Oznámení existence deváté planety naší Soustavy vyvolalo velký ohlas i mimo obec fanoušků astronautiky a vesmíru. Planeta X ale zdaleka není prvním objektem, který byl v rámci naší Sluneční soustavy (neúspěšně) předpovězen. A nejspíš ani posledním...

Pátrání po neviditelných planetách

Již polovině 19. století byla předpovězena existence planety Vulkán. Tato planeta se podle francouzského matematika Urbain Le Verriera měla pohybovat kolem Slunce - uvnitř dráhy Merkuru. Důvodem hledání planety Vulkán byly nevysvětlitelné nesrovnalosti v oběžné dráze Merkuru. Ty byly ale později vysvětleny Einsteinovou obecnou teorií relativity a rázem bylo po hledání.

Mezi další hypotetické planety patří také Nibiru, Týché a mnoho variací „planety X“. Existenci některých se již podařilo vyvrátit, například existenci Týché, předpovězenou v roce 1999 vědci z univerzity v Louisianě, (víceméně) vyvrátila data z infračerveného kosmického teleskopu WISE. Jiné, jako například Nibiru, žijí svůj hypotetický život především ve světech záhadologů a ufologů. Americká kosmická agentura NASA, stejně jako například český astronom a astrofyzik Jiří Grygar, ale existenci Nibiru jednoznačně odmítají.

První krok na cestě dlouhého hledání

Je tedy nová Planeta X v něčem jiná? Ano i ne. Pro potvrzení její existence je k dispozici jen málo důkazů. Přestože výpočty profesorů Browna a Batygina vypadají přesvědčivě, jde stále jen o hypotézu. Morgan Hollis z Královské astronomické společnosti považuje předložené důkazy za „přesvědčivější“ než u jiných předpovězených planet. Zároveň ale dodává, že studie vědců z CalTechu ukazují, že předpovězená Planeta X je jen jedním z možných vysvětlení pro pozorované jevy v  Kuiperově pásu. Nakonec se podle Hollise může ukázat, že pravým důvodem pro zvláštní chování šestice objektů, je něco úplně jiného.

Kdo uloví Planetu X

Spolehlivým důkazem existence Planety X by pochopitelně bylo její pozorování. Vzhledem k povaze její oběžné dráhy je to ale více než složité. Z mála informací, které jsou zatím k dispozici, vyplývá, že by Planeta X mohla mít velikost (téměř) Neptunu. Vzhledem k její předpovězené oběžné dráze by Planeta X v teleskopech vypadala asi jako Pluto, pravděpodobněji by ale byla ještě menší. Kromě velikosti by svou důležitou roli hrála také magnituda, o níž ale v tuto chvíli nevíme nic (neznáme totiž ani přibližné složení jejího povrchu).

K detekci takto vzdáleného objektu v chladném prostředí vesmíru jsou nejlépe vybavené vesmírné teleskopy pracující s infračerveným spektrem. Bohužel aktuálně použitelné nástroje (Spitzer a WISE) toho mnoho nenabízí, Herschelova vesmírná observatoř je již 3 roky mimo provoz a použitelný není ani Hubbleův teleskop.

Odpověď na otázku existence Planety X by tak mohl přinést až chystaný dalekohled Jamese Webba, který ale odstartuje nejdříve v roce 2018, případně zvažovaný High Definition Space Telescope. Na ten si ale budeme muset počkat nejméně do roku 2030.

Nejrůznější módní trendy jsou pro vědce mimořádně zajímavým studijním materiálem. Dobře to dokumentuje například současná móda plnovousů. Ta vědce vyburcovala k mnoha studiím na téma, zda jsou vousy zdraví prospěšné, či spíše nikoli. O největší rozruch se pak postaral loňský pokus mikrobiologů z Nového Mexika, který naznačil, že vousy mohou obsahovat bakterie, běžně se vyskytující ve střevech, na toaletách a ve výkalech. 

Jak už to tak bývá, záhy se objevila jiná studie, která dokazuje pravý opak – experiment z jedné americké nemocnice ukázal, že hladce oholení lékaři mají na svých tvářích až 3× vyšší pravděpodobnost výskytu zlatého stafylokoka, než jejich vousatí kolegové. Výzkum byl na rozdíl od loňského experimentu prováděn na podstatně větším vzorku lidí (celkem vědci provedli stěry 408 mužům) s dodržením předepsaných vědeckých postupů.

Zdraví prospěšné vousy

Znamená to tedy, že vousy naopak zdraví prospívají? Odpověď na tuto zdánlivě nesmyslnou otázku nedávno hledala veřejnoprávní BBC. A jaké jsou její závěry?

Ve vousech náhodně vybraných mužů mikrobiologové objevili okolo stovky bakterií, drtivá většina z nich ale patřila do skupin, které se na kůži běžně vyskytují. Také v tomto případě vědci objevili bakterie, běžně se vyskytující v tenkém střevě.

Mnohem zajímavější odhalení ale přinesl až následný rozbor v laboratoři. Mikrobiolog Dr. Adam Roberts, který výzkum pro BBC zpracovával, si všiml, že ve stěrech se objevily také organismy, které bakterie ničily. Podle doktora Robertse jde o přirozený boj organismů o hostitele. Konkrétně šlo o druh mikroba, který produkoval toxiny zabíjející okolní bakterie. Vousy tak dost možná (kromě jiného) ukrývají poklad pro budoucí generace – nový druh léčiv za „dosluhující“ antibiotika.

Transplantace jsou stále troufalejší. Korunu tomu nasadil italský neurochirurg Sergio Canavero, který se před časem nechal slyšet, že do roku 2017 transplantuje hlavu živého člověka na jiné tělo.

Mnozí lidé se tomu zdráhají uvěřit, ale Canavero se svými kolegy na tom pracuje. Potřebné operační postupy již nějakou dobu trénují na laboratorních myších, a teď oznámili, že úspěšně transplantovali hlavu opice. Pokud by to byla pravda, tak je to teprve druhý takový experiment. Hlavu opice totiž transplantoval jistý Robert White v sedmdesátých letech.

Canaverova operace není tak přelomová jak by se mohlo zdát. Postupoval vlastně velmi podobně jako White před 40 lety. Připojil krevní oběh hlavy na nové tělo, spojit míchu se ale ani nepokusil. Věda na to zatím nestačí. Pokud by se ale Canaverovi někdy v budoucnu povedlo připojit hlavu na cizí míchu, měly by jeho spektakulární operace obrovský význam.

Před deseti tisíci lety, na sklonku doby ledové to v okolí jezera Turkana v dnešní Keni kypělo životem. Nespočetná stáda slonů, žiraf, zeber a mnohých dalších zvířat tam lovily skupiny lovců-sběračů. Jak ukazují nové nálezy, vztahy mezi lovci-sběrači nebyly idylické.

Vědci tam odkryli pozůstatky 27 lovců-sběračů, dětí a dospělých, z nichž dvanáct nebylo pohřbeno a jejich těla pohltila blízká laguna. Těla deseti lidí z těchto dvanácti nesla stopy násilí způsobené zbraněmi. Tyto lidi někdo pobil střelami s hroty, tupými kyji a zbraněmi s obsidiánovými čepelemi. Kombinace zbraní dalekého dosahu a zbraní pro boj zblízka podle odborníků ukazuje na plánovaný útok.

Nálezy od jezera Turkana jsou doposud nejstarším dokladem vojenského konfliktu mezi skupinami lovců-sběračů. Jak je vidět, válčení je lidem vlastní už velmi dlouho, nejspíš po celou historii našeho druhu. Vzhledem k tomu, že podobným stylem mezi sebou válčí i tlupy šimpanzů, našich nejbližších příbuzných, to je velmi pravděpodobné.

Po snímcích tranzitující ISS přes měsíční a sluneční kotouč, je zde další originální úlovek - astrofotograf Julian Wessel pořídil parádní záběry Mezinárodní vesmírné stanice v okamžiku jejího tranzitu přes Saturn. Snímek Julian pořídil 15. ledna nedaleko domovského Dülmenu, ležícího severně od německého Dortmundu.

A jak takový lov vesmírné stanice vlastně vypadá? Julian si našel přesnou dráhu ISS pomocí dat na webu CalSky.com, vybral příhodné místo, nachystal zrcadlový 10" dalekohled Newton Skywatcher s kamerou Alccd5l-IIc, vyhledal na obloze Saturn, nastavil velmi krátký čas expozice a pak už jen doufal, že mu bude přát štěstí a pochopitelně také počasí.

Hlavním cílem letu Apolla 5 bylo otestovat 10 400 kg těžký lunární modul LM-1, vyrobený americkou firmou Grumman. Konkrétně během testu vyzkoušet motory obou stupňů měsíční sekce v prostředí vesmírného vakua.

Start byl proveden pomocí rakety Saturn IB, která měla být původně použita pro Apollo 1. Odklad letu až na leden 1968 byl způsoben vynucenými přestavbami podle požadavků vyšetřovací komise i projevujícími se drobnými závadami během odpočítávání.

Lunární modul byl identický s verzí plánovanou pro použití při letu na Měsíc, chyběly mu pouze pro tento zkušební let nepotřebné podpěrné nohy.

TIP: Neuskutečněné mise: Deset astronautů, kteří se neprošli po Měsíci

Raketa Saturn IB odstartovala i s lodí a měsíčním modulem v pondělí 22. ledna 1968 z Eastern Test Range. Po postupném odhození obou stupňů nosné rakety se Apollo dostalo na oběžnou dráhu 161-120 km na povrchem Země. Poté co došlo k odhození třetího stupně a dalších částí, byl program letu naplněn a NASA prohlásila, že lunární modul již nepotřebuje zkoušet v bezpilotním letu podruhé. Apollo 5 i odděleně letící lunární modul po úspěšné zkoušce zanikly druhý den v atmosféře. Přistání žádné z částí plánováno nebylo.

Joseph Richard Tanner je americký pilot a astronaut. Na oběžnou dráhu se v raketoplánech Atlantis, Discovery a Endeavour dostal celkem čtyřikrát (v letech 1994 až 2006) a ve vesmíru strávil celkem 43 dní, 13 hodin a 15 minut. Sedmkrát vystoupil do volného vesmíru (EVA) a strávil v něm 46 hodin a 29 minut.

Buzz Aldrin, vlastním jménem Edwin Eugene Aldrin, Jr. je bývalý americký vojenský pilot a astronaut. Stal se druhým člověkem, který vstoupil na povrch Měsíce.

Vystudoval na Montclair High School a poté navštěvoval vojenskou akademii United States Military Academy ve West Point, kterou v roce 1951 absolvoval jako třetí nejlepší ve třídě. V Korejské válce létal na strojích F-86 Sabre a připsal si dva sestřely letounů MiG-15. Poté, co opustil Koreu, působil jako instruktor na základně Nellis v Nevadě. Působil také na U. S. Air Force Academy a následně se přesunul do Německa, kde na základně Bitburg létal na strojích F-100 Super Sabre.

Aldrin armádu opustil, aby mohl studovat na MIT (Massachusetts Institute of Technology), kde získal v roce 1963 doktorát z astronautiky. Po ukončení studií se opět vrátil k armádě, kde působil až do roku 1972.

V říjnu 1963 byl Aldrin vybrán do třetí skupiny astronautů. Jeho seriózní a intelektuální přístup byl při plánování misí Gemini neocenitelný, ale Aldrin nebyl vybrán do žádné z posádek. Až po tragické smrti hlavní posádky Gemini 9 se ze záložní posádky stala hlavní a do nové záložní posádky byl vybrán Aldrin. Do vesmíru se poprvé dostal jako člen posádky Gemini 12, poslední mise projektu Gemini. V roce 1969 se účastnil jako pilot lunárního modulu mise Apollo 11 a stanul, po Neilu Armstrongovi, jako druhý člověk na povrchu Měsíce.