Datum příchodu templářů do českých zemí je kladen do roku 1232.  První písemnou zmínku najdeme kromě Kosmovy kroniky v dopise francouzského velkopreceptora Ponce de Albon z roku 1241, ve kterém francouzskému králi Ludvíkovi IX. psal o vpádu Mongolů do Polska a Slezska a zmínil se i o nejmenovaném mistrovi pro Čechy, Uhry, Polsko, Německo a Moravu.

Preceptorát české země

České země nebyly samotnou provincii - velkopreceptorátem, ale pouze země – preceptorát a patřily do provincie Německo a slovanské země. I když působení templářů na našem území nebylo nikterak dlouhé, zanechali po sobě velice výrazné stopy.

Jejich hlavním sídlem byl klášter sv. Vavřince v Praze. Kromě kláštera jim náležely také přilehlé budovy, které sloužily jako ubytování při návštěvách výše postavených hodnostářů řádu u královského dvora. Klášter samotný býval označován jako Jeruzalém a archeologický výzkum potvrdil domněnku: „…že komenda, která se záhy stala preceptorátem, měla obdobnou architekturu jako u johanitů. Tedy opevněný dvorec, čemuž napovídají těžko rozpoznatelné fragmenty románského zdiva v dnešních sklepích domů lemujících Anenské náměstí. Odpovídá to jednak tradičnímu pravidlu osazování rytířských řádů, tedy na okraji městských aglomerací, při strategických místech...“.

TIP: Za tajemstvím templářů: Byli Chudí rytíři Krista skutečně kacíři?

Po zániku templářů spravovali klášter s kostelem johanité a ti ho roku 1313 prodali dominikánkám od sv. Anny v Újezdě pod Petřínem. Později byl ale kostel zbořen a na jeho místě byl vybudován nový gotický chrám sv. Anny. V tomto chrámu, byl shodou okolnosti pohřben Václav Hájek z Libočan, který se ve svém díle templářům věnoval, ale ne vždy byly jeho zápisy věrohodné.

Roku 1958 zavedlo americké námořnictvo do výzbroje jednu ze svých nejpodivnějších zbraní, ponorkové torpédo Mk 45 ASTOR (Anti-Submarine Torpedo) ráže 480 mm. Ačkoliv na první pohled vypadalo úplně obyčejně, obsahovalo nukleární hlavici W34 s ekvivalentem zhruba 11 kilotun TNT. Američané vytvořili tuto zbraň proti rychlým sovětským ponorkám a doufali, že destrukční rádius zbraně bude tak velký, že protivník nebude mít šanci uniknout.

Naneštěstí se ovšem tato schopnost torpéda mohla velice snadno obrátit proti americké ponorce, která by ho odpálila. Torpédo Mk 45 totiž nedisponovalo žádným samostatným naváděním, takže bylo po celou dobu dálkově ovládáno povely, které přenášel kabel spojující torpédo a ponorku. Stejný princip byl zvolen i pro dálkové odpálení atomové hlavice.

Úspěšnost zničení cíle 200 %

Torpédo se ale dalo navádět jen na vzdálenost nanejvýš 13 km (prakticky však ještě méně, údajně jen okolo osmi kilometrů), což se nebezpečně přibližovalo destrukčnímu poloměru hlavice. Američtí námořníci se pak mohli bavit i vtipem s nádechem černého humoru, že torpédo Mk 45 má pravděpodobnost zničení cíle až 200 %, čímž se naráželo na nemalé riziko, že kromě sovětské ponorky by mohl výbuch zničit i americké plavidlo, které torpédo odpálilo. Americké námořnictvo převzalo přibližně 600 zhotovených kusů, jež zůstaly ve výzbroji do roku 1976; většina potom dostala konvenční hlavice a byla odprodána do zahraničí.

Sovětský ekvivalent představovalo jaderné torpédo T-5 o ráži 533 mm. Ve fázi projektu naštěstí zůstalo gigantické torpédo T-15, jež mělo mít ráži 1 500 mm(!), délku 24 m a hlavici o ekvivalentu 100 megatun, fakticky odpovídající obrovské bombě „Car“. Exploze této zbraně (vypuštěné z atomové ponorky) u břehů USA měla způsobit „radioaktivní tsunami“, která by zlikvidovala přístavy a města na americkém pobřeží.

Sonda Juno, která nedávno vstoupila na oběžnou dráhu kolem Jupiteru, poslala na Zemi první fotografie této největší planety sluneční soustavy. Na snímku, který zveřejnila americká vesmírná agentura NASA, je vidět Sluncem osvětlená polovina Jupiteru i tři jeho měsíce Io, Europy a Ganymeda.

TIP: Fakta o misi Juno: Miliarda dolarů, miliardy kilometrů i nejrychlejší sonda v dějinách

Snímek sonda pořídila den po svém vstupu na oběžnou dráhu Jupitera – 5. července 2016 ze vzdálenosti 4,3 milionu kilometrů. Přestože jde o snímek s relativně nízkým odlišením, jde především o důkaz funkčnosti sondy a jejích přístrojů. Snímky ve vysokém rozlišení sonda začne pořizovat od 27. srpna.

14. července 1965 pořídila sonda Mariner 4 během svého průletu kolem Marsu první blízké fotografie jiné planety.

Mariner 4 (Mariner-Mars 1964) byla čtvrtá americká sonda k Marsu ze série Mariner. Jednalo se o dvojče sondy Mariner 3, která měla stejný úkol, ale která během mise selhala. Sonda byla vypuštěna 28. listopadu 1964 pomocí nosiče Atlas-Agena D.

První blízké snímky

Na fotografiích, které sonda vyhotovila mezi 14. a 15. červencem 1965 při přeletu ve vzdálenosti 9 846 kilometrů kolem Marsu byly viditelné až tříkilometrové detaily, kromě jiného byly jejich pomocí objeveny krátery na povrchu Marsu. Při letu za Marsem (při pohledu ze Země) byl podle změn v rádiových signálech určen tlak atmosféry, který byl osmkrát menší proti předpokladu a dosahoval hodnotu asi 1 % pozemského.

Sondě se povedlo pořídit celkem 21 snímků povrchu Marsu, na kterých se dalo rozpoznat 70 impaktních kráterů o velikosti mezi 4 až 120 kilometrů. Dohromady snímky pokryly přibližně 1 % povrchu planety. Během průletu se povedlo změřit i velmi slabé magnetické pole o přibližné hodnotě 0,1 % pozemského.

TIP: 50 let průzkumu Marsu. Rudou planetu poprvé navštívil Mariner 4 v roce 1965

Po přeletu kolem Marsu sonda pokračovala v činnosti, kdy ve volném vesmíru zkoumala sluneční vítr. 15. září 1965 proletěla rojem mikrometeoritů a zaznamenala až sedmnáct zásahů. 1. října 1965 byl signál sondy ztracen, aby byl později nakrátko obnoven. Naposledy se podařilo zachytit signál sondy 21. prosince 1967. Sonda získala 5,2 miliónů bitů informací, její celková cena byla 83,2 miliónů dolarů.

Rozhodující událost polsko-litevsko-teutonské války, která bývá nazývána jako bitva u Grunwaldu, Tannenbergu nebo Žalgirisu, se odehrála 15. července 1410. Jeden z největších střetů středověkého světa výrazně omezil vliv Řádu německých rytířů a změnil mapu východní Evropy. A zasáhl také do českých dějin.

Řád, kterého porážka srazila na kolena, neměl dostatek síly, aby v budoucích časech vystoupil po boku křižáckého vojska proti českým husitům. Ty jen tak mimochodem vedl Jan Žižka, který své síly nabídl opoziční polsko-litevské koalici.

Trpasličí planeta je objekt, který obíhá kolem Slunce, má dostatečnou hmotnost, aby dosáhl hydrostatické rovnováhy, není satelitem jiné planety a nepovedlo se mu vyčistit okolí.

Mezinárodní astronomická unie (IAU) v současné době oficiálně uznává celkem 5 takových trpasličích planet – Ceres, Pluto, Haumea, Makemake a Eris. Několik další objektů ale vědci považují za slušné kandidáty na tento titul.

Šest trpaslíků do party

Ani tento počet ale rozhodně není konečný. Mezinárodní astronomická unie v minulých dnech ohlásila objev nové trpasličí planety o průměru asi 700 kilometrů, která obíhá Slunce daleko na periferii Sluneční soustavy. Jeden oběh jí trvá zhruba 700 let.

Planeta s označením RR245 se většinu času pohybuje mnohem dál od Slunce než Pluto. V nejzazším bodě své dráhy je od Slunce vzdálená 128 AU (astronomických jednotek, tj. vzdáleností Slunce – Země). Kolem roku 2092 to ale bude pouhých 34 AU, což je méně, než průměrná vzdálenost Pluta od Slunce.

TIP: Trpaslíci na oběžné dráze: Malé planety, kam patří i Pluto

Objev uskutečnil tým teleskopu Canada–France–Hawaii Telescope na havajské hoře Mauna Kea, na snímcích pořízených loni v září, v rámci průzkumu vnější Sluneční soustavy Outer Solar System Origins Survey (OSSOS).

Spořivá a bezpochyby statečná stopařka Iris Veldwijk (24) před pěti lety opustila studia i svůj domov v nizozemském Utrechtu a rozhodla se procestovat svět na vlastní triko a za co nejméně peněz. Procestovala již velkou část Evropy i Asie a momentálně se nachází v Argentině, kde hodlá pokrčovat se stopováním na jih. Iris cestuje se svou kytarou, díky které si dokáže vydělat na stravu, často přespí zdarma u místních, případně po levných hostelech.

TIP: Sbohem krysí závode: Místo splácení hypoték vyrazil mladý pár na cesty

Na počátku její neobyčejné cesty byla prostá touha po dobrodružství. „Bezpečnost jsem z počátku moc neřešila, dnes se ale již držím více ve společnosti dalších lidí,“ poodkrývá Iris své cestovatelské zkušenosti. „Stalo se mi, že mě považovali za prostitutku. Vypomohla jsem si historkou o příteli a od té doby nosím také falešný snubní prsten.“

Za pět let Iris dokázala procestovat přes 50 států světa a na kterou zemi vzpomíná nejraději? „Když sem se chystala do Íránu, mnoho lidí to považovalo za učiněnou sebevraždu. Musím říct, že s tak přátelskými lidmi jako v Íránu jsem se snad nikde jinde nesetkala.“ Tahle holka má asi opravdu pro strach uděláno.

Transformeři jsou mimozemští roboti se zvláštní zálibou měnit se v pozemském dopravní prostředky, případně dinosaury. Podobné triky jsou ale k vidění i v přírodě.

Používají je například drobní vodní korýši perloočky. Na první pohled vypadají jako bezbranná kořist, když se ale ocitnou ve vodě s nějakými dravci, tak si nechají na těle narůst přilbice nebo různé trny. Jejich tvar záleží na tom, kterého predátora se to týká, protože se u jednotlivých dravců liší postup, jakým loví.

TIP: Proč se ptáci tolik bojí krásných očních skvrn na křídlech motýlů?

V přítomnosti ryby koljušky tříostné si perloočky nechávají narůst trny na hlavě a na konci těla, když jsou perloočky ve vodě s dravými korýši listonohy, tak si nechávají důkladně otrnit hlavu, a když jde o dravé vodní ploštice znakoplavky, známé z Ferdy Mravence, tak si perloočky pořizují nápadný hřeben na hlavu a trn na konec těla.

Navzdory intenzivnímu pokroku jsme v datových médiích ještě daleko za Matkou přírodou. Odborníci se proto rozhodli, že využijí k ukládání dat unikátních schopností DNA.

Vědci Microsoftu, Twist Bioscience a Washingtonské univerzity teď ustanovili nový rekord v objemu dat, které se kdy povedlo uložit do molekul DNA. Dokázali do DNA zapsat Deklaraci lidských práv ve více než 100 jazycích, první stovku knih projektu Guttenberg, a pak také hudební video „This Too Shall Pass“ od OK Go.

TIP: Jak omezit elektronický odpad? Výrobou mikročipů ze dřeva

Celkem do DNA uložili 200 MB dat. Ukládání dat do DNA je stále ještě pomalé a drahé. Kdyby se nám ale povedlo tuto technologii pořádně vypilovat, otevřely by se před námi nedozírné možnosti. Do jediného gramu DNA lze totiž uložit téměř jeden bilion GB digitálních dat.