Eliška Přemyslovna nebyla jen pohlednou, ale také inteligentní a bystrou princeznou. Však si také dobře uvědomovala svůj urozený původ. Jejími rodiči nebyli nikdo menší než český a uherský král Václav II. a Guta, dcera římského krále z rodu Habsburků! Když zemřel Eliščin bratr Václav III. coby poslední mužský potomek rodu Přemyslovců, neprovdaná osmnáctiletá princezna pochopila, jak vysokou cenu má na mezinárodním politickém poli.

Do mocenského zápasu o českou korunu, který se rozhořel mezi manželem Eliščiny sestry Anny Jindřichem Korutanským a rakouským vévodou Rudolfem Habsburským, zasáhl významnou měrou římský císař Jindřich VII. Okouzlem Eliščinou bystrostí požehnal jejímu sňatku se svým synem Janem Lucemburským. Mladý princ vojensky obsadil Čechy a roku 1311 byl se svou chotí slavnostně korunován českým králem. 

TIP: Lvice a Rytíř: Proč zkrachoval vztah Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského?

V manželství s prchlivým Lucemburkem se brzy projevila síla a rozdílnost povah obou manželů. Zatímco Eliščiným cílem byla obnova slávy českých zemí, jak tomu bylo za vlády jejího otce, Jan byl rytířem své doby a neváhal se účastnit nejrůznějších vojenských tažení. Zatímco pobýval spoustu času v cizině, Eliška za podpory nevlastního bratra Volka a šlechtice Viléma Zajíce z Valdeka formovala opozici proti klice své nevlastní matky Elišky Rejčky a jejího milce Jindřicha z Lipé. Mocenské souboje nerozvrátily pouze šlechtickou jednotu v zemi, ale také vztah obou manželů. Celý spor vyvrcholil roku 1319, kdy Jan přepadl hrad Loket a odebral Elišce děti včetně nejstaršího syna Václava. O dva roky později byla ještě naděje, že se situace uklidní a manželé k sobě najdou cestu. Přestože se v tomto období narodili další tři potomci, krize vztahu byla definitivní a Eliška se po manželově boku objevovala už jen zřídka. Osudnou se královně stala tuberkulóza, která ji roku 1330 připravila o život. 

10. ledna 1876 začal téměř harmonický život malé Olgy Fastrové, tehdy ještě Cikhartové. Rodina poštovního oficíra předjímala zajistit děvčeti slušné vzdělání, kterého se jí také dostalo. Od raného mládí ale musela čelit předčasným úmrtím v rodině, která určila její další životní dráhu.

TIP: Kdo byla Victoria Woodhullová? „Děvka, která kandidovala na prezidenta“

Roku 1906 zůstala sama, bez rodičů, manžela, ale se třemi dětmi. Nelehká situace pro ženu a zvláště na počátku 20. století! Olga se ale nevzdávala a začala se zajímat o ryze mužské řemeslo - novinařinu. Než ale dostala prostor vyjádřit se k aktuálním otázkám a problémům, pokoušela se coby módní referentka zprostředkovat českým mužům a ženám novinky ze světa módy a pravidel oblékání. S koncem první světové války přivál do redakce Národní politiky čerstvý vzduch a jeho sílu ucítila i Fastrová. Ve svých fejetonech neváhala čtenářky informovat o úspěších ženské emancipace nebo nabídnout svůj pohled na hospodářské problémy doby. Pomyslnou tečku za její pracovní dráhou učinilo po druhé světové válce přijetí do svazu novinářů, které ji katapultovalo mezi profesionální publicisty.

Titulem prvního esa USA na proudových letounech, se může pyšnit James „Jabby“ Jabara (1923–1966), který pocházel z rodiny libanonských imigrantů. Jako chlapci mu učarovaly články o americkém stíhacím esu z první světové války Eddiem Rickenbackerovi a rozhodl se stát pilotem. Kvůli malé výšce a brýlím nebyl sice ideálním adeptem, přesto se mu podařilo nastoupit do vojenské školy v Kansasu. Plný pilotní výcvik absolvoval v Texasu v říjnu 1943. V kokpitu P-51 se Jabara zapojil do bojů druhé světové války a nad letouny Luftwaffe zaznamenal 1,5 vítězství.

Po celý novověk čelila Evropa pravidelné hrozbě osmanského útoku. Mezi státy, jejichž zájmy se nejvýrazněji střetly s ambicemi Vysoké Porty, patřilo Rakousko a Rusko. A právě druhé jmenované vrazilo dohodou, podepsanou 9. ledna 1792 v rumunském městě Jasy, Osmanské říši nůž do zad.

Od 15. století byl pro evropské země strach z tureckého vpádu tím, čím pro staré Římany jméno Hannibal. Karty se obrátily až na konci 17. století, kdy habsburská armáda sérií drtivých porážek začala vytlačovat Turky z Evropy. A právě na pomyslné hranici mezi dvěma kontinenty narazili Osmané na dalšího nepřítele. Nebyl jím nikdo menší než Rusko, vedené cílevědomou Kateřinou II.

TIP: Nepřítel, nebo spojenec: Co si slibovala česká šlechta od pohanských Turků?

Touha získat definitivně přístup k Černému moři podnítila ruské vítězství, které roku 1774 stvrdily obě mocnosti mírem. Avšak Kateřinina triumfální cesta po Krymu přiměla sultána k pokusu ještě jednou zvrátit situaci. Pět let bojů, které ukončil až mír v Jasech, potvrdil územní zisky Ruska na Krymu a v Besarábii a ukázal podlomené zdraví Osmanského sultanátu, jenž vešel do dalšího století jako „nemocný muž na Bosporu“.

Jindřich zdědil po otci ctižádost a diplomatickou vychytralost, nechyběla mu však ani válečná zdatnost, kterou projevil akcemi na podporu svého bratra i v samostatných taženích. Po Viktorinově zajetí převzal jeho roli a až do otcovy smrti stál věrně po jeho boku.

Schopný politik

Mléčná dráha není součástí žádné kupy galaxií. Patří do menšího útvaru zvaného Místní skupina galaxií. Nejbližší hustou kupou galaxií je Kupa galaxií v Panně, která je vzdálena 45 milionů světelných let. Obsahuje asi 100 velkých galaxií, ale odhaduje se, že celkový počet galaxií přesahuje 2 tisíce.

Dalšími dominantními útvary jsou kupa galaxií v Kentauru, vzdálená 105 miliónů světelných let, a kupa galaxií v Hydře (140 miliónů světelných let). Každá z nich obsahuje přibližně 100 velkých galaxií. Další hustou kupou galaxií je kupa ve Vlasech Bereniky, vzdálená 300 milionů světelných let.

TIP: Jak velká je Místní skupina či kupa galaxií?

Všechny tyto struktury jsou ale doslova za humny v porovnání s nově objevenou kupou s označením IDC 1426. Podle vědců z Massachusettského technologického institutu (MIT) jde o nehmotnější shluk galaxií. Kupa galaxií IDC 1426 vznikla přibližně v době 3,8 miliard let po velkém třesku a její světlo k nám putovalo neuvěřitelných 10 miliard světelných let. Jde tedy o strukturu z rané fáze formování vesmíru.

Přesto nejde o nejstarší známou strukturu – tou je galaxie s označením EGSY8p7, od níž nás dělí zhruba 13,2 miliardy let. Za nejstarší hvězdu je považována SMSS J031300.36‑‑670839.3, která je od Země vzdálena šest tisíc světelných let a podle odhadů australských vědců mohla vzniknout zhruba před 13,7 miliardami let.

Rotterdam je s 610 000 obyvateli druhé největší nizozemské město. Jedná se také o největší evropský přístav. Do roku 2004, kdy ho předstihla Šanghaj, byl Rotterdam dokonce největším přístavem na světě. V kontextu Nizozemska je ale také největším producentem skleníkových plynů, zejména pak oxidu uhličitého – ročně se ve městě na jednoho obyvatele vyprodukuje více CO₂ než v Šanghaji a Londýně dohromady. Celkově se Rotterdam podílí na nizozemské produkci CO₂ přibližně 16 procenty.

Změnit se to snaží současný starosta města Ahmed Aboutaleb. Ve spolupráci s urbanisty a ekology radnice postupně realizuje nejrůznější zelené projekty. Od roku 2013 například běží projekt využití zbytkového tepla z přístavu pro vytápění, díky kterému se má snížit městská produkce CO₂ až o 175 kilotun ročně.

Nejnovějším zeleným projektem Rotterdamu jsou plovoucí stromy. Projekt navržený  Tieme Haddemanem počítá s plovoucími pontony, na kterých rostou stromy a další zeleň. Pilotní část odstartovala již v září loňského roku a kromě pohledového efektu mají plovoucí miniparčíky zlepšit kvalitu vody.

Obrázek dítěte „nadopovaného“ cukrem, které má problém s hyperaktivitou, se zrodil někdy v 70. letech minulého století a od té doby se stal všeobecně přijímaným faktem. Nicméně když v roce 1995 provedl pediatr Mark Wolraich z Vanderbilt University na toto téma studii, jíž se zúčastnilo 400 dětí, nenašel pro zmíněné tvrzení žádný důkaz. 

Podobně již o pět let dřív testovali psychologové Richard Milich a Daniel Hoover skupinu 31 chlapců ve věku 5–7 let, které jejich rodiče označili jako „citlivé na cukr“. Výzkumníci podali všem dětem nápoje slazené umělým sladidlem a následně natáčeli jejich interakce s maminkami. Polovině rodiček řekli, že jejich potomci zkonzumovali cukr, druhé polovině pak tvrdili, že šlo o umělé sladidlo. Matky, které si myslely, že jejich děti jedly cukr, hodnotily chování svých ratolestí jako hyperaktivní a chovaly se k nim kritičtěji než rodičky ve druhé skupině. Psychologové tedy test uzavřeli s tím, že vazba mezi cukrem a hyperaktivitou je dána spíš očekáváním rodičů než samotnou látkou.

TIP: 5 největších lží a mýtů o jídle a stravování

Ve sladkostech se však může nacházet například kofein nebo teobromin (látka obsažená v kakaovníku), u nichž byly stimulační účinky potvrzeny. Cukr má pak navíc jiné, pro děti devastující účinky: Vyvolává obezitu a přispívá ke vzniku cukrovky v pozdějším věku.

Vše nasvědčuje tomu, že bizarní severokorejský režim uskutečnil další, v pořadí již 4. podzemní test jaderné zbraně. Oficiální severokorejská média prohlásila, že šlo o vodíkovou bombu a naznačují tím, že Severní Korea úspěšně vyvinula termonukleární zbraň. Experti ale nesouhlasí.

Podle informací doposud nepotvrzených Organizací Smlouvy pro všeobecný zákaz jaderných zkoušek vyvolal severokorejský test zemětřesení o síle 5,1 stupňů Richterovy škály. Odborníci podle toho odhadují, že síla severokorejské exploze byla kolem 10 kilotun TNT, tedy výrazně nižší, než v případě plutoniové bomby „Fat Man“, která 9. srpna 1945 zničila japonské město Nagasaki.

Exploze severokorejského testu tudíž vůbec neodpovídá explozím termojaderných bomb, které bývají mnohonásobně silnější. Exploze první americké termojaderné bomby „Ivy Mike“ měla sílu 10,4 megatun TNT, tedy asi tak tisíckrát větší, než severokorejský test.

Severokorejci mohli uskutečnit běžný jaderný test, čtvrtý v řadě, anebo vyzkoušeli zbraň ještě dalšího typu, s takzvaným zesíleným štěpením. Do takové zbraně se přidávají izotopy vodíku, takže lze s nadsázkou mluvit o „vodíkové bombě“. Žádná termojaderná zbraň to ale není, jenom poněkud vylepšená běžná štěpná zbraň, kterou lze použít v menších raketových systémech. Severní Korea se o podobné zbraně zajímá, takže takový scénář nelze vyloučit.

V Las Vegas se už dlouhou dobu každoročně pořádá největší světový veletrh žhavých novinek spotřební elektroniky CES. Ten letošní probíhá právě teď. Jak by se dalo čekat, je tam k vidění spousta dronů. Jsou rozmanité, ale jednu věc mají téměř všechny společnou – nevozí lidi.

Nebeské taxi

Jedinou výjimku představuje nový čínský dron 184 AAV společnosti Ehang. Tenhle dron je totiž postavený pro jednoho lidského pasažéra. Není to ale pilotovaný stroj. Funguje tak, že pasažér nastoupí, na dotykové obrazovce si najde cílovou destinaci a stiskne tlačítko start.

Všechno ostatní obstará autonomní osmivrtulový dron poháněný bateriemi sám. Komunikuje s řízením letového provozu a ostatními stroji ve vzduchu, vyhýbá se případným překážkám, a také samozřejmě naviguje. Dovede si vybrat tu nejrychlejší a přitom stále bezpečnou cestu mezi startem a cílem.

TIP: Nebeské taxi: Dubaj se připravuje na příchod bezpilotních vznášedel

Pasažér si užívá let v osvětlené a klimatizované kabině vybavené 4G internetem a nepotřebuje k tomu pilotní licenci. Ehang 184 AAV váží 200 kg a unese náklad o celkové hmotnosti 120 kg. Může letět rychlostí až 100 km/h, přičemž může dosáhnout výšky 3500 metrů. Na trhu by měly být už letos, jejich cena se bude pohybovat někde mezi 200 a 300 tisíci dolarů.