makro

Životodárná spirála

Na snímku je průřez stočeným listem lilie pořízený rastrovacím elektronovým mikroskopem (SEM). Barvy jsou přidány dodatečně, protože metodou SEM lze primárně získat pouze černobílý obraz. Uvnitř listu jsou patrné pravoúhlé struktury rostlinných buněk. Právě ty obsahují chlorofyl, zelené barvivo, které je zásadním prvkem fotosyntézy – přeměny slunečního svitu na energii.

Houba do miniaturního košíku

Jemné štětkovité útvary této mikroskopické houby rostou v chodbičkách podkorního hmyzu. Na vrcholku štětky (svazku srostlých konidioforů) se vytvářejí spousty drobných spor, které se snadno nalepí na těla dalších prolézajících kůrovců a jsou tak přenášeny zase o kousek dál, kde mohou osídlit dosud neobsazenou niku. Mikroskop Olympus BX51, kamera Olympus DP72, preparát v Melzerově činidle, zvětšení 160×, ZPS16. (autorka: Alena Kubátová)

Predátor s jedovatým skusem

Stonožka škvorová (Lithobius forficatus) je aktivním lovcem, jenž svoji oběť zabíjí pomocí jedovatých čelistí – vlastně jde o přeměněné přední končetiny. Tento druh stonožky je 20–35 mm dlouhý a má 15 párů nohou.

Všudypřítomné vodní víly

Vodní blechy jsou zástupci řádu bezobratlých. Latinské jméno jednoho z nejznámějších rodů, jimž se česky říká hrotnatky zní Daphnia. Tito planktonní korýši se vyskytují téměř ve všech nádržích stálé vody. Nalezeny byly dokonce i v kalužkách, které v deštných pralesích vznikají po dešti v rozsochách velkých stromů. Zatímco v jezerech a rybnících je jich velké množství, v rychlé vodě nemají šanci se udržet. Žijí většinou při hladině, ale na útěku před predátory se potápějí i do větších hloubek. K povrchu se vždy vracejí v noci, aby se najedly. Jsou jen asi 3 mm velké.

Hadice na mořské houbě

Hadice (Ophiuroidea) patří mezi ostnokožce (Echinodermata). Tito mořští živočichové se živí detritem a nejčastěji mají velikost kolem tří centimetrů. Existují ovšem i druhy dorůstající až 60 cm. Sexuálně dospívají ve dvou letech života a dožívají se pěti let. Můžete na ně narazit ve všech mořích světa až do hloubek šesti kilometrů. Některé druhy dokáží tolerovat i brakickou vodu. Stejně jako příbuzné hvězdice mají úžasnou schopnost regenerace.

Když chumelí výtrusy

Díky světelnému zdroji umístěnému za plodnicí této štítovky (Pluteus) je vidět rozmnožovací potenciál hub – tisíce nebo snad stotisíce výtrusů.

Krajka

Pestrobarevná zrna olivínu korodovaná po okrajích a žilkami. Ve středu výbrusu zrno plagioklasu s charakteristickou laminací. Pozorováno při zkřížených nikolech v optickém mikroskopu.

Nažka pocházející z rozšířené trvalky – hlaváče fialového (Scabiosa columbaria). Snímek slouží zároveň jako srovnání dvou metod mikroskopie. Nalevo je obrázek ze světelného mikroskopu, který je ve skutečných barvách a působí „živěji“, napravo je dobarvený snímek z elektronového mikroskopu, který na rozdíl od prvního poskytuje větší množství detailů a hloubku ostrosti. (Autor: Viktor Sýkora)

Čtyři opičky

Cévní svazky na příčném řezu oddenkem rákosu (Phragmites communis). Velké kulaté otvory jsou cévy xylemu, kterými je rostlinou rozváděna voda a minerální látky z kořenů vzhůru do zbytku rostliny. Zeleně fluoreskuje floem – velké zelené buňky jsou sítkovice, kterými proudí cukry, jež vznikly při fotosyntéze v listech, malé jsou průvodní buňky, které sítkovice vyživují a zajišťují většinu jejich metabolické aktivity.

<p>Kvůli vysoké koncentraci vzdušné síry se nedoporučuje vydávat se k jezeru Kawah Ijen bez plynové masky.</p>

<p>Nejvyšší povolená rychlost v Seikanu je 140 km/h, přesto ho využívají i světoznámé šinkanseny, jež mají asi dvojnásobné povolené maximum.</p>

<p>Přestože je město v podstatě mrtvé, reprezentuje ho&nbsp;fotbalový tým, který hraje nejvyšší ázerbájdžánskou ligu.</p>