Během vlády Ludvíka XIV. kvetla v Paříži živnost kartářkám, čarodějnicím i obchodníkům s jedy. Prodávala se zde dokonce speciální směs zvaná „prášek dědiců“.
Každý čin šamana byl napodobováním něčeho, co už udělal nějaký hrdina z mýtů před ním. Rozdělání ohně, vyvržení zvěře, sex, a dokonce i chození na záchod mělo svůj pravzor.
Bubnování a přechod do transu pomocí rytmu je dalším z typických znaků šamanů celého světa. Ústřední bod šamanismu ale představuje jeho sepětí s přírodou.