Fotografie zachycuje pýchu technického pokroku na sklonku 19. století, první český sériově vyráběný automobil Präsident. Za jeho zrozením je třeba hledat barona Theodora Liebiega, syna majitele textilek na Liberecku. Tehdy již vedle Benze a Daimlera vyráběly automobily i francouzské firmy Peugeot, De Dion Bouton, Panhard & Lewassor či Renault, což přispělo k rozhodnutí generálního ředitele kopřivnické vagonky Hugo Fischera zahájit výrobu nových dopravních prostředků i u nás. A tak v březnu roku 1897 dorazil do Kopřivnice motorový kočár Benz Phaeton, zakoupený za přispění barona Liebiega spolu s patentem pro účel výroby a také Benzovým dvouválcovým motorem.

Z Mylorda Präsident

Po jízdních zkouškách byl vůz rozebrán, rozkreslen a následně započaly práce na zhotovení vlastního automobilu, který sestavil konstruktér Leopold Sviták s pomocníkem Janem Kuchařem. Základem vozu se stal jeden z nejoblíbenějších kočárů – Mylord. Po pár měsících ustavičné a pro všechny nové práce vznikl v Kopřivnici automobil, který nenapodoboval Benzovo vozidlo, ale přinesl zcela novou koncepci. 

Automobil byl poháněn kapalinou chlazeným čtyřdobým ležatým motorem zdvihového objemu 2 714 cm³ umístěným vzadu pod zadním sedadlem. Zapalování bylo nízkonapěťové odtrhovací, pohonná směs se tvořila v odpařovacím karburátoru, válcový chladič obsahoval 27 litrů vody. K přenosu hnací síly z převodových řemenic na zadní kola sloužil řetěz, přední kola se natáčela kolem svislých čepů a byla řízena řídítky, jejichž naklápěním vpřed či vzad bylo obstaráváno řazení rychlostních stupňů. Motor 3,2 metrů dlouhého vozu se uváděl do pohybu roztočením setrvačníku ruční klikou, brzdy byly dvě: ruční špalíková působila na pryžové obruče kol, nožní pásová na náboje větších zadních kol. Jako jeden z prvních měl první český automobil i počítač vzdálenosti měřící každý metr a zcela prokazatelně u něj byla vůbec poprvé použita později naprosto běžná součást každého automobilu – nárazník. 

Francouzský umělec Jordan Molina, známý jako TutoDraw, pozvedl kreslení na kůži na zcela novou úroveň. Umí na ruce nakreslit úžasně realistické a popravdě i pořádně děsivé výjevy. TutoDraw používá techniku 3D kreslení a do svých maleb vkládá různé optické triky. Výsledek působí obdivuhodně realisticky.

TIP: Šťavnaté optické iluze lze vytvořit i na karoserii automobilu

Podobné optické iluze jsou založené na fungování našeho mozku. Mozek totiž do obrazu, který vidíme, neustále doplňuje a dokresluje, co tam podle něj patří. V mnoha případech je to životně důležité, zároveň z toho ale vycházejí zábavné a někdy i strašidelné přeludy.

Britský astronaut urazí maratonskou vzdálenost připoután speciálními popruhy k běžeckému pásu v modulu Tranquillity. Kosmická stanice krouží kolem Země rychlostí 28 800 km/h, takže Tim bude mít skutečně „raketový start“. Ovšem uběhnout maratón ve vesmíru není vůbec jednoduchá záležitost.

Vesmírný maratonec

Tim Peake už běžel Londýnský maratón v roce 1999, kdy jej absolvoval v čase 3 hodiny 18 minut 50 sekund (loňský vítěz jej zvládl o hodinu a čtvrt rychleji). 

Cílem Brita ale není překonání osobního rekordu, bude totiž pod neustálým bedlivým dohledem lékařského týmu v Evropském středisku kosmonautů EAC (European Astronaut Center) v Kolíně nad Rýnem. Lékaři musí především dohlédnout na to, aby byl v perfektním stavu před návratem z vesmíru na Zemi.

„Nejvíc se těším na to, že budu stále v kontaktu se všemi dole na Zemi. Poběžím totiž s iPadem a budu sledovat, jak se jakoby pohybuji ulicemi Londýna, zatímco ve skutečnosti budu kroužit kolem Země ve výšce 400 kilometrů,“ říká odhodlaný astronaut.

TIP: První britský astronaut si popletl telefonní číslo: Z vesmíru se dovolal cizí ženě

Běh ve vesmíru vyžaduje elastické popruhy, které jsou připojené k ramenům – to proto, aby kosmonaut neodletěl od dráhy. Nejtěžším na celém maratonu tak pro Tima Peakeho bude mít nasazené tyto popruhy po dobu více než tří hodin.

„Budu muset po celou dobu využívat úvaz, který připomíná ruksak. Má bederní pás a ramenní popruhy. Poskytuje dostatek síly k tomu, aby přitlačil mé tělo dolů k běžeckému pásu. Ovšem po nějakých čtyřiceti minutách to začíná být velmi nepohodlné. Vůbec se proto nebudu pokoušet o nějaké osobní rekordy. Myslím, že budu rád za čas mezi 3:30 a 4:00 hodinami.“

Tim Peake se nyní nachází na Mezinárodní vesmírné stanici, kam zamířil v polovině prosince loňského roku v rámci expedice 46. Na rodnou planetu by se měl vrátit v průběhu června 2016.

Běžecký pás na ISS v podání Karen Nybergové

Vědci identifikovali nejmladší supernovu v Mléčné dráze. Podle měření observatoře Chandra explodovala supernova s označením G1.9 + 0,3 přibližně před 110 lety. Její exploze ale podle vědců nebyla ze Země pozorovatelná – efektní zánik hvězdy pravděpodobně skryl oblak hustého prachu.

Kromě jejího stáří je supernova G1.9 + 0,3 pro vědce zajímavá i z jiného důvodu. Jedná se o supernovu typu Ia, které uvolňují největší množství energie mezi všemi ostatními známými třídami supernov. Vzhledem ke konzistentní povaze šíření jejich jasnosti jsou tyto supernovy využívány pro měření rychlosti rozpínání vesmíru a výpočty vesmírných vzdáleností.

Arcikníže Ferdinand Štýrský usedl na trůn jako Ferdinand II. díky tomu, že jeho bratranci Rudolf II. a Matyáš Habsburský neměli manželské potomky. Na Ferdinandově výchově se výrazně podíleli jezuité, kteří jej přivedli k nekompromisnímu katolicismu.

Z Rakous na na královský a císařský trůn

V roce 1596 se ujal vlády ve Štýrsku, Korutanech a Kraňsku, kde tvrdě vystupoval proti evangelíkům. Na pobřeží Jadranu vedl v letech 1615–1617 válku proti Benátčanům. Do obecného povědomí tak vstoupil nejen jako horlivý katolík, ale také jako muž, tvrdě prosazující vlastní cíle. I přesto se vídeňskému dvoru v červnu 1617 podařilo dosáhnout jeho zvolení českým králem a o rok později i jeho korunovace v Uhrách.

Mezitím vypuklo stavovské povstání, během nějž v březnu 1619 zemřel císař Matyáš. Přitom ve Ferdinandovi II., který měl nastoupit po něm, spatřovali rebelové svého úhlavního nepřítele. Dolnorakouští protestanti dokonce 5. června 1619 pronikli do vídeňského Hofburgu, kde se snažili Ferdinanda zastrašit a pod nátlakem přimět ke splnění svých požadavků. Podle pozdější legendy jeden z účastníků této akce uchopil panovníka za knoflíky kabátce, kroutil jimi a bezostyšně mu vyhrožoval. V kritickém momentu však vtrhli do rezidence kyrysníci, kteří Habsburka vysvobodili. V srpnu 1619 jej generální sněm zemí České koruny sesadil z českého trůnu ve prospěch Fridricha Falckého.

TIP: Když utichl hřmot zbraní: Jak třicetiletá válka změnila tvář Evropy

Jen několik dní poté byl však Ferdinand ve Frankfurtu nad Mohanem zvolen římsko-německým císařem. Po bitvě na Bílé hoře se tvrdě vypořádal s poraženými rebely a v Čechách, na Moravě i v rakouských zemích prosadil náboženský monopol římské církve. Když se koncem dvacátých let pokusil uplatňovat rekatolizační politiku i v německých zemích, vedlo to k nové eskalaci války. V našem prostředí je Ferdinand II. s ohledem na pobělohorské represe vnímán převážně negativně. Nelze mu však upřít mimořádné politické schopnosti a zásluhy o upevnění habsburského soustátí.

10. dubna 1912 se v anglickém Southamptonu tísnily davy zvědavců. Všichni chtěli na vlastní oči vidět, jak pýcha společnosti White Star Line vyráží na svou první zaoceánskou plavbu. Nikoho z přítomných ani ve snu nenapadlo, že opěvovaný Titanic New Yorku nikdy nedosáhne.

TIP: Osudové rozhodnutí: Proč Titanic neměl nikdy vyplout?

Až do 14. dubna si mohla bohatá smetánka stejně jako nemajetní cestující třetí třídy užívat zábavy plnými doušky. Přestože celý den přicházela hlášení o výskytu ledových ker, nebyla jim věnována dostatečná pozornost. A když se krátce před půlnoci objevil před Titanicem ledovec, loď se mu už nestačila vyhnout. V tu chvíli odstartovala tragédie, která následující dny plnila přední stránky novin. 

Z celkového počtu 2 200 cestujících se jich na 1 500 potopilo spolu s lodí. Dojemné osudy pasažérů ale zkázu Titanicu přežily a staly se podkladem pro nejrůznější spekulace, odborné i amatérské výzkumy a filmová zpracování.

Již od svého narození 9. dubna 1835 byl Leopold vychováván pro budoucí královskou roli. Celou jeho více než čtyřicetiletou vládu však provázel smutný kontrast. Zatímco jeho země bohatla a vzkvétala, rodinné vztahy byly na bodu mrazu.

V přístupu ke svým nejbližším proslul Leopold nekompromisností a tvrdostí, kterou pocítila nejen jeho manželka Marie Henrietta, ale také děti. Snad i proto šestnáctiletá dcera Štěpánka neváhala a s povděkem přijala nabídku k sňatku s rakouským následníkem trůnu Rudolfem. 

TIP: Temná minulost Belgie: Krutovláda v africkém Kongu si vyžádala životy 10 milionů lidí

O co hůř si ale král počínal jako hlava rodiny, o to lépe se mu vedlo v zahraniční politice. Belgické Kongo, které bylo jeho výsadním majetkem, se stalo zdrojem nedozírného bohatství. Silná hospodářská základna byla však vykoupena nespočtem životů domorodého obyvatelstva. Kořistnické politice učinil konec až rok 1908, kdy správu nad Kongem převzal stát.

Matyáš Hunyadi, který vešel do historie pod známějším přízviskem Korvín, byl od mládí ambiciózní člověk. Přestože mu v žilách nekolovala královská krev, rozhodl se získat trůn. A tak když 6. dubna 1490 zemřel, patřil mezi nejmocnější středoevropské panovníky.

TIP: Král Matyáš se žení (1): Svatba s Beatrix Aragonskou

Cesta vzhůru se před Matyášem otevřela krátce po smrti Ladislava Pohrobka. Nejdříve semu podařilo získat uherskou korunu a následně obrátil svou pozornost k Čechám, kde přece vládl „kacířský“ Jiří z Poděbrad. S podporou papeže proti němu zahájil křížovou výpravu, jejímž výsledkem byla pozice českého „vzdorokrále“. 

Lépe si proti němu nevedl ani Jiřího nástupce Vladislav Jagellonský nebo římský císař Fridrich III. Matyáš byl zkrátka neohroženým vládcem až do své smrti roku 1490.

Zatímco Němci 5. dubna 1897 zuřili, Češi slavili nevídaný úspěch. Na základě jazykového nařízení předsedy předlitavské vlády Kazimíra Felixe Badenino byla v Čechách zrovnoprávněna němčina s češtinou také ve vnitřním úředním styku.

TIP: Češi ve Vídni: Jak se žilo krajanům v srdci rakousko-uherské monarchie?

Neuběhly ani tři týdny a ustanovení bylo vydáno také pro Moravu. Přestože tato jazyková úprava nevznikla takříkajíc „na zelené louce“, ale stavěla na starších Stremayrových nařízeních, vyvolala na německé straně doslova bouřlivou reakci. Zatímco pro české úředníky nepředstavovala povinnost ovládat oba jazyky žádný problém, německé oficiály strašila zkouška z češtiny i ve snech. Němečtí poslanci ihned předložili v Říšské radě návrh na zrušení zákona, ale neuspěli. Další konflikt mezi Čechy a německou menšinou nicméně zažehl a v dalších letech se nebezpečně rozdoutnal.

Domovem jedné z největších známých supermasivních děr je vesmírný zapadákov – eliptická galaxie NGC 1600, nacházející se přibližně 200 milionů světelných let od Země. Doposud přitom vědci věřili, že domovem supermasivních obrů jsou především obří galaxie a složité kupy galaxií.

Gigantický kolos uprostřed zapadákova

Za největší známou supermasivní černou díru je považován obr nacházející se v Kupě galaxií v souhvězdí Vlasů Bereniky. Tato supermasivní černá díra má odhadovanou hmotnost zhruba 21 miliard Sluncí (pro srovnání černá díra nacházející se ve středu Mléčné dráhy má hmotnost 2,5 – 3 miliony Sluncí). Nově objevená černá díra v galaxii NGC 1600 si ale v tomto ohledu se superobrem rozhodně nezadá. Vědci její hmotnost odhadují na 17 miliard Sluncí. Jedná se tak o jednu z největších černých děr jaké známe.

Obří hmotnost černé díry ale vůbec nekoresponduje s jejím umístěním. Zatímco černá díra z Vlasů Bereniky se nachází v místě doslova nacpané hvězdným materiálem (zdejší kupa galaxií je domovem nejméně tisícovky samostatných galaxií), NGC 1600 je součástí komplexu sotva 20 samostatných galaxií.

TIP: Vědci objevili příliš velkou supermasivní černou díru

Doposud přitom vědci předpokládali, že obří černé díry s hmotností nad 10 miliard Sluncí se mohou vyskytovat jen v rozsáhlých galaktických komplexech. Nové zjištění tak přináší nečekanou otázku, zda je případ supermasivní černé díry v relativně malé eliptické galaxii jen špičkou ledovce, nebo zda jde o extrémní výjimku. Galaxií podobných NCG 1600 je totiž ve známém vesmíru přibližně 50× více, než rozsáhlých komplexů typu Kupy galaxií ve Vlasech Bereniky. Znamenalo by to, že ve vesmíru existuje násobně vyšší počet skutečně obřích supermasivních černých děr.