Marie se narodila roku 1505 v Bruselu a byla dcerou Filipa I. Sličného a Johany Šílené. Marie údajně nebyla žádná kráska a o svůj zevnějšek příliš nedbala. Říkalo se ji hanlivě „mužatka“. 

TIP: Marie Habsburská: Česká královna a nedoceněná nizozemská regentka

Co ale nepobrala na kráse, zúročila například v jízdě na koni, střelbě, honitbě a tanci. Její dopředu dohodnutá svatba s Ludvíkem Jagellonským se uskutečnila 13. ledna 1522 v Budě. Krátce poté byla korunovaná českou královnou. Bohužel tou uherskou se už nestala. Její manželství bylo jedno z těch šťastných, ale poté, co Ludvík zahynul v bitvě u Moháče, se znovu neprovdala. Roku 1530, když zemřela její teta Markéta Rakouská, stala se Marie guvernérkou sedmnácti holandských provincií a Karel V. ji ustanovil regentkou Nizozemí. V této funkci setrvala až do roku 1555 a o tři roky později zemřela. 

Kotoučový dar shakerů

Kdo: Tabitha Babbittová (1779–1853)
Vynález: cirkulárka

Pokud vám celé dny kvílí pod okny cirkulárka, poděkujte drobné tiché tkadleně z Massachusetts Tabithě Babbittové. Svérázná žena žila v náboženském společenství shakerů – potomků francouzských protestantů, kteří roku 1774 prchli do Ameriky a věřili, že od Boha dostali dar proroků. První kotoučové pile však nepomohla na svět Tabithina víra, nýbrž zcela pragmatický důvod. Když žena pozorovala práci svých bratrů lopotících se s tehdejšími obřími tahacími pilami, napadlo ji, že polovina jejich námahy je vlastně zbytečná. Netrvalo dlouho a navrhla první kotoučovou pilu s vodním pohonem.

Vynález si bohužel patentovat nedala, a v roce 1816 to místo ní udělali pod svými jmény dva muži, kteří se o jejím objevu dozvěděli z periodika vydávaného shakery.

Matka programovacího jazyka

Kdo: Ada Byronová (1815–1852)
Vynález: programovací jazyk

Dceru romantického básníka George Gordona Byrona, jenž proslul rozevlátým životem, doma od dětství vedli k přírodním vědám. Její matku totiž děsila představa, že by se dívka mohla vydat ve šlépějích avantgardního otce, a držela ji tak co nejdál od všeho, co jen vzdáleně připomínalo umění. Z Ady pak vyrostla všestranně vzdělaná dáma, jež svými znalostmi strčila mnohé současníky do kapsy. 

Roku 1841 dostala už jako manželka lorda Lovelace k překladu do francouzštiny dokument matematika Charlese Babbage, který se v něm pokoušel popsat svůj první „analytický stroj“ – dnes bychom řekli pradědečka počítačů. Ada opatřila text vlastními poznámkami a později pro Babbageův vynález napsala i první algoritmy. Stala se tak matkou programovacího jazyka. Anglický matematik už svůj stroj do chodu uvést nestihl, nicméně když vědci v roce 2002 zkonstruovali repliku zařízení, ukázalo se, že skutečně fungovalo.

Stěrače stírají…

Kdo: Mary Andersonová (1866–1953)
Vynález: stěrače

Když přijela Mary Andersonová z vyprahlé Alabamy do zimního New Yorku, nestačila se divit: poprvé v životě totiž viděla sněhové závěje. Povšimla si však i řidičů tramvají neustále zápolících s bílým živlem, kteří v pravidelných intervalech zastavovali a vykláněli se z kabiny, aby si otřeli čelní sklo. 

Andersonová nakonec vymyslela způsob, jak s problémem elegantně zatočit, a nabídla světu jednoduchý stěrač: stačilo, aby řidič v teple kabiny otáčel klikou, která pak převodem tlačila stěrku od jednoho konce skla ke druhému. Zlepšovák se ve své době setkal spíš s kritikou: jeho odpůrci tvrdili, že bude řidiče rušit a povede k nehodám. Kreativní Američanka přišla zkrátka s novinkou, jež dnes tvoří povinnou výbavu všech automobilů, příliš brzy. Její patent vypršel, a z vynálezu tak nikdy nic neměla.

Rušička od geniální krasavice

Kdo: Hedwig Kieslerová / Hedy Lamarrová (1914–2000)
Vynález: rušička rádiového signálu

Jednu z nejkrásnějších hereček stříbrného plátna proslavila nejprve nahá scéna ve snímku Extase Gustava Machatého z roku 1932. Pozdější léta však ukázala, že provokující krasavice vynikala i značným intelektem – stala se například jednou z průkopnic v oblasti bezdrátové komunikace. Spolu s hudebníkem Georgem Antheilem vymyslela tajný dorozumívací systém, který měl pomoct v boji s nacisty za druhé světové války. Objev využíval manipulaci rádiovými frekvencemi v nepravidelných intervalech mezi vysíláním a příjmem, čímž vznikl jakýsi neprostupný kód bránící nepříteli v odposlechu. Metodu si autoři patentovali pod názvem FHSS neboli Frequency-Hopping-Spread-Spectrum a nabídli ji americkému námořnictvu, kde nakonec uplatnění nenašla.

V 80. letech minulého století však byla uvolněna k civilnímu využití a stala se základem mnoha oblastí moderní komunikace – od družicových komunikačních sítí přes satelitní vysílání až po mobilní telefony.

Místo skalpelu neprůstřelná vesta

Kdo: Stephanie Kwoleková (1923–2014)
Vynález: kevlar

K chemii přivedla rodačku z Pensylvánie nouze: Chtěla se stát lékařkou, ale nejprve si na školu musela vydělat. V roce 1946 tedy nastoupila do chemičky DuPont, kde se jí však zalíbilo a nakonec tam zůstala. Místo uzdravování pacientů tak nakonec obohatila svět něčím zcela jiným. Při jednom ze svých experimentů vyvinula zvláštní polymer pětkrát pevnější než ocel, který dnes známe jako kevlar. 

Jeho využití je přitom opravdu široké: našel uplatnění například u obrněných vozů, letadel, hasičské výstroje, ale třeba i u roverů brázdících Mars. Nejvíc však nepochybně proslul jako součást neprůstřelných vest. Stephanie Kwoleková se tedy k zachraňování lidských životů oklikou přece jen dostala – a zachránila jich určitě miliony.

Oko do vesmíru i do těla

Kdo: Barbara Askinsová (*1939)
Vynález: metoda zpřesnění podexponovaných fotografií

Když Barbara Askinsová nastoupila v roce 1973 do výzkumného střediska NASA Marshall Space Flight Center, dostala náročný úkol – vymyslet způsob, jak zlepšit kvalitu snímků pořizovaných ve vesmíru. A o pět let později už si nechala patentovat svůj vynález: pro lepší čitelnost podexponovaných negativů použila radioaktivní látku, a výsledné záběry tak byly mnohem kontrastnější a kvalitnější.

Metoda umožňující „vytáhnout“ z fotografií i téměř neviditelné našla přitom brzy uplatnění nejen při zkoumání kosmu, ale také v řadě dalších odvětví, především v geologii či lékařství. Například až 96 % dřív podexponovaných snímků z rentgenu bylo náhle podstatně čitelnějších, což umožnilo výrazně snížit dávku paprsků při vyšetření.

Materiál, který nezničíte

Kdo: Patricia Billingsová (*1926)
Vynález: odolný stavební materiál Geobond

Představte si stavební materiál, který je prakticky nezničitelný, odolný proti požáru a netoxický. Zní to příliš fantasticky? Rozhodně ne pro Patricii Billingsovou – ta si totiž v roce 1997 nechala patentovat vynález splňující všechna zmíněná kritéria a nazvala jej Geobond. Za objevem přitom stála tak trochu náhoda.

Umělkyně z amerického Kansas City chtěla do materiálu pro své sochy přimíchat přísadu, jež by zabránila jejich poškození. Po letech experimentování nakonec uspěla: když novou látku přidala do směsi betonu a sádry, vznikl materiál, který se nejen nerozbil, ale navíc odolal i extrémnímu horku. Budoucí Geobond rovněž sestával pouze z netoxických složek a díky svým vlastnostem by se mohl stát ideální náhradou za azbest. Vynález umělkyně, která je dnes již prababičkou, se v současnosti prodává ve více než dvaceti zemích světa.

Lednička na vodu a slunce

Kdo: Emily Cumminsová (*1987)
Vynález: solární lednička

Už ve čtyřech letech dal otec Emily Cumminsové do ruky kladivo a společně pak v dílně vyráběli hračky. Poněkud netradiční výchova se každopádně vyplatila: když bylo dívce jednadvacet, představila svůj vynález, který už dnes mění život mnoha Afričanů – solární ledničku.

Spotřebič z recyklovatelných materiálů vyžaduje k provozu pouze slunce a vodu. Tvoří jej vnitřní cylindrická nádoba zasunutá do větší, s navrtanými otvory. Vodu – i špinavou – stačí doplňovat do meziprostoru, který vyplňuje dostupný nasákavý materiál, například písek či vlna. Při odpařování vody se pak vnitřní nádoba může ochladit až na 6 ˚C. Ačkoliv ochlazování na principu „hrnce v hrnci“ známe již déle, Emily dokázala své zařízení upravit pro současné potřeby černého kontinentu a také ho patřičně zpopularizovat. Za svůj nový objev získala řadu cen, ostatně stejně jako za ten předchozí – pojízdný držák na vědra s vodou.

Pitná voda pro všechny

Kdo: Deepika Kurupová (*1998)
Vynález: solární čistička pitné vody

Když jezdila Deepika Kurupová ještě jako malá s rodiči do rodné Indie, všímala si dětí, které tam musely pít špinavou vodu. Tehdy se pevně rozhodla, že vymyslí metodu, jak by se mohla životodárná tekutina jednoduše čistit. A podařilo se. Za svůj objev obdržela dnes teprve sedmnáctiletá dívka mnoho ocenění, včetně hlavní ceny z americké vědecké soutěže Top Young Scientist, kterou získala v roce 2012.

Její metoda spočívá v čištění vody s využitím fotokatalytické směsi oxidu titaničitého, oxidu zinečnatého, dutých skleněných mikrokuliček a portlandského cementu, jež se vystaví slunečním paprskům. V roce 2012 dokázala takto Deepika v rámci testování snížit počet bakteriálních kolonií ve vzorku vody z 8 000 na pouhých 50. Svůj objev ovšem od té doby ještě zdokonalila a dnes se filtrovaná voda zbavuje bakterií stoprocentně. Její vynález by tak mohl výrazně pomoct 334 milionům Indů, kteří nemají přístup k pitné vodě. Mladá vědkyně žijící v americkém městě Nashua pracuje na dalších vynálezech a v budoucnu by se ráda stala neuroložkou.

Ženské hvězdy archeologie

Kdo: Hannah Morrisová, Marina Elliottová, Becca Peixotto, Alia Gurtovová, Lindsay Eavesová a Elen Feuerriegelová
Objev: Předchůdce člověka Homo naledi

Nedávno obletěla svět senzační zpráva: tým archeologů pod vedením profesora Leeho Bergera z University of the Witwatersrand v Johannesburgu objevil pozůstatky dosud neznámého předka člověka – Homo naledi. Ve skutečnosti by se však mělo psát spíš o týmu archeoložek, neboť do jeskyně nedaleko jihoafrické metropole se vydala expedice šesti žen. Dámy využily drobnější tělesné konstituce a protáhly se úzkou spárou vedoucí k pohřebišti, zatímco jejich kolegové museli zatím trpělivě čekat venku na výsledky. 

Některé galaxie jsou doslova napěchovány prachem, zatímco u jiných najdeme mezi hvězdami a oblaky plynu jen nemnohé tmavé čmouhy neprůhledných kosmických sazí. Malá galaxie IC 1613 je v tomto ohledu zcela jiná, pokud jde o prach, doslova vypulírovaná.

Slabou mlhovinu IC 1613 objevil v roce 1906 německý astronom Max Wolf. Od té doby se astronomům podařilo potvrdit, že IC 1613 je součástí Místní skupiny galaxií, což je systém asi 50 blízkých galaxií, do kterého patří i naše Mléčná dráha. IC 1613 leží jen asi 2,3 milionu světelných let od Země a díky své blízkosti patří k relativně podrobně prozkoumaným objektům. 

Kromě chybějícího prachu je galaxie pro vědce zajímavá také tím, že je domovem početné skupiny Cefeid a dalších proměnných hvězd typu RR Lyrae. Před desítkami let pomohla galaxie IC 1613 astronomům rozpracovat využití těchto proměnných hvězd k mapování expanze vesmíru. Na tak malou galaxii to není vůbec špatný počin.

Dnes už máme tuto tragickou událost zmapovanou lépe, než tehdejší vyšetřovatelé a média, o čemž se můžete dočíst v našem dalším dnešním článku. Přesto stojí přečtení dobového materiálu za to.

Šéf společnosti kosmických technologií SpaceX Elon Musk před třemi lety navrhl nový vysokorychlostní dopravní systém Hyperloop. Je založený na pohybu kabin s cestujícími podtlakovými tunely rychlostí, která se vyrovná letu dopravního letadla.

Někteří odborníci pochybují o proveditelnosti takového projektu. Je to ale velice lákavá myšlenka. Během posledních týdnů jsme byli svědky ohlášení stavby hned tří zkušebních drah pro testování technologie Hyperloopu.

Floridská společnost Hyperloop Transportation Technologies (HTT) hodlají stavět zkušební dráhu v kalifornském Quay Valley, společnost Hyperloop Technologies připravují další dráhu v Apex Industrial Park v nevadském North Las Vegas a společnost Aecom se chystá stavět přímo pro SpaceX třetí zkušební dráhu, v kalifornském Hawthorne. Dočkáme se někdy hyperloopové dopravy?

Tradiční záchranné prostředky jsou sice účinné a skutečně zachraňují, ale obvykle nejsou pohodlné na nošení. Pro aktivní pohyb bývají vyloženě nevhodné.

Startup Aegis Lifeshirt proto nabízí trička, které lze bez problémů nosit, a zároveň mají zabudovaný nafukovací záchranný systém. Trička Lifeshirt mohou být nafouknuta po aktivaci rukou anebo mohou být nastavena na automatiku. Automatický systém trička zahrnuje detektor ponoření, které spustí nafouknutí.

Záchranná trička nejsou úplně rovnocenná záchranným vestám, protože svého majitele nezachrání, když je dotyčný v bezvědomí. Usnadňují ale plavání a zvyšují výdrž ve vodě. Jsou vhodná k použitá ve vodě blízko u pobřeží, například při surfování nebo jízdě na kajaku.

Sláva, s níž byl před šesti lety do Čech přijat syn někdejšího římského krále Jan, dávno vyprchala a po šestileté vládě zbylo jen rozčarování. Smírčí domažlické dohody sice znamenaly setrvání Jana Lucemburského na trůně, ovšem za předpokladu naprosté nadvlády domácí nobility. 

Bez rodičů od tří let

Cena kompromisu, za něhož byl dojednán a skutečně nastolen smír mezi oběma stranami, však značně popudila Elišku Přemyslovnu, která se se svým manželem jednou provždy názorově rozešla. Odcizení mezi někdejšími spojenci bylo zpečetěno Eliščiným útěkem na hrad Loket, kam s sebou neuváženě vzala i své děti. Jestli ze západních Čech podněcovala určitou skupinu pánů ke vzpouře či nikoliv, jak se traduje, se už dnes asi nedozvíme. Jakási vidina možného útoku proti králi snad skutečně existovala, jinak by Jan Lucemburský sotva přitáhl s ozbrojeným doprovodem k Lokti. Král hrad dobyl, manželka byla vykázána do Mělníku a násilím odtržený tříletý syn Václav zůstal za hradbou mohutné pevnosti osamocen jen v péči pomocného hradního personálu.

Za několik týdnů byl malý chlapec převezen do hlubokých hvozdů na hrad Křivoklát, kde strávil další čtyři roky svého života v otcově internaci. Teprve po roce 1323 nabylo jeho dětství mnohem světlejších rysů, když byl odeslán na francouzský dvůr, kde dospěl ve zcela výjimečnou osobnost. Prožitý stres z dobývání hradu vlastním otcem i z násilného odtržení od matky v tak útlém věku však pozdějšího Karla IV. hluboce poznamenalo. Přestože s otcem do jisté míry spolupracoval až do roku 1346, jejich vztah se již navždy vyznačoval vzájemným chladem a patrně i nedůvěrou. A svou matku již Karel IV. nikdy víc nespatřil. 

V poslední dekádě hovořily analýzy Organizace spojených národů a Mezinárodního trestního soudu o existenci zhruba 300 tisíc dětských vojáků po celém světě. Třetina z toho připadala na africký kontinent. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jednalo především o problém 90. let, který odezněl spolu s koncem několika občanských válek. Opak je bohužel pravdou.

Podle mezinárodního práva se rekrutování vojáků mladších osmnácti let považuje za trestný čin a usvědčené viníky čeká mnohaleté vězení. Na základě rozsudku z Haagu například skončil na padesát let za mřížemi bývalý liberijský diktátor Charles Taylor.

Jediné východisko

Dětští vojáci většinou pocházejí z chudých a často rozpadlých rodin v zóně konfliktu, kde boje rozvrátily veškeré životní jistoty a státní instituce – včetně škol. Centrální vláda nefunguje a moc přebírají lokální warlordi, kteří řídí vlastní ozbrojené gangy a armády. Potřebují nové vojáky, proto vysílají svá komanda, aby zajímala a násilím unášela chlapce i dívky bez rozdílu.

Někdy však děti vstupují do služeb dobrovolně výměnou za žold, stravu a příslušnost ke komunitě. Válčící strany nezřídka záměrně znehodnocují půdu a porážejí stáda dobytka. Pokud je zdrojem obživy výhradně zemědělství a pastevectví, nezbývá mnoho jiných řešení: Potrhaná uniforma a samopal AK-47 Kalašnikov na zádech představují pro mnohé mladé jedinou perspektivu do budoucnosti.

Vymývání mozků

Děti následně procházejí brutálním výcvikem, při němž jim velitelé vymývají mozek a požadují po nich absolutní věrnost a poslušnost. Na rodiče, přátele, učitele i celý předchozí život musejí malí vojáci zapomenout. Mladým rekrutům se také ve velké míře podávají alkohol a drogy, které zlomí jejich odpor a změní je v nemyslící zabijáky. Během závěrečné zkoušky zdatnosti musí každé dítě zpravidla vlastnoručně popravit bezbranného zajatce.

Poté je velitelé vysílají do přední linie nebo je využívají jako kuchaře, poslíčky, špiony, pomocný personál, sebevražedné atentátníky, lidské štíty a v případě dívek coby sexuální otrokyně. Kdo neuposlechne rozkaz, vzbouří se či zkusí uprchnout, je zmrzačen nebo rovnou bez milosti zastřelen. 

Zástupy prokletých

Zdrogované tlupy mladistvých táhnoucích krajinou, kteří ničí, zabíjejí, znásilňují a vypalují, se za poslední tři desetiletí objevily v každém africkém konfliktu. Minimálně tisíc dětských vojáků figurovalo ve válkách v Angole, Burundi, Čadu, Eritreji, Pobřeží slonoviny, Mosambiku, Rwandě, Sieře Leone a Zimbabwe.

Světová média dodnes informují o tristní situaci v Somálsku, kde vládnou klany a islamistické milice, především aš-Šabáb neboli Hnutí mladých bojovníků. Jeho vliv neustále roste a působnost se rozšiřuje na celé území rozpadlého státu. Skupina masivně rekrutuje bezprizorní městskou mládež a sirotky, které pak násilím obrací k džihádistické ideologii a následně je vysílá vraždit zrádce a nevěřící. 

Unie vraždících dětí

Nezletilci tvořili také část útočníků na univerzitu v keňské Garisse, kde letos v dubnu zahynulo 148 studentů. Šlo o nejbrutálnější zločin aš-Šabábu, který se dlouhodobě snaží destabilizovat celý Africký roh. Netřeba se dlouho rozepisovat o dvou občanských válkách v Demokratické republice Kongo mezi lety 1996 a 2003, jež si vyžádaly miliony životů. Proti sobě stanuly desítky různých ozbrojených skupin z osmi zemí a ke krvavým střetům došlo v mnoha částech Konga.

Jednou z nich se stala i provincie Ituri na severovýchodě, kde řádila Unie konžských patriotů pod vedením Thomase Lubangy. Tento vystudovaný psycholog a otec sedmi dětí kolem sebe vybudoval nelítostnou třítisícovou armádu vojáků ve věku od osmi do patnácti let. Za necelé dva roky zavraždili osm set lidí, 60 tisíc dalších donutili k útěku a vypálili téměř třicet vesnic. Lubanga si za útlak v Ituri nechával ještě platit: Za „ochranu“ museli lidé Unii konžských patriotů odevzdávat část úrody, dobytek nebo se dobrovolně vzdát jednoho dítěte. Vůdce obávané armády nezletilých byl zatčen v březnu 2005 za zavraždění devíti vojáků OSN a momentálně si odpykává čtrnáctiletý trest.

Teror ve jménu Desatera

V současnosti se za synonymum násilného rekrutování a zneužívání dětských vojáků k terorizování civilního obyvatelstva považuje zejména Armáda božího odporu (Lord’s Resistance Army – LRA). Zrodila se coby jedna z mnoha povstaleckých skupin v polovině 80. let během občanské války v Ugandě. LRA vedená šíleným veleknězem Josephem Konym prohlašuje, že se řídí Starým zákonem – především Desaterem – a usiluje o zřízení teokratického režimu. Kony do pokřivené náboženské ideologie zakomponoval prvky šamanismu, afrického mysticismu a kanibalismu a vyslal svoji stále početnější skupinu plenit vesnice, mrzačit, mučit, sekat údy a upalovat zaživa.

K běžným praktikám patřilo unášení dětí mladších osmi let. Čerství rekruti nezřídka museli pod pohrůžkou zabít vlastní rodinu, což mělo sloužit jako pojistka, že se nepokusí o útěk. LRA se stala se svými až 30 tisíci dětských vojáků nejdéle soustavně bojující povstaleckou armádou v Africe. Úspěšně se přesouvá mezi Ugandou, Súdánem (od roku 2011 Jižním Súdánem) a Středoafrickou republikou a Kony přitom odolává hrozbě mezinárodního zatykače i ofenzivám ugandské armády. V důsledku činnosti LRA zatím musejí až dva miliony lidí žít v uprchlických táborech.

Brutalita bez slz

Hrůzné zážitky bývalých dětských vojáků LRA hovoří za vše. Devětadvacetiletý Charles Akallo, který bude zřejmě do konce života odkázán na berle kvůli zranění z bojů, vypráví: „Když mi bylo dvanáct, unesli mě z vesnice a odvedli mě do výcvikového tábora. Tam jsme museli donekonečna poslouchat nenávistná kázání. V rámci výcviku jsme útočili na vesnice a každý musel střelit do hlavy nejméně dva lidi. Velitelé nás pak nutili pít krev obětí a jíst jejich mozky. Vypíchávali jsme oči, uřezávali uši, zkrátka každodenní rutina. Přestali jsme být lidmi.“

A dál pokračuje v líčení těžko uvěřitelných událostí: „Z Ugandy jsme se vydali na pochod do Súdánu na hlavní velitelství. Šli jsme týden téměř bez přestávek a bez zásob jídla i pití. Některé slabé děti nemohly pokračovat, tak jsme je my ostatní zastřelili. V Súdánu jsme se hlásili u Konyho. Řekl, že je Bohem vyvolený a zabije každého, kdo nesplní všechny příkazy. Když mě jednou nachytal, jak se nahlas směju, což bylo zakázáno, vzal nůž a vyřízl mi dva zuby. Prý jako výchovnou lekci. Bolest byla strašná, nic takového jsem nikdy nezažil. […] Má noční můra jménem LRA skončila, teprve když mě na pokraji smrti zachránili a odvezli do nemocnice.“

Třiadvacetiletý Simon Nyeko, který pod Konyho velením strávil osm let, dodává: „Přál bych mu dlouhý život. Aby se dostal do vězení a tam strávil zbytek svých dnů. Nenávidím ho: Ukradl mi dětství, dospívání, kvůli němu jsem teď negramotný. Jaké mám šance vést zase obyčejný život?“

Těžké nové začátky

Právě návrat do běžného života a opětovné zapojení do společnosti se ukazuje jako vážný problém. Lily Aketowangová měla štěstí, že u LRA strávila jen několik týdnů. I tak ji opakovaně znásilnili a téměř ji umučili rozžhavenými nástroji. Po útěku bolestně hledala cestu zpět k vlastní rodině.

„Manžel mě nejprve odmítal přijmout a nazýval mě děvkou rebelů. Rodiče se báli, abych je v noci nezamordovala. Můj starší bratr ke mně nechtěl pouštět své dcery, prý abych je něčím nenakazila a nestaly se z nich prostitutky. Kvůli přetrvávající bolesti ze zranění nemůžu pořádně chodit, spát ani pracovat na poli. Sousedé mě ignorují. To trauma budu léčit ještě dlouhá léta,“ popisuje žena.

Podobné příběhy donutily mezinárodní společenství a neziskové organizace v Africe spustit pro bývalé dětské vojáky řadu resocializačních a vzdělávacích programů. Umožnit těmto lidem zase normálně žít rozhodně není skromný cíl.

ASASSN-15lh (také označovaná jako SN 2015L) je superzářívá supernova, objevená sítí refraktorů a citlivých CCD kamer All Sky Automated Survey for SuperNovae (ASAS-SN) v roce 2015 v jižním souhvězdí Indiána. Jde o aktuálně nejzářivější známou supernovou – ve svém maximu je 20× zářivější než všech 100 miliard hvězd v celé Mléčné dráze dohromady a její vyzařovaná energie odpovídá zhruba 570 miliardám Sluncí! Zdrojem této extrémní energie je podle vědců magnetar – extrémně rychle rotující malá neutronová hvězda. Magnetary jsou považovány za nejmagnetičtější objekty ve známém vesmíru.

Nadívaný hovězí jazyk, ragú ze zajíce nebo třeba jablka v županu. Tyto recepty představila světu Magdalena Dobromila Rettigová, která se narodila 31. ledna 1785. Přísná výchova, znalost domácích prací a skvělá orientace v kuchyni z ní učinily takměř prototyp pro všechny tehdejší hospodyňky.

Přestože patřila k buditelskému směru, který se v Čechách zformoval, národní cítění v ní podnítil až manžel Jan Alois Sudiprav Rettig. Od té doby psala nejslavnější česká kuchařka svá dílka nejen v němčině, ale postupem času coby správná vlastenka především česky. 

TIP: Jen taková kuchařinka? Magdalena Rettigová byla především zapálená vlastenka!

Přestože svým čtenářkám nabídla také výchovné povídky nebo básnické skladby, proslula především svým kuchařským uměním, s níž se roku 1826 neváhala podělit s veřejností prostřednictvím vydaných receptů. Položila tak jakési základy tradiční české kuchyně, vždyť řada jejích receptů je dodnes klasikou na českých tabulích. Jen množství se trochu změnilo a dnešní kuchařky už do receptů „nevráží“ půl tuctu vajec.