Důležitou prací pověřil Karel VI. Tajnou konferenci – kruh svých nejbližších spolupracovníků a rádců, vedený Evženem Savojským. Vypracovala dokument, jenž se do evropských dějin zapsal jako Pragmatická sankce. Karel VI. ji zveřejnil 19. dubna 1713 na valném shromáždění říšských hodnostářů.

Nástupnictví v habsburských državách

Význam Pragmatické sankce spočíval v tom, že vůbec poprvé jasně deklarovala nedělitelnost habsburských zemí, které měly dědičně přecházet do rukou jeho potomků. První starostí Karla VI. tedy bylo zajistit uznání Pragmatické sankce všemi, kdo by ji mohli v budoucnu zpochybnit. Nejdříve to byly zemské sněmy v monarchii – Zemský sněm Království českého uznal její platnost mezi prvními, již 16. října 1720, pak sněm tyrolský a následně i ostatní. Když se tak stalo, platila její ustanovení až do konce existence habsburské monarchie, respektive Rakousko-Uherska.

Stejně důležité – a možná ještě důležitější – bylo, aby se Pragmatické sankci dostalo uznání mezinárodního. Císař Karel VI. pro to učinil vše, co bylo v jeho silách, a podařilo se mu, že za cenu různých ústupků ji v roce 1725 uznalo Španělsko, o rok později Rusko, roku 1731 Anglie, pak Francie a také státy německé, včetně Pruska. Císařův vojevůdce a důvěrník Evžen Savojský mu sice tvrdil, že daleko lepším zajištěním Pragmatické sankce než smlouvy s evropskými státy by bylo 200 000 mužů ve zbrani, ale ty Karel VI. k dispozici neměl a tak mu nezbylo, než se spolehnout, že vládcové států, s nimiž jednal, svůj slib dodrží.

Pravdivost slov Evžena Savojského se brzy potvrdila. Císař Karel VI. zemřel nečekaně 20. října 1740 ve věku pouhých 55 let a v souladu s ustanoveními Pragmatické sankce se vlády po něm ujala jeho starší dcera Marie Terezie, která tehdy měla necelých 23 let. Shodou okolností nastoupil ve stejném roce na trůn v sousedním Prusku nový král Fridrich II., sám teprve osmadvacetiletý. Přestože jeho otec Fridrich Vilém I., který vládl před ním, platnost Pragmatické sankce potvrdil a zavázal se ji respektovat, jeho syn to v úmyslu neměl. 

Kdo by neznal Tatooine, zvláštní svět se dvěma slunci, domovskou planetu Luka Skywalkera, jedné z hlavních postav Hvězdných válek. Astronomové teď objevili planetu v ještě exotičtějším systému, kde by si případný návštěvník mohl užít neustávající denní světlo anebo trojitý rozbřesk a soumrak, podle toho, jaké období tam zrovna panuje. Má totiž hned tři slunce. Celý cyklus oběhu tohoto světa svou délkou tak přesahuje lidský život.

„Po asi polovinu oběžné doby o délce 550 pozemských let jsou z povrchu planety pozorovatelné všechny tři hvězdy, ty slabší vždy mnohem blíže k sobě, přičemž při oběhu planety se mění jejich zdánlivá vzdálenost od nejjasnější složky,“ doplňuje Kevin Wagner, hlavní autor práce a objevitel planety HD 131399Ab

Unikátní planeta se třemi slunci

Planetu objevili členové astronomického týmu Arizonské univerzity a použili k tomu metodu přímého zobrazení pomocí soustavy dalekohledů VLT Evropské jižní observatoře ESO v Chile. Exoplaneta s označením HD 131399Ab se liší od všech dosud známých cizích světů – obíhá po zdaleka nejvzdálenější dráze kolem jedné ze stálic ve vícenásobném hvězdném systému. Doposud jsme si mysleli, že takové dráhy jsou velice nestabilní – v důsledku neustálých změn gravitačního působení dalších hvězd v systému.

TIP: Kepler-1647b: Největší známá planeta z těch, které obíhají kolem dvou hvězd

Systém HD 131399 se nachází asi 340 světelných let od nás a na obloze bychom jej nalezli v souhvězdí Kentaura. Planeta samotná je výjimečná v mnoha ohledech. HD 131399Ab je asi jen 16 milionů let stará a je tedy jednou z nejmladších známých exoplanet. Je také jednou z nemnoha exoplanet mimo Sluneční soustavu, které jsme pozorovali přímo. Při povrchové teplotě 580 °C a odhadované hmotnosti 4 Jupiterů se také jedná paradoxně o jednu z nejchladnějších a nejméně hmotných přímo zobrazených extrasolárních planet.

Běh s býky je tradiční součástí oslav svátku svatého Fermína, které se v Pamploně konají od 16. století. Původ této tradice je veskrze prostý – v dávných časech honci časně z rána hnali býky uličkami Pamplony k řezníkovi nebo na koridu. Na počátku 20. století se z transportu dobytka stal adrenalinový sport – mladíci, ukazující svou odvahu, se přidávali k procesí býků se špičatými rohy. Postupem času se z Encierro stala masová atrakce, která každoročně do Pamplony přiláká až milion návštěvníků z celého světa.

875 metrů adrenalinového šílenství

Samotné běhy se konají osm dnů – vždy v osm hodin ráno vyrazí na trasu dlouhou 875 metrů šest býků a několik vodících volů, na které čeká v úzkých uličkách početný dav mozos – tedy běžců. Cílem běhu není doběhnout na konec trasy, to ostatně ani není vzhledem k množství běžců (každého běhu se jich účastní okolo 2 tisíc) a rychlosti běhu zvířat možné. Jde o to utéci před býkem, dostat se do nejtěsnější blízkosti jeho rohů a bleskurychle zmizet z jeho dosahu. 

Přestože vše vypadá poměrně dramaticky, od roku 1910 přišlo přímo při bězích o život „jen“ 16 lidí. Poslední obětí býka se stal v roce 2009 sedmadvacetiletý Daniel Jimeno Romero. Pochopitelně při bězích není nouze o zranění a často jde o zranění velmi vážná. Zvířata váží okolo 600 kilogramů a jejich špičaté rohy měří okolo 20 centimetrů. Smrtelná zranění jsou ale spíše výjimkou.

První seznam zakázaných svazků zvaný Decretem Glasianum spatřil světlo světa už v 9. století, ovšem katolická církev jej nikdy neučinila oficiálním. Církevně uznaný Index librorum prohibitorum se objevil až víc než sto let po vynálezu knihtisku: Zahrnoval veškerá díla s kacířskou, antiklerikální či lascivní tematikou, jež mohla podle církevních hodnostářů přivést věřící na scestí.

První index oficiálně vydal papež Pavel IV. roku 1559, poté co nařídil inkvizitorům, aby seznam nevhodných knih sestavili. Poslední soupis zakázaných děl vyšel roku 1948, ovšem oficiálně ho církev zrušila až v roce 1966 vyhlášením papeže Pavla VI. Ovšem četba zakázaných děl byla i nadále hříchem, čitateli již jen nehrozil žádný církevní trest.

Kepler, Balzac i Bible

Na zmíněném seznamu se postupně objevila celá řada knih: včetně děl Johannese Keplera, Immanuela Kanta či Reného Descartese, románů Honorého de Balzaca, Gustava Flauberta nebo Victora Huga, ale také včetně některých církví neuznaných překladů Bible. Z českých autorů figurovala na indexu například díla Václava Budovce z Budova. 

Za nejstarší tištěný seznam zakázaných knih je považována v Čechách publikovaná redakce papeže Klementa VIII., kterou z iniciativy arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé vytiskl v Praze roku 1596 Václav Martin z Jenčic. Ovšem nejznámějším dílem je v tomto směru dozajista práce jezuity Antonína Koniáše (1691-1760), který ve svých indexech zohlednil potřeby domácích cenzorů, neboť dřívější seznamy zakázané literatury obsahovaly pouze zahraniční knižní produkci.

Podle fosilních nálezů ze Západní Austrálie vznikl život možná před 4 miliardami let, tedy pár set milionů let po samotném vzniku Země. Tehdejší planeta byla ale úplně jiná, než jak ji známe dnes.

Mimo jiné bylo tehdy na Zemi mnohem větší vedro. Vědci se domnívají, že právě vyšší teplota vedla k mnohem rychlejšímu mutování prvních životních forem, než jak mutuje DNA dnešních organismů. Četnost některých mutací se totiž s rostoucí teplotou zvyšuje.

TIP: Evoluce v akci: Městské můry se učí vyhýbat pouličnímu osvětlení

Podle jejich odhadů to na počátku života muselo být s mutacemi dramatické. Tehdejší životní formy prý mutovaly čtyřtisíckrát rychleji, než mutují dnes. Pokud je to pravda, pak evoluce tehdy musela být rychlá jako blesk.

Kovová kostra potažená syntetickou tkání. To je návod na legendárního kyborga z blízké budoucnosti, terminátora T-800.

Bioinženýři teď postavili jeho mnohem jednodušší a menší variantu, která připomíná zmenšeného rejnoka. Nový měkký robot váží pouhých 10 gramů a měří 16 milimetrů, nějak se ale začít musí.

Rejnočí kyborg má vnitřní kostru ze zlata, kterou obaluje umělá tkáň z polymeru a asi 200 tisíc kardiomyocytů, buněk ze srdeční tkáně potkana.

TIP: V MIT tisknou roboty, kteří odejdou ze 3D tiskárny po svých

Kardiomyocyty zajišťují maličkému kyborgovi pohyb. Jsou geneticky upravené tak, aby je bylo možné ovládat světlem. Co asi uvidíme v laboratořích příště?

Zahájení vývoje cromwellu bylo výsledkem porážky Francie a britského expedičního sboru v červnu 1940 a následných bojů v severní Africe. Tehdy se hledala možnost, jak nahradit zaostávající stroje Crusader a Valentine se slabým pancéřováním a málo výkonnými zbraněmi.

Lepší pancéřování

První varianty Cromwellu Mk I – Mk III se za vývojem války také opozdily: disponovaly totiž vedle sekundárních kulometů 6liberním kanónem ráže 57 mm. Až koncem roku 1943 začala sériová výroba verze, jež vešla do dějin jako Mk IV a disponovala již novým a výkonnějším dělem ráže 75 mm. Kanón této ráže se pak lafetoval na další modifikace, jež následovaly v rychlém sledu, až varianta Mk.VII dostala 94mm houfnici pro poskytování blízké podpory.

Cromwell měl konečně také silnější pancéřování než jeho předchůdci, což z něj v kombinaci s účinným dělem dělalo nebezpečnou zbraň. Mezi osádkami se jednalo o oblíbené vozidlo hlavně kvůli spolehlivosti a přesnosti střelby. Na konci války se model Cromwell stal nejrozšířenějším britským obrněncem.

Z celkového počtu 29 288 ve Velké Británii vyrobených tanků bylo cromwellů více než 4 000, přičemž nejvíce se stavěl typ Mk IV (téměř 2 000 exemplářů). Přestože v mnoha ohledech zaostával za srovnatelnými obrněnci německé výroby, měl i řadu výhod. S maximální rychlostí dosahující na silnici 64 km/h patřil k nejrychlejším středním strojům druhé světové války a měl velmi dobré manévrovací schopnosti.

Cromwell Mk IV a V 

• Osádka: 5 mužů
• Hmotnost: 27,94 t
• Délka: 6,4 m
• Šířka: 3 m
• Výška: 2,5 m
• Pancéřování: 32–76 mm
• Pohonná jednotka: Rolls-Royce „Meteor“
• Výkon motoru: 448 kW
• Max. rychlost: 64 km/h
• Dojezd: 275 km
• Hlavní výzbroj: 75mm kanón
• Vedlejší výzbroj: 2× 7,92mm kulomet BESA + dvoupalcový minomet 

Osádku tvořilo pět mužů – velitel, radista, řidič a dva střelci. Do bojů tato vozidla zasáhla poprvé až v červnu 1944, krátce po vylodění v Normandii v sestavě 7. britské obrněné divize. Dále je používala i například 1. polská obrněná divize i čs. sam. obrněná brigáda (ČSOB), která měla na konci roku 1944 ve výzbroji 127 cromwellů různých typů, přičemž nejrozšířenější byly verze Mk IV/V.

TIP: Bizarní a neobvyklé tanky: Britský TOG - dinosaurus mezi tanky

Cromwell se v průběhu války používal i pro plnění nebojových úkolů. Například některé stroje bez kanónu sloužily jako pohyblivá dělostřelecká pozorovací stanoviště, tzv. Cromwell OP (Observation Post), či po namontování příslušenství fungovaly jako vyprošťovací tanky ARV (Armoured Recovery Vehicle). Na cromwelly konstrukčně navázaly britské stroje Challenger Mk I (označovaný také jako Cromwell Mk VIII) a Comet.

Po skončení války bojovaly ještě v několika dalších konfliktech – např. v roce 1948 v první izraelsko-arabské válce, a to ve výzbroji armády židovského státu, nebo v rámci britských jednotek sil OSN v Koreji. V menším počtu byly použity také za občanské války v Řecku. 

Marsovský rover Curiosity pracuje na rudé planetě od 6. srpna 2012. Někdy se Curiosity daří lépe, jindy to nejde až tak hladce. Před pár dny, 2. července, se rover ocitl v nouzovém režimu s minimální aktivitou. Příčiny tohoto stavu jsou pro inženýry NASA stále ještě nejasné.

Úspěšná mise pokračuje

Předběžné výsledy naznačují, že zřejmě došlo k neočekávné kolizi mezi softwarem kamery Curiosity a softwarem pro zpracování dat v hlavním počítači roveru.

Závada naštěstí netrvala dlouho a nyní už je Curiosity stabilní a komunikuje se svými operátory na Zemi. Bezprostředním cílem týmu Curiosity je nyní plné obnovení činnosti roveru, a také získání diagnostických dat.

Vlastně to není poprvé, co se něco podobného stalo. Rover Curiosity se z toho zatím pokaždé dostal. V NASA jistě věří, že tomu tak bude i nyní.

12. července 1260 došlo ke střetu, který historikové označují jako bitva u Kressenbrunnu nebo bitva na Moravském poli. Slavná událost, která proti sobě postavila vojáky Přemysla Otakara II. a Bély IV., se nesla ve znamení českého vítězství.

TIP: Zrádný Kressenbrunn: Dopustil se lsti Přemysl Otakar II., nebo uherský princ?

Jablkem sváru mezi oběma panovníky se stalo Štýrsko. Složení obou vojsk bylo neobyčejně pestré. Zatímco na straně „krále železného a zlatého“ bojovaly kromě české nobility moravské a rakouské sbory, uherskému králi přispěchali na pomoc Tataři, Kumáni, Valaši a další rozličné národy. Ani to ale Bélovi nepomohlo a Štýrsko připadlo Přemyslovi. A nejen to. Aby byl mír mezi Přemyslovci a Arpádovci kompletní, pojal český král za manželku Bélovu dceru Kunhutu.

Ve své době platila za jednu z nejkrásnějších žen Evropy. Než si ale starý kontinent stejně jako české země stihl jejích půvabů dosyta užít, 11. července 1362 Anna Svídnická zemřela.

TIP: Blonďatá královna Anna: Manželku ze Svídnicka si Karel IV. oblíbil nejvíce

Karel IV. původně zamýšlel spojit dědičku svídnicko-javorského vévody se svým synem. Když ale princ skonal a spolu s ním i manželka Anna Falcká, rozhodl se král nepromeškat příležitost k získání Svídnicka a s mladou dívkou se oženil sám. A jistě neprohloupil. Získal tak nejen nárok na slezské državy, ale především nového následníka trůnu, který se skutečně jako Václav IV. ujal české koruny.