makro

Chvostoskoci (Collembola) jsou řádem šestinohých bezobratlých živočichů, kteří v širším smyslu patří mezi hmyz. Žijí v půdě nebo na jejím povrchu, někdy však i na vodní hladině či na okrajích ledovců. Už podle tohoto výčtu je zřejmé, že jde o velmi odolnou a přizpůsobivou skupinu.

Hlava mravenčího vojáka zachycená elektronovým mikroskopem (SEM). Na snímku je vlevo vidět jedno ze složených očí a pod rozšířenou hlavou jsou patrné čelisti. (foto: Profimedia)

Srílanská skákavka druhu Plexippus petersi. Na snímku je zachycena samice plná vajíček.

Kokolitky zachycené rastrovacím elektronovým mikroskopem (SEM).

Drobněnka zachycená elektronovým mikroskopem při kladení na vajíčko můry z rodu černopásek (Heliothis). Na snímku jsou dobře patrná drobná křídla pokrytá chloupky. Velmi výrazné jsou oči, které tvoří nejširší část těla drobněnek.

Nejčastějším úlovkem ploštic byli drobní zástupci čeledi Byrrhidae. Tito brouci mají velmi tvrdé krovky a je neuvěřitelné, jak snadno je ploštice probodnou. 

Červeně vybarvené chloupky vylučují olej, žlutými oválky průduchů list dýchá.

Na snímku z elektronového mikroskopu je dravý druh želvušky Paramacrobiotus craterlaki, který se živí hlísty a vířníky. Vzorek mechu, v němž byla tato želvuška objevena, pochází z jezera Naivasha v Keni

Snímek z elektronového mikroskopu je kolorovaný, takovéto barvy mšice ve skutečnosti pochopitelně nemá.

Rod Pyrrosia má jazykovité, kožovité nedělené listy. Patří do čeledi osladičovitých (Polypodiacea). Popsáno je kolem 60 druhů ve východní Asii, Africe, Austrálii, na Madagaskaru a Novém Zélandu. Spodní strana listu je hustě porostlá hvězdicovitými chlupy, které mají charakteristický tvar. Na snímku hvězdicovité chlupy druhu Pyrrosia lingua.

Článkované tělo tasemnic zvané strobila bývá uvnitř střeva definitivních hostitelů přichyceno pomocí hlavičky (skolexu), která je u různých skupin tasemnic k tomuto účelu specificky přizpůsobena svým tvarem, případně je ještě navíc vybavena různou kombinací přísavek, štěrbin nebo vychlípitelných chobůtků s háčky. Tyto skolexy jsou obrovsky rozmanité, a to včetně zástupců, s nimiž se můžeme setkat i v naší přírodě. Skenovací elektronový mikroskop, kolorováno.

Životodárná spirála

Na snímku je průřez stočeným listem lilie pořízený rastrovacím elektronovým mikroskopem (SEM). Barvy jsou přidány dodatečně, protože metodou SEM lze primárně získat pouze černobílý obraz. Uvnitř listu jsou patrné pravoúhlé struktury rostlinných buněk. Právě ty obsahují chlorofyl, zelené barvivo, které je zásadním prvkem fotosyntézy – přeměny slunečního svitu na energii.

Houba do miniaturního košíku

Jemné štětkovité útvary této mikroskopické houby rostou v chodbičkách podkorního hmyzu. Na vrcholku štětky (svazku srostlých konidioforů) se vytvářejí spousty drobných spor, které se snadno nalepí na těla dalších prolézajících kůrovců a jsou tak přenášeny zase o kousek dál, kde mohou osídlit dosud neobsazenou niku. Mikroskop Olympus BX51, kamera Olympus DP72, preparát v Melzerově činidle, zvětšení 160×, ZPS16. (autorka: Alena Kubátová)

Predátor s jedovatým skusem

Stonožka škvorová (Lithobius forficatus) je aktivním lovcem, jenž svoji oběť zabíjí pomocí jedovatých čelistí – vlastně jde o přeměněné přední končetiny. Tento druh stonožky je 20–35 mm dlouhý a má 15 párů nohou.

Všudypřítomné vodní víly

Vodní blechy jsou zástupci řádu bezobratlých. Latinské jméno jednoho z nejznámějších rodů, jimž se česky říká hrotnatky zní Daphnia. Tito planktonní korýši se vyskytují téměř ve všech nádržích stálé vody. Nalezeny byly dokonce i v kalužkách, které v deštných pralesích vznikají po dešti v rozsochách velkých stromů. Zatímco v jezerech a rybnících je jich velké množství, v rychlé vodě nemají šanci se udržet. Žijí většinou při hladině, ale na útěku před predátory se potápějí i do větších hloubek. K povrchu se vždy vracejí v noci, aby se najedly. Jsou jen asi 3 mm velké.