Jen co vznikl samostatný československý stát, objevily se snahy dopřát mladé republice vlastní rozhlasové vysílání. Navzdory silnému dešti a větru začal pravidelný přenos 18. května 1923.

Nutno říct, že zpočátku neměl rozhlas žádné příjemné, natož reprezentativní pracovní zázemí. První vysílač stál ve Kbelích a jako studio posloužil zapůjčený skautský stan. Ačkoliv se mělo jednat pouze o provizorní opatření, vysílalo se z něj několik měsíců.

TIP: Hovoří Moskva! Co hlásalo sovětské vysílání do protektorátu?

O skutečnosti, že se nejednalo o nijak zvlášť pevnou základnu, se osazenstvo přesvědčilo hned první vysílací den. Kvůli špatným povětrnostním podmínkám se zúčastnění namísto obav z veřejného projevu snažili zabránit tomu, aby jim studio neodletělo. Ve 20 hodin a 15 minut však vysílání šťastně odstartovalo a Československo tak vstoupilo na novou mediální scénu.

Srovnávání pouhých technických parametrů různých zbraní může být někdy zavádějící, neboť přinejmenším stejnou roli hrají faktory strategické, taktické a personální. Typickým příkladem může být boj o vzdušnou nadvládu na východní frontě. Při útoku na Sovětský svaz sice mohlo Německo nasadit mnoho vynikajících typů techniky, ovšem i Rudá armáda disponovala řadou kvalitních zbraní, z nichž některé patřily k tehdejší světové špičce.

Hlavní příčinu strašných ztrát, jež tehdy sovětské ozbrojené síly utrpěly, tak netvořilo zaostávání v technice, nýbrž fakt, že vůbec nebyly připraveny vést obrannou válku a disponovaly ne zrovna ideálně vycvičeným personálem. To potvrdil další průběh války, v níž se SSSR (i přes otřesné ztráty) dokázal chopit strategické iniciativy. Letadla s rudými hvězdami se časem těm německým přinejmenším vyrovnala a podobně se i sovětští piloti stali rovnocennými soupeři svých protějšků od Luftwaffe.

Německé letouny Fw 190, které se zpočátku těšily pohodlné převaze nad rychle stárnoucími letadly LaGG-3, pak musely vzdorovat stále se zlepšujícím stíhačům La-5 a La-7. Těm náleží i neopomenutelné zásluhy za skutečnost, že sovětské síly v důležitých bitvách vybojovaly a udržely vzdušnou nadvládu, jež poté zásadně přispěla k vítězství Rudé armády.

„Lakovaná zaručená rakev“

Konec 30. let byl jednoznačně dobou nástupu celokovových letounů, a proto bylo asi poněkud překvapivé, když 30. března 1940 vzlétl prototyp letadla LaGG-1, které nosilo označení podle iniciál konstruktérů Lavočkina, Gorbunova a Gudkova. Stroj měl konstrukci zejména ze dřeva a překližky, za minimálního využití kovu. Aerodynamicky byl povedený, avšak svými výkony zaostával, a tudíž obdržel silnější motor M-105PF (o výkonu přes 920 kW), který jej dostal na zdánlivou špičku mezi letouny této kategorie.

Jeho slušnou výzbroj tvořil 20mm kanón ŠVAK a dva kulomety Berezin BS ráže 12,7 mm. Piloti si stíhač značený LaGG-3 nejprve docela oblíbili a mělo se za to, že se vyrovná strojům Bf 109E, ale německý útok v červnu 1941 přinesl velmi tvrdé probuzení. Ukázalo se totiž, že LaGG-3 za Bf 109E o něco zaostává a navíc jej jednoznačně překonával nový vylepšený Bf 109F.

La-5FN 

• Rozpětí křídel: 9,8 m
• Celková délka: 8,67 m
• Celková výška: 2,54 m
• Prázdná hmotnost: 2 605 kg
• Vzletová hmotnost: 3 360 kg
• Typ motoru: AŠ-82FN (1 231 kW)
• Max. Rychlost: 647 km/h
• Bojový dolet: 765 km
• Bojový dostup: 11 000 m
• Výzbroj: 2× 20mm kanón ŠVAK

Jednotky vyzbrojené stroji LaGG-3 měly v bojích proti německým stíhačům těžké ztráty a za vše asi hovoří fakt, že sovětští letci letounu v souladu s jeho označením dali nelichotivou přezdívku „Lakirovannyj Garantirovannyj Grob“, tedy „lakovaná zaručená rakev“. Jeho produkce sice pokračovala (a dala celkově přes 6 500 kusů), ale od podzimu 1941 pracoval Semjon Alexejevič Lavočkin na rekonstrukci stíhačky, jež musela dostat nový motor s vyšším výkonem, než jaký měl řadový M-105.

Proto byl vybrán hvězdicový M-82, později přeznačený na AŠ-82, o výkonu přes 1 100 kW. Byl však i větší a těžší, což si logicky vyžádalo přestavbu celého stroje, takže vznikl fakticky nový letoun, původně zvaný LaGG-5, záhy však přejmenovaný na La-5 (konstruktéři Gorbunov a Gudkov už pracovali samostatně). Jeho prototyp vzlétl v březnu 1942, v květnu téhož roku se rozběhla sériová produkce a první letouny dorazily na frontu v srpnu. Bylo to vlastně právě včas, aby se střetly s prvními stíhačkami Fw 190A, které na sovětském nebi zpočátku neměly konkurenci. 

Lavočkin úspěšně modernizuje

Stíhače La-5 brzy prokázaly, že se svými výkony mohou směle měřit s dosavadními variantami Bf 109; v té době však již Luftwaffe nasazovala nejen Fw 190A, ale také Bf 109G. Konstruktér Semjon Lavočkin tedy nemohl ustat v práci a musel dále pracovat na modernizaci svého letounu, který i přes výrazně zlepšené výkony vykazoval řadu slabin, především co do ovladatelnosti.

Piloti si ale stěžovali také na nedostatečný výhled z kabiny. Objevila se tedy nová úprava La-5F (forsirovannyj) s výkonnějším motorem AŠ-82F a pozměněným trupem za kabinou, čímž letoun získal svůj charakteristický tvar. Výzbroj tvořily dva 20mm kanóny ŠVAK. Třetí a nejslavnější verze se objevila v březnu 1943 pod názvem La-5FN. Dostala agregát AŠ-82FN, jenž poskytoval výkon přes 1 200 kW; došlo i k dalším konstrukčním změnám, jež zlepšily mj. ovladatelnost.

Stíhačky La-5FN pak výrazně zasáhly do bitvy u Kurska, kde si připsaly významný podíl na vítězství sovětských ozbrojených sil, protože dovedly úspěšně vzdorovat i letounům Fw 190A. To však nezpůsobil jen technický pokrok, nýbrž i zlepšující se úroveň sovětských letců, kteří rychle získávali zkušenosti. Doby, kdy letadla s trámovými kříži na obloze neomezeně kralovala, byly nenávratně pryč. Sovětská esa sbírala úspěchy a poměr sestřelů se vyrovnával.

V roce 1944 se navíc začala vyrábět další modifikace Lavočkinova letounu, původně nazývaná „La-5FN moděľ 1944“, ale posléze přejmenovaná na La-7. Tyto letouny nesly buď opět dva 20mm kanóny ŠVAK, nebo tři silnější 20mm zbraně Berezin B-20. Pozměnila se i konstrukce, v níž byl obsažen daleko vyšší podíl kovů. La-7 dostal mj. také novou vrtuli a nový zaměřovač pro kanóny.

Výkony se tedy opět o něco zvýšily a výsledkem byl letoun, jenž dnes bývá označován dokonce za nejlepší sovětskou stíhačku druhé světové války. La-7 zasáhly do boje už v září 1944 a ve výzbroji se udržely až do začátku 50. let. Celkově z výrobních linek sjelo bezmála 10 000 stíhaček La-5 a později ještě přibližně 5 700 exemplářů La-7. 

Arcivévodkyni Žofii Frederiku Bavorskou, matku císaře Františka Josefa I., známe ze sladkých filmů o Sissi jako ráznou, nepříjemnou a arogantní ženu. Proč vlastně taková byla? A byla taková skutečně? Mnozí ji obdivovali pro její energii, inteligenci a krásu, pro jiné byla intrikánkou bránící jakémukoli pokroku. Chválili ji jako „jediného muže“ habsburské rodiny.

V americkém Chicagu vzniká nová turistická atrakce – zdejší nábřeží a centrum města má ozdobit městská lanovka Chicago Skyline. Nová lanovka za hodinu přepraví až 3 tisíce pasažérů. Design lanovky vytvořili Davis Brody Bond a Marks Barfield Architects, kteří jsou zodpovědní za návrh slavného londýnského vyhlídkového kola London Eye na nábřeží Temže.

TIP: Rtuťovitá brána: Nová dominanta Chicaga

V Chicagu doufají, že lanovka Chicago Skyline zopakuje úspěch kola London Eye. Marks Barfield Architects odhadli náklady stavby na zhruba 250 milionů dolarů (téměř 6 miliard Kč). Přitom by ani jeden dolar neměl pocházet z veřejných prostředků.

Rodina trpasličích planet má nový přírůstek – k Plutu, Eris, Haumea, Makemake a Ceres zřejmě brzy přibude i objekt s katalogovým označením 2007 OR10 (neoficiálně přezdívaným Snow White – Sněhurka). Sněhurku objevili v roce 2007 vědci Kalifornského technologického institutu. Původní odhady hovořily o objektu s průměrem okolo tisíce kilometrů – nová zjištění ale ukazují, že je podstatně větší. Vědci její průměr odhadují na 1 535 kilometrů čímž předčí Makemake i Ceres. Haumea je sice ve svém protáhlém tvaru delší, Sněhurka je ale podle vědců mohutnější. Co do velikosti jsou tak větší pouze Pluto a Eris.

Sněhurka je nejvzdálenějším takto velkým objektem za drahou Neptunu – Slunce obíhá po vysoce excentrické dráze jednou za 547,5 roku. Od mateřské hvězdy ji dělí obrovská vzdálenost – v nejbližším bodě je od Slunce vzdálena 33 astronomických jednotek v nejvzdálenějším pak 101 AU.

Data Keplerova a Hershelova teleskopu naznačují, že by se na povrchu Sněhurky mohly vyskytovat především hydráty metanu (metanový led), dusík a oxid uhelnatý.

Přehled trpasličích planet

*Haumea má podobu elipsoidu o rozměrech 1960 × 1518 × 996 km, podle vědců je Snow White mohutnější.

Noční oblohu v květnu opět opanují jasné planety - Jupiter, Mars a Saturn. Zatímco žlutobílý Jupiter bude vidět již s nástupem noci v souhvězdí Lva vysoko nad jihem, Mars a Saturn se ukážou až později – v průběhu první poloviny noci. Oranžový Mars hledejte v souhvězdí Štíra nad jihovýchodním obzorem a nažloutlý Saturn pak nalevo od rudé planety v sousedním souhvězdí Hadonoše. Planetární kompozici ozdobí i nápadná hvězda Antares ze souhvězdí Štíra, která se bude nacházet směrem na jih, zhruba napůl cesty mezi oběma planetami.

Ve středu 18. května večer se dorůstající Měsíc (ve fázi 3 dny před úplňkem) dostane do blízkosti jasné astronavigační hvězdy Spika v souhvězdí Panny. Spika se bude nacházet jihozápadně od Měsíce.

Noc modrého měsíce

Sobotní noc 21. května bude patřit Měsíci - přesněji řečeno modrému Měsíci. Modrý Měsíc (nebo také Modrý úplněk) je označení pro další úplněk, který spadá do určitého časového období. Podle původní definice jde o třetí úplněk v ročním období, v němž se vyskytly čtyři úplňky, podle novější varianty jde o druhý úplněk v jediném kalendářním měsíci. Podle novější definice nastane Modrý měsíc až 31. ledna 2018 (první úplněk vychází na 2. ledna 2018). Ať už se přikloníme k první, nebo druhé definici Modrého měsíce, jisté je, že jeho označení nemá nic společného s barvou Měsíce, pouze za určitých atmosférických podmínek, např. když sopečné erupce či velké požáry zanechají prachové částice v zemské atmosféře, je možné pozorovat Měsíc zabarvený do modra.

V noci ze soboty na neděli (21. a 22. 5.) se úplňkový Měsíc dostane do blízkosti planet Mars, Saturn a jasné astronavigační hvězdy Antares ze souhvězdí Štíra. Měsíc bude nejvýše, pod ním ve vzdálenosti 5,2° načervenalý Mars. Maximální přiblížení k Marsu nastane kolem 23. hodiny. Východně od Marsu bude Saturn. Mezi Marsem a Saturnem na nejnižší pozici bude zářit načervenalým světlem Antares. Toto uskupení bude pozorovatelné i o den později v poněkud pozměněné konfiguraci. Měsíc se tentokrát dostane do blízkosti Saturnu. Při největším přiblížení 22. května večer (kolem 23. hodiny) bude Saturn 2,4° na jih od Měsíce.

V úterý 24. května po půlnoci se již ubývající Měsíc dostane do souhvězdí Střelce, do blízkosti otevřené hvězdokupy M 23. Přestože se jedná o jasnější hvězdokupu, Měsíc ji bude přezařovat. I o den později kolem půlnoci bude Měsíc v blízkosti další otevřené hvězdokupy, tentokrát půjde o hvězdokupu M 25, která je ještě jasnější, ale i tak ji bude Měsíc silně rušit.

V průběhu května je v činnosti několik slabších meteorických rojů. Mezi nejvýznamnější bude patřit roj Akvarid. Jedná se o roj kometárního původu (roj soustavy komety 1P/Halley), jehož aktivita již začala kolem 19. dubna a skončí 28. května. Hodinová frekvence by se měla pohybovat v maximu kolem 40 meteorů. Roj patří mezi velmi rychlé, vstupní rychlost dosahuje 66 km/s. Při maximu Měsíc rušit nebude, neboť je blízko novu.

Hvězdy a souhvězdí

Nad jižním obzorem bude během celého května k vidění výrazný jarní trojúhelník, složený ze tří astronavigačních hvězd. Jeho vrcholy tvoří Regulus ze souhvězdí Lva, Arkturus z Pastýře a Spika, nacházející se v souhvězdí Panny. To jsou zároveň nejvýraznější souhvězdí jarní oblohy. Naopak mezi nenápadná jarní souhvězdí patří Malý lev, Honicí psi, Vlasy Bereniky a také Sextant.

Východy a západy Slunce

Dne 20. května v 16:36 SELČ vstupuje Slunce do znamení Blíženců.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety

Merkur je nepozorovatelný

Venuše je nepozorovatelná.

Mars je viditelný po celou noc.

Jupiter je viditelný po celou noc kromě rána.

Saturn je viditelný po celou noc.

Uran je nepozorovatelný.

Neptun viditelný ve druhé polovině května ráno, nízko nad východem.

Úkazy na nebi

18. května – setkání Měsíce a hvězdy Spica ze souhvězdí Panny na noční obloze

21. května – tzv. modrý Měsíc, třetí ze čtyř úplňků, jež nastanou mezi jarní rovnodenností a červnovým slunovratem roku 2016

21. a 22. května – setkání Měsíce, Marsu, Saturnu a hvězdy Antares ze souhvězdí Štíra na noční obloze

22. května – Mars v opozici se Sluncem 

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Když nakupujeme v supermarketu hladoví, tak pak často ani nemůžeme uvěřit tomu, co jsme odtamtud přinesli. Podle nového výzkumu ale není nakupování jídla to jediné, čeho by se hladoví měli vyvarovat.

Studie uveřejněná v časopisu Neuropsychopharmacology uvádí, že hormon, který tělo uvolňuje při hladovění, ovlivňuje tu část mozku, co ovládá impulzivní chování.

TIP: Cesta k srdci ženy vede přes žaludek

Jde o hormon ghrelin, jehož hladina v těle vyletí vzhůru vždy před jídlem. Vědci v experimentech na laboratorních potkanech prokázali,že ghrelin zhoršuje schopnost potkanů uspět v úkolech, které vyžadují rozvahu a sebeovládání. Vše tak nasvědčuje tomu, že hlad je opravdu velmi špatným rádcem.

Od minulého měsíce víme, že infekce virem zika souvisí s poruchami vývoje lidských zárodků, včetně mikrocefalie. Zatím ale nebylo úplně jasné, jak vlastně k poškození dětí dochází.

Vědci teď úplně poprvé potvrdili, že je to virus zika, který způsobuje mikrocefalii a další poškození zárodků. Posloužily k tomu experimenty na makacích a hlavně na myších.

TIP: První oběť viru Zika v USA: Na Havaji se narodilo dítě se scvrklou hlavou

Myši se normálně virem zika nenakazí, jejich imunitní systém je okamžitě ochrání a virus zlikviduje. Badatelé ale vypnuli klíčovou složku imunitního systému myši, která je za ochranu proti viru zika zodpovědná, a v dalších experimentech obešli imunitu myší i jinými způsoby.

Když pak nakazili virem zika březí myši, infekce poškodila placentu a vyvolala poškození mozku, které odpovídá mikrocefalii.

Teleskopy australské observatoře Siding Spring pořídily minulý měsíc úchvatný snímek mlhoviny v Lodním kýlu. Přestože to tak nevypadá, zachycená molekulární mračna prachu a plynu jsou ve skutečnosti řidší, než mračna v atmosféře Země.

Mlhovina v Lodním kýlu je tvořená především vodíkem (na snímku obarveným zeleně), patrné jsou zde ale i stopy síry (červená) a kyslíku (modrá).

Zářivá hvězda nacházející se blízko středu je Eta Carinae. Přestože je jen 100 až 150× větší než naše Slunce, její zářivý výkon naši hvězdu předčí až 5 milionkrát. Kvůli její obrovské hmotnosti a stádiu vývoje vědci předpokládají, že během několika milionů let vybuchne jako supernova nebo hypernova.

Hned po nástupu na trůn musela Marie Terezie, navzdory Pragmatické sankci, čelit útokům okolních zemí na habsburské dědictví. Nejaktivnějším agresorem byl pruský král Fridrich II., který zatoužil po Slezsku. A právě to 17. května 1742 vítězstvím v bitvě u Chotusic získal.

TIP: Evropa proti ženě: Marie Terezie a boj o rakouské dědictví

Fridrich se ve snaze zabránit habsburské armádě v cestě na Prahu rozhodl znovu povolat své vojáky do zbraně. Pruská armáda se rozložila mezi obcemi Chotusice a Žehušice, kde čekala na příchod habsburského vojska vedeného Karlem Lotrinským, švagrem samotné panovnice. I přes strategickou pozici neměli Prusové vítězství jisté. Během bitvy docházelo k přehazování úspěchu z jedné na druhou stranu, až nakonec přece jen zakotvil u Fridricha. Následně byla v Berlíně zahájena mírová jednání, která sice zajistila odchod pruských jednotek z Čech, ale současně znamenala ztrátu Slezska.