Volocopter společnosti e-volo svým vzhledem a pohyby připomíná spíše mimozemskou technologii. Nejde ale o žádnou science-fiction.

Ve skutečnosti to je multikoptéra s 18 rotory na elektrický pohon, které pohání celkem 9 baterií. Stroj postavený z kompozitních vláken váží necelou půltunu a může letět rychlostí až 100 km/h.

Od představení veřejnosti v listopadu 2013 Volocopter absolvoval více než 100 testovacích letů bez lidské posádky. Před pár dny se s Volocopterem vznesl první pilot, Alexander Zosel z vedení společnosti e-volo.

TIP: V Maďarsku pracují na osobních trikoptérách

Volocopter se řídí jedním joystickem a podle Zosela je to naprosto kouzelný zážitek. Přes svůj netradiční vzhled by se Volocopter měl stát létající strojem pro širokou veřejnost. Když vše půjde podle plánu, tak by se první multikoptéry měly do dvou let objevit na trhu.

Fotograf Timothy McGurr to ale zvládl - syn Ensigna Leonarda McGurry, známějšího pod pseudonymem Futura 2000, následuje svého otce jen částečně. Jeho doménou nejsou barvy na fasádách nýbrž fotoaparát. Na svém kontě má Timothy McGurr opravdu velké projekty – fotil například pro Converse, Nike, Beyoncé nebo rapera Kanye Westa. Přesto jeho uměleckou tvorbu není snadné zaškatulkovat - jak sám říká: „Když se mi něco líbí, fotím.“ 

Technologické společnosti Polysolar a Canary Wharf Group slavnostně zahájili provoz první solární autobusové zastávky ve Velké Británii. Při stavbě kryté zastávky hromadné dopravy bylo použito technologicky převratné průhledné fotovoltaické sklo, které funguje i za špatného počasí. Zastávka díky tomu vyrobí tolik elektrické energie, že by to pokrylo spotřebu pro jednu průměrnou londýnskou domácnost.

TIP: V Izraeli mají solární stromy, které nabíjejí mobily

Londýnské úřady se netají tím, že s podobnými stavbami hodlají ve hlavním městě výrazně omezit emise skleníkových plynů, aniž by to negativně ovlivnilo městský život. Do budoucna počítají nejen se solárními zastávkami, ale i zastřešenými cestami, cyklostojany nebo dobíjecími stanicemi pro elektromobily.

Některé plány Spojenců hovořily o úplné demilitarizaci Německa, o zrušení jeho ozbrojených sil bez náhrady a likvidaci zbrojního průmyslu. Mezinárodní situace ale poměrně rychle vedla k přehodnocení těchto záměrů a Spolková republika Německo se záhy stala důležitým členem NATO a jedním z pilířů obrany Evropy proti případné agresi SSSR. A součástí tohoto procesu byl i vývoj nové generace německých zbraní.

Obnova výroby druhoválečných pantherů?

Dosud není příliš známým faktem, že se v Německu po druhé světové válce vážně debatovalo o možném obnovení výroby příslušně modernizovaných pantherů, ale (primárně z politických důvodů) byla v polovině 50. let dána přednost vývoji nového typu. Stroj, který se na počátku nazýval Standard-Panzer, byl oficiálně vyvíjen od roku 1956. V téže době rozbíhali program nového obrněnce (pozdějšího AMX-30) i Francouzi, a tak oba státy záhy navázaly spolupráci, k níž se potom připojila i Itálie, avšak nakonec společný projekt nevydržel a každý stát vyvíjel od roku 1963 vlastní vozidlo.

První sériové kusy německého obrněnce, jenž poté dostal jméno Leopard, byly značkou Krauss-Maffei dodány v roce 1965. Pozoruhodné je, že sériová výroba pak běžela s přestávkami až do roku 1982, především proto, aby uspokojila požadavky mnoha zahraničních zájemců, jelikož z Leopardu se stal skutečný „bestseller“. Celkem bylo vyrobeno 6 485 exemplářů, z nichž necelých 2 500 odebral německý Bundeswehr a zbylé mířily do ozbrojených sil více než desítky zemí. Kromě členů NATO (například Kanady, Itálie, Nizozemí či Řecka) to byla také mj. Austrálie nebo Brazílie.

Leopard 1V ve výzbroji chilské armády. (foto: Wikimedia Commons, Sergiovillaseca, CC BY-SA 4.0)

Tank byl navíc postupně vylepšován, takže po původním základním provedení se vyráběly zdokonalené verze Leopard 1A1, 1A2, 1A3, 1A4 a 1A5, které se lišily mj. konstrukcí věže, silou pancíře a systémem řízení palby. Řada starších vozidel se navíc modernizovala na novější varianty.

Po stránce konstrukce reprezentoval tank Leopard konvenčně vyřešené vozidlo se čtyřčlennou osádkou (řidič v korbě a velitel, střelec a nabíječ ve věži). Hlavní výzbroj představoval kanón, jenž měl kalibr 105 mm. Fakticky šlo o licenční kopii osvědčeného britského děla L7, kterou  vyráběla fi rma Rheinmetall. Kromě toho disponoval dvěma 7,62mm kulomety – první byl usazený ve věži vedle děla a druhý na stropě věže. Stroj převážel zásobu 60 nábojů do kanónu a 5 500 nábojů pro kulomety.

Pro vlastní ochranu byl tank opatřen též dvěma trojicemi dýmových granátometů. Systém řízení palby kanónu u prvních modifikací spoléhal na aktivní infračervené přístroje nočního vidění, jež ale byly posléze nahrazeny přístroji pasivními. Coby standardní součást výbavy neslo vozidlo i filtrační a ventilační ochrannou soustavu, protože se (ne neoprávněně) předpokládalo jeho použití i v podmínkách jaderné nebo chemické války. K tomu sice naštěstí nedošlo, Leopardy evropských států však sloužily v několika expedičních operacích, zejména na Balkáně či v Afghánistánu.

TIP: Dravá kočka a její konkurenti: Jaké jsou přednosti a nedostatky tanku Leopard 2

Podvozek stroje posloužil i jako základ pro různá bojová a pomocná vozidla. Základní filozofii tohoto obrněnce zachoval i jeho nástupce, a sice Leopard 2 se 120mm kanónem, který byl vyvíjen od roku 1970 a jehož dnešní verze stále patří mezi nejvýkonnější tanky světa.

Ani čtyři nevydařené pokusy o přistání prvního stupně rakety na mořské plošině nezviklaly Elona Muska od jeho plánů. Naštěstí. Pátý pokus již vyšel náramně a v pátek 8. dubna dosedl první stupeň rakety Falcon 9 na autonomní mořskou plošinu ASDS OCISLY (Of Course I Still Love You). Raketa odstartovala přesně podle plánu ve 22:40. Na oběžnou dráhu dopravila zásobovací loď Dragon i s nafukovacím modulem BEAM. Osm a půl minuty po startu pak první stupeň bezpečně přistál na mořské plošině.

Ze selské chalupy na petrohradský dvůr, taková byla životní cesta Kateřiny I. Ruské. Tedy, vlastně Marty Skawronské, jak znělo její jméno, když se 15. dubna 1684 v lotyšském městě Jēkabpils narodila.

Její osud určili v podstatě čtyři muži. Tím prvním byl evangelický pastor, k němuž nastoupila do služby a právě u něj poznala svého prvního manžela, švédského vojáka Johanna Cruseho. Po vpádu ruských vojáků do Livonska byla zavlečena do Ruska, kde pracovala v plukovní prádelně. Sličná žena neušla pozornosti Alexandra Menšikova, který ji povýšil na svou metresu.

TIP: Kruté kratochvíle ruských careven: Hrátky s medvědy i ponižování dvořanů

Když se pak jednou zastavil u svého přítele na návštěvu car Petr I. Veliký, ihned se do Marty, která již předtím přijala pravoslavné jméno Kateřina Alexejevna, zamiloval. Na svatbu si ale musela tři roky počkat. To jí ale nebránilo porodit mezitím carovi dvě dcery - Alžbětu a Annu, které se obě staly ruskými carevnami.

Americká občanská válka skončila a Abraham Lincoln mohl konečně na chvíli zvolnit. A jak si lépe odpočinout, než při troše kultury? 14. dubna 1865 se spolu s manželkou vypravil do Fordova divadla. A v deset hodin večer se americký prezident přidal ke statísícům lidí, kteří přišli o život ve čtyři roky trvajících bojích. 

TIP: Černý 15. duben: Datum, které opakovaně zasáhlo svět tragédiemi

Dveře Lincolnovy lóže se otevřely a ozbrojený muž na něj vystřelil ze svého derringeru. Projektil zasáhl prezidenta za levé ucho. Jakákoliv pomoc už byla marná a prezident svým zraněním druhý den podlehl.

Kdo ale vlastně útočil? John Wilkes Booth, herec a sympatizant Konfederace, tedy protistrany Unie, jejíž kroky ve války určoval právě Lincoln. Atentát ale připravovalo celkem devět osob. Všichni včetně Bootha byli dopadeni. Hlavní viník byl zastřelen po 12 dnech strávených na útěku. Zbývajících osm kompliců stanulo před soudem, který poslal na smrt hned čtyři z nich.

Americké námořnictvo se před časem rozhodlo vyměnit své letadlové lodě třídy Nimitz, které jsou ve službě už od sedmdesátých let. V roce 2009 proto v USA zahájili stavbu letadlové lodi USS Gerald R. Ford (CVN-78), která se stane vedoucí lodí třídy Gerald R. Ford.

Posádku nové letadlové lodi tvoří 4660 osob. Zhruba polovina z nich jsou námořníci a polovina letecký personál. Loď o délce 337 metrů a výtlaku 101 600 tun pohánějí dva jaderné reaktory, které ji mohou udělit rychlost přes 30 uzlů (56 km/h).

Obrannou výzbroj letadlové lodi představují raketové systémy i rychlopalné kulomety. Loď může pojmout 75 až 90 letadel, včetně stíhacích letounů F-35 JSF, úderných letounů F/A-18E/F Super Hornet, letounů pro elektronický boj EA-18G Growler, vrtulníků SH-60 Seahawk i bezpilotních dronů.

TIP: V USA testují i futuristický raketový torpédoborec USS Zumwalt

Loď, jejíž cena se vyšplhala na 13,5 miliardy dolarů, pokřtili 9. listopadu 2013 jménem 38. prezidenta USA. Osm dní poté ji spustili na vodu. Do služeb amerického námořnictva by měla vstoupit letos v září.

Jen málokterá evropská panovnice se mohla pyšnit tolika korunovanými dětmi. Když se patricijská dcerka Kateřina Medicejská 13. dubna 1519 narodila, nemohla ještě tušit, jak důležitou roli ve francouzských dějinách sehraje.

Klement VII., strýc a papež v jedné osobě, měl ale se svou neteří velké plány. Jevila se mu jako vhodný prostředek k utužení vztahů s Francií. A tak roku 1533 zamířila Kateřina na královský dvůr jako nevěsta Jindřicha Orleánského. Manžel ale zemřel již roku 1559 a jejich syn František ho brzy následoval. A tehdy přišla Kateřinina chvíle.

Další syn v pořadí Karel byl ještě neduživé dítě a královna vdova se tak stala regentkou. Nutno říct, že v nelehké době. Francií zmítaly náboženské války, v nichž se angažovala sama Kateřina. Hrůzy vyvrcholily během aktu smíření - svatby Kateřininy dcery Markéty s hugenotem Jindřichem Navarrským. Vraždění nekatolíků posléze vešlo do dějin jako Bartolomějská noc. Než Kateřinina životní cesta skončila, musela ještě přihlížet smrti svého druhého syna. Nicméně okamžiku, kdy její hugenotský nepřítel Jindřich Navarrský nastoupil na francouzský trůn, se již nedožila.

Jaký otec, takový syn! Přestože František Antonín Gerstner zemřel teprve jako pětačtyřicátník, do českých dějin se nesmazatelně zapsal jako stavitel slavné koněspřežné dráhy, která spojovala České Budějovice a Linec.

TIP: Úsvit železnice: Od kdy se Českem prohání vlaky?

S návrhem vytvořit dopravní tepnu mezi rakouským a českým městem přišel sice Gerstnerův otec František Josef, realizace projektu se ale ujal jeho syn. Privilegium, které pokrývalo stavbu a užívání „železné silnice“, obdržel Gerstner v roce 1824 a o rok později byla zahájena stavba. Výstavba rychle pokračovala a již roku 1828 byla trasa otevřena. V důsledku průmyslové revoluce a nastupujících parních lokomotiv ale koněspřežka dlouho nevydržela. Osobní přeprava byla ukončena v roce 1872 a již zakrátko ji nahradil lokomotivní provoz. 

Ukončení provozu koněspřežky se již ale František Antonín Gerstner nedožil. V roce 1838 podniknul cestu do Spojených států, kde studoval výstavbu tamních železnic. Zde také zemřel 12. dubna 1840 na následky zranění, které utrpěl při dopravní nehodě ve Philadelphii.