Víte, jak se latinsky řekne koule? Globus. V češtině už má tohle slovo o hodně užší význam – nazýváme jím model zeměkoule. Kdysi ho používali králové, aby dali najevo svou vládu nad světem. Právě z glóbu se prý vyvinulo královské jablko.

„Glóbus byl symbolem moci. Až v 60. letech 20. století vylétl poprvé člověk do vesmíru a uviděl Zemi tak, jako my vidíme glóbus. Od té doby je to spíš symbol křehkosti naší planety, o kterou se musíme starat,“ hovoří o glóbech vedoucí kartografického oddělení v Britské knihovně Peter Barber.

Krušná cesta ke kouli

Než ale vznikly první glóby, muselo lidem dojít, že Země je kulatá. Staří Řekové to věděli už tři století před naším letopočtem. V Evropě však byli zastánci názoru kulovitosti Země tvrdě pronásledováni katolickou církví ještě v patnáctém století. Až výprava portugalského mořeplavce Fernaa de Magalhaese kolem světa, uskutečněná v šestnáctém století, definitivně potvrdila, že žijeme na obří kouli.

Od té doby to ví celé lidstvo a maluje mapy světa na glóby. Peter Bellerby k jejich výrobě přišel jako slepý k houslím. Svému otci chtěl dát k osmdesátinám ručně vyrobený glóbus. Žádný se mu ale nelíbil – nechtěl ani plastovou reprodukci, ani nepoužitelný starožitný model. Tak se rozhodl, že si ho vyrobí sám.

„Dal jsem si na to limit tři měsíce a pár tisíc liber. Po dvou letech a po tom, co jsem prodal auto, dům a utratil skoro milion, jsem vyrobil první glóbus,“ vzpomíná na těžké začátky Peter Bellerby – majitel dnes již světoznámé londýnské dílny.

Vzkřísil tím umírající řemeslo. A protože ručně glóby už léta téměř nikdo nevyráběl, neměl se ani s kým poradit, jak na to. Největší problém byl přenést dvojrozměrnou mapu na papíře do tří rozměrů na kouli.

„Měsíce jsem lepil mapy na koule a vždycky se mi roztrhly. Zkoušel jsem všechno, ale pořád to nešlo. Až jsem měl za sebou asi 200 neúspěšných pokusů a poprvé se to podařilo. Mapa byla nepoškozená a správně nalepená,“ usmívá se Peter Bellerby.

Hlavní je trpělivost

Desítky nepovedených glóbů se roztříštily o podlahu dílny. Nakonec se ale Peter naučil to nejdůležitější a nejnáročnější – trpělivost a klid při práci. Díky tomu může prodávat své výrobky pěkně draho. Nejlevnější glóby z jeho dílny začínají na čtyřiceti tisících korunách. Jeden ale může přijít až na půldruhého milionu korun. Zato ale dostanete opravdový a hlavně jedinečný skvost. Všechno je stoprocentně ruční práce a můžete si být jistí, že takový glóbus jako vy nemá nikdo jiný na světě. 

„Všechno musíte dělat velmi pomalu. Tak čtvrtinovou rychlostí, než byste si vůbec dokázali představit. A to pro mě bylo strašně náročné,“ vysvětluje dnes již úspěšný výrobce unikátních glóbů. 

Základ od formule 1

Při hledání materiálů a technologických postupů se Peter dostal až ke konstruktérům formule 1. Jedině tam mu mohli dodat kouli s tak přesnými rozměry, jak potřeboval. Výroba glóbu ale neobnáší jen tvorbu samotné makety zeměkoule. Aby se nový středobod vašeho pokoje nikam nezakutálel a točil se podle té správné osy, musí být pečlivě uchycený. A když už si kupujete takovýhle krásný a drahý kousek, očekáváte kvalitní materiály a spoustu ruční práce včetně rytí ukazatelů rovnoběžek a poledníků, nebo zvýrazňování kontinentů.

„Když dostanu glóbus do ruky, všechno na něm vypadá nudně. Zvýrazňuji proto pobřeží štětcem, aby kontinenty pěkně vystoupily,“ ukazuje svou práci kreslířka Isis Linguanottoová.

Hotové glóby se z londýnské dílny rozvážejí do celého světa. Největší poptávka je ve Spojených státech. Letos má Peter asi 500 zakázek. A vzhledem k tomu, že některé kousky trvá vyrobit půl roku, má na dlouho vystaráno. Krušné začátky za to stály.

Na noční obloze je Jupiter nepřehlédnutelný – po Venuši se jedná o nejjasnější těleso. Období dobré pozorovatelnosti největší planety Sluneční soustavy se pomalu posouvá a v současných letech vychází na zimní měsíce. Po celou noc je možné planetu spatřit na přelomu roku, směrem k jarním měsícům se pak přesouvá na večerní oblohu a představuje její dominantu. 

Patříte-li k amatérským astronomům, bude pro vás Jupiter vděčným cílem – ve velkých zvětšeních nabízí pohled na překrásnou strukturu oblačných vrstev. Omezit vás tak mohou jen pozorovací podmínky: i za těch horších jsou však ve větších zvětšeních dobře patrné světlejší horizontální pásy severní a jižní cirkulace. Pokud budete mít štěstí, přejde přes viditelnou polokouli Velká rudá skvrna, nepřehlédnutelná tmavší oblast, která je vlastně obří anticyklónou – hurikánem. Už v malém dalekohledu si lze všimnout, že planetu doprovází čtyři měsíčky. 

Kovové jádro?

Jupiter je považován za klasického zástupce plynných obrů. Tento typ planet se svým složením podobá spíše hvězdám, chemicky převažuje vodík s heliem. Přesto se v samotném centru planety nachází zřejmě kamenné jádro, o jehož rozměru a chemickém složení se stále vedou vědecké debaty. Gravitační měření z kosmických sond naznačují, že toto jádro má hmotnost 12 až 45 hmotností Země, tedy méně než 15 % hmotnosti celé planety. Existenci kamenného jádra předpokládají i současné hypotézy o vzniku Jupitera – bez počáteční dostatečně hmotné ledově-kamenné protoplanety by totiž nebylo možné zachytit tolik těkavých látek v rozsáhlé obálce. 

Oblast jádra zřejmě obklopuje velmi hustý vodík, který má při tlacích a teplotách uvnitř planety (na hranici jádra se předpokládá teplota 36 000 K a tlak 3 000–4 500 GPa) vlastnosti kovů – je například dobrým vodičem tepla i elektrického proudu. V této vrstvě nejspíš vzniká magnetické pole Jupitera. Obal kovového vodíku pravděpodobně zasahuje až do 78 % poloměru planety. Dále k povrchu tato vrstva spojitě přechází do vrstvy tekutého vodíku a následně volně do atmosféry, opět převážně vodíkové, silné asi tisíc kilometrů, na jejíž svrchní hranici se nachází pozorovaná oblačná vrstva. V ní jsou bohatě zastoupeny i další prvky a chemické sloučeniny jako metan, vodní páry, amoniak, uhlík, etan a další. Vědci předpokládají, že struktura svrchních vrstev atmosféry Jupitera odráží složení původní sluneční mlhoviny, z níž se planeta zformovala. 

Jupiter ve zkratce

• Typ tělesa: plynný obr
• Vzdálenost od Slunce 
• v perihéliu: 740 573 600 km
• v aféliu: 816 520 800 km
• Excentricita dráhy: 0,048
• Oběžná perioda: 11,862 roku
• Sklon dráhy k ekliptice: 1,305°
• Rovníkový poloměr: 66 854 ± 10 km; 11,209 Země
• Zploštění: 0,065
• Hmotnost: 1,8986 × 10²⁷, 317,8 Země
• Průměrná hustota: 1 326 kg/m³
• Siderická rotační perioda: 9,952 h
• Délka dne: 9 h 55 min 33 s
• Sklon rotační osy: 3,13°
• Povrchová teplota: nemá povrch
• Hlavní prvky atmosféry: H₂, He, CH₄
• Počet měsíců: 67 potvrzených

Sonda Voyager 1 představuje v současnosti nejdále se nacházející těleso vyrobené lidskou rukou. Na svou pouť odstartovala 5. září 1977 v rámci amerického programu Mariner – nese také alternativní označení Mariner 11, přičemž sondy z této série předtím zamířily zkoumat tělesa vnitřní Sluneční soustavy. Voyager 1 se vydal k Jupiteru, kolem nějž prolétl na počátku roku 1979 a pořídil stovky fotografií obří planety i systému jejích měsíců. K Saturnu dorazil na konci roku 1980, načež snímkoval nejen planetu a její souputníky, ale také známé prstence. 

Průzkum dalších členů našeho solárního systému přenechali technici Voyageru 2, zatímco „jednička“ zamířila po gravitačním urychlení v okolí obou planet ze Sluneční soustavy ven. Přístroje na palubě však byly uzpůsobeny i pro tuto část mise, a sonda tak dosud posílá velmi cenné informace o prostředí, jímž prolétá. Získané údaje přesvědčivě dokazují, že v srpnu 2012 překročil Voyager 1 hranici heliosféry ve vzdálenosti 121 AU a ponořil se do mezihvězdného prostoru. Na počátku roku 2015 jej od nás dělilo již 131 AU, tedy téměř 20 miliard kilometrů.

Očekává se, že přibližně za 300 let sonda pronikne do Oortova oblaku (v té době už jistě nebude funkční) a bude jím prolétat zhruba 30 000 roků. O dalších 10 000 let později mine ve vzdálenosti 1,6 světelného roku hvězdu Gliese 445.

Eliška Přemyslovna nebyla jen pohlednou, ale také inteligentní a bystrou princeznou. Však si také dobře uvědomovala svůj urozený původ. Jejími rodiči nebyli nikdo menší než český a uherský král Václav II. a Guta, dcera římského krále z rodu Habsburků! Když zemřel Eliščin bratr Václav III. coby poslední mužský potomek rodu Přemyslovců, neprovdaná osmnáctiletá princezna pochopila, jak vysokou cenu má na mezinárodním politickém poli.

Do mocenského zápasu o českou korunu, který se rozhořel mezi manželem Eliščiny sestry Anny Jindřichem Korutanským a rakouským vévodou Rudolfem Habsburským, zasáhl významnou měrou římský císař Jindřich VII. Okouzlem Eliščinou bystrostí požehnal jejímu sňatku se svým synem Janem Lucemburským. Mladý princ vojensky obsadil Čechy a roku 1311 byl se svou chotí slavnostně korunován českým králem. 

TIP: Lvice a Rytíř: Proč zkrachoval vztah Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského?

V manželství s prchlivým Lucemburkem se brzy projevila síla a rozdílnost povah obou manželů. Zatímco Eliščiným cílem byla obnova slávy českých zemí, jak tomu bylo za vlády jejího otce, Jan byl rytířem své doby a neváhal se účastnit nejrůznějších vojenských tažení. Zatímco pobýval spoustu času v cizině, Eliška za podpory nevlastního bratra Volka a šlechtice Viléma Zajíce z Valdeka formovala opozici proti klice své nevlastní matky Elišky Rejčky a jejího milce Jindřicha z Lipé. Mocenské souboje nerozvrátily pouze šlechtickou jednotu v zemi, ale také vztah obou manželů. Celý spor vyvrcholil roku 1319, kdy Jan přepadl hrad Loket a odebral Elišce děti včetně nejstaršího syna Václava. O dva roky později byla ještě naděje, že se situace uklidní a manželé k sobě najdou cestu. Přestože se v tomto období narodili další tři potomci, krize vztahu byla definitivní a Eliška se po manželově boku objevovala už jen zřídka. Osudnou se královně stala tuberkulóza, která ji roku 1330 připravila o život. 

10. ledna 1876 začal téměř harmonický život malé Olgy Fastrové, tehdy ještě Cikhartové. Rodina poštovního oficíra předjímala zajistit děvčeti slušné vzdělání, kterého se jí také dostalo. Od raného mládí ale musela čelit předčasným úmrtím v rodině, která určila její další životní dráhu.

TIP: Kdo byla Victoria Woodhullová? „Děvka, která kandidovala na prezidenta“

Roku 1906 zůstala sama, bez rodičů, manžela, ale se třemi dětmi. Nelehká situace pro ženu a zvláště na počátku 20. století! Olga se ale nevzdávala a začala se zajímat o ryze mužské řemeslo - novinařinu. Než ale dostala prostor vyjádřit se k aktuálním otázkám a problémům, pokoušela se coby módní referentka zprostředkovat českým mužům a ženám novinky ze světa módy a pravidel oblékání. S koncem první světové války přivál do redakce Národní politiky čerstvý vzduch a jeho sílu ucítila i Fastrová. Ve svých fejetonech neváhala čtenářky informovat o úspěších ženské emancipace nebo nabídnout svůj pohled na hospodářské problémy doby. Pomyslnou tečku za její pracovní dráhou učinilo po druhé světové válce přijetí do svazu novinářů, které ji katapultovalo mezi profesionální publicisty.

Titulem prvního esa USA na proudových letounech, se může pyšnit James „Jabby“ Jabara (1923–1966), který pocházel z rodiny libanonských imigrantů. Jako chlapci mu učarovaly články o americkém stíhacím esu z první světové války Eddiem Rickenbackerovi a rozhodl se stát pilotem. Kvůli malé výšce a brýlím nebyl sice ideálním adeptem, přesto se mu podařilo nastoupit do vojenské školy v Kansasu. Plný pilotní výcvik absolvoval v Texasu v říjnu 1943. V kokpitu P-51 se Jabara zapojil do bojů druhé světové války a nad letouny Luftwaffe zaznamenal 1,5 vítězství.

Po celý novověk čelila Evropa pravidelné hrozbě osmanského útoku. Mezi státy, jejichž zájmy se nejvýrazněji střetly s ambicemi Vysoké Porty, patřilo Rakousko a Rusko. A právě druhé jmenované vrazilo dohodou, podepsanou 9. ledna 1792 v rumunském městě Jasy, Osmanské říši nůž do zad.

Od 15. století byl pro evropské země strach z tureckého vpádu tím, čím pro staré Římany jméno Hannibal. Karty se obrátily až na konci 17. století, kdy habsburská armáda sérií drtivých porážek začala vytlačovat Turky z Evropy. A právě na pomyslné hranici mezi dvěma kontinenty narazili Osmané na dalšího nepřítele. Nebyl jím nikdo menší než Rusko, vedené cílevědomou Kateřinou II.

TIP: Nepřítel, nebo spojenec: Co si slibovala česká šlechta od pohanských Turků?

Touha získat definitivně přístup k Černému moři podnítila ruské vítězství, které roku 1774 stvrdily obě mocnosti mírem. Avšak Kateřinina triumfální cesta po Krymu přiměla sultána k pokusu ještě jednou zvrátit situaci. Pět let bojů, které ukončil až mír v Jasech, potvrdil územní zisky Ruska na Krymu a v Besarábii a ukázal podlomené zdraví Osmanského sultanátu, jenž vešel do dalšího století jako „nemocný muž na Bosporu“.

Jindřich zdědil po otci ctižádost a diplomatickou vychytralost, nechyběla mu však ani válečná zdatnost, kterou projevil akcemi na podporu svého bratra i v samostatných taženích. Po Viktorinově zajetí převzal jeho roli a až do otcovy smrti stál věrně po jeho boku.

Schopný politik

Mléčná dráha není součástí žádné kupy galaxií. Patří do menšího útvaru zvaného Místní skupina galaxií. Nejbližší hustou kupou galaxií je Kupa galaxií v Panně, která je vzdálena 45 milionů světelných let. Obsahuje asi 100 velkých galaxií, ale odhaduje se, že celkový počet galaxií přesahuje 2 tisíce.

Dalšími dominantními útvary jsou kupa galaxií v Kentauru, vzdálená 105 miliónů světelných let, a kupa galaxií v Hydře (140 miliónů světelných let). Každá z nich obsahuje přibližně 100 velkých galaxií. Další hustou kupou galaxií je kupa ve Vlasech Bereniky, vzdálená 300 milionů světelných let.

TIP: Jak velká je Místní skupina či kupa galaxií?

Všechny tyto struktury jsou ale doslova za humny v porovnání s nově objevenou kupou s označením IDC 1426. Podle vědců z Massachusettského technologického institutu (MIT) jde o nehmotnější shluk galaxií. Kupa galaxií IDC 1426 vznikla přibližně v době 3,8 miliard let po velkém třesku a její světlo k nám putovalo neuvěřitelných 10 miliard světelných let. Jde tedy o strukturu z rané fáze formování vesmíru.

Přesto nejde o nejstarší známou strukturu – tou je galaxie s označením EGSY8p7, od níž nás dělí zhruba 13,2 miliardy let. Za nejstarší hvězdu je považována SMSS J031300.36‑‑670839.3, která je od Země vzdálena šest tisíc světelných let a podle odhadů australských vědců mohla vzniknout zhruba před 13,7 miliardami let.

Rotterdam je s 610 000 obyvateli druhé největší nizozemské město. Jedná se také o největší evropský přístav. Do roku 2004, kdy ho předstihla Šanghaj, byl Rotterdam dokonce největším přístavem na světě. V kontextu Nizozemska je ale také největším producentem skleníkových plynů, zejména pak oxidu uhličitého – ročně se ve městě na jednoho obyvatele vyprodukuje více CO₂ než v Šanghaji a Londýně dohromady. Celkově se Rotterdam podílí na nizozemské produkci CO₂ přibližně 16 procenty.

Změnit se to snaží současný starosta města Ahmed Aboutaleb. Ve spolupráci s urbanisty a ekology radnice postupně realizuje nejrůznější zelené projekty. Od roku 2013 například běží projekt využití zbytkového tepla z přístavu pro vytápění, díky kterému se má snížit městská produkce CO₂ až o 175 kilotun ročně.

Nejnovějším zeleným projektem Rotterdamu jsou plovoucí stromy. Projekt navržený  Tieme Haddemanem počítá s plovoucími pontony, na kterých rostou stromy a další zeleň. Pilotní část odstartovala již v září loňského roku a kromě pohledového efektu mají plovoucí miniparčíky zlepšit kvalitu vody.