla autobusová linka.“

Sázka na kontroverzní plán vyšla a Janković je i po devíti letech stále starostou. Město navíc doslova zasypala řada ocenění: Kromě zmíněného titulu Green Capital of Europe dostalo cenu za ukázkovou dostupnost městskou dopravou European Mobility Week (Lublaň ji jako jediná získala dvakrát) a sbírku doplňuje loňské ocenění světových cestovních kanceláří Tomorrow Destination Award pro „destinaci budoucnosti“. Odborné komise slyší mimo jiné na slib, že chce slovinská metropole v roce 2050 produkovat nulové emise černého uhlíku, který vzniká nedokonalým spalováním fosilních paliv a má výrazně negativní vliv na lidské zdraví.

Navazování na tradice

Důraz na „zelenou“ dopravu však není v Lublani novinkou – jde spíš o návrat ke starším ideálům, které pozdější rozvoj motorismu odsunul do pozadí. Ve městě totiž vznikly první cyklotrasy už počátkem 70. let minulého století. Tehdy se významný slovinský architekt Edvard Ravnikar zhlédl v severském stylu a odjel studovat urbanistické plánování do Kodaně, která už tehdy patřila mezi cyklistické velmoci. Ravnikar a jeho tým okopírovali nejlepší nápady a především standardy, jako je například šířka cyklistického pásu nebo jeho oddělení od motorizované dopravy. Po návratu pak navrhli a postavili čtyřicet kilometrů tras, jež během jediného roku pomohly zvednout počet cyklistů v dopravě ze dvou procent na deset.

Uvedené číslo se dodnes příliš nezměnilo, ale radnice si od výstavby nových stezek slibuje navýšení počtu cyklistů v dopravě až na třetinu, což by se prý mohlo podařit už do roku 2020. Statistiky říkají, že alespoň jednou za rok sedne na kolo sedm z deseti obyvatel metropole, což představuje jedno z nejvyšších čísel na světě. Podle tzv. Kodaňského indexu, který udává vhodnost města pro cyklojízdu, si Lublaň drží třináctou příčku mezi 122 světovými metropolemi. První místo neotřesitelně okupuje Kodaň.

Vytvoření přátelštějšího prostředí pro chodce si však vyžádalo víc než jen nakreslení nových pruhů na stávající cesty. Hlavní městskou tepnu – Slovinskou ulici táhnoucí se napříč centrem – nechala radnice v roce 2013 uzavřít a kompletně přestavět. Architekti odstranili zábradlí a sloupky a výšku silnice srovnali s chodníky. Nyní se tudy můžete projet pouze autobusem městské dopravy nebo se na nákupy vydat prostě pěšky. Z někdejší špinavé hlavní třídy, která jako by z oka vypadla pražské Sokolské, se stal vycházkový bulvár s restauracemi a kavárnami, jež praskají ve švech. Nejlepší slovinské podniky nedávno otevřely právě tam. Lublaň zjistila, že méně aut v centru znamená také lepší byznys.

Image

Čtěte také

Mallorcou na kole: Kilometry v ráji cyklistů

Americká armáda uzavřela s biotechnologickou společností Kraig Biocraft kontrakt v hodnotě až 1 milionu dolarů (asi 25 milionů Kč) na vývoj materiálu, který nese kódové označení Dračí hedvábí (anglicky Dragon Silk).

Jde vlastně o pavoučí hedvábí, které má úžasné fyzikální vlastnosti a náleží mezi nejpevnější přírodní vlákna, jaká vůbec známe. Problém je ale v tom, že pavouky je velmi obtížné chovat v průmyslovém měřítku. Potřebují totiž živou stravu a také mají kanibalské choutky.

Vědci společnosti Kraig Biocraft proto geneticky upravili housenky bource morušového tak, aby namísto svého hedvábí produkovaly určitý typ pavoučího vlákna. Výsledkem by mělo být Dračí hedvábí.

TIP: Biotech oblečení: Bunda vyrobená z umělého pavoučího vlákna

Pokud se povede tento výzkum dotáhnout do konce, tak by výsledný materiál měl v mnoha ohledech překonat dnes běžně používaný Kevlar. Hlavní výhoda Dračího hedvábí spočívá v tom, že je nejméně desetkrát pružnější.

Ovládání dronů pouhou myslí není úplně nové. Vědci Arizonské Státní univerzity teď ale přicházejí se zařízením, které operátorovi dovoluje ovládat myslí celé hejno dronů.

Přístroj používá čepici na hlavu operátora, která je vybavena celkem 128 elektrodami elektroencefalogramu (EEG). Uživatel přístroje si ji nasadí a sleduje drony na monitoru. Přitom si představuje, co by drony měly dělat – shluknout se, rozletět se nebo třeba přistát u pozemních dobíjecích robotů.

TIP: Létá jako živá. Simulace včelího mozku pilotovala dron

Zařízení operátorovy představy zpracuje a přeloží je to podoby instrukcí, které pak bezdrátově vysílá jednotlivým dronům. Funguje to docela dobře a badatele až překvapilo, jak se lidský mozek může přizpůsobit typu myšlení, které je nezbytné pro hejnové chování.

Nemanželské potomky však nesmíme vnímat jako jednotnou homogenní skupinu. Byla ve skutečnosti vnitřně velmi různorodá a to, jak tyto děti přišly na svět, hrálo roli v tom, jakým způsobem k nim přistupovala křesťanská společnost a právo.

Na vztahu záleží...

Jiné bylo postavení člověka narozeného z nelegitimního, ale jinak trvalého svazku (konkubinátu) a jiné například dítěte prostitutky. Ještě hůř na tom byly děti vzešlé z cizoložného mimomanželského vztahu. Polehčující okolnost zase naopak představovalo, pokud k početí a narození došlo sice mimo manželství, ale ze vztahu dvou svobodných osob „v příslibu sňatku“. 

Nacistické represe drtily také obyvatelstvo Generálního Gouvernementu neboli části okupovaného Polska. Hitlerovi služebníci zde měli na svědomí stovky zastřelených a umučených Poláků denně, nepočítaje koncentrační tábory a židovská ghetta. Odboj zareagoval na teror spuštěním Akce hlavy (Akcja Główki), sérií atentátů na vedoucí esesáky: označení akce se odvíjelo od symbolu smrtihlava, který „zdobil“ jejich čepice.

Antigestapo v akci

Podzemní tribunál vedl proti cílovým osobám procesy, nashromáždil důkazy o jejich zločinech proti polskému lidu a po schválení exilovou vládou v Londýně vynesl rozsudek smrti. Poté dal pokyn speciálnímu oddílu Zemské armády zvanému Agat (Anti-Gestapo). Na černé listině se ocitli vyšetřovatelé, velitelé věznic a lágrů, vysocí činitelé okupační administrativy.

Nejúspěšnější atentáty druhé světové války:

• Likvidace varšavského kata Kutschery
• Třaskavé lože Wilhelma Kubeho
• Konec sadistického bachaře Bürkla

Jen na jaře 1943 čelilo útokům 514 vytipovaných Němců. První velký úspěch znamenala likvidace sadistického důstojníka gestapa Franze Bürkla, jenž řídil nechvalně proslulou varšavskou věznici Pawiak. Vykonavatelé si ráno 7. září 1943 počkali, až Bürkl opustí dům a pěšky se vydá do práce. Pak na rušné Marszałkowské ulici spustili bleskovou a mimořádně odvážnou akci. Pět mladíků vyzbrojených samopaly a granáty obklíčilo nic netušícího zločince a provrtalo jej salvou střel. V divoké přestřelce zahynulo ještě sedm německých policistů, útočníci vyvázli beze ztrát. Odveta však byla stejně nelítostná. Hned následujícího dne Němci veřejně popravili dvacet vězňů z Pawiaku a ještě zostřili okupační režim.

Známá mlhovina v Orionu leží v souhvězdí Orion a měří asi 24 světelných let. Ze Země je viditelná pouhým okem jako rozmazaná ploška v Orionově meči. Některé mlhoviny, včetně té v Orionu, jsou ozařovány ultrafialovým zářením z mnoha horkých hvězd, které se v nich tvoří, což vede k ionizaci plynu a ten pak jasně září.

Desetkrát víc hnědých trpaslíků

Nový snímek této mlhoviny vyvolal velké vzrušení, protože odhalil neočekávané množství objektů s velmi nízkou hmotností, což naznačuje, že se v mlhovině v Orionu tvoří mnohem více málohmotných objektů, než v bližších a menších oblastech tvorby hvězd.

TIP: Velká mlhovina v Orionu: Bouřlivý svět, který spěje k zániku

Pozorování také naznačují, že počet planetárních těles by mohl být mnohem větší, než se doposud soudilo. Zatímco technologie, která by je dokázala jednoduše pozorovat, zatím neexistuje, budoucí dalekohled ESO E-ELT(European Extremely Large Telescope), který by měl začít pozorovat v roce 2024, je navržen tak, že bude schopen pozorovat tyto planetární objekty, a je to jedním z jeho cílů. Nový objev představuje výzvu pro doposud přijímanou představu historie tvorby hvězd v Orionu.

Gueréza červená zanzibarská (Piliocolobus kirkii) patří mezi nejvzácnější primáty světa. I když jsou tyto na pohled atraktivní opice chráněny zákonem, jejich počet neustále klesá a v současnosti se odhaduje na posledních 1 400 jedinců. Jediným místem, kde se guerézy červené volně pohybují, je Unguja, hlavní ostrov souostroví Zanzibar. Žijí tu v tlupách po 30–50 kusech, které jsou zpravidla tvořeny maximálně čtyřmi samci a převažující většinou samic a mláďat. Samci váží 9–13 kilogramů a narůstají do zhruba 45–72 centimetrů. Samice jsou v průměru o 2–3 kila lehčí, ale prakticky stejně veliké. Stejně jako všem guerézám, i těm zanzibarským chybí palec. Podle tohoto výrazného rysu vznikl i slovní základ latinského názvu – colobus totiž znamená zakrnělý, nebo také zmrzačený.

TIP: Šance pro ohrožené primáty: Zachrání palmový olej orangutany?

Guerézy červené jsou velmi společenské a často je lze pozorovat, jak si vzájemně probírají srst a hrají si. Rovněž krmení je společenskou aktivitou a opice s ní začínají brzy ráno. Tehdy je možné slyšet hlasité výkřiky samců, kterými dávají pokyn k přesunu na další strom. Potravou těchto endemických opic jsou různé listy, výhonky, květy, semena a nezralé ovoce. Na nezralé plody jsou zaměřeny proto, že jejich žaludky neumí zpracovávat cukry a na podporu trávení potřebují i živočišné uhlí, jenž pomáhá absorbovat toxiny obsažené v listech. Guerézy uhlí doslova kradou místním obyvatelům nebo je hledají na spáleništích. 

O tom, že kosmonautika je těžká řehole, se osobně přesvědčil také Virgil Ivan „Gus“ Grissom. Ještě než ale zažil pořádnou dávku adrenalinu, vychutnal si 21. července 1961 start své vesmírné lodi Mercury-Redstone 4.

TIP: Počátky americké kosmonautiky: Američané těsně druzí

Pětatřicetiletý Američan odstartoval tradičně z mysu Cape Canaveral. Jeho let byl pouze balistický a měl trvat šestnáct minut. Po 488 kilometrů dlouhé cestě přistála loď na hladinách Atlantského oceánu a právě v tom okamžiku se objevil problém. Vstupní průřez kabiny se odstřelil a dovnitř začala téct voda. Grissom tak musel vyplavat a ve vodách čekat až do chvíle, než ho vyzvedl vrtulník na letadlovou loď.

Před necelými devíti měsíci zacílily na dánskou veřejnost tři kampaně, které měly přimět mladé lidi „skočit do pelechu“ a změnit trend stárnoucí populace země. Jako první zabodovala iniciativa „Udělej to pro Dánsko“, jež zdůrazňovala hlavně národní hodnoty. Hned v závěsu občany bombardovala kampaň „Udělej to pro mámu“, která naopak stavěla na pocitu viny: Rodiče se prý v důchodu nudí a zasloužili by si rozptýlení v podobě vnoučat.

Do třetice dánskou porodnost popohnala připomínka, že nikdo nemládne – což se u mužů projevuje lenivějšími spermiemi. Klíčová otázka „Neplavou nějak pomalu?“ spolu s předešlými dvěma pobídkami způsobila, že se v zemi s necelými šesti miliony obyvatel během tohoto léta narodí o 1 200 dětí víc než loni.