Zpravodajské služby SSSR a jeho satelitů se nerozpakovaly využít služeb bývalých nacistů. V 60. letech například vzbudil rozruch případ bývalého důstojníka SS Heinze Felfeho, který pracoval pro sovětskou stranu v hlavním stanu Spolkové zpravodajské služby v Pullachu a jenž byl odhalen.

Akce Rekonstrukce

Také tajná služba Stasi působící v NDR spolupracovala s mnoha bývalými členy SS či pracovníky a konfidenty gestapa. Nebyla však zdaleka sama; informace od nacistických válečných zločinců přijímali i zpravodajci v sousedním Československu. Zde například Státní bezpečnost provedla v první polovině 50. let operaci s krycím názvem Rekonstrukce. Šlo o vypracování podrobných přehledů osob, u nichž existovalo podezření ze spolupráce s gestapem nebo zpravodajskou službou SD (Sicherheitsdienst) během okupace. 

Tyto osoby potom chtěla StB vydíráním přimět ke spolupráci. Proto se snažila výslechy vězněných příslušníků nacistického bezpečnostního aparátu získat co největší množství informací o vytipovaných lidech, nejen co se týká jejich činnosti za okupace, ale následným šetřením je dále doplnit o rodinné poměry, situaci dotyčné osoby v zaměstnání a podobně. Vyslýchaní gestapáci ve svých výpovědích podrobně rozebírali činnost jednotlivých lidí, o něž měli vyšetřovatelé zájem. Za poskytnutí určitých výhod přitom uváděli i poznatky, které až dosud zamlčeli.

Milost pro lidického vraha

StB chtěla některé válečné zločince využít jako své agenty. To byl i případ bývalého SS-Obersturmführera a vedoucího kladenské služebny SD Maxe Rostocka, který se podílel na zničení Lidic 10. června 1942. On sám patřil společně s dalšími důstojníky nacistického bezpečnostního aparátu do organizačního štábu celé akce a ve vesnici mimo jiné kradl předměty z vybavení kostela.

Někteří svědci jej také viděli, jak fyzicky týrá lidického faráře Josefa Štemberku a násilím odebírá děti lidickým matkám. Přestože na něj po válce československé úřady vydaly zatykač, Rostock žil nějakou dobu nerušeně v Heidelbergu. Nakonec jej však překvapivě sama StB udala příslušníkům CIC a 11. června 1946 byl zatčen. Během transportu se mu ale podařilo utéct a znovu jej zatkli Francouzi až v červnu 1948. Do Československa byl po průtazích vydán 22. dubna 1950 a posléze postaven před soud společně s dalšími čtyřmi nacistickými zločinci.

Byli to bývalý velitel pořádkové policie v protektorátu Ernst Hitzegrad, generálmajoři Wehrmachtu Wilhelm Schmidt a Friedrich Gott schalk a někdejší příslušník jičínské služebny gestapa Kurt Richter. Všichni byli v srpnu 1951 odsouzeni k trestu smrti, avšak po průtazích je nakonec tehdejší prezident Antonín Zápotocký v říjnu 1953 omilostnil. Lze se jen dohadovat, nakolik měla na toto rozhodnutí vliv skutečnost, že Rostock příslušníkům StB opakovaně nabízel svou spolupráci.

Žádný přínos pro čs. rozvědku

Max Rostock a ostatní měli tedy zbytek života strávit ve věznicích. Sám Rostock rozhodně nepatřil k vzorným vězňům a jeho posudek z dubna 1959 uvádí:

„Po stránce politické se mezi odsouzenými projevuje jako zatvrzelý nacista a zesměšňuje marxismus. O lidově-demokratickém zřízení se vyjadřuje posměšně. Dosavadní výkon trestu neplní výchovný účel vzhledem k jeho postoji k práci, neukázněnému chování a taktéž pro závažnost trestné činnosti.“

Přesto jej v průběhu roku 1959 kontaktovala StB a došlo k dohodě, podle níž měl být Rostock propuštěn a deportován na území SRN výměnou za zpravodajskou práci pro čs. stranu. Celá akce dostala krycí název FRITZ. Tajní policisté pak tohoto válečného zločince několikrát „za odměnu“ vyvezli na různé výlety po Praze i středních Čechách a jednou dokonce mohl v kině zhlédnout film Král Šumavy.

Z Československa odjel do Německa v únoru 1960, ale čs. zpravodajským složkám nakonec žádné příliš platné služby neprokázal a zemřel nikým neobtěžován roku 1986 ve věku 74 let. Bipolární rozdělení světa umožnilo dožít v klidu řadě dalších válečných zločinců. Jedním z nich byl i bývalý šéf pražské řídící úřadovny gestapa Ernst Gerke, který žil coby vážený občan v Bielefeldu a zemřel v roce 1982, aniž by byl kdy postaven před soud.

Poměry ve Francii se začínají přiostřovat. Princezna Marie Luisa de Lamballe se však nevzdává. Roku 1791 se vydává do Velké Británie, kde prosí o pomoc pro francouzskou královskou rodinu. Žádná zásadní odpověď od Britů nepřichází. Marie Luisa ví, že může dojít k nejhoršímu. Přesto se po návratu do Francie opět přihlásí do služeb královny Marie Antoinetty. Zde slouží po jejím boku až do 10. srpna 1792, kdy se rodina pokusí uprchnout. Útěk se však nezdaří a všichni jsou uvězněni v Templu.

Rozsudek jménem revoluce

Tehdy je princezna de Lamballe od královské rodiny oddělena a zavřena ve vězení La Force. V září téhož roku je předvedena před tribunál, kde musí složit slib, že bude ctít revoluční zásady, tedy svobodu a rovnost lidí. Musí také odpřísáhnout, že bude nenávidět krále, královnu a monarchii. Marie Luisa slibuje přijmout nové principy svobody, ale odmítá zavrhnout královskou rodinu a monarchii. Tím si zpečetí svůj osud. Bez milosti je vyvedena ze soudní síně a na ulici předhozena davu rozzuřených revolucionářů. Ti ji během několika minut zabijí…

Okolnosti její smrti jsou dodnes obestřeny tajemstvím. Líčení způsobů, jakými byl údajně ukončen život princezny de Lamballe, se různí. Téměř všechny zprávy se ale shodují v jednom bodě: její smrt byla velmi krutá a předcházelo ji mučení…

TIP: Dvacet čtyři hodin s královnou: Jak vypadal všední den Marie Antoinetty?

Následně se průvod revolucionářů vydal k oknům vězení Marie Antoinetty. Ti, již nesli na píce nabodnutou zohavenou hlavu princezny, chtěli, aby královna svou blízkou přítelkyni políbila na rty. Vždyť se přece tvrdilo, že byla ve skutečnosti královninou milenkou! Nakonec ale tyto ukrutníky do budovy nevpustili a ani Marie Antoinetta nebyla tomuto šokujícímu pohledu vystavena. Když tuto děsivou zprávu oznamoval jeden z úředníků králi, královna omdlela. Krátce po smrti byl zbytek princeznina těla odvlečen a následně vystaven na ulici po celý jeden den

Pouhých 38 dnů fungovala na oběžné dráze nová japonská observatoř Astro-H (Hitomi). Během víkendu nejprve oznámila japonská vesmírná agentura JAXA ztrátu spojení, později se objevily informace o zachycení několika úlomků, s velkou pravděpodobností pocházejících z družice. JAXA později oznámila, že zachytila signál z družice, další pokusy o navázání spojení ale již úspěšné nebyly. Poslední informace hovoří o nekontrolovatelné rotaci družice.

Zatím není jasné, co za poškozením družice Astro-H stojí – může jít o technickou závadu, ale také o srážku s vesmírným smetím. Teorii o závadě nahrává i fakt, že družice doposud fungovala pouze v zaváděcím režimu – probíhaly testy spektrometru a dalších přístrojů a do provozu byl také uveden mechanizmus zajišťující chlazení družice. Odborníci spekulují o možné explozi baterií nebo úniku plynu. 

Družice za 31 miliard jenů (6,7 miliardy korun) měla obíhat Zemi ve výšce 580 kilometrů. Studovat měla astrofyzikální objekty včetně černých děr a neutronových hvězd. Faktická astronomická pozorování měla družice začít až v průběhu léta.

Video Paula Maleye zachycující změny v jasnosti družice Astro-H způsobené pravděpodobně nekontrolovatelnou rotací:

Pokud se vám stýskalo po nadzvukové letecké dopravě, můžete se (dost možná) těšit na velkolepý nadzvukový comeback. Concordy, které přestaly létat v roce 2003, dopravily až 128 cestujících z Londýna do New Yorku, rychlostí 2 450 km/h (Mach 2), se zpátečním lístkem za zhruba 12 tisíc dolarů. Byly ale hlučné, přestalo jim přát štěstí a cestující o ně ztratili zájem.

Samotné nadzvukové lety ale neupadly v zapomnění. V současnosti pracuje hned několik společností, včetně americké vesmírné agentury NASA, na různých projektech nadzvukových dopravních letadel.

Nízkonákladový Concorde

Nadzvukový letoun vyvíjí i startup Boom Technology se sídlem v Denveru, s nimiž spolupracuje Virgin Group britského miliardáře Richarda Bransona. Společnost Boom chce postavit nadzvukové dopravní letadlo za pár let. Doufají, že jejich stroj bude nejen rychlejší, ale také levnější, než jeho slavný předchůdce Concorde.

TIP: Nový supersonický tryskáč: Nadzvukový business jet pro milionáře

Pokud vše proběhne podle představ společnosti Boom, jejich letadlo by mělo přepravovat až 40 cestujících ve výšce 18 kilometrů, kde poletí rychlostí 2 700 km/h (Mach 2,2). Z Londýna do New Yorku by to měl nový nadzvukový letoun zvládnout za 3 a půl hodiny a cena zpátečních lístků by se měla pohybovat okolo 5 tisíc dolarů.

Nejnovějším hitem poutníků se stala například 120 metrů dlouhá lávka spojující dvě vesnice v autonomní prefektuře Enshi Tujia a Miao. Dřevěná spojnice, vinoucí se ve výšce 80 metrů nad řekou Čching-ťiang, nabízí o poznání komornější prostředí bez front a všudypřítomných turistů a na rozdíl od moderních skleněných staveb posledních let je návštěvníkům přístupná zcela zdarma. Výhled na okolní krajinu je přitom stejně dechberoucí jako u skleněných novostaveb.

Jak hmotná může být hvězda? Na spodní hranci pomyslného žebříčku by se nacházela AB Doradus C, s hmotností 93násobku hmotnosti Jupitera. Na opačném konci pak patrně Wolf-Rayetova hvězda R136a1, která je 300× hmotnější než Slunce.

Uvnitř hvězdokupy Pismis 24 se podle dřívějších odhadů měl nacházet podobný obr - hvězda s hmotností 200 až 300 Sluncí. Pozdější pozorování ale odhalila, že jde ve skutečnosti o vícenásobnou hvězdu – nejprve vědci považovali Pismis 24-1 za dvojhvězdu, později se ukázalo, že jde pravděpodobně o trojhvězdu. I tak jde ale o jedny z nejhmotnějších hvězd jaké známe – jejich hmotnost je v porovnání se Sluncem přibližně stonásobná.

Přestože kolovala Karlovi v žilách habsburská krev, málokdo by čekal, že právě on jednou usedne na rakouský trůn. Vždyť když se roku 1887 narodil, měl císař František Josef dospělého syna, bratra a dva synovce. Osud ale zamíchal kartami jinak a v čele mnohonárodnostního soustátí se ocitl právě Karel. Stejně jako monarchii mu ale zbývalo už jen několik let života. Zemřel 1. dubna 1922.

Jakmile rakousko-uherská armáda složila zbraně, složil svůj úřad také Karel. S rodinou se odebral do švýcarského exilu, odkud ještě nějaký ten čas osnoval plány na zisk uherské koruny. Stejně jako Čechy ale nemělo mladé Maďarsko zájem na restauraci starých poměrů.

TIP: Pan a paní Habsburkovi: Po válce čekalo na Karla a Zitu neustálé stěhování

Později na Madeiře Karlovi nezbývalo než se smířit se životem prostého muže. A že se finanční rezervy povážlivě tenčily. Když se bývalý císař v březnu roku 1922 nachladil, nechtěl dokonce kvůli výdajům povolat lékaře. V okamžiku, kdy se doktor přece jen dostavil, konstatoval těžký zápal plic. Z něho už se pětatřicetiletý Karel neuzdravil a za několik dní nemoci podlehl.

Ve druhém desetiletí 19. století se karty na vojenském poli obrátily. Přestože utrpěl Napoleon roku 1813 porážku v bitvě u Lipska, bylo třeba s obávaným uzurpátorem skoncovat docela. Na konci března 1814 se tak vojska VI. protinapoleonské koalice objevila u Paříže, aby císařův pád 31. března dokonala.

Město měli pod palcem tři muži – Napoleonův bratr Josef a maršálové Mortier a Marmont. Zatímco oba vojevůdci zaujali bojové pozice, první zmíněný jim předal instrukce a zmizel z města. Odpoledne už byl postup koaličních sil neudržitelný a rozkaz mluvil jasně –  pokud nebude možné pozice udržet, byli muži oprávněni jednat s ruským carem. A tak se také stalo. V brzkých ranních hodinách 31. března se strany dohodly. Výsledek? Napoleon nebyl schopen ve válce pokračovat a nezbylo mu nic jiného než abdikovat a zamířit do vyhnanství na Elbu. Nebyl by to ale on, aby se nepokusil ještě jednou zvrátit situaci.

Každý, kdo viděl úspěšný film Vévodkyně s Keirou Knightleyovou v hlavní roli, jistě soucítil s půvabnou anglickou šlechtičnou, která byla kvůli dobovým konvencím nucena strávit svůj život po boku nemilovaného muže. Byla ale skutečně Georgiana Cavendish, jejíž život skončil 30. března 1806, pouze loutkou v rukou nesmlouvavého manžela?

William vévoda z Devonshiru, za něhož byla v 17 letech provdána, byl jedním z nejmocnějších mužů Anglie. Svou úspěšnou pozici bohužel vyvažoval neúspěšným rodinným životem. Kvůli citové odtažitosti nebylo manželství s krásnou a společenskou Georgianou šťastné, přestože spolu měli tři děti.

Situace se ještě více zkomplikovala, když mu manželka představila svoji přítelkyni Elizabeth Fosterovou. Toto setkání odstartovalo čtvrt století trvající milostný trojúhelník, z něhož si nešťastná vévodkyně „odskočila“ k hazardu a Charlesi Greyovi, kterému dokonce porodila nemanželskou dceru. Opustit manžela ale nesměla. Zemřela po jeho boku v necelých 50 letech a vévoda se následně oženil se svou dlouholetou milenkou.

Psouni běloocasí a sysli wyomingští žijí na stejných místech. Žerou stejnou rostlinnou stravu a někdy využívají i stejné nory. Přesto má jejich soužití do daleko idylky.

Vědci pečlivě studovali životní styl psounů. Po několika letech si všimli, že psouni zabíjejí sysly, s nimiž se setkávají. Ukázalo se, že roztomilí býložravci mají ještě jednu tvář. Tvář nelítostného zabijáka.

Za šest let pozorování psounů v Coloradu si badatelé všimli celkem 163 zabití syslů psouny. Psouni prý vraždí sysly jako zkušení zabijáci. Jejich útoky jsou rychlé, rafinované a nečekané.

Na zabíjení syslů se podílelo 47 různých psounů, převážně to byly samice. 19 z nich se stalo sériovými vrahy s více než dvěma zabitými sysly ročně. Nejaktivnější zabiják mezi psouny v jednom dni pozabíjel sedm mláďat syslů z jednoho vrhu.

Proč to psouni dělají? Likvidací konkurenčních syslů si zajistí úspěch v rozmnožování. Psouni sérioví vrazi měli třikrát více potomků než psouni, kteří žádného sysla nezabili.