Zelená a a žlutá jsou barvy královských rodin Braganza (císař Pedro I. – první císař nezávislé Brazílie) a Habsburků (jeho žena císařovna Leopoldina). Emblém vprostřed vlajky je nebe nad Rio de Janeirem v noci 15. listopadu 1889, kdy se země stala republikou

Důležitou součástí mongolské vlajky je státní emblém „soyombo“. Je složen ze symbolů ohně, slunce a měsíce, k zemi mířících šípů, pevnosti a znaku Jin a Jang.

Argentinská vlajka byla používána již při bojích za samostatnost. Blankytně modrá prý představuje oděv Panny Marie a bílá stříbro (název Argentiny je odvozen od latinského názvu stříbra – argentum), podle jiné teze jde o barvy odvozené od Río de la Plata (doslova Stříbrná řeka). V roce 1818 bylo do středu umístěno žluté slunce (tzv. Sol de Mayo = Květnové slunce), které představuje inckého slunečního boha Inti. Tato varianta vlajky se nazývá ceremoniální. Varianta vlajky bez slunce (ozdobná vlajka) se považuje za rovnocennou národní vlajku variantě se sluncem, ceremoniální se však používá jako státní, národní a námořní a jusí viset vždy výš, než ozdobná.

Skanderbeg je národním hrdinou Albánie a současná státní vlajka je podle Albánců jeho odkazem. Současně se na několika albánských symbolech objevuje motiv Skanderbegovy helmy

Rumunská vlajka je shodou okolností velmi podobná vlajkám Andorry a Čadu. V druhém případě je jediným rozdílem odlišný odstín modré. Moldavsko má vlajku téměř stejnou