Bývalá dřevařská kolonie Allie’s Creek, která leží na jihovýchodě Queenslandu, asi pět hodin jízdy autem z Brisbane, je na prodej. Její současná cena je stanovena na 750 tisíc dolarů (v přepočtu necelých 18 milionů korun). Za relativně směšnou částku, která by vám v Sydney stačila na byt s jednou ložnicí, můžete získat šestnáct zařízených domků s telefonním připojením, školu, cestu, pouliční osvětlení, vodní nádrž, a dokonce i vlastní čističku vody.

TIP: Rodný dům neprodala ani za milion dolarů, teď mu hrozí demolice

Cena, za kterou je městečko nabízeno postupně klesá – ještě v loňském roce jej současní majitelé nabízeli za 2,1 milionu dolarů, později za 1,5 milionu. Po smrti jednoho z majitelů jej pozůstalí nabízejí za 750 tisíc.

Městečko obklopuje les a podle realitní kanceláře je ideální pro pořádání různých festivalů či koncertů. Přibližně polovinu domů sice stále obývají místní, pokud však obec koupíte, můžete o jejich osudu rozhodnout sami…

Bujným lesním porostem se jako magická stuha fantazie vine meandrující suché koryto jakési bystřiny. Křivolaký bělostný vápencový chodníček vede k zapovězenému pokladu – k ústí Javorníkové doliny, kterou labužníci divočiny považují za skvostnou hostinu pro všechny smysly. V minulosti vedla dolinou turistická značená stezka, ta však již byla dávno zrušena. Dnes je údolí turisticky nepřístupné a pokochat se jeho úchvatnou krásou lze jen s písemným svolením Správy Národního parku Muránská planina v Revúci.

Přírodní svatyně

Po celonoční bouři a nekonečných lijácích voda v bystřině protékající Javorníkovou dolinou nepříjemně stoupla. Klopýtáme přes kluzké balvany, vývraty, vodopádky přepadávající přes skalní prahy. Uzoučký kaňon zaříznutý do strmých svahů vznikl činností krasových vod a jeho tajemství střeží jen statní mloci skvrnití (Salamandra salamandra) a nejkrásnější slimáci jaké jsem poznal – modranky karpatské (Bielzia coerulans), až 8 cm dlouzí měkkýši, kteří hrají barvami od sytě modré, přes fialovou až po zelenkavou. Modranky se na tlejících vyvrácených kmenech vyjímají náramně.
Skalní mísy a tajemné jeskyně (některé se zborcenými stropy a skalními okny) s netopýry, spolu s posvátným tichem umocněným k dokonalosti zurčením vod, vytvářejí úchvatnou kulisu nedotčené přírodní svatyně. Zážitek, který se člověku po léta vrací jako bumerang v jeho nejkrásnějších snech.
Po významu jména Muráň musíme pátrat v dávných dobách. Podle jazykovědců (např. i podle slovenského jazykovědce Šimona Ondruše) je slovo Muráň staroslovanského původu: slova morav, murav, muran či moran prý znamenala zavodněné, močálovité místo. Tomuto významu ovšem současný vzhled planiny rozhodně neodpovídá.

Tragédie jako od Jiráska

Na území Muránské planiny trvale žijí všechny významné karpatské šelmy – medvěd, vlk, rys ostrovid, kočka divoká i vydra říční; z dravců zde hnízdí orel skalní i křiklavý. I flóra Muránské planiny je neobyčejně bohatá a zajímavá; největší zájem na sebe poutá endemit – lýkovec muránský (Daphne arbuscula), stálezelený keřík, který neroste nikde jinde na světě. Lýkovec je třetihorním reliktem, který zde přežil miliony roků a přečkal i poslední zalednění. Nádherně kvete a voní a v puklinách nepřístupných skal se mu tady daří.
Muránská planina je i dnes oázou téměř neporušené přírody, které se naštěstí vyhýbají turistické invaze – snad kromě výprav na Muránský hrad. Jeho zřícenina se vypíná nad obcí Muráň na nepřístupném vápencovém bradle Cigánka (938 m. n. m.). O tomto hradě jsem se dozvěděl již před více jak čtyřiceti lety při četbě Bratrstva Aloise Jiráska. Tragická láska hejtmana Talafúse ke krásné leč proradné Márii vzněcovala mou dětskou fantazii.

TIP: Beskydy, pohoří bez hranic aneb Poklady moravskoslezského pohoří

První záznamy o existenci významné pevnosti najdeme v roce 1271 (jako „castrum Mwran“). Nedobytný hrad patřil v průběhu let mnohým majitelům – v 15. století skutečně Janu Jiskrovi z Brandýsa a jeho bratříkům. V první polovině 16. století tu panoval loupeživý rytíř Matej Bašo, později pevnost patřila bohatému rodu Széchyovců a Františku Wesselényimu. Márami Séčiová (Széchyová) byla vyhlášenou krasavicí a proslula pod přezdívkou Muránská Venuše. Její láska ke grófu Františku Wesselényiovi, jejich strmý společenský vzestup – a stejně strmý pád i potupný konec Muránské Venuše (1667) – je skvělým námětem pro filmový trhák. Snad příběh někdy najde svého Juraje Jakubiska. Roku 1702 postihl hrad Muráň rozsáhlý požár a od té doby kdysi pyšné sídlo jen chátralo.

„Já viděl divoký koně 

… běželi soumrakem, vzduch těžký byl a divně voněl tabákem,“ zpívá Jarek Nohavica v nádherné písni Vladimíra Vysockého. Nevím zda slezský bard s kytarou někdy navštívil hřebčín na Veĺké lúce, ale slova jeho písně nasvědčují, že se zde toulá alespoň ve své fantazii. Sotva jsem spatřil stádo koní, popásajících se na zelených šťavnatých pastvinách, střežených honáky v sedlech, bylo mi nad slunce jasnější, že kdybych se narodil jako kůň, chtěl bych žít zde – na Veĺké lúce.
Už v roce 1950 tady byl v panenské přírodě založen hřebčín, kde se chovali tažní koně pro lesní hospodářství a pro armádu. Křížením hucula s plemeny norik, fjordling a hafling zde šlechtili nové plemeno. Šlechtitelská práce se skvěle vydařila: v roce 1995 byl mezinárodně uznán chov „norika muránského“ a od roku 1997 byl na Veĺké lúce vyhlášen chov genové rezervy tohoto nového koňského plemene.
Otužilí, odolní koně jsou celoročně venku na pastvinách a procházejí zde i náročným výcvikem pro práci v lese – stahování klád. Když jsem se svěřil chlapíkům z hřebčína se svou touhou – stát se v některém ze svých příštích životů koněm na Muráni – vysmáli se mi. Prý bych si v koňském ráji pobyl maximálně čtyři roky. Potom jsou odolní koníci na prodej. A kdo ví, k jakému kupci bych se pak dostal.

Noc v medvědí blízkosti

Na stezce nad Stožkami směrem na Kĺak můj malamut Fram objevil vlčí trus – válec jelení srsti – a zanedlouho křižovaly naši stezku stopy mohutného medvěda. U nejvyššího vrcholu Muránské planiny – Kĺaku (1 409 m. n. m.) nás zastihl soumrak a bouře. Blesk za bleskem rozsvěcoval tmavnoucí oblohu. Záchranou před přívaly deště nám byl zborcený krmelec. Sotva jsme dokončili primitivní přístřešek a připevnili celtu posledním uzlem, otevřelo se nad námi nebe a bouře si s námi pohrávala celou noc.
Až za mlžného svítání jsme podle stop a obřího lejna zjistili, že jsme bivakovali přímo u medvědího ochozu. Byli jsme ve správný čas na správném místě… Kdybychom si lépe prostudovali mapu, zjistili bychom, že sestoupit dva tři kilometry, narazili bychom na sedlovou polanu Nižná Kĺaková, jež skrývá turistickou útulnu, která po vzoru otevřených srubů ve Skandinávii štědře poskytuje útočiště osamělým poutníkům. Pozdě bycha honit…
Za rozcestím „Studňa“ (s báječnou pitnou vodou) u bývalé horárně – lze obdivovat Ĺadovou jamu – krasový závrt s pokračující chodbou, kde se zpravidla i v parném létě udržuje led.

Pokladnice s tahači dřeva

O Muránské planině by se dala napsat celá kniha. Zvídavému poutníku štědře nabízí spoustu zajímavých lokalit: skalnatou Poludnicu se vzácným tisem (a mnoha dalšími rostlinnými skvosty) a s nádhernou vyhlídkou na Muránský hrad, vápencový skalnatý hřeben Šarkanica (s krasovými jevy a rostlinnými poklady). pstruhový potok Dudlavka, který se prodírá skalnatým kaňonem mezi strmými skalisky Malej a Velkej Stožky, Hrdzavou dolinu s rašeliništěm a se vzácnou rosnatkou a s nejnižším výskytem kosodřeviny. Výčet tajemných zákoutí a přírodních pokladů jako by ani neměl konce.
Patron a guru všech horských tuláků Miloslav Nevrlý nazývá Muránskou planinu „krajem strmých srázů a zrádných jeskyní“. „Tisíc řádků by nestačilo na všechny krásy a zajímavosti Muránské planiny,“ tvrdí Miloslav Nevrlý v knize Nejkrásnější sbírka. „Asi nejzachovalejší krasové planiny Slovenska, zarostlé – na rozdíl od velké části Jihoslovenského krasu – až po hřebeny nádhernými lesy. Závrty porostlé houštinami, ztracené jeskyňky, skalní srázy a stěny, vývěry, vodní propadání. Všechno je úžasně strmé, při výstupu na Veľkou a Malou Stožku z údolí Hronce či Dudlavky jako by stoupal do „orlího hnízda Mačupikču" – peruánské pevnosti dávných Inků. A ve velké výši nad Stožkami skutečně krouží – skalní orel!“
Snad jediným rozčarováním bylo pro nás na několika lesních asfaltových cestách setkání s tahači plně naloženými kmeny stromů. V národním parku se stále intenzivně těží!

Planina pod dohledem

Muránská planina přitáhla pozornost vědců již na přelomu 18. a 19. století, kdy sem zamířilo mnoho významných přírodovědců (např. F. Foetterle, G. K. Zechcenter-Laskomerský, G. Reusse, L. Bartolomeides, Ĺ. Greiner, S. Kupčok a mnozí další). Prvním mužem, který se zasazoval o ochranu Muránské planiny byl již v roce 1938 botanik Pavel Sillinger.
První rezervací byly na Muránské planině roku 1953 vyhlášeny Suché doly. Roku 1976 byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Muránská planina; 23. září 1997 byla tato lokalita na ploše 20 318 hektarů dokonce vyhlášena Národním parkem. A konečně v roce 2004 bylo území Muránské planiny zahrnuto do národního území evropského významu a je navrženo na začlenění do evropské soustavy chráněných území známých pod názvem Natura 2000.

Rady do batohu

Nejvhodnějším východiskem na Muránskou planinu je bezesporu obec Muráň. Na túry je samozřejmě možné vyrazit i odjinud – např. z Michalové, z Pohronské Polhory, z Tisovce či z Muránské Huty. Popis Muránské planiny hledejte v turistických průvodcích, které se zabývají Stolickými vrchy ve Slovenském rudohoří. Jako turistická mapa vám dobře poslouží – Stolické vrchy – Revúca (mapa č. 135 v měřítku 1:50 000), kterou vydalo VKÚ, Harmanec.

Muráň v lidové slovesnosti

Ze skalnatého vrcholu vápencového bradla Cigánka, které se nad obcí Muráň vypíná jako homole cukru, je kouzelný pohled na kroužící krkavce, ale i daleko do krajiny. K tomuto dominantnímu skalnímu útvaru a k propasti pod ním se váže zajímavá pověst: kapitán Muránského hradu zahořel vášnivou láskou k cikánské dívce a oženil se s ní. Tvrdý vojenský chlebíček ho však často nutil pobývat mimo hrad a jeho krásná ženuška mu byla nevěrná. Zoufalý kapitán potrestal manželku za její zálety vskutku nelítostně – svrhl ji ze strmého útesu na dno propasti. Od té doby nazývají lidé skalní bradlo Cigánka.

Vše dotvrzuje i lidová píseň, jejíž slova říkají:
Na Muránskom zámku
zabili cigánku
Hej nebola to cigánka
ale kapitánka

Vědci Lékařského centra Kolumbijské univerzity původně pátrali po virech, které by mohly být původcem rakovinného bujení u rozchlipky písečné (Mya arenaria). A nakonec se nestačili divit.

Přišli na to, že se mezi mlži v oceánu šíří přenosná rakovina, která dokonce překonává hranice mezi jednotlivými druhy. Badatelé tuto rakovinu odhalili u slávek (Mytilus trossulus), srdcovek jedlých (Cerastoderma edule) nebo zaděnek (Polititapes aureus).

TIP: Těžkotonážní záhada: Proč sloni téměř nikdy netrpí rakovinou?

Podle analýzy DNA tuto rakovinu u mlžů vyvolávají cizorodé nádorové buňky, které se dostaly do těla mlže a tam začaly bujet jako určitá forma leukémie. Podobně nakažlivá je rakovina tváře ďábla medvědovitého nebo pohlavně přenosný nádor psů. 

Společnost Impossible Foods dotáhla do konce svůj plán vyrobit perfektní burger, který by nebyl z hovězího. Jejich produkt chutná, voní a při vaření se chová, jako by ho vyrobili z hovězího masa.

Podle zakladatele společnosti Patricka Browna je cílem jejich snažení nahradit pojídání zvířat rostlinnými produkty. Nejde jim jenom o to, aby jejich produkty byly dobré - chtějí, aby byly dobré jako maso.

TIP: Vegetariánské hot dogy překvapily: Obsahují prasečí i lidskou DNA!

Teď se jim to povedlo. Vývoj sofistikovaného Impossible burgeru přišel na 183 milionů dolarů (téměř 4,4 miliardy Kč), výsledek prý ale stojí za to.

Čína pracuje na orbitální stanici, která by se stala konkurencí ISS. A o svou novou hračku se chce podělit se světem. Čínská vesmírná agentura pro pilotované lety spojila síly s Úřadem OSN pro vesmírné záležitosti (UNOOSA). Společně chtějí nabídnout příležitost podílet se na vesmírných aktivitách i dalším zemím OSN.

Podle ředitelky UNOOSA Simonetty Di Pippo bude skvělé, když se do vesmíru podívají i rozvojové země. Povědomí o výhodách vesmírného programu se tak dostane k více lidem.

Čínu vykázali z Mezinárodní vesmírné stanice ISS kvůli zákazu amerických úřadů. Teď není jasné, jestli si partneři projektu ISS kvůli tomu nebudou muset nechat zajít chuť na čínskou orbitální stanici.

TIP: Čína plánuje vesmírný teleskop: Má „kotvit“ poblíž vesmírné stanice Tchien-kung

V letošním září by Čína po několika odkladech měla na oběžnou dráhu vypustit druhý prototyp orbitální stanice Nebeský palác, Tchien-kung 2, na němž budou čínští odborníci ověřovat nezbytné technologie.

O začlenění Podkarpatské Rusi do Československa usilovala především početná rusínská emigrace v USA. 12. listopadu 1918 se konalo referendum zástupců amerických Rusínů, v němž se pro takové řešení vyslovilo 67 % dotázaných.

Východní cíp republiky 

Ve středu tohoto klidného víru hvězd, galaxie NGC 6814 ze souhvězdí Orla, je nejspíše nenasytná bestie černé díry. Tato centrální bestie má podle odhadů hmotnost okolo 10 miliónů sluncí. Nenasytná kreatura požírá hvězdy a plyn a vytváří tak kolem sebe ohradu horkého plazmatu, která emituje silné dávky rentgenových paprsků. Díky bouřlivé centrální aktivitě se tento objekt řadí k Seyfertovým galaxiím.

Snímek galaxie NGC 6814, která podívaná patří bezesporu k nejkrásnějším spirálním galaxiím ve vesmíru, pořídil teleskop Hubble. 

Cenu určil především závěr vědců, kteří po půlroce zkoumání potvrdili, že hornina pochází z planety Mars. Její vědecká hodnota je tedy nevyčíslitelná. „Pět set nebo šest set dolarů za čerstvý gram, který spadl rovnou z Marsu? Myslím, že to není až tak moc,“ míní Derryl Pitt, jeden z překupníků, kteří využívají zvýšeného zájmu vědců i nadšených sběratelů a prodávají vzácné úlomky meteoritu. „Nejdražší jsou neobvyklé typy,“ potvrzuje Chris Herd z Albertské univerzity.

Cena u některých zajímavých kousků se tak snadno vyšplhá až na tisíc dolarů za gram. Úlomků z povrchu Marsu vědci nemají k dispozici mnoho, zatím žádná kosmická sonda totiž nedopravila z Marsu vzorky zpět na Zemi. Výzkumníci tak mohou pracovat jen s fragmenty meteoritů, zájem o čerstvý materiál je tedy enormní.

Od dopadu k verdiktu

Kolem druhé hodiny ranní místního času 18. července 2011 několik lidí pozorovalo ohnivou kouli v oblasti údolí Uíd Drá východně od Taty v Maroku. Tak popsali vědci objev v časopise Meteoritické společnosti. „Jeden ze svědků uvedl, že nejprve byla žlutá a pak zezelenala a osvětlila celou oblast, než se rozpadla na dvě části. Zazněly dvě rány,“ informoval časopis. Od října pak přibližně 50 kilometrů jihovýchodně od Taty začali nomádi nacházet natavené úlomky asi sedmikilového meteoritu. Nalezené fragmenty Maročané rychle prodali překupníkům a muzea a výzkumné ústavy musely vynaložit značné úsilí i nemalé finanční prostředky, aby nějaký úlomek získaly a mohly ho podrobit důkladnému zkoumání.

V lednu 2012 pak po důkladné analýze vědci z univerzity v Novém Mexiku mohli vynést konečný verdikt: meteorit je skutečně úlomkem rudé planety.

„Uvnitř sklovitého materiálu některých meteoritů je uvězněn atmosférický vzduch. Když je zahřejete a vzduch zachytíte v laboratoři a změříte ho, je stejný jako atmosféra na Marsu, kterou naměřily všechny sondy,“ vysvětlil Carl Agee.

Tissint je pátý

Pádu Tissintu předcházely již čtyři pozorované pády meteoritů z Marsu v letech 1815, 1865, 1911 a 1962. První s názvem Chassigny dopadl roku 1911 v jižní Francii a jeho úlomky jsou podle slov Carla Agee pravděpodobně nejdražší na světě. Meteorit Nakhla, jehož dopad byl pozorován v Egyptě v roce 1911, se neblaze proslavil tím, že jeden z jeho fragmentů údajně zabil psa. Řada dalších nalezených meteoritů pak dopadla na zem nepozorovaně bez očitých svědků.

TIP: Nejvzácnější poklady přírody dražší než zlato a drahé kameny

Úlomky se z Marsu dostaly pravděpodobně po nárazu obrovského meteoru, který je vymrštil takovou rychlostí, že unikly gravitačnímu poli, poté pluly sluneční soustavou a nakonec vstoupily do atmosféry Země. Stáří některých z nich vědci stanovili na více jak miliardu let. Tissint byl podle vědců z Marsu vymrštěn před 700 000 let.

O kočkách se říká, že mají devět životů – zkrvavené zvíře nalezené v Essexu však tuto hranici překročilo minimálně dvakrát. Ztracenou kočku Puss-Puss hledali její nešťastní majitelé z vesnice Ardleigh v britském Essexu týden. Tříletý chlupáč se nakonec vrátil domů sám, ovšem místo radosti se s ním dostavil šok – byl celý zkrvavený a evidentně velmi trpěl.

TIP: Otřesné týrání zvířete: Biologové vytáhli z nosu mořské želvy 12centimetrové brčko

Následný rentgen u veterináře odhalil, že si někdo z nebohého zvířete udělal cvičný terč – v jeho těle uvízlo třicet broků. Zvěrolékař přesto majitele ujišťoval, že kočka přežije. Oslepla na jedno oko a dva broky těsně minuly její páteř, měla však obrovské štěstí. Dnes je již v pořádku a z nebezpečného výletu se zotavuje.