Jižní Amerika

Pohledy na štíty Aysénu vyniknou v kombinaci s pestrostí místní flóry

Nad observatoří ESO La Silla v Chile se velkolepě zjevují gigantické oblasti zářícího vodíku HII. Vlevo od středu snímku se rozkládá komplex mlhovin v Orionu (oproti tomu, jak jej známe na severní polokouli, je vzhůru nohama). Vpravo pak přitahuje pozornost velká mlhovina Gum 12. (foto: © Petr Horálek)

Chrám masek je nejmenším ze tří objevených předkolumbovských chrámů v Lamanai (další dva jsou Jaguáří chrám a Vysoký chrám). Uvnitř chrámu se nachází hrobka, která uchovává ostatky neznámého muže pochovaného se šperky z nefritu a mušlí. (foto: Shutterstock)

V centru Tikalu stojí chrám Jaguára. Dnes město představuje jeden z hlavních zdrojů poznání o mayské civilizaci. (foto: Shutterstock)

Na mnoha snímcích Duhové hory můžete vidět nereálné barvy, které jsou výsledkem masivní barevné saturace. Tato fotografie je jen mírně upravený záběr pořízený za hezkého počasí. (foto: Shutterstock)

Hříva na krku odlišuje tapíra jihoamerického (Tapirus terrestris) od ostatních druhů tapírů. (foto: Shutterstock)

I když o potravě uakari neblinských nemáme spolehlivé údaje, z našich pozorování vychází jako výluční vegetariáni požírající různé plody a bobule.

Mumie muže z muzea v Marburgu nese stopy po úderu do hlavy a bodnutí do zad. (foto: Anna-Maria Begerock, CC BY 4.0)

Pachacuti, tvůrce velkolepé říše Tawantinsuyu, na anonymní malbě cuzské školy ze 17. století (foto: Wikimedia Commons, CC0 + Wikimedia Commons, Emmanuel Dyan, CC BY 2.0)

Rybák inka (Larosterna inca) je nejen elegantní, ale také výborný letecký akrobat. Tito ptáci loví ryby většinou v hejnech. (foto: Vladislav T. Jiroušek (se souhlasem k publikování)

Synonymum zápachu

Mezi menšími savci lze najít množství strategií, které jim slouží k ochraně zdraví a života. Pokud nejsou dost silní, nemají pevnou tuhou kůži, ostré bodliny nebo nejsou schopni rychlého běhu či využití úkrytu, zbývá jim už málo možností, jak se efektivně ubránit. Účinný defenzivní mechanismus se vyvinul u skunků pruhovaných (Mephitis mephitis), kteří jsou vybavení nesmírně páchnoucí tekutinou umístěnou ve žlázách pod ocasem a v případě ohrožení ji dokážou rozprášit do vzdálenosti kolem tří metrů. Skunkové s tekutinou neplýtvají a používají ji pouze v případě nejnutnější potřeby.

Skunkové svůj účinný „sprej“ nechávají až jako poslední možnost. Na potenciálního nepřítele či predátora nejdříve vrčí, napřimují srst nebo se staví do obranné pozice a třesou ocasem. Teprve, když nic z toho nepomáhá, vystříknou na něj svoji páchnoucí tekutinu. Ta není zdraví nebezpečná, ale její pach je natolik intenzivní, že postižený tvor na skunka hodně dlouho nezapomene. (foto: Shutterstock)

Skalňák andský je národním ptákem Peru. Tok je pro samce tohoto druhu tak náročný, že se nijak nepodílí na výchově potomstva. Všechnu energii totiž spotřebují na získání partnerky. (foto: Wikimedia Commons, Ricardo Sánchez, CC BY 2.0)

Samostatné skupinky i jednotliví ptáci se nad hladinou kanálu postupně spojí do jednoho maxihejna. Kontrast rudé barvy ibisů s večerními mangrovy vynikne zvlášť po západu slunce.

Střední Amerika

Asi nejobvyklejší (resp. nejsnáze množitelná a dostatečně barevná) rybka začátečníků je „paví očko“, „mečovka“ nebo „plata“. Právě ve středoamerických vodách žijí rozličné druhy snadno živorodých rybek, z nichž akvaristé vyšlechtili desítky či stovky barevných i tvarových variant. 

Paví očko, gupka, čili živorodka duhová (Poecilia reticulata) žije ve sladké i brakické vodě a nejen díky tomu je velmi tolerantní ke kvalitě vody v akváriu. (foto: Shutterstock)

Centrum města je naleštěné, ale běžné ulice jasně ukazují, že Bolívie nepatří mezi bohaté země. (foto: Shutterstock)