Pokrok v oblasti selfie snímků si vzala na starost společnost IoT Group, která vytvořila malý šikovný dron jménem Roam-e. Vejde se do ruky a svými rozměry je podobný půllitrové lahvi s vodou.

Snadno uskladnitelný půlkilový dron Roam-e je specialistou na pořizování selfie snímků. Na jedno nabití může létat 20 minut. Když je ve vzduchu, tak se díky technologii rozeznávání tváře dokáže neustále navigovat tak, aby měl v záběru lidskou tvář.

TIP: Drony mohou člověka sledovat i kvůli jeho bezpečí v térénu

Dotyčného člověka pak dron Roam-e sleduje v předem nastavené vzdálenosti a pořizuje jeden selfie snímek za druhým. Lidský obličej přitom zvládne rozeznat ze vzdálenosti až 25 metrů.

Před několika lety začaly ve Střední Americe dramaticky narůstat počty nemocných s vysokým krevním tlakem a s vysokým obsahem kreatininu v krvi. Lékaři tomuto onemocnění říkají chronické selhání ledvin nejasného původu (zkracováno jako CKDu) a jsou bezradní.

Nová hrozba na obzoru

Jde o tisíce a tisíce lidí, jejichž ledviny jsou obvykle poškozeny tak, že je už nelze zachránit. Odborníci odhadují, že ve Střední Americe, zejména v Mexiku, Guatemale, Nikaragui a na pacifickém pobřeží Salvadoru kvůli tomuto onemocnění předčasně zemřelo už 20 tisíc lidí.

Co by mohlo být příčinou těchto obtíží? Jisté vodítko nabízí skutečnost, že onemocnění ledvin postihuje především zaměstnance plantáží s cukrovou třtinou a v menší míře i zemědělce pěstující jiné plodiny – například na rýžovištích Srí Lanky. Celou řadu nových případů teď objevili zdravotníci ve státě Ándhrapradéš na jihovýchodě Indie, a opět jde o zemědělce.

Vědci teď hodlají zjistit, co mají společného plantáže ve Střední Americe, na Srí Lance, v Indii i jinde, kde se toto nové chronické selhání ledvin objevilo. Ve hře je zatím celá řada možných vysvětlení, od nebezpečné chemikálie v zemědělství až po šíření viru nebo bakterie v prostředí obdělávaných půd.

28. října 1918 byla zveřejněna nóta rakouského ministra zahraničí Andrássyho prezidentu USA Wilsonovi. Rakousko-Uhersko v ní prohlásilo, že uznává práva rakouských národů, zejména Čechoslováků a Jihoslovanů. V Praze vypukly spontánní demonstrace, které vyvrcholily vyhlášením samostatného československého státu. Jen o dva dny později se v Martině sešla Slovenská národní rada, která vyhlásila připojení Slovenska k československému státu.

Vzpoura věrných poddaných

Císař Karel se musel 11. listopadu vzdát podílu na vládě a odejít do ústraní. S rodinou opustil revoluční Vídeň a uchýlil se na zámek Eckartsau. Prozatímní německé národní shromáždění vyhlásilo 12. listopadu 1918 republiku Německé Rakousko, císařova práva přeneslo na státní radu a zrušilo všechna privilegia Arcidomu habsburského. Nato odstranilo všechny stavovské výsady a vypsalo volby na základě všeobecného a rovného volebního práva. Náladu, která při zasedání panovala, dokresluje silný aplaus, který vyvolalo provolání Karla Rennera bezprostředně po té, co parlament schválil sloučení Rakouska s Německem: „Jsme jeden národ a jedno osudové společenství!“

Dne 13. listopadu 1918 přišla na zámek Eckartsau delegace z Budapešti a požadovala Karlovu abdikaci na uherský trůn. Po dlouhém vyjednávání císař podepsal obdobné prohlášení jako v Rakousku. Vyplývalo z něj, že se vzdává přímé účasti na řízení vládních záležitostí, uherským králem však zůstal a na této skutečnosti se pro něj nic nezměnilo ani poté, když se dozvěděl, že 16. listopadu 1918 byla v Budapešti vyhlášena Maďarská republika.

Císař Karel již neměl na další vývoj v říši nejmenší vliv. Naopak, musel čelit snahám o vyhoštění ze země, protože jeho přítomnost byla pro republikánskou vládu nebezpečná. Odolával marně: 24. března 1919 musel i s rodinou odejít do exilu ve Švýcarsku. Rakouský parlament schválil zákon, který dostal výstižné označení „protihabsburský“. Jím se poslanci rozhodli zrušit „na věčné časy (...) veškerá panovnická práva a ostatní výsady rodu habsburského“. 

Zatímco psům, kočkám, koním a dalším příslušníkům zvířecí říše jsme ochotni propůjčovat lidské vlastnosti, ryby považujeme v tomto ohledu za příliš chladná a netečná stvoření. Originální vztah pyskouna Yoriko a potápěče Hiroyukiho Arakawu ale ukazuje, že přátelství lze budovat i mezi suchozemci a vodomily.

Hiroyukiho Arakawa provozuje obchůdek s potápěčskými potřebami poblíž podvodního parku Hasama, nacházejícího se na východním pobřeží Japonska, nedaleko města Tateyama. Součástí jeho práce je i péče o podvodní svatyni Shinto. Před čtvrtstoletím se zde setkal s Yoriko, pyskounem Semicossyphus reticulatus a jejich přátelství jim vydrželo dodnes. Kdykoli se Hiroyukiho potopí pod hladinu jezera, připlouvá k němu Yoriko a doprovází ho jako průvodce vodní říší.

TIP: Tchajwanské kočičí město jako originální turistická atrakce

Pyskouni Semicossyphus reticulatus patří k vůbec největším pyskounům na světě. Obývají skalnaté útesy u pobřeží Koreje, Číny a Japonska. Dosahují až 1 metru délky a místní lidé si je cení jako dobré ryby k jídlu. Jak je ale vidět na příkladu Yoriko, vztah pyskounů a lidí může být mnohem osobnější.

Astronomové z brazilské univerzity v Rio Grande do Sul objevili bílého trpaslíka, jehož atmosféra je tvořena z 99,99 % kyslíkem. Podle vědců je jediným svého druhu. Alespoň mezi více než 32 tisíci známými bílými trpaslíky.

Umírající hvězda

Bílý trpaslík vzniká zhroucením hvězdy o průměrné nebo podprůměrné hmotnosti. Tyto hvězdy nejsou dostatečně hmotné, aby dosáhly ve svém jádře teploty potřebných k fúzi uhlíku. Poté, co se stanou rudým obrem (během své fáze spalování hélia), odhodí své vnější vrstvy a ty vytvoří planetární mlhovinu. Na místě původní hvězdy zůstane jen neaktivní jádro skládající se převážně z uhlíku a kyslíku.

Atmosféra těchto bílých trpaslíků se v drtivé většině skládá z lehkých prvků - helia a vodíku. Tyto prvky se ale na bílém trpaslíkovi s označením Dox vůbec nevyskytují. Oproti tomu je jeho atmosféra tvořena z 99,99 % kyslíkem a stopovým zastoupením neonu, hořčíku a křemíku.

TIP: Hvězdy typu O se chovají jako vesmírní upíři

Jak ke své neobvyklé atmosféře trpaslík Dox přišel, zatím vědci netuší a stejně velkou hádankou je i to, jakým způsobem přišel o vodík a helium. Podle Keplera de Souza Oliveiry je možné, že změnu způsobila interakce bílého trpaslíka s jinou hvězdou, pravděpodobně o velikosti našeho Slunce. Ta mohla podle vědců z bílého trpaslíka lehké prvky vysát podobným způsobem, jakým to například dělají hvězdy spektrálního typu O.

Exoplaneta, s označením 55 Cancri E, patří mezi nejvíce fascinující vesmírné objekty. Objevena byla v roce 2004 a patří mezi pětici extrasolárních planet kroužících kolem mateřské hvězdy 55 Cancri. Tato superzemě má zhruba dvojnásobnou velikost Země, je ale 8 až 10× hmotnější než naše planeta. Kolem své mateřské hvězdy obíhá v podobné vzdálenosti jako Merkur kolem Slunce. Přílišná blízkost k mateřské hvězdě způsobila, že je ke své hvězdě uzamčena slapovými silami a obří žár tak její přivrácenou stranu rozpaluje do ruda. 

Nedávný výzkum ukázal, že tato exoplaneta není tvořena převážně kyslíkem, jako je tomu u vnitřních planet naší Sluneční soustavy, ale spíše uhlíkem. Dost možná se tak jedná o největší diamant v celém vesmíru.

Věřte nebo ne, na obzoru se už rýsují závody rychlých autonomních formulí. Společnost Roborace nedávno představila koncept svého robotického závodního automobilu, který má řítit vysokou rychlostí podle povelů umělé inteligence.

Formule Roborace nepotřebuje pilota, což nabídlo unikátní šanci návrhářům designu nového automobilu. Bezpečnost pilota je pro ně vždy na prvním místě, a když auto žádného pilota neveze, tak se návrháři mohou tak trochu utrhnout ze řetězu.

TIP: V některých návrzích se objevují autonomní automobily s kulatými koly

Roborace a další společnosti chtějí v dohledné době spustit závody 10 týmů, v nichž by každý z nich nasadil 2 vozy pilotované umělou inteligencí. Závodit budou v rámci akcí Formule E, nedávno založené sérii závodů elektricky poháněných monopostů. 

Podle pověsti objevil vikinský mořeplavec Leif Eriksson roku 1001 našeho letopočtu zemi zvanou Vinland. Pět set let před Kryštofem Kolumbem. Nevíme sice, kde přesně leží Vinland, mělo by to ale být v Americe.

V roce 1960 to potvrdil nález stop vikinského osídlení na severu Newfoundlandu, na místě zvaném L'Anse aux Meadows. Donedávna šlo o jediný archeologický důkaz přítomnosti vikingů na severoamerickém kontinentu.

TIP: Byl Kryštof Kolumbus skutečně prvním Evropanem, který doplul až do Ameriky?

Vědci teď ale jásají, protože se jim po velkém úsilí povedlo odhalit druhé místo, které zřejmě před tisícem let osídlili vikingové. Vystopovali ho s využitím satelitních snímků. Nalézá se na Newfoundlandu, asi 500 kilometrů jižně od L'Anse aux Meadows. Mohl by to být bájný Vinland středověkých vikingů?

5. dubna 1990 absolvovala zbrusu nová okřídlená raketa Pegasus, vyvinutá soukromým sektorem v USA, premiérový kosmický start. Na rozdíl od jiných raket přitom nepotřebuje vypouštěcí komplex, protože startuje z paluby letounu ve výšce několika kilometrů nad zemí. Dnes nosič provozuje firma Orbital ATK. 

Pegasus nesl soustavu senzorů pro zaznamenání podmínek na palubě rakety při startu (například vibrací či nárůstu přetížení), dále malou družici, s jejíž pomocí testovalo vojenské námořnictvo nové způsoby komunikace, a také zařízení pro vypouštění ionizovaného barya v kosmu. Interakce látky se zemskou magnetosférou a ionosférou sledovaly pozemní observatoře.