06. 03. 2023Ara arakanga (Ara macao) je doma na jihu Mexika a ve Střední a Jižní Americe až po severovýchodní Argentinu. Žije vysoko ve větvích stromů deštného lesa a jde o jednoho z nejběžnějších papoušků Amazonie. Tento druh je v dospělosti přibližně 80 cm dlouhý, přičemž ocas představuje třetinu až polovinu celkové velikosti.
Ohňová země je nejjižnějším obydleným územím na planetě. Nikoliv náhodou se jí přezdívá „konec světa“ – dál už leží jen nehostinná Antarktida. Drsné větrné klima, jež může přinést i sníh během léta, statečně snáší pouze hrstka stálých obyvatel. Díky tomu však zůstala tamní příroda takřka nedotčená a její divokost vyráží dech
Kolumbie je podle dostupných údajů největším světovým producentem kokainu. Ovládá možná až 80 % světového kokainového trhu, je jedním z největších pěstitelů marihuany a etabluje se i na poli nových chemických narkotik
04. 07. 2022Skalňák andský je národním ptákem Peru. Tok je pro samce tohoto druhu tak náročný, že se nijak nepodílí na výchově potomstva. Všechnu energii totiž spotřebují na získání partnerky. (foto: Wikimedia Commons, Ricardo Sánchez, CC BY 2.0)
11. 06. 2022Samostatné skupinky i jednotliví ptáci se nad hladinou kanálu postupně spojí do jednoho maxihejna. Kontrast rudé barvy ibisů s večerními mangrovy vynikne zvlášť po západu slunce.
28. 05. 2022Střední Amerika
Asi nejobvyklejší (resp. nejsnáze množitelná a dostatečně barevná) rybka začátečníků je „paví očko“, „mečovka“ nebo „plata“. Právě ve středoamerických vodách žijí rozličné druhy snadno živorodých rybek, z nichž akvaristé vyšlechtili desítky či stovky barevných i tvarových variant.
Paví očko, gupka, čili živorodka duhová (Poecilia reticulata) žije ve sladké i brakické vodě a nejen díky tomu je velmi tolerantní ke kvalitě vody v akváriu. (foto: Shutterstock)
15. 05. 2022Centrum města je naleštěné, ale běžné ulice jasně ukazují, že Bolívie nepatří mezi bohaté země. (foto: Shutterstock)
14. 05. 2022Pes pralesní (Speothos venaticus) žije v takzvané neotropické oblasti (v zásadě Střední a Jižní Amerika), konkrétně od Panamy po severní hranice Argentiny.
02. 05. 2022Cenoty byly dobře známé už starověkým Mayům, pro něž byly zdrojem plodnosti a života, vstupní bránou do podsvětí a sídlem boha deště Chaka.
18. 04. 2022Psi pampoví dorůstají hmotnosti 4,2 až 6,5 kilogramů a průměrné délky 60 cm. Samečci jsou asi o 10 % těžší než samičky. V zajetí se dožívají věku kolem 13 let.
01. 04. 2022Kaňon Guartelá se nachází mezi obcemi Castra a Tibagi, asi 200 kilometrů severozápadně od metropole Curitiba, která je hlavním městem brazilského státu Paraná.
12. 03. 2022Puma středoamerická (Puma concolor) a její mládě v národním parku Corcovado
07. 03. 2022Zrozeni k běhu
Mara stepní (Dolichotis patagonum) je po kapybaře (Hydrochoerus hydrochaeris) druhým největším zástupcem čeledi morčatovitých (Caviidae). Podle jedné z provedených studií byla průměrná váha samců 7,73 kilogramů a samic 8,44 kilogramu. Těžko říct, o jak spolehlivé údaje se jedná, protože většinou se uvádí, že samci jsou větší než jejich družky.
Kromě velikosti lze mary jednoznačně poznat podle dlouhých uší (Dolichotis doslova znamená „dlouhé ucho“), jimiž připomínají zajíce, a krátkého, téměř neosrstěného ocasu. Podobně jako kopytnatci mají mary prodloužené nártní kůstky zadních nohou, což jim umožňuje rychlý a efektivní běh. Dlouhé jsou i přední nohy, což tato zvířata výrazně odlišuje od jiných hlodavců. Prsty předních i zadních nohou (na předních nohou jsou čtyři, na zadních tři) jsou zakončeny drápy podobnými malým kopýtkům.
05. 03. 2022Jedna z mých nejoblíbenějších fotografií jaguára, která nejen zachycuje samotné zvíře, ale i jeho přirozené prostředí.
04. 03. 2022Pohled z vrcholu Morro da Igreja ukazuje pověstnou formaci nazvanou Pedra Furada, tedy Děravá skála, vytvořenou erozí větru a deště
24. 01. 2022Páry titiů červených spolu zůstávají mnoho let a samečci jsou intenzivně zapojeni do výchovy mláďat. Otcové své malé potomky stále nosí a matkám je dávají pouze ke kojení. Samečci se s mláďaty také častěji než matky dělí o potravu.
22. 01. 2022Bez vody ani ránu
Kapybary (Hydrochoerus hydrochaeris) patří mezi savce žijící (podobně jako například hroši) částečně vodním životem. Proto je můžete vidět především v regionech, kde je snadný přístup k vodě: jejich oblíbeným místem jsou zatopené lučiny, okraje močálů a nížinné lesy, kde je dobrá pastva a po celý rok dostatek vláhy. Daří se jim u vodních nádrží a v okolí řek.
Vyskytují se ovšem i v suchých lesích, křovinatých podrostech a na loukách. Jsou pěstovány na farmách nejen ve své domovině a uprchlíci z těchto chovů se zabydlují v oblastech bohatých na vodu po celém světě. Například na Floridě jsou volně se pohybující kapybary běžně vídány a roku 2011 byla kapybara viděna v Kalifornii.
Často zůstávají skryty ve vodě, přičemž nad hladinu jim čouhají jen nozdry a oči. Pod vodu se dokážou ponořit i úplně a vydrží bez nadechnutí až pět minut. Přední nohy kapybar jsou o něco kratší než zadní a mezi prsty mají tato zvířata menší plovací blánu. Tato danost společně s umístěním očí, nozder a uší ve vrchní části hlavy je předurčuje k bezproblémovému přebývání ve vodě.
