Někteří živočichové se před sežráním chrání tím, že jsou jedovatí nebo alespoň pořádně nechutní. Háček je v tom, že to o nich dravci musejí vědět, aby odolali pokušení je ochutnat.

Ten, kdo je jedovatý nebo nechutný proto bývá hodně nápadně barevný, aby si ho dravec včas všiml a nechal si zajít chuť. Co když je ale ten dravec netopýr, který skoro vůbec nevidí a loví v noci?

Přástevníci, jako například Cisthene martini, na to dokázali vyzrát. Jsou jedovatí a zároveň mají na těle speciální orgány, kterými mohou vydávat ultrazvukové signály.

TIP: Městské můry se učí vyhýbat pouličnímu osvětlení

Experimenty potvrdily, že přástevníci těmito signály netopýry varují: „Jsem tady a rozhodně nejsem k jídlu. Dej si na mě pozor!“ Netopýři těmto signálům dobře rozumí a drží se od jedovatých přástevníků co nejdál.

Na začátku stála samozřejmě snaha spojit dva významné rody a získat tak další území a královské koruny. Počátkem roku 1506 se setkal český a uherský král Vladislav Jagellonský a císař Maxmilián Habsburský a „20. března toho roku ve Vídeňském Novém Městě zasnuboval císař vnuka svého s královskou dcerou Annou a vnučku svou Marii se synem královým, bude-li mu který narozen, jak se očekávalo“. 

Svatba v zastoupení

„V neděli na den svaté Máří Magdaleny,“ psal v dopise pan Zdeněk Lev z Rožmitálu Petrovi z Rožmberka, „císař ráčil u přítomnosti nás některých z několikera království vstaviti korunu na hlavu dcery pána našeho a za královou ji ohlásiti. Ta potom s tou korunou jela do kostela svatého Štěpána ke mši svaté a hned za ní císař i králové; a císař připravil se v majestát císařský, a tu po mši svaté učinili slib císař i královna, dcera pána našeho, k manželství na ten způsob, jestliže by jí žádný jeho vnuk nepojal, že císař má ji konečně sám pojmouti v roce a ve třech měsících, a již má Její Milost zůstati ve Vídni.“ Anna se tedy vdala, ale nevěděla za koho. Mělo se teprve rozhodnout, zda bude kýženým ženichem Karel nebo Ferdinand. Kromě Anny se ale ženil i její bratr Ludvík. „Také oddán tu byl k manželství král Ludvík s vnučkou císařovou Marií.“ 

Čekání na ženicha

Po svatebních slavnostech se Anna Jagellonská do rodných Uher už nevrátila. Po krátkém pobytu ve Vídni zamířila do Insbrucku, kde se připravovala na úkol budoucí manželky a vladařky. A nebyla v tom sama, společnost jí dělala její švagrová Marie. Anna stále doufala, že se stane manželkou Karla, protože ten měl před sebou jako prvorozený skvělou budoucnost. Jenomže když zemřel Karlův otec (Filip I. Sličný) a poté i dědeček (Maxmilián I.), spadlo mu do klína ohromné impérium a Anna už pro něho nebyla dost atraktivní nevěstou. A bylo rozhodnuto.

Anna Jagellonská se měla stát ženou arcivévody Ferdinanda. Uherská šlechta, Anna i její bratr Ludvík to nesli poměrně těžce, ale na druhou stranu získala Anna šarmantního, vtipného, ohleduplného a vzdělaného manžela, který ji ke všemu ještě miloval. Skutečná svatba se konala roku 1521 v Linci a oběma snoubencům bylo osmnáct let. A Anna opravdu nelitovala, protože jeho lásku opětovala. 

V podpovrchovém oceánu na Jupiterově měsíci Europě probíhají podle vědců podobné chemické reakce jako v těch pozemských. Vědci spekulují, že by tyto reakce mohly být základní hnací silou možného mimozemského života.

Oceánská kolébka života

Oceány na Zemi i na Europě produkují kyslík a vodík – oba navíc ve stejné míře. Produkce kyslíku je podle nové studie NASA v obou případech 10× vyšší než u vodíku. Produkce obou prvků a jejich vzájemný poměr je přitom podle vědců základním předpokladem pro vznik života. Oceán na Europě by tak mohl hrát v otázce vzniku života podobnou úlohu, jako ten pozemský.

Infografika: Jupiterův měsíc Europa obsahuje více vody než Země

Jedinou vadou na kráse je skutečnost, že jde jen o teoretické výpočty. Produkci obou prvků vědci odvodili od předpokládané hloubky oceánu na Europě, předpokládaného složení vody a její interakce s jádrem měsíce. Na jednoznačné odpovědi si tak budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Vesmírná sonda, která má zkoumat Jupiterův měsíc Europa, totiž neodstartuje dříve než v roce 2020 (spíše v roce 2025) a minimálně 3 až 8 let jí potrvá samotná cesta k Europě.

Část pokladu našli náhodou minulý měsíc dva potápěči u přístavu v Caesareji a objev oznámili izraelskému úřadu pro památky. Vyslaní profesionálové potom na místě nalezli pozůstatky plavidla pohřbeného pod mořským dnem. Izraelské úřady nález označily za největší poklad svého druhu, který se v zemi našel za nejméně 30 let.

Caesarea je významným přístavem z doby římské nadvlády a 600 let byl i hlavním městem někdejší Palestiny. Město je mimo jiné známé nádherou svých staveb.

Bronzový poklad ukrytý v písku 

„Je to fantastický objev, který má obrovský historický význam,“ prohlásil Kobi Šarvit, který vede v izraelském úřadu pro památky oddělení podmořské archeologie. Díky písku, který bronzové sochy pokryl, artefakty vypadají jako by byly vyrobeny včera, a ne před 1 600 lety.

Součástí pokladu jsou také různá navigační zařízení, kotvy a dva shluky tisíců starobylých mincí o hmotnosti 20 kilogramů. Mince jsou spojené dohromady a mají tvar keramické nádoby, v níž byly uschovány.

Odborníci se domnívají, že velkou obchodní loď zastihla nedaleko přístavu bouře a plavidlo se rozbilo nárazem o skaliska či přístavní hráz. Ve stejné oblasti našli již před rokem potápěči asi 2 000 zlatých mincí z období před 1 000 lety.

Narcismus čili narcistická porucha osobnosti se pojí s ohromnou potřebou obdivu a současně s naprostým nedostatkem empatie postiženého vůči okolí. 

Narcisté se často domnívají, že právě jejich osoba má zásadní význam v životě každého, s nímž se potkají. Vzorce chování spojené s touto poruchou se objevují již v dětství a v rané dospělosti a přetrvávají prakticky po celý život, tudíž komplikují sociální i pracovní vztahy.

Narcistický jedinec je totiž posedlý fantaziemi o vlastní neomezené síle, kráse a úspěchu, je přesvědčen o své jedinečnosti a na okolí často klade zcela nepřiměřené nároky. Ostatní lidé jeho chování mnohdy vnímají jako domýšlivé a arogantní. Z výzkumu Stevea Bresserta z Americké psychiatrické asociace vyplývá, že touto poruchou trpí v nějaké formě až 6 % dospělé populace.

Triton je největším z měsíců planety Neptun. Je dokonce větší než Pluto a se svým průměrem přes 2 700 kilometrů je sedmým největším měsícem naší Sluneční soustavy. Triton je unikátní v mnoha ohledech, vůbec nejzajímavějším je pro vědce ale skutečnost, že jde s velkou pravděpodobností o objekt, který pochází z Kuiperova pásu.

Skákající sonda

Od Země jej ale dělí obrovská vzdálenost a jedinou sondou, která jej alespoň částečně zkoumala, byla před dlouhými 27 lety sonda Voyager 2. Na obzoru se ale možná rýsuje nový projekt – NASA by k Tritonu ráda vyslala přistávací sondu.

Nemá jít ale o lecjakou sondu – NASA uvažuje o hopsající sondě, která by se po Tritonu pohybovala pomocí až kilometr vysokých a pět kilometrů dlouhých skoků. Palivo pro svůj pohon by si přitom sonda Triton Hopper sama vyráběla z ledu sebraného z povrchu Tritonu.

Na pět tisíc diváků 22. května 1946 přihlíželo na dvoře pankrácké věznice posledním okamžikům Karla Hermanna Franka. Ve 13 hodin 37 minut zde byl nacistický politik oběšen.

TIP: Proces s K. H. Frankem: Konec krvavého psa, který nechal vyhladit Lidice

Když bývalý SS-Obergruppenführer viděl, že je válka prohraná, vydal se časně ráno 9. května na útěk. V Rokycanech ale nepřítele československého národa zadrželi američtí vojáci a předali ho Mimořádnému lidovému soudu v Praze. Tribunál, který ho soudil od března do května 1946, shledal Franka vinným z válečných zločinů a také z vyhlazení Lidic. Jen tři hodiny po vynesení rozsudku byl bez nároku na omilostnění popraven.

Květnové dny roku 1809 ukázaly, že ani mistr není neomylný. Napoleon, který už léta budil ze spaní evropské panovníky, stanul 21. května 1809 se svou armádou proti Rakousku v bitvě odehrávající se nedaleko rakouských obcí Aspern a Eßling.

Po dvoudenním boji si kupodivu obávaný císař Francouzů nepřipsal na vrub další vítězství, ale musel spolknout hořkou porážku. Jeho protivníkem nebyl nikdo menší než bratr císaře Františka I. Karel, který se rozhodl nedat Napoleonovi nic zadarmo.

TIP: Císařovy fatální chyby: Proč skončil Napoleon u Waterloo?

Na domácí půdě se bil jako lev a zapříčinil francouzskému vojsku třetinovou ztrátu. Francouzi za bitvu zaplatili 7 000 mrtvými a měli 16 000 zraněných. Arcivévoda Karel ztratil 4 286 mrtvých mužů, měl 16 314 raněných, 1 903 pohřešovaných a 837 mužů bylo Francouzi zajato.

Svého vítězství ale arcivévoda Karel nevyužil a ustupující armádu nepronásledoval. A byl to naopak Napoleon, kdo se chopil příležitosti. Uběhlo sotva šest týdnů a zúčtoval s Rakušany v bitvě u Wagramu.

Když se řekne jméno Kryštofa Kolumba, každému se vybaví jediné: objevení Ameriky. Ve skutečnosti ale cesta ambiciózního Janovana k břehům Nového světa nebyla vůbec jednoduchá. A přesto si mohl 20. května 1506 na smrtelné posteli připsat úspěch jako málokterý mořeplavec.

TIP: Odvrácená strana slavného mořeplavce: Kolumbe, táhni domů!

Přestože jeho cesty vedly k poznání nového kontinentu, původním cílem bylo najít novou cestu do Asie. Ve snaze získat finanční prostředky na výpravu nabídl Kolumbus svůj plán hned třem dvorům. Portugalský král Jan II. jej odmítl a stejně tak nepochodil ani Kryštofův bratr u anglického panovníka. Až španělský královský pár Ferdinand II. Aragonský a Isabela Kastilská Kolumbovým plánům naslouchal. Pravda, ani tady se nezadařilo napoprvé. Až po dlouhých letech vyplul v srpnu 1492 se třemi loděmi vstříc americkým břehům.

Co začalo jako příběh vášnivé lásky, skončilo jako noční můra. Přestože anglický král Jindřich VIII. sliboval Anně Boleynové lásku až navěky, 19. května 1536 jí připravil popravu.

TIP: Z dvorní dámy manželkou krále: Nedobytná Anna Boleynová

Čím se vlastně vytoužená Anna provinila? Nedala králi mužského dědice. Jindřich toužil po synovi a namísto toho se dočkal pouze dcery Alžběty. Navíc si nevzal tichou poslušnou ženu, ale dominantní Annu, která neváhala dávat svou povahu najevo. To, co král zpočátku obdivoval, stále hůře snášel. A když dokázal zapudit jednu manželku, našel cestu, jak se zbavit i té druhé. Anna byla obviněna z nejhorších možných zločinů a odsouzena k smrti. Zatímco mistr popravčí tasil svůj meč, trávil král den na lovu. Netrvalo dlouho a Jindřich zamířil k oltáři potřetí.