Bylo mu sotva třiadvacet let, když se svými kumpány provedl atentát na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Osudný 28. červen mu rázem vynesl slávu i provaz. 3. února 1915 zaplatil Danilo Ilić za svůj čin na středověký způsob „oko za oko, zub za zub“, tedy spíše „život za život“.

Mladý Ilić vůbec nezačal svou kariéru jako radikál. Vystudoval pedagogickou univerzitu v Sarajevu a poté působil jako učitel na základní škole. Až členství v nacionalisticky laděné organizaci Černá ruka ho přimělo vykročit jiným směrem. Příležitost ukázat světu vlastenecké cítění se naskytla hned roku 1914.

V lednu se sešla skupina separatistů, která projednávala možné cíle útoku. Již tehdy padlo jméno Františka Ferdinanda, ale přednost dostal guvernér Bosny a Hercegoviny Oskar Potiorek. Tato mise ale byla zamítnuta a objevila se potřeba najít novou oběť. Tehdy přišla znovu řada na rakouského arcivévodu.

TIP: Svatovítská neděle v Sarajevu: Atentát na Františka Ferdinanda d’Este

Skoro jako by se opakovala historie stará šestnáct let, kdy si chtěl mladý Ital Luigi Lucheni počíhat v Ženevě na prince Jindřicha Orleánského a namísto něj pozdvihl svůj pilník proti rakouské císařovně Sissi. Stejně jako tehdy Lucheni byla i nyní skupina atentátníků úspěšná, přestože trestu neunikla. A protože Ilić překročil hranici dvaceti let, čekala ho šibenice.

Unikátní záznam zachycuje první úspěšný výbuch sovětské vodíkové bomby v roce 1953. Takzvaná termonukleární bomba byla vyvíjená v týmu kolem budoucího disidenta a bojovníka za větší kontrolu jaderného arsenálu, Andreje Sacharova a následující video ukazuje nejen sílu výbuchu, ale rovněž jeho devastační účinky na okolí.

Kvůli poškození tepelné ochrany, které zřejmě vzniklo již při startu dva týdny předtím, se při návratu do atmosféry rozpadl a shořel raketoplán Columbia, vracející se ze své 28. vesmírné mise. Při jeho zániku zemřelo všech sedm členů posádky.

K Měsíci se vydala výprava Apollo 14, rehabilitující americký vesmírný program po téměř tragické misi Apollo 13 v předchozím roce. Let je známý především díky golfové partii na Měsíci v podání velitele Alana Sheparda. 

Explorer 1 (oficiálně Satellite 1958 Alpha) byla první družice vypuštěná Spojenými státy americkými. Start družice se uskutečnil 31. ledna 1958 na Mysu Canaveral na Floridě. Nosnou raketou byla Juno 1, která byla vyvinutá ze suborbitální rakety Jupiter-C.

Součástí výbavy zhruba 2 metry dlouhé družice byl Geigerův-Müllerův počítač pro měření kosmického záření, teploměr, zařízení (miniaturní mikrofony sestrojené studenty univerzity) pro detekci mikrometeoritů. Na oběžné dráze družice zůstala 12 let.

Ve východních Čechách se narodil Jindřich Zeman, který zasvětil život pozorování Slunce, meteorických rojů ale hlavně hvězdářské technice a fotografování hvězdné oblohy. Dnes jeho jméno nese cena České astronomické společnosti, která je udělována amatérským astro-fotografům. Jeho nádherné fotografie noční oblohy byly publikovány v mnoha populárních astronomických knihách a časopisech.

29. ledna 1998 byla ve Washingtonu podepsána dohoda o mezinárodní spolupráci na stavbě kosmické stanice na zemské orbitě. Smlouvu podepsalo 11 členských zemí Evropské vesmírné agentury, USA, Ruska, Japonska a Kanady. Ještě před koncem roku 1998 byly Ruskem a USA vypuštěny první moduly dnešní ISS.

Pouhých 73 sekund po startu explodoval na floridském nebi raketoplán Challenger kvůli poškození motorů silným mrazem předcházející noci. Celá sedmičlenná posádka zahynula. Exploze raketoplánu byla následována dálkovým zničením obou pomocných motorů SRB, které výbuch letounu přežily, a hrozilo, že zamíří k obydleným oblastem pobřeží.

Říkalo se jí Maultasch (česky doslova pytlová huba). Prý proto, že měla velké otylé rty. I tak se vdala. A to hned dvakrát. Jenže se před druhou svatbou jaksi nestačila rozvést a několik let tak měla muže dva! Na středověk to byla silná káva. Tenhle skandál zasáhl i české země. Aby ne, vždyť jejím prvním manželem byl Jan Jindřich Lucemburský (1322–1375), nejmladší bratr našeho Otce vlasti.

Dětské námluvy

Jan se s Markétou poprvé setkal v roce 1327 v paláci tyrolských hrabat poblíž Merana (dnes sever Itálie), neměli si ale co říct. Doslova. Ona neuměla česky a Jan neznal němčinu. Přesto se vzali 16. září 1330. Výhodný obchod jejich rodičů byl uzavřen.

Už v roce 1335 ale zemřel Jindřich Korutanský, tyrolský hrabě a Markétin otec. Markéta převzala jeho povinnosti a Jan si spíš užíval mládí. Jezdil na hony, škádlil místní děvčata a na svoji ženu ani nepomyslel. Mladá hraběnka možná nebyla pěkná, rozhodně ale byla dost chytrá na to, aby si poradila s mužem, kterého nesnášela. Když Jan v listopadu 1341 vyjel na lov, vyhnala ze svého hradu české služebnictvo a zavřela brány. Marně se snažil dostat dovnitř. Nakonec se musel vrátit do Čech, kde se později stal moravským markrabětem.

Pořádný skandál

Žádná žena, jakkoliv odvážná, se nemohla sama postavit tak mocnému rodu, jako byli Lucemburkové. Jenže Markéta našla spojence v římském císaři Ludvíku Bavorovi, který jí nabídl za manžela svého syna, braniborského markraběte Ludvíka. Pár ale nezískal svolení církve a šlo tedy o první civilní sňatek v historii. Když se to dozvěděl papež, vyloučil oba manžele z církve! 

Markéta se samozřejmě chtěla s Janem rozvést. Manželství podle jejich zastánců neplatilo, protože nikdy nebylo konzumováno. Hraběnka tvrdila, že se Jan nevzmůže na potomka, čímž ho veřejně zostudila. Církev byla ale neoblomná a spory se vlekly několik let. Karel IV. dokonce vytáhl do Tyrol s vojskem. Jana s Markétou nakonec rozvedl až v roce 1359 papež Inocenc VI., který zrušil i jejich vyloučení z církve. 

Mezi studenty humanitních věd tvoří muži menšinu, přesto asi nikoho nenapadne zdůvodňovat zmíněný fakt tím, že vykazují horší schopnost porozumět psanému textu a že na humanitní vědy zkrátka „nemají buňky“. Přijde-li však řeč na technické obory, má řada lidí jasno – ženy se pro ně od přírody nehodí. Snad je to i tím, že už od školních lavic slýcháme slova jako „kluci to pochopí, holky se to naučí zpaměti“.

Nejnovější psychologické studie však ukazují, že za malou úspěšností žen v technických oborech není ani tak rozdílnost v myšlení, jako spíš přístup učitelů a rodiny. Dívky jsou vedeny k opatrnosti, bojí se riskovat a mají také větší strach ze selhání a neúspěchu. Pokud se ovšem změní jejich výchova, změní se i výkonnost – například v matematice.

Ve Spojených státech procházejí zájemci o studium na vysokých školách standardizovaným testem SAT. Za špičku se považují ti, kteří překonají hranici 700 bodů. Ještě v roce 1970 panoval v této skupině poměr mužů a žen 13 : 1, zatímco nyní jde o méně než 3 : 1. V roce 1960 získalo v USA doktorát z matematiky pouze 5 % žen, dnes už je jich 30 %.

TIP: Edisonové v sukních: Ženy které předběhly svou dobu

Snad nejlépe dokumentuje popsaný obrat loňské udílení Fieldsovy medaile – tzv. Nobelovy ceny pro matematiky: obdržela ji Íránka Maryam Mirzachaniová, která přednáší na Stanford University.