Obecně platí, že pro odhad stáří hvězdy musíme znát její hmotnost, kterou je tedy třeba z pozorování určit v první řadě. Metody určování věku stálic vycházejí typicky ze závěrů matematických modelů. Například se můžeme zaměřit na polohu hvězdy v Hertzsprungově-Russelově diagramu. Na hlavní posloupnosti roste s věkem stálice její zářivý výkon podle známých škálovacích zákonů, z pozice hvězdy je tak při její známé hmotnosti možné odhadnout i věk. 

Podobně pokud je stálice ve fázi rudého obra, lze získat spodní odhad jejího věku. Stadium rudého obra totiž trvá z hlediska života hvězdy velmi krátce, a výsledná chyba je proto velmi malá. Prochází-li hmotná stálice obdobím, kdy vyvrhuje mohutné výrony prachu (jako například Eta Carinae), je zřejmé, že se nachází ve finální etapě života. Pokud naopak hvězdu slunečního typu obklopuje protoplanetární disk, bude zřejmě velmi mladá.

TIP: Co všechno lze vyčíst ze spektra hvězdy?

Zcela unikátním způsobem můžeme stanovit věk stálic v hvězdokupě. Ze zastoupení hvězd různých hmotností v různých vývojových stadiích je možné – za předpokladu, že všechny členky kupy vznikly téměř současně – určit s vysokou spolehlivostí stáří těchto stálic i samotné hvězdokupy. 

Ke stanovení věku objektů podobných Slunci lze použít i změřenou rotaci hvězdy – uvedená metoda se označuje jako gyrochronologie a předpokládá, že rotace Slunce je pro stálice typická s určitým známým vývojem v čase; naše hvězda tedy slouží ke kalibraci metody. Ačkoliv se zdá zmíněný předpoklad velmi přehnaný, poskytuje významně spolehlivější odhad věku osamocených stálic než jiné postupy.

16. července 1965 vypustil Sovětský svaz premiérový exemplář středně těžké rakety Proton. Nosič úspěšně dosáhl zemské orbity a dopravil tam družici pro fyzikální výzkum.

TIP: Rakety, co změnily svět: Proton, bez kterého by nebyla zásobena ISS

Protony později vynášely sondy k Měsíci včetně slavných Lunochodů, dále moduly pro orbitální stanice i vojenské a komunikační družice. Rakety létají dodnes a tvoří důležitou složku ruského kosmického programu – současné verze přitom dokážou dostat do vesmíru přes 20 tun nákladu.

16. července 1994 začaly v horních vrstvách atmosféry Jupitera zanikat úlomky komety Shoemaker-Levy 9. Podívaná trvající několik dnů zaujala astronomy i širokou veřejnost – poprvé jsme totiž mohli přímo sledovat kolizi dvou objektů Sluneční soustavy.

TIP: Následky obří kolize komety s Jupiterem jsou patrné i po 20 letech

Hořící fragmenty nabízely možnost dozvědět se víc o prostředí Jupiterovy atmosféry a také ukázaly úlohu planety, jejíž obrovská gravitace ovlivňuje dráhy menších těles ve vnitřních částech našeho planetárního systému.

Kometa Shoemaker-Levy 9 byla neperiodická kometa, která roku 1994 dopadla na planetu Jupiter. Jednalo se o první přímo pozorovatelnou srážku dvou těles Sluneční soustavy.

16. července 2013 se při výstupu z ISS ve svém skafandru málem utopil italský astronaut Luca Parmitano. Zní to bizarně a zřejmě si to myslel i Luca, když s půldruhým litrem kapaliny v helmě spěchal zpátky do přechodové komory. Naštěstí neutrpěl žádnou újmu na zdraví, přestože cestou po exteriéru rozlehlé stanice ztrácel ponětí o tom, kde je.

TIP: Těžko na cvičišti: Astronauti vyráží na extrémní podmořský výcvik

Incident se dodnes nepodařilo uspokojivě vysvětlit. V důsledku poruchy zřejmě systém pro odvádění vydechované vodní páry vracel látku zpět do helmy.

Přestože nedosáhla věhlasu své sestry Anny, se jménem Jindřicha VIII. byla spojena nemalou měrou. Byla to právě Marie Boleynová, která se první ohřála v posteli krále Anglie. Když ale 19. července 1543 zemřela, nespojovalo ji s dvorským životem už zhola nic. 

TIP: Od velké lásky na popraviště: Manželství Anny Boleynové a Jindřicha Tudora

Přestože i starší dcera Thomase Boleyna získala vzdělání ve Francii, chyběly jí ambice její sestry. Jindřichovi sice porodila dvě děti, jeho lásku si ale udržet nedokázala. To ostatně Anna také ne. Když její kroky vedly na popraviště, byla už Marie dvoru na hony vzdálená a žila se svým druhým manželem v Essexu.

Vzorná a vychovaná princezna, jak se na dceru nejkatoličtějších veličenstev Filipa Sličného a Johany Šílené slušelo, bylo skutečně výbornou partií. Její manžel si to ale zpočátku nemyslel. Isabela Habsburská, která se narodila 18. července 1501 v Bruselu, měla na severu zažít krušné časy.

TIP: Šílená-Sličný: Dramatická láska až za hrob

Přestože dánského a norského krále Kristiána II. neprovázela zrovna nejlepší pověst, rozhodl dědeček Maxmilián, že se právě on stane Isabeliným manželem. Inu, politika. První roky ale čekalo na mladou ženu peklo. Král se netajil milenkou a její rodina dělala nové královně ze života peklo. Až po letech se situace změnila. To už ale král a královna, kterým k ovládaným zemím přibylo Švédsko, čelili převratu a museli ze země odejít. Věrná a oddaná Isabela, která pokorně svého manžela následovala do Flander, zemřela v sotva čtyřiadvaceti letech.

Okolí tasmánského vnitrozemského přístavu proměnily v noční můru arachnofobiků pozemní druhy pavouků, které vyhnala z domovů povodeň. Podle Grahama Milledge z Australského národního muzea se členovci na útěku před nebezpečím vyšplhají na vyvýšené místo a vysoukají do větru vlákno, na němž pak odletí. V Tasmánii se však pokoušeli „odplachtit“ i rozměrnější pavouci a jejich marná snaha se změnila v děsivou podívanou. Milledge nicméně dodává, že jakmile povodně pominou, vrátí se členovci zpátky do půdy, a tudíž není důvod k panice.

Podobné pavoučí invaze nejsou v Austrálii nic neběžného a zaznamenány byly i jinde ve světě. V loňském roce pavoučí sítě pokryly třeba předměstí amerického Memphisu. 

V čínském městě Ťing-čou, ležícím uprostřed provincie Chu-pej, vznikla nová a vskutku impozantní socha. Na rozdíl od nedávno dokončené a okamžitě také zbourané zlaté sochy diktátora Mao Ce-tunga jde tentokrát o mnohem méně kontroverzní dílo. Nový monument představuje válečníka Guan Yu, který pro většinu Číňanů představuje symbol morálky, věrnosti a síly. Socha měří i s podstavcem 58 metrů a na její výrobu bylo použito více než 4 tícíce bronzových plátů o celkové váze 1 320 tun.

Po sarajevském atentátu a při hrozící válce proběhla 31. července 1914 vcelku spořádaně mobilizace, i když bez většího nadšení. Časté byly nejen projevy loajality v tisku, ale i tiché mlčení.

Češi proti Čechům

Už v letech 1914–1915 se muselo nejvyšší armádní velení vypořádat s rebely. Přechodně se mu to povedlo a rok 1916 znamenal celkové uklidnění protirakouských nálad. Ty se však s novou silou objevily v roce 1917, zvláště po bitvě u Zborova, kde proti sobě na znepřátelených frontách bojovali nejen Rusové a Němci, ale také Češi na jejich straně proti Čechům-legionářům na straně Rusů.

Ne všem zajatcům se však chtělo opět riskovat nejen své životy, ale též ohrozit své blízké doma. Znali už peklo v zákopech, šrapnely, otravné bojové látky a další hrůzy války. A tak ze zhruba 300 000 zajatců v Rusku vstoupila do československých legií jenom menší část. Nepochybně zde působila též vnitřní dilemata vojáků – vstup do legií znamenal zradu rakousko-uherské vojenské přísahy a také nebezpečí opětovného zajetí rakouskými, německými nebo maďarskými jednotkami. V takovém případě byl osud českého či slovenského legionáře neodvratně tragický, neboť vojenská legislativa pro tyto prohřešky znala jenom jediný trest – ten nejvyšší. Poprava se vykonávala zastřelením nebo oběšením. Ostatně i v pozdější československé armádě bylo (vzhledem k jejímu mnohonárodnostnímu složení) pociťováno jisté dilema, jak chování vojáků-legionářů posuzovat. 

Tyrannosaurus rex býval strašlivým dravcem, který děsil na pohled. Jedna věc je na něm ale zvláštní a dalo by se říct, že dokonce roztomilá. Měl velmi malé a slabé přední končetiny, které u tak strašného predátora vzbuzují úsměv.

Pacičky krvelačné bestie

A nebyl sám. Paleontologové nedávno podle nálezu z Patagonie z roku 2007 popsali nový druh velkého dravého dinosaura, který dostal jméno Gualicho shinyae. A gaulicho, tunový a osm metrů dlouhý dravec, který žil před 90 miliony let, měl směšně krátké a malé přední končetiny, velikostí skoro jako ručky dítěte.

Zajímavé přitom je, že T. rex a gaulicho sice náležejí do skupiny teropodů, obvykle dvounohých a dravých dinosaurů, ale uvnitř této skupiny si nejsou vůbec blízcí. Znamená to, že drobné přední nohy velkých dravých dinosaurů zřejmě vznikly nezávisle.

TIP: Timurlengia: Dinosaurus velikosti koně ukazuje cestu evoluce k T. rexovi

Tím spíš je ale záhadou, k čemu vlastně takové přední nohy jsou. Vědci si dovedou představit spoustu činností, k nimž se takové nožky opravdu nehodí. Ale proč je velcí draví dinosauři měli a proč se u nich objevovaly opakovaně, to zatím vůbec netuší.