Málokdo by se dnes divil tomu, že když jsou masožravky mucholapky na lovu, tak jsou přitom v pohybu. Němečtí vědci ale také zjistili, že mucholapky dovedou spočítat, jak často se lapený hmyz dotkl jejich senzorů.

V pastech mucholapek jsou mechanické senzory v podobě chloupků, které po podráždění vytvářejí elektrický signál. O těchto senzorech se ale ví, že jedno jejich podráždění nestačí.

Při experimentech s pěstovanými mucholapkami vyšlo najevo, že pro jejich čidla je jedna stimulace doopravdy málo. Pasti mucholapek začnou reagovat až tehdy, jestliže jsou jejich senzory podrážděny podruhé, v rozmezí 15 až 20 sekund.

Tři týdny po svém dvojčeti Spiritu přistál na Marsu i robot Opportunity, oproti Spiritu však na opačné straně planety. Stejně jako Spirit měl i Opportunity pracovat asi tři měsíce, funguje přesto dodnes a v létě 2014 se vyšplhal na první příčku pomyslného žebříčku průzkumných strojů, co se týče vzdálenosti uražené po povrchu cizího kosmického tělesa. Aktuálně má rover na svém kontě 45,16 km, jeho budoucnost je ale nejistá.

Rover se odmlčel 10. června 2018, kdy jej zasáhla obří prachová bouře, která zuřila na Marsu. Přes počáteční optimismus inženýrů NASA se do dnešního dne nepodařilo s roverem navázat spojení. NASA se nicméně stále pokouší s roverem spojit. Od posledního kontaktu inženýři odeslali přes rádiových 600 povelů, zatím ale bez kýženého výsledku.

Československý generál ruské národnosti Sergej Vojcechovský (1883–1951) figuroval na předních místech seznamů sovětských bezpečnostních orgánů, které s postupující Rudou armádou pročesávaly koncem druhé světové války země střední a východní Evropy. Sovětská komanda zde mimo jiné pátrala po bojovnících proti bolševikům z dob občanské války. S carským velitelem, důstojníkem československých legií a antikomunistou Vojcechovským, měli rudí páni nad polovinou Evropy mnoho nevyřízených účtů.

Hořké osvobození

Druhý den pražského povstání, v neděli 6. května 1945, byl Vojcechovský za nepříliš jasných okolností odveden dvěma ozbrojenci Revolučních gard ze svého bytu v Konviktské ulici na Starém Městě. Dne 12. května 1945 byl propuštěn z Pankráce, údajně po intervenci blízkého přítele z legií generála Mikuláše Číly u předsedy vlády Zdeňka Fierlingera. Ten jako bývalý legionář souhlasil se slovy: „To se rozumí, nejsme žádné gestapo.“ Ovšem ještě téhož dne byl Vojcechovský zatčen znovu, tentokrát sovětskou kontrarozvědkou SMĚRŠ. Hypotéza o koordinaci sovětských a československých orgánů je uvěřitelná, Sověti se mohli obávat, že Vojcechovský zamíří k Američanům tak, jako předtím jeho syn Jiří s rodinou. Zřejmě ještě v květnu byl československý občan Vojcechovský za trpného mlčení pražských ministerstev deportován přes internační tábor NKVD ve slezské Ratiboři do Lefortovské vazební věznice v Moskvě.

Mizející stopa

Proti aroganci sovětských vítězů se mezitím přece jenom pozvedlo pár hlasů. Divizní generál Bohumil Boček prosil o zakročení u velvyslance SSSR, „aby ti, kdož byli zajištěni, byli bez odkladu vydáni čs. bezpečnostním orgánům“. Místní národní výbor pro Prahu vystavil Vojcechovskému dobrozdání o národní spolehlivosti, koncem srpna 1945 hledali důstojníci 1. čs. samostatné tankové brigády Vojcechovského v Ratiboři a přímluvné dopisy napsaly i generálova manželka Margarita a družka Sofie Navarová, která se dokonce vydala Sergeje hledat do hlavního stanu maršála Koněva ve Vídni. Intervence mířily na ministerstva vnitra, zahraničí a obrany, kde však měli Sověti mocného spojence – loajální české komunisty. Vojcechovský byl už 15. září 1945 v nepřítomnosti odsouzen Zvláštní poradou NKVD za účast v protisovětské organizaci na deset let do Gulagu. Zemřel uprostřed tajgy v neděli 7. dubna 1951 v necelých šedesáti osmi letech.  

Na začátku prosince do vesmíru odstartovala evropská sonda LISA Pathfinder. Podle vědců jde o experiment, který může zcela změnit naše chápání fungování vesmíru – sonda má pátrat po gravitačních vlnách.

Gravitační vlny byly předpovězeny obecnou teorií relativity Alberta Eisteina již před sto lety. Teorie říká, že velmi hmotné objekty vytváří ve svém okolí vlny, které narušují časoprostor jako kámen vhozený do vody narušuje hladinu. Čím je objekt hmotnější, tím více je časoprostor narušen.

Hledání jehly ve stohu slámy

Vědci předpokládají, že silné gravitační vlny vznikají ve chvíli, kdy dva velmi hmotné objekty, například dvě neutronové hvězdy nebo neutronová hvězda a černá díra, obíhají v páru okolo sebe. Vzájemná interakce těchto supertěžkých vah narušuje časoprostor a vytváří tak vlnění, které je možno měřit velmi přesnými nástroji.

Gravitační vlny se doposud nikomu přímo pozorovat nepodařilo - jejich existenci odvozujeme pouze ze souvisejících projevů. Pro představu: gravitační změny emitované párem navzájem se obíhajících černých děr by „natáhly“ milión kilometrů dlouhé pravítko o vzdálenost menší, než je velikost atomu.

Do značné míry by to měla změnit právě sonda LISA Pathfinder. Sonda, která je ve své podstatě „chytrý kontejner“ nese ve svých útrobách dvě kostky vyrobené ze směsi zlata a platiny. Tyto dvě kostky jsou umístěny uvnitř sondy a jsou izolované ode všech vnějších či vnitřních vlivů s výjimkou jediného: gravitace. Jsou tak vlastně v jakémsi dokonale čistém permanentním volném pádu. Úkolem sondy bude pomocí superpřesných laserových paprsků zaznamenávat sebemenší pohyb těchto kostek.

TIP: Dobrá zpráva: Evropská mise LISA Pathfinder funguje lépe, než se čekalo

Nutno podotknout, že LISA Pathfinder je svým způsobem pouhým předskokanem velkého evropského projektu LISA. Ten má odstartovat až po roce 2030 a současný experiment mu „jen“ dláždí cestu. I tak jde o první velký krok k pochopení a reálné detekci Einsteinem předpovězených gravitačních vln.

Jsou zavření ve svém pokoji a přes den obvykle spí. Jídlo jim rodina nechává za dveřmi. Okna mají zatažená, aby dovnitř nepronikalo světlo. A s nikým se neviděli už několik měsíců. Podle psychiatrů a psychologů nejde o diagnózu, ale každopádně máme co do činění s jevem, jenž se vymyká normální definici zdraví.

Novodobým poustevníkům se říká „hikikomori“ (v překladu „ten, který se odtrhnul“) a jen v Japonsku jich žije až milion. S uvedeným termínem přišel v roce 2006 psycholog Tamaki Saito, jenž si jako první nastupujícího fenoménu všiml. Mimo zemi vycházejícího slunce je ovšem podobných jedinců stále víc i v dalších koutech světa, od Brazílie po Indii. A několik bychom jich našli také mezi Čechy.

Dospělý v dětském pokoji

Odborníci nedefinují hikikomori přímo jako poruchu. V jistém smyslu jde spíš o rezignaci na klasický hodnotový systém: „Tito mladí lidé ztrácejí motivaci se zapojovat do společnosti, tak jak je to u dospívajícího člověka přirozené. Najít si pozici a obhájit si ji je pro ně zkrátka příliš těžké,“ vysvětluje psycholog Jiří Šípek.

Zmíněný fenomén se zrodil v Japonsku, především v důsledku tamních specifických rodinných vztahů. V zemi s vysokými nájmy a omezeným životním prostorem děti často opouštějí domov až po svatbě, což vytváří mezi mladými a jejich rodiči nezdravou závislost. „Japonští rodiče jsou vedeni k tomu, aby se svým potomkům prakticky obětovali. Pak se může stát, že pečují o svého hikikomori, který je zavřený v pokoji i léta. To je u nás těžko představitelné,“ objasňuje Šípek.

Obtížný návrat do života

Není ovšem pravda, že by byli hikikomori ve svém odloučení šťastní nebo že by šlo o nějakou pózu, kterou by se na sebe snažili upozornit. Tito lidé jsou si dobře vědomi, jak žijí a že jim izolace přináší řadu potíží. Navíc se zpravidla jedná o velmi citlivé jedince, mnohdy umělecky nadané, kteří však neobstojí v běžných sociálních rolích. Výsledkem mohou být sekundární problémy jako úzkosti, či dokonce sebevraždy.

Okolí nezůstává vůči hikikomori chladné, a neustále se tak opakují často až násilné pokusy vrátit „nemocného“ do běžného života. Téměř vždy ovšem ztroskotají na tom, že „běžný život“ nepředstavuje pro hikikomori žádnou hodnotu. „Mladým zkrátka chybí odpověď na otázku, proč by měli většinový životní styl vůbec přijmout,“ dodává Šípek.

TIP: Asexuální generace: Asijská ostrovní velmoc ztratila zájem o lásku

Jakkoliv nezdravě může fenomén hikikomori působit, ve skutečnosti přináší podle psychologů i pozitiva: Lidé získávají čas a možnost se rozvinout. „Pokud se to povede, může vést život v ústraní dokonce k vnitřnímu obohacení a nalezení osobních hodnot,“ dodává Šípek.

Teju pruhovaní (Salvator merianae) jsou jako správní plazi studenokrevní. Nedovedou udržet teplotu svého těla na teplotě vyšší, nežli je okolí. Neplatí to pro ně ale na sto procent.

Vědci nedávno zjistili, že tejuové mají v období páření během noci teplotu až o 10 stupňů vyšší, než by měli mít. Ukázalo se, že když přijde doba páření, tak se jich teplota zvyšuje každý den.

Je to záhada. Odborníci nevědí, jak to teplo tejuové vlastně vytvářejí. Prý to nějak souvisí s hormony, které ovlivňují tělo během období páření, anebo snad tejuové takové teplo vytvářejí stahování určitých svalů. Vědci hned zbystřili, protože by nám tento objev mohl poodhalit způsob, jakým vznikla teplokrevnost.

Pouhé dva měsíce od historicky prvního letu, během kterého zvládla raketa New Shepard překonat hranici vesmíru a poté bezpečně přistát na zemi, proběhl test druhý. Tentokrát zamířil New Shepard ještě o malý kousek výš, než v listopadu – v pátek, 22. ledna se raketa vznesla do výšky 101,7 kilometru, kde se od ní oddělila návratová kabina. Raketa i návratový modul poté bezpečně přistáli nedaleko Van Hornu v Texasu. Raketa tak vystoupala 1,7 kilometru nad oficiálně uznávanou hranici vesmíru. Podle Jeffa Bezose šlo o totožnou raketu jako v prvním případě, což znamená, že Blue Origin má skutečně znovupoužitelnou raketu. New Shepard je tak první raketou, která dokázala překonat hranici vesmíru, přistát, znovu vyletěl do vesmíru a opět bezpečně přistát!

Tvora, který se až nepříjemně podobá zmutované rybce z animovaných příběhů rodinky Simpsonových, vylovili rybáři v Bay of Islands na severu Nového Zélandu. Podivný černý tvor s ostrými šupinami krátce po svém vytažení z vody uhynul, rychle ale putoval do rukou odborníků z novozélandského muzea Te Papa Tongarewa ve Wellingtonu, kde jej čeká podrobné prozkoumání. Podle předběžných odhadů by se mohlo jednat o rybu z čeledi rozedrancovitých (Antennariidae). Tyto podivuhodné mořské ryby mají těla pokrytá drobnými bradavičkami nebo různými výrůstky a jejich prsní a břišní ploutve připomínající krátké nožičky, jimiž se opírají o podklad.