V tento den si připomínáme vypuštění sovětské sondy Luna 4, která měla jako první umělé těleso hladce přistát na Měsíci. Kvůli navigační chybě však Měsíc minula o skoro 8 000 kilometrů a skončila jako mrtvá družice Slunce.

Střechy jsou užitečné na mnoho věcí. Zadrží vítr, déšť, kroupy i žhavé sluneční paprsky. A také je na ně možné instalovat střešní solární panely.

Americká Národní laboratoř pro obnovitelnou energii (NREL) nedávno zhodnotila možnosti amerických střech, pokud jde o solární panely. Analyzovali střechy ve 128 vybraných městech USA a odhadovali, kolik solární energie mohou tyto střechy získat.

Jednotlivé státy a oblasti USA se liší v tom, jak jsou vhodné pro solární energetiku. Odborníci ale odhadli, že dohromady mohou Spojené státy pokrýt téměř 40 procent současné poptávky po elektrické energii se solárními panely na střechách. A to není tak málo.

V roce 2001 se vzbouřili etniční albánci žijící v Makedonii a právě Tetovo se stalo centrem vzpoury. Národní osvobozenecká armáda (albánsky: Ushtria Çlirimtare Kombëtare, UÇK), která vznikla právě v roce 2001 má za cíl odtrhnout Albánci osídlených oblastí od Makedonie.

Konflikt se našteští podařilo zažehnat Ohridskou dohodou z 13. srpna 2001, která v některých oblastech ustavila albánštinu jako úřední jazyk.

Ani tato dohoda však neukončila spory navěky. V květnu 2015 se ve městě KUmanovo skupina ozbojenců hlásísci se právě k Národní osvobozenecké armádě střetla s makedonskými policisty a vypukly těžké boje, při kterých zahynulo 22 lidí.

Zastava M76 byla vyrobena 1976 podle vzoru známého sovětské pušky Dragunov SVD. Rychle se stala standardní pro jugoslávskou armádu a po rozpadu Jugoslávie i pro všechny nově vzniklé státy. Od roku 1976 jí bylo vyrobeno přes 15 000 kusů a používá munici 7,92×57mm Mauser.

Co se stane, když vpustíte krysího samce do klece se samicí? Jako první bude následovat zběsilá soulož. Časem se však samec unaví a samička ho přestane zajímat. Přestože by třeba chtěla v příjemné činnosti pokračovat, samec má dost. Pokud ovšem tuto samičku vyměníte za jinou, krysí „chlap“ se okamžitě sebere a galantně napne všechny síly, aby ji také oplodnil. Popsaný proces lze s novými samicemi opakovat až do chvíle, než samec pojde vyčerpáním.

Ženy, stejně jako muži

Odborně řečeno se jedná o tzv. Coolidgeův efekt a v krysím mozku – stejně jako v tom našem – funguje zcela automaticky. Spouští se vždy, když se samec setká s novou partnerkou. Zajímavé je, že takto stimulovaní muži produkují kvalitnější sperma a ejakulují rychleji, a to i v případě, že nová žena není skutečná – například pokud na obrazovce počítače spatří novou pornohvězdu. Zároveň je ovšem zajímavé, že Coolidgeův efekt lze v menší míře pozorovat také u žen. Studie ukázaly, že například příslušnice primitivních kmenů lovců-sběračů jsou stejně promiskuitní jako jejich mužské protějšky, pokud k tomu dostanou příležitost.

Podobně jako laboratorní krysy máme i my zabudovány primitivní mechanismy, které nás nejen pudí k oplodňování, ale také řídí naše emoce, motivace, impulzy a podvědomé rozhodování. Jsou natolik efektivní, že je evoluce nijak radikálně nezměnila od doby, kdy se naši předkové teprve stávali lidmi (první příslušníci rodu Homo se na scéně objevili zhruba před 2,8 milionu roků). Člověk, krysy a obecně všichni savci vyhledávají sex především kvůli hormonu dopaminu. Tento základní motor mechanismu odměn se v mozku vyplavuje vždy, když zažíváme touhu či potěšení, ale zdaleka není tak nevinný, jak by se mohlo zdát – můžeme se na něm totiž stát závislými.

Hlad po novinkách

Prastarý mechanismus odměn má za úkol přimět živočicha k tomu, aby dělal věci prospěšné pro přežití, a předal tak svoje geny dál. Na vrcholu pomyslného lidského žebříčku stojí jídlo, sex, láska a touha po novinkách. Tyto „přírodní posilovače“ pak vystupují v opozici vůči umělým látkám, které jsou ovšem podobně návykové – například drogy.

Dopamin má za úkol posilovat chtění: Čím silnější je jeho produkce, tím víc člověk něco chce. Pokud si dopřejeme čokoládový dort a zmrzlinu, dostaneme pořádný dopaminový „kopanec“, protože naše tělo po takových pochutinách velmi touží. Vždyť vysoce kalorický cukr a tuk – tedy látky důležité pro přežití – představovaly ještě před několika stoletími nedostatkové zboží. Dejte si však třeba celer. Cítíte pak nepřekonatelné nutkání sníst ještě jeden? Ne? Nebojte se, nejste sami.

Dopaminu se kvůli jeho schopnosti člověka motivovat často přezdívá „hormon závislosti“. Hraje totiž roli v situacích, kdy si prostě nedokážeme nějaké jednání odpustit, ačkoliv jiné, dokonaleji vyvinuté části našeho mozku velmi dobře vědí, že je pro nás takové chování škodlivé – například jako sníst čokoládový dort, který bychom ocenili během hladových dní doby ledové, ale už méně, pokud si za pět minut můžeme dopřát další.

Na rozdíl od látek zvaných opoidy (viz Euforický koktejl) však potřeba dopaminu po čase stoupá. Hormon nás stimuluje, abychom hledali stále nové a nové podněty a zvyšovali tak jeho další produkci. Chceme nová auta a nové telefony, chceme hrát nové počítačové hry a sledovat nové filmy. Jakmile strávíme s nějakou věcí příliš mnoho času, množství dopaminu začne klesat. Ale my chceme víc, chceme novinky. Dopamin máme rádi. A sexuální stimulace nabízí ze všech přirozeně dostupných potěšení ten největší náklad slastného hormonu.

Příval chtění

Dopamin mozek doslova zahltí ve chvíli, kdy se potkají dva noví partneři a navážou sexuální vztah – což platí stejně pro krysy jako pro člověka. Sexuální styk je zpočátku velmi intenzivní a častý. Postupně ovšem produkce hormonu klesne – a s tím odezní i zažívané vzrušení. Chceme něco nového. Zní vám to povědomě?

Australští výzkumníci prováděli s lidmi podobné pokusy, jaké jsme v úvodu popisovali u krys – samozřejmě za mírně pozměněných podmínek. Pustili testovaným mužům krátký erotický film a podle stavu jejich penisů určovali míru vzrušení. První reakce byly velmi silné, ale s tím, jak se snímek přehrával stále dokola, klesalo i vzrušení. Po mučivých osmnácti kolech však výzkumníci bez varování zařadili zcela nový erotický film – a bingo! Penisy byly opět v pozoru. Ještě zajímavější možná je, že v pozdějším experimentu reagovaly na sexuální podněty stejně pozitivně i ženy.

Internetová pornografie umožňuje neobyčejně silné odměňování dopaminem. Stačí pár kliknutí myší a na síti nalezneme nepřeberné množství partnerů, praktik i nových situací. Za jediný den si můžeme užít víc erotických dobrodružství než naši předci za celý život. Samozřejmě – náš „vyšší“ mozek ví, že se díváme na dvojrozměrný obraz, nikoliv na skutečné lidi. Fígl tkví v tom, že nejprimitivnější část mozku o tom nemá ani ponětí a chová se, jako bychom se dostali do rozmnožovacího ráje. To vše prostřednictvím tzv. supernormálních stimulů, které jsou silnější, než jaké kdy zažijeme v reálném světě.

Hlavně, že je větší

Termín „supernormální stimul“ zavedl do vědeckého jazyka laureát Nobelovy ceny Nikolaas Tinbergen. Tento nizozemský biolog a ornitolog přišel na to, že motýly, ptáky i jiné živočichy lze lehce ošálit. Vědci dokázali zvířata přimět, aby upřednostnila krásné „napodobeniny“ partnerů, jimž reální jedinci nedokázali konkurovat. Podobně odborníci donutili samičky ptáků sedět na umělých, zato však větších a nádherně zbarvených vejcích – zatímco svá vlastní, mnohem bledší, ale skutečná vejce ptáci ignorovali.

Internetová pornografie funguje podobně. Přináší našemu mozku vytoužené novinky, přibaluje k nim ovšem i mnoho dalších věcí. Kromě prožívaných emocí – jako je vzrušení, pocit viny, rozkoš, znechucení nebo strach – jde především o prvek překvapení a šoku, které produkci dopaminu výrazně zvyšují. Cokoliv, co vystoupí ze škatulky „očekávané“, poskytuje víc potěšení. Erotické malby a obrazová pornografie lidstvo samozřejmě provázejí už tisíce let, internet nám však nabídl onen podstatný aspekt neustálé změny, nikdy nepolevující stimulace.

Problém spočívá v tom, že některé emoce – překvapení, strach či šok – nezvyšují jen produkci dopaminu, nýbrž i stresových hormonů, například kortizolu. Tyto látky pak dokážou zintenzivnit už tak silný efekt dopaminu, ale především si je mohou začít plést neuronové receptory – ono „zařízení“, na něž molekuly hormonů dosedají a aktivují tím příslušný efekt v mozku.

Podle některých studií tak může dojít k propojení pocitů strachu a úzkosti se sexuálním potěšením, což vysvětluje, proč se část náruživých konzumentů pornografie přesouvá od „neškodných“ scén klasického sexu k násilným praktikám či zoofilii: Ne proto, že by je vzrušovaly samy o sobě, ale proto, že mozku poskytují větší dávku dopaminu než běžná erotika.

Tanec hormonů

Poměrně nový pohled na masturbaci, která s pornografií nedílně souvisí, poskytuje nedávný výzkum publikovaný v časopise Biological Psychology. Onanie má samozřejmě řadu prokázaných pozitivních účinků – posiluje například krevní oběh a imunitu nebo snižuje riziko rakoviny prostaty. Biologové Stuart Brody a Tillman Kruger se však zaměřili výhradně na vyplavené hormony, konkrétně na oxytocin. Ten zodpovídá za navazování mezilidských vztahů, pocit sounáležitosti, partnerského štěstí a lásky. Ve zvýšené míře dochází k jeho produkci například u kojících žen či u dlouhodobých sexuálních partnerů. Oxytocin snižuje úzkost a umocňuje pocit jistoty, čímž pozitivně působí na imunitní systém a potlačuje v těle záněty. Vyplavuje se především při dotycích, laskání nebo při orgasmu.

Není však orgasmus jako orgasmus. Zatímco při masturbaci je množství vyplaveného oxytocinu poměrně zanedbatelné, při partnerském sexu „vystřelí“ jeho úroveň až 400× výš. Hormon nemá žádný vliv na sexuální vzrušení samotné (to má opět pod kontrolou dopamin), nicméně výzkum odhalil, že pokusné umělé zvýšení jeho hladiny také automaticky znásobí požitek ze sexu a přinese následné větší uspokojení z orgasmu. Onanie podobný prožitek nenabízí.

Škodí sledování porna?

Odhlédněme od morálních hledisek, tedy zda je, či není pornografie přijatelná. Tuto otázku si dávno položily miliony lidí, zjevně s jasným výsledkem: Jeden z největších světových poskytovatelů lechtivých filmů zveřejnil statistiku za uplynulý rok, podle níž si uživatelé přehráli na 79 miliard videí, což znamená 11 klipů na každého člověka na Zemi – včetně kojenců.

Komplikace v sexuálním životě však může způsobit především dlouhodobé a intenzivní sledování porna, třeba i několikrát denně. Americká lékařská asociace přitom podobné počínání neklasifikuje jako závislost, protože pro zařazení na zmíněný seznam neexistuje dostatek medicínských výzkumů. Vedou se intenzivní debaty, zda porno poškozuje zdraví – a jednoznačná odpověď zatím zůstává v nedohlednu.

Příliš mnoho dopaminu

Zastánci názoru, že porno škodí, argumentují právě přemírou dopaminu. Bombardování mozkových center odpovědných za vzrušení je podle nich tak příjemné, že lidé chtějí přirozeně víc. Nervové receptory jsou však přetížené a po čase otupí. Jedná se prý o podobný proces jako při vzniku cukrovky, kdy dlouhodobě zvýšený přísun glukózy nutí tělo neustále produkovat inzulin. Jenže takový nával receptory postupně poškodí a jejich citlivost se časem sníží natolik, že buňky už glukózu nedokážou přijmout – a nastane problém.

Tzv. desenzitivizaci receptorů bychom mohli přirovnat k hlasitému řevu. Pokud vám někdo křičí do ucha, tak si ho zakryjete. Buňky produkující dopamin křičí. Buňky, které jej přijímají, si zakryjí uši, aby se nezbláznily: Sníží počet receptorů a současně vyšlou svým kolegyním signál, aby výrobu hormonu utlumily, takže jeho hladina klesne. Část mozku zodpovědná za pohlavní rozkoš se zmenší a sníží se její citlivost. Podobně fungují drogy – čím déle nějakou látku užíváte, tím víc roste tolerance vašeho těla a je stále těžší dosáhnout stejně intenzivních účinků. Musíte zvýšit dávku – v případě pornografie tedy přitvrdit v šokujících scénách.

V předloňské studii publikované v časopise JAMA Psychiatry měřili vědci mozkové reakce u dlouhodobých konzumentů pornografie, kteří sami sebe klasifikovali jako „závislé“. Jejich odezvy na promítnuté erotické obrazy byly v porovnání s lidmi, kteří si porno pustí pouze občas nebo vůbec, velmi slabé. Čím intenzivněji testovaní muži pornografii sledovali, tím méně na stimulaci reagovali. 

Čas na zdravý rozum

Lze tedy ve sledování porna hledat příčinu poruch erekce či malého zájmu o skutečný sex? Odborníci se neshodnou. Například studie publikovaná v časopise The Journal of Sexual Medicine žádné negativní změny nezaznamenala a také uznávaní sexuologové z populárního časopisu Psychology Today považují podobná tvrzení za neopodstatněná.

Možná je dobré jednoduše zapojit selský rozum. Ve vyspělých zemích Ameriky a západní Evropy se ke sledování porna přiznává 70 % mužů do 24 let a zhruba třetina žen téhož věku. Mezi staršími ročníky je podíl menší, ale stále jde o velkou část populace. Pokud by měli všichni tito lidé problémy se sexuálním životem, starý kontinent by se zřejmě vylidňoval daleko rychleji, než se to právě děje.

Jestliže by všichni uživatelé porna měli dřív či později sáhnout po nejtvrdším druhu filmů, internetové vyhledávače by se jen hemžily hesly jako „sex se zvířaty“. Místo toho českým – a obecně evropským – žebříčkům dominují požadavky na zralé dámy a mladé dívky, čili nijak zvlášť překvapivé preference. Jak se zdá, na jednoznačnou vědeckou odpověď si budeme muset ještě počkat.

Evžen Savojský měl pravdu, když tvrdil, že Karel VI. by své dceři mnohem více prospěl bojeschopnou armádou než diplomatickými dohodami. Nešťastný císař nechal svou milovanou dceru bez prostředků, bez vojska a také bez řádné přípravy k vládě. Nová panovnice byla tak říkajíc hozena do vody a musela se rychle naučit plavat, nechtěla-li v hlubinách politiky utonout i se svou říší. 

Nepřipravená, ale schopná

Velmi jí pomohlo, že si hned na počátku vlády stanovila jasný hodnotový žebříček. Na prvním místě pro ni vždycky byl Bůh, na druhém místě říše. Ke svým národům zaujala jasnou pozici, staly se pro ni v širším slova smyslu rodinou, které byla ochotna obětovat téměř vše. Na třetím místě stála vlastní rodina, děti a manžel. A teprve na posledním místě byla ona sama. Velký význam měla pro habsburskou panovnici císařská koruna. V jejím rodě se tento titul dědil již po tři staletí a nebylo prostě možné na něj rezignovat.

Podlost pruského krále

Pruský král Fridrich II. (1740–1786) poslal Marii Terezii nabídku rovnající se ultimátu. Prusko by se postavilo za její državy v říši, zasadilo se o zvolení jejího manžela císařem a zaplatilo dva miliony zlatých za cenu „úplného a neomezeného odstoupení celého Slezska jako ceny za námahu a nebezpečí, s nimiž při tomto počínání ve službách rakouského domu musím počítat“. Dvůr ve Vídni na nabídku neodpověděl, přestože dvorní kancléř von Sinzendorf a také František Štěpán doporučovali nad nabídkou alespoň uvažovat. Na počátku prosince 1740 začal Fridrich jednat a 30 000 elitních pruských vojáků vpadlo do Slezska. 

Marie Terezie se rozhodla dále nevyjednávat a shromáždila armádu, jejíž velení svěřila generálu Wilhelmu Reinhardovi von Neipperg. Ta vtrhla do Slezska a byla 10. dubna 1741 poražena u Molvic. Porážka měla značný dopad na evropské mínění, zejména ve Francii, kde se k moci dostala válečná strana. Francie podepsala s bavorským kurfiřtem Karlem Albrechtem smlouvu v Nymphenburgu a přislíbila mu armádu, aby mohl obsadit Čechy, které si nárokoval, a Marii Terezii prohlásili uchvatitelkou trůnu. Vznikla tak proti ní velká koalice. Dá se říct, že Francie připravovala výprodej habsburského dědictví.

Finanční podpora byla nutná, ale nestačila. V této těžké chvíli se tedy panovnice obrátila na Uhry, požívající v rámci monarchie vždy zvláštního postavení. Uherští šlechtici, ať už magnáti zasedající v takzvané horní tabuli uherského sněmu, nebo střední šlechta v tabuli dolní, byli na svá privilegia pyšní a nebyli ochotni z nich slevit. Marie Terezie to pocítila už při červnové korunovaci uherskou královnou. Uherský sněm tehdy k jejímu velkému zklamání odmítl přijmout Františka Štěpána jako spoluvládce.

Záchrana z Uher

Na konci léta přijela Marie Terezie do Prešpurku znovu, ve chvíli, kdy její země byly téměř na dně. Zde předstoupila 11. září před uherský sněm. Neměla sice na rukou malého následníka trůnu Josefa a neštípala ho do zadečku, jak praví legenda, ale i tak pronesla nezapomenutelný projev. 

„Běží o uherské království, o naši osobu, o naše děti, o korunu. Opuštěni všemi hledáme útočiště ve věrnosti Uhrů a v jejich odvaze, známé odpradávna. V krajním nebezpečí, v němž se naše osoba, naše děti, koruna a říše nacházejí, zapřísaháme uherské země, aby nám bez nejmenšího otálení poskytly účinnou pomoc. Naše poslání spatřujeme v tom, že Uhry i jejich lid navrátíme k jejich bývalému blahobytu a obnovíme slávu jejich jména. Věrné uherské země pocítí po všech stránkách důsledky naší laskavé náklonnosti.“

Pomoc v pravou chvíli

Tento projev pronesla krásná mladá žena ve smutečním šatu a se svatoštěpánskou korunou na hlavě. Mohli jí vždy dvorní ohniví uherští šlechtici odolat? Odehrála se scéna, která působila v politickém světě porušovaných dohod a nesplněných slibů takřka archaicky. Uherští magnáti povstali a za provolávání „Moriamur pro rege nostro Maria Theresia“ (Zemřeme pro svého krále Marii Terezii) splnili vše, co panovnice požadovala. Pravda, později si za tuto podporu nechali zaplatit ústupky z její strany.

Důležité ale bylo, že zemský sněm povolil použít ozbrojenou hotovost i mimo hranice Uher a povolal do zbraně na 40 000 mužů. Jen pouhý příslib této pomoci vedl Fridricha II. k uzavření příměří 9. října v Klein-Schellendorfu. Marie Terezie tak získala armádu a hlavně čas. Na podzim roku 1741 potřebovala nutně obojí. Válka o rakouské dědictví se právě rozhořela...

Na první pohled je patrné, že značné množství kráterů na povrchu Marsu částečně zasypal jemný písek, a v některých místech pozorujeme četné písečné duny. Vzhledem k přítomnosti atmosféry a změně teplot vanou na rudé planetě často silné větry, které přemísťují drobné částice z místa na místo. Občas tam také dochází k místním, eventuálně celoplanetárním prašným bouřím, při nichž se do atmosféry zvíří velké množství prachu a jemného písku, který znemožní jakékoliv pozorování detailů na povrchu planety. Když v roce 1971 přilétala k Marsu americká sonda Mariner 9, celou planetu pokrývala písečná bouře – na pořízených snímcích byl patrný pouze vrcholek nejvyšší sopky Olympus Mons.

Prachové částice se mohou v bouřích pravděpodobně elektricky nabít v důsledku vzájemného tření při unášení větrem. Může pak docházet k výbojům statické elektřiny – k bleskům (tentýž jev známe například u některých pozemských sopek). Do atmosféry Marsu se prach dostává rovněž v důsledku větrných vírů, tzv. prachových čertíků (z anglického dust devils), jež zasahují do výšky dvou až osmi kilometrů, někdy i výše. Způsobuje je nerovnoměrné zahřívání povrchu planety Sluncem, při čemž vznikají teplé stoupavé vzdušné proudy (což ostatně známe i na Zemi).

Zajímavé úkazy nastávají s nástupem jara v okolí jižní polární čepičky. V důsledku zvýšeného zahřívání dochází k výtryskům plynného oxidu uhličitého strhávajícího s sebou zrníčka tmavého písku a prachu. Tato oblast Marsu je mnohem dynamičtější a aktivnější, než se předpokládalo. „Pokud byste se ocitli v místě jižní polární čepičky, stáli byste na ledové kře z tuhého oxidu uhličitého,“ říká Phil Christensen z Arizonské státní univerzity, „a všude kolem vás by sršely výtrysky plynného oxidu uhličitého, vyvrhující písek a prach do výšky až několika set metrů.“

Společnost Airbnb ze San Franciska provozuje sociální síť, která zprostředkovává pronájmy ubytování. A také milují soutěže.

Momentálně nabízejí nevšední pobyt v ponořeném pokoji, který se nachází v nádrži se 35 žraloky pařížského akvária. Stačí sepsat esej o délce 50 až 500 slov, v níž zájemci vysvětlí, proč chtějí vlastně spát v sousedství žraloků.

Podvodní pokoje je umístěn 33 metrů pod hladinou vody. Je to skvělé místo k pozorování žraloků. Cena zahrnuje nejen relax pod vodou, ale i podvodní show ochránce žraloků a potápěče Freda Buyleho. Uzávěrka soutěže je 3. dubna, přesně ve 12 hodin místního času.

Tzv. světelný smog nebo též světelné znečištění nevadí pouze při astronomických pozorováních – světlo pronikající od umělých zdrojů do míst, kde ho není třeba, má neblahý vliv na celou živou přírodu. Noční motýly lákají pouliční lampy, v jejichž těsné blízkosti můry nakonec hynou, především však nevhodně zvolené osvětlení obsahující příliš mnoho modré složky narušuje denní rytmy živých tvorů s negativními zdravotními dopady. 

Astronomové si naštěstí umějí pomoct tím, že vyhledávají místa s menším množstvím rozptýleného světla z umělých zdrojů. Některé podobné lokality chtějí dokonce uchránit pro další generace, a vyhlašují proto jakési rezervace tmy, tzv. oblasti tmavé oblohy. Obecně platí, že v České republice je světelný smog nejnižší v pohraničních horách, zejména pak na Šumavě. Místa s tmavou oblohou však najdete i na Českomoravské vrchovině nebo v Beskydech. Naproti tomu zcela nevyhovující podmínky pro astronomická pozorování panují nejen v Praze a v okolí velkých měst, ale i v celých středních Čechách a – s výjimkou již zmíněných Beskyd – na celé Moravě.

Když se Helena Bavorská 4. dubna 1834 narodila, prorokovaly jí hvězdy zářivou budoucnost po boku předního evropského panovníka. Byla krásná, poslušná a na roli císařovny dokonale připravená. Přesto její předurčené místo zaujala mladší sestra Alžběta. A stejně jako ona neměla ani Nené snadný život.

Příběh o zamilovaném Františku Josefovi, který se poprvé a naposledy postavil přání dvora a vybral si nevěstu podle svého srdce, zná téměř každý. Toto rozhodnutí ale smutně ovlivnilo jeho vlastní život stejně jako osud obou sester. Přestože i Helena brzy našla manžela v princi Thurn-Taxisovi, rodinné štěstí jí nevydrželo ani deset let. Její muž podlehl ledvinovému onemocnění a Helena se stala hlavou celého rodu. Život ji ale ani poté nešetřil. Byla nucena přihlížet smrti své dcery i syna, než roku 1890 sama zemřela v přítomnosti své milované sestry Sissi.

Kometa Hale-Bopp byla objevena 23. července 1995 ve značné vzdálenosti od Slunce. O dva roky později - 1. dubna 1997 se dostala nejblíže ke Slunci, přičemž zejména v první polovině roku 1997 přichystala pozorovatelům oblohy úchvatné zážitky. Inspirovala ale také třeba příslušníky sekty Heaven’s Gate k hromadné sebevraždě při níž zahynulo 39 lidí. Členové sekty prý věřili, že za kometou letí vesmírná loď, která je odveze do světa vyšších bytostí. Příští návštěvu komety Hale-Bopp vědci očekávají v roce 4380.