Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii IUPAC, která je nejvyšší autoritou v chemickém názvosloví, nedávno potvrdila existenci hned čtyř nových supertěžkých prvků. Prvky mají protonová čísla 113, 115, 117 a 118, a teď je už mohou zobrazovat v Mendělejevově periodické tabulce prvků.

Jejich objevy si na konto připsaly laboratoře japonského institutu RIKEN, ruský Spojený ústav jaderných výzkumů v Dubně, a americké laboratoře LLNL (Lawrence Livermore National Laboratory) a ORNL (Oak Ridge National Laboratory).

V přírodě tyto prvky neexistují. Prozatím jsme o nich vůbec nic nevěděli, jen to, na které místo periodické tabulky patří. Chemici pro ně měli provizorní jména ununtrium (Uut), ununpentium (Uup), ununseptium (Uus) a ununoctium (Uuo).

Atomy všech čtyř nových prvků jsou nestabilní a existují jen velice krátký okamžik po svém vzniku. Jejich potvrzení Mezinárodní unií IUPAC teď ale otevírá cestu k jejich platnému pojmenování a dalšímu výzkumu.

V městské zástavbě nebo v podobně náročném prostředí bývá velmi obtížné přistát a zase odstartovat. Platí to i pro vrtulníky, protože čepele rotoru jsou zranitelné. Izraelská společnost Tactical Robotics Ltd proto vyvíjí autonomní dron AirMule, který by se měl pohybovat právě v takovém prostředí. Před pár dny v Izraeli prototyp AirMule vůbec poprvé samostatně vzlétl.

AirMule je bezpilotní stroj, který může být řízený na dálku nebo létat nezávisle pomocí autonomního řídícího systému. Pohání ho dvě dmychadla a hodí se k evakuaci zraněných z bojových zón pod palbou, kde je hustá městská zástavba, lesní porost nebo něco podobného.

Jeden dron AirMule unese náklad až 500 kg, rychlostí až 185 km/h, do vzdálenosti 300 km a maximální výšky cca 5500 metrů. Jednotka 10 až 12 dronů AirMule by prý mohla zásobovat až 3 tisice bojovníků, a přitom odvážet zpět z bojové linie zraněné a padlé. Stejně dobře by se ale měly osvědčit i při rozsáhlých katastrofách.

Britská organizace Heritage Daily vyhlašuje každoročně deset nejdůležitějších archeologických objevů za uplynulý rok. V seznamu zveřejněném 28. prosince 2015 zaujal třetí příčku objev hrobky královny Chentkaus v Abúsíru, který je zásluhou Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, jenž v lokalitě vede vykopávky již několik desetiletí.

Více na: http://www.ff.cuni.cz/2015/12/cesti-egyptologove-opet-bodovali-prestiznim-odbornem-zebricku-objevu/

Přestože byla téměř každoročně těhotná, neváhala se spolu se svým chotěm vydávat na cesty po říši. Na uštěpačné poznámky o vysokých nákladech na manželčin doprovodný dvůr Ferdinand odpovídal ryze pragmaticky. „Je lepší vynakládat peníze na svou manželku, než abych je utrácel na zálety.“ V tom měla Anna nesmírné štěstí. Ferdinand dokonce odmítal i předmanželské zálety. Byl to věrný a oddaný manžel a nakonec i otec. 

Rodinný život

Anna porodila Ferdinandovi celkem patnáct děti, z nichž se pouze tři nedožily dospělého věku. Urození manželé tvořili harmonický pár a tuto harmonii přenesli i do výchovy. Anna byla velmi skromná žena. Přestože nádherně vyšívala zlatem a stříbrem a svou zručností byla vyhlášená, odívala se prostě, alespoň ve srovnání s jinými královnami. Ferdinand ji v tom podporoval. Svou energii vkládala hlavně do péče o rodinu. Místo vychovatelů tak měly jejich děti kolem sebe lásku a podporu přímo od svých rodičů. Královna kladla důraz na jazyky a vzdělanost, ale svým dětem nedala soukromé učitele a místo toho chodily do školy v Innsbrucku. Tehdejší letopisci se nezapomněli udivovat této harmonii a Anna s Ferdinandem byli dáváni za vzor příkladného panovnického života.

TIP: Nevěrnice Anna: Krále Vladislava podváděla se dvěma muži zároveň

Královna, která vždy stála za svým mužem, opustila tento svět v těžkých dobách prvního stavovského povstání. Zemřela 27. ledna 1547 po porodu dcera Johany. Tělo uložili do její milované Svatovítské katedrály, kde se k ní roku 1564 přidal i její manžel. Těsně před smrtí si nechal přinést její portrét, ale políbit už ho nestihl.

Rok 2015 byl, co se týče letů do vesmíru, opět mimořádně bohatý. Celkem se do vesmíru vydalo 87 raket, přičemž pouze 5 misí skončilo úplným, nebo částečným nezdarem. Více raket odstartovalo v historii dobývání vesmíru jen v roce 2014 - 92 starty, z toho 4 neúspěšné. Kromě raket, které překonaly hranici vesmíru, úspěšně odstartovalo ze Země také 18 suborbitálních letů.

Nejčastějším startovacím místem je s 18 starty kazachstánský Bajkonur, následovaný floridským mysem Canaveral se 17 starty a 11 raket odstartovalo také z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně.

Nejvytěžovanějším nosičem se stal čínský Long March s 19 starty, následovaný ruským Sojuzem s 17 starty a Atlasem s 9 starty.

Statistice zemí kraluje Rusko s 27 starty (z toho 3 skončily neúspěchem), následované Čínou 19 (0) a Spojenými státy 20 (2 neúspěšné). Evropa zaznamenala v loňském roce 9 úspěšných startů, Indie 5, Japonsko 4, Ukrajina 2 a Írán jeden úspěšný start.

86 rocket launches of 2015 [updated] from StartyRakiet.pl on Vimeo.

Jak vměstnat známý vesmír do jediného obrazu? Pablo Carlos Budassi si vzal na pomoc logaritmické mapy vesmíru sestavené na Princetonské univerzitě a snímky NASA a vytvořil z nich úžasný obraz doposud známého vesmíru.

Slunce v něm umístil do samého středu vesmíru, přidal Zemi a další planety naší soustavy a pokračoval dál - Kuiperovým pásem, přes Oortův oblak, nejbližší hvězdu Alfa Centauri a dál k Mléčné dráze s logaritmickými spirálami ramen Persea, přes blízkou Galaxii v Andromedě a další okolní galaxie, až po reliktní záření – nejstarší pozůstatek po velkém třesku.

A jak vlastně nápad sestavit obraz známého vesmíru vzniknul? Carlos Budassi prostě jen přemýšlel nad originálním dárkem pro svého syna k narozeninám. Ano, geniální věci často vznikají náhodou.

Originální obraz v plném rozlišení je k vidění například na Wikipedii.

Demokratický svět jej považuje za diktátora a masového vraha, Číňané jej milují. Podle průzkumů veřejného mínění z roku 2013 si 85 % Číňanů myslí, že Maovy zásluhy převažují nad jeho chybami. Čtyřicet let po smrti tohoto Velkého kormidelníka, jak zní jedna z přezdívek Mao Ce-tunga, vyrostla v okrese Tchung-sü, v provincii Che-nan, jeho 37 metrů vysoká pozlacená socha. Místní si od nové monstrózní stavby slibují, že přinese příliv turistů.

Provincie Che-nan přitom patřila k nepostiženějším oblastem hladomoru, děsivého následku kolektivizace zemědělství označované jako „velký skok kupředu“. Plán, jehož hlavním projektantem byl právě Mao, se opíral o klamné informace o agrárních výnosech a stavěl na zcela devastujících rozhodnutích, kvůli nimž se úrodné čajové plantáže měnily v rýžová pole. Podle některých odhadů zemřelo na následky hladomoru mezi roky 1959 a 1962 až 40 milionů obyvatel země.

Dlouhodobý plán Evropské vesmírné agentury vybudovat na Měsíci stálou základnu je zase o něco konkrétnější. Na nedávné konferenci, která se konala v Nizozemsku, a které se zúčastnilo přes 200 vědců z celého světa, zástupci ESA potvrdili, že by výstavba mohla začít do roku 2030.

Základnu si vytiskneme

Aktuální plány základny počítají s dopravou centrální nafukovací stanice. Navazující části základny by poté vznikly pomocí 3D tisku, přičemž hlavním stavebním materiálem by byl měsíční regolit.

Odhady naznačují, že dostatečně pevný materiál by bylo možné vytvořit v poměru 90% měsíčního prachu a 10% pozemských pojiv. Ve hře je i varianta počítající s využitím slunečního záření k roztavení měsíčního regolitu. ESA má již k dispozici výsledky prvních testů, které naznačují, že je regolit možné tímto způsobem zpracovávat. V simulovaném prostředí vědci použili sopečný čedičový prach z italské sopky a podařilo se jim zpracovat více než 1,5 tuny stavebního materiálu.

TIP: Proč se vrátit a kolonizovat Měsíc? Zejména kvůli získávání energie

Pokud jde o lokalitu, ESA preferuje oblast v okolí jižního pólu Měsíce, pravděpodobně při okraji kráteru Shackleton. Termín výstavby evropské základny na Měsíci souzní i s plány Ruska, které by rádo s výstavbou své základny započalo o rok dříve – v roce 2029.

Keramika je na zpracování náročnější, nežli polymery nebo kovy. Inženýři společnosti HRL Laboratories vyvinuli speciální pryskyřici, která může být vytištěna na 3D tiskárně do prakticky libovolného tvaru.

Vytištěná pryskyřice může být vypálena, čímž se z ní stane pevná a odolná keramika. Výsledný materiál odolává extrémním teplotám přes 1 700 stupňů Celsia a je asi 10× pevnější než jiné srovnatelné materiály.

Nový výrobní proces i materiál mohou být využity v mnoha různých aplikacích, od velkých dílů tryskových motorů a nadzvukových strojů, až po komplikované součástky mikroelektromechanických systémů.

Za vlády moskevského velkoknížete a prvního ruského cara Ivana Hrozného (1547-1584) se v Rusku odehrávalo mnoho reforem a také represí. Pořádné zásoby zbraní, zbroje a výstroje byly v té době nutností.

Právě z doby vlády Ivana Hrozného pochází nedávný nález úkrytu se značným množstvím vojenského materiálu, k němuž došlo ve městě Zvenigorodu, nedaleko Moskvy. V objeveném arzenálu jsou k vidění helmice, šavle, šípy, a dokonce i stany a kotlíky pro tábořící vojenské oddíly.

Odkryté zásoby pravděpodobně patřily jednomu z vysoce postavených důstojníků armády Ivana Hrozného. Jak se zdá, šlechtici měli v té době připraveny podobné arzenály k okamžitému použití. Nikdy nevěděli, kdy by se jim mohly hodit.