Jaký otec, takový syn! Přestože František Antonín Gerstner zemřel teprve jako pětačtyřicátník, do českých dějin se nesmazatelně zapsal jako stavitel slavné koněspřežné dráhy, která spojovala České Budějovice a Linec.

TIP: Úsvit železnice: Od kdy se Českem prohání vlaky?

S návrhem vytvořit dopravní tepnu mezi rakouským a českým městem přišel sice Gerstnerův otec František Josef, realizace projektu se ale ujal jeho syn. Privilegium, které pokrývalo stavbu a užívání „železné silnice“, obdržel Gerstner v roce 1824 a o rok později byla zahájena stavba. Výstavba rychle pokračovala a již roku 1828 byla trasa otevřena. V důsledku průmyslové revoluce a nastupujících parních lokomotiv ale koněspřežka dlouho nevydržela. Osobní přeprava byla ukončena v roce 1872 a již zakrátko ji nahradil lokomotivní provoz. 

Ukončení provozu koněspřežky se již ale František Antonín Gerstner nedožil. V roce 1838 podniknul cestu do Spojených států, kde studoval výstavbu tamních železnic. Zde také zemřel 12. dubna 1840 na následky zranění, které utrpěl při dopravní nehodě ve Philadelphii.

11. dubna 1492 se narodila Markéta Navarrská. Kdo vlastně tato sličná tmavovlasá žena byla? Královna Navarry a příbuzná francouzských králů, ale také spisovatelka, které šlapala na paty obávaná inkvizice!

Markéta významně povýšila, když se jejím druhým manželem stal navarrský král Jindřich. Ještě více si ale polepšila ve chvíli, kdy její bratr František nastoupil na francouzský trůn. Markéta neváhala opustit svůj pochmurný dvůr a přestěhovat se do samého centra slavnější monarchie.

TIP: František I. Francouzský: Rytířský král, který přivedl zemi na pokraj zhroucení

S bratrem měla velmi dobré vztahy a byla jeho pravou rukou také při politických jednáních. Vždyť svým rozhledem a vzděláním převyšovala nejednoho politika! Aby toho nebylo málo, nastoupila Markéta na dráhu spisovatelky. A právě ta ji dvakrát dohnala před soud. Ze spárů inkvizice ji ale v obou případech přispěchal zachránit královský pan bratr František I. Francouzský přezdívaný „Rytířský král“ (le Roi-Chevalier).

Představte si 3D tiskárnu, na které vytisknou kompletního robota, schopného odejít přímo z tiskárny. Zní to jako science-fiction, ale přesně takovou technologii teď vyvinuli v MIT.

Jejich vědci dokázali s pomocí komerčně dostupné 3D tiskárny poprvé v historii vytvořit robota i s hydraulikou, který se celý vytiskne najednou, z pevné hmoty i hydraulické kapaliny zároveň.

TIP: Už se objevují i roboti velmi podobní člověku

3D tisk takového robota sice trvá téměř celý den, když je ale šestinohý robot se dvanácti hydraulickými pumpami hotový, tak už pak stačí jenom vložit motor s baterií a hotový robot odejde po svých.

Historie budovy je více než stoletá – postavena byla v roce 1897, krátce poté, co dnes pětitisícový Homer získal statut města. Dvacet let budova sloužila jako poštovní úřad, železniční stanice, obchod, těžební kancelář, škola a byt správce v jednom. Teprve o šedesát let později se z ní stal bar a hospůdka pro rybáře a námořníky.

Dolarový pozdrav pro přítele

Právě místním námořníkům vděčí Salty Dawg Saloon za originální tradici. Když jeden z nich před lety opouštěl hospůdku, připíchl na stěnu dolarovou bankovku. Barmanovi vysvětlil, že je určena pro přítele, který má dorazit později. Nápad se rychle uchytil a dolarové bankovky popsané krátkými vzkazy připínají návštěvníci na stěny hospůdky dodnes. Originální výzdoba dnes pokrývá takřka všechna volná místa na stěnách i na stropu. Salty Dawg Saloon tak lze do jisté míry považovat za svého druhu banku.

Tokijská společnost Minrevi Co. uzavřela s japonskou pobočkou Amazonu smlouvu, díky níž si teď mohou lidé v zemi vycházejícího slunce objednat po internetu návštěvu buddhistického mnicha. Přibližně za 7 000 Kč, což zahrnuje náklady na cestu a příspěvek chrámu, zavítá do domácnosti duchovní a podle přání provede pohřební obřad či jiný rituál. Do projektu se již zapojilo přes 400 buddhistických mnichů a společnost Minrevi Co. eviduje další stovku zájemců.

Duchovní útěcha ve slevě

Zatímco část veřejnosti se bouří a tvrdí, že jde o komercializaci náboženství, společnost Minrevi se brání, že za tak nízký poplatek nemůže být o „prodávání“ víry řeč - mediánový příjem v Japonsku dosahuje asi 83 000 Kč a cena za návštěvu duchovního tak opravdu představuje spíše drobný výdaj.

Podobné služby za úplatu nabízejí ale i některé buddhistické chrámy. Jejich služby jsou ale v porovnání s online nabídkou výrazně dražší – srovnatelný balíček mnišských služeb vychází až 3× dráž, za nákladné pohřební menu si duchovní účtují až 200 tisíc korun (milion jenů).

Nejznámější útvar v Jupiterově atmosféře představuje Velká rudá skvrna, kterou se podařilo objevit v roce 1655. Dnes víme, že se jedná o obrovský atmosférický uragán – anticyklonu (oblast vysokého tlaku), jejíž eliptický tvar může nabýt rozměrů až 40 000 × 14 000 km. Bez problémů bychom do ní tak umístili více než dvě zeměkoule vedle sebe, a jedná se tedy o největší bouři ve Sluneční soustavě.

Velkou rudou skvrnu znají lidé už více než 350 let – existuje však zřejmě mnohem déle. Oválné rudé „oko“ planety Jupiter rotuje kolem svého středu proti směru hodinových ručiček rychlostí až 430 km/h. Uvnitř bouře přitom zřejmě panuje nejklidnější prostředí na planetě (rychlost větrů tam klesá na méně než 20 km/h). Oblaka spojená s touto anticyklonou vystupují přibližně 8 km nad horní vrstvu okolních mraků. Atmosféra Jupitera se dělí na dvanáct jet streamů, které vytvářejí pastelově zbarvené pruhy a pásy. Velká rudá skvrna je přitom vmáčknutá mezi dva z těchto proudů. Na rozhraní jednotlivých vzdušných proudů vznikají četné víry, z nichž některé mohou přerůst v obří bouře. Jejich existenci přitom mají na svědomí vnitřní zdroje tepla.

V roce 2008 Jupiter vypadal, jako by měl planetární „spalničky“: v jeho turbulentní atmosféře se objevila třetí rudá skvrna v blízkosti svých sestřenic – Velké rudé skvrny a Rudé skvrny mladší –, která měla dříve tvar bílé eliptické bouře. Změna na červenou barvu naznačuje, že její rotující bouřková oblaka stoupají vzhůru. Z hlubin atmosféry přitom vynášejí nejrůznější prvky, které se v důsledku působení slunečního ultrafialového záření mění na „barevné“ sloučeniny. Mnohé z nich pak kondenzují do kapiček a ledových krystalků, vytvářejících výrazně zbarvená oblaka.

Hvězdy se vesmírem nepotulují jen tak „nazdařbůh“, ale jsou gravitačně vázány do větších celků – do galaxií, obřích hvězdných ostrovů. Galaxie patří mezi velmi vděčné objekty pro amatérské pozorovatele oblohy – ostatně již první astronomové si všimli, že nejde jen o stejnoměrně mlhavé obláčky, ale že některé z nich vykazují určitou strukturu připomínající gigantický vír. Krásný příklad představuje galaxie s označením M51 v souhvězdí Honicích psů, která nese právě jméno Vírová. 

Edwin Hubble zavedl v roce 1936 morfologickou klasifikaci galaxií (tedy podle tvaru), jež se používá dodnes. Amerických astronom ji znázornil jako řadu, která budí dojem vývojové sekvence – poprvé nakreslil to, co dnes známe pod familiárním označením Hubbleova ladička. Vlevo nalezneme eliptické galaxie a uprostřed čočkové, u nichž se sekvence rozšiřuje na dvě větve spirálních objektů, a to bez příčky a s příčkou. Stranou klasifikační řady stojí ještě galaxie nepravidelné, které lze považovat za extrémní typ spirálních hvězdných ostrovů. 

TIP: Galaktická monstra i trpaslíci: Největší, nejmenší či nejvzdálenější galaxie

Přestože se v důsledku pozice na Hubbleově ladičce označují eliptické galaxie za „rané“ typy, zatímco spirální a nepravidelné za „pozdní“, žádná vývojová sekvence zde neexistuje. Naopak se zdá, že lze snadno vysledovat opačný trend: v raném vesmíru totiž převažovaly typy spirální a nepravidelné, jejichž spojováním neboli galaktickým kanibalismem vznikají výhradně eliptické hvězdné ostrovy. Ze všech galaxií v našem okolí patří plných 60 % mezi spirální či nepravidelné, a ty jsou také v kosmu nejčastější.

Výzkum vnitřní struktury hlav vorvaňů potvrdil příběhy velrybářů z devatenáctého století. Vše nasvědčuje tomu, že vorvani doopravdy mohli potopit dřevěnou velrybářskou loď, i když byla několikrát těžší než oni sami.

Vorvaň obrovský je největší z ozubených velryb a možná je to vůbec největší ozubené zvíře, jaké kdy na světě žilo. Největší doložený jedinec měřil téměř 30 metrů a vážil 150 tun.

TIP: Dnes už velryby téměř nelovíme, ale sledujeme je velryboptérami

Badatelé prozkoumali hlavy samců a samic vorvaňů. Samci jsou mnohem větší než samice a jejich hlavy jsou dobře uzpůsobené k nárazům. Jak potvrzují i pozorování z přírody, když samci vorvaňů bojují se svými soky, srážejí se hlavami. Stejně dobře tak mohli podle přírodovědců využít své tvrdé hlavy jako účinnou zbraň i proti velrybářům.

Na počítačové hry jsou alergičtí mnozí lékaři i rodiče. Jejich nadměrné hraní může ohrozit zdraví dítěte. Ukazuje se ale, že mají i nezanedbatelná pozitiva.

Britští vědci zjistili, že hraní videoher u dětí příznivě ovlivňuje vývoj dětského mozku. Za poměrně krátkou dobu dovede vylepšit nervová propojení v mozku a také zlepšit paměť dítěte.

Badatelé zkoumali osmi až jedenáctileté děti, které hráli osm různých videoher v celkem 20 sezeních, která trvala vždy půlhodinu. Pomocí zobrazování aktivity mozku magnetoencefalografií (MEG) porovnali mozky dětí, které hráli videohry s dětmi, které tyto hry po sledované období nehráli.

TIP: Sociální média zhoršují depresi u teenagerů, videohry překvapivě nikoliv

Výsledky výzkumu je přivedli k závěru, že přiměřené hraní videoher má na dětský mozek příznivý vliv, zejména pokud jde o utváření paměti. Podle vědců rovněž není důvod, aby to podobně nefungovalo i u dospělých.

Vše se odehrálo odpoledne 29. srpna 1526. Ludvík sehnal do své poslední bitvy sotva 25 tisíc vojáků. Včetně tehdy již zastaralé železem obrněné jízdy. Proti více než dvojnásobné přesile Turků to bylo jen plivnutí. Jeho nepřátelé ho předčili zejména dělostřelectvem, což nakonec bitvu rozhodlo. Bitvu mimořádně krvavou. Na obou stranách padlo po šestnácti tisících vojáků. Celý masakr trval necelou hodinu. Ludvík pozdě zjistil, že prohrává. Doufal, že se zachrání rychlým útěkem…

Smrt krále Ludvíka

Panoval ohromný zmatek. Král vyrazil sám, doprovod mu tvořil pouze jeho truksas, čili osobní stolník: slezský rytíř Kundrát Cetryc z Lorenzdorfu a jakýsi István Acíl, pravděpodobně voják z Ludvíkovy osobní stráže. Všichni tři ujížděli bažinatou krajinou, která po dlouhotrvajících deštích navíc nasákla vodou jak houba.

Potřebovali přebrodit říčku Csele, jenže ta se rozlila v bažinách. Cetryc pádil jako první, patrně aby vyzkoušel terén. Projel. Za ním jel král. Snad se jeho kůň chtěl z říčky napít… ale král jej pohnal bičíkem. Jenže kůň asi špatně šlápl, probořil se a převrátil. Král se ocitl v hlubokém bahně. Oděný do těžké plátové zbroje. To ona jej stáhla do močálu. Utopil se. Acíl chtěl svému panovníkovi pomoci, ale zapadl do bahna a zahynul s ním. Cetryc se tak stal bezmocným svědkem smrti obou.

TIP: Úsvit rodu Habsburků: Co obětoval Ferdinand I. pro českou korunu?

Kdyby Ludvík nezahynul, ztratil by Uhry, alespoň dočasně, a musel by se usadit v Praze. S manželkou Marií Habsburskou by patrně zplodil dědice. Bylo to více než žádoucí. Rod jagellonský se totiž v té době chystal k vymření v obou svých větvích. Nic z toho se ale nestalo a králova smrt otevřela cestu na český trůn Habsburkům, kteří jej pevně drželi skoro čtyři sta let.