Amazonie je tropickým rájem. Tento ráj ale už dlouhá desetiletí bojuje s dramatickým odlesňováním. Teď se zdá, že by se situace konečně mohla obrátit k lepšímu.

Odborníci, aktivisté i místní úřady spouštějí v Amazonii největší projekt se zalesňováním, jaký se kdy uskutečnil. Během následujících let by se měly vysazovat vybrané druhy místních dřevin, na ploše o celkové rozloze 30 tisíc hektarů. Do roku 2023 má být takto vysazeno zhruba 73 milionů stromů.

TIP: Překvapení: Amazonskou divočinu ve skutečnosti tvoří pěstované stromy

Tento velkolepý projekt má přispět k naplnění závazku, který vyplývá z Pařížské dohody z roku 2015. Podle tohoto závazku by mělo být na celé planetě do roku 2030 opětovně zalesněno 12 milionů hektarů.

V rámci studie „Sustainable Cities Mobility Index 2017“ srovnávali experti společnosti Arcadis celosvětové dopravní koncepty 100 mezinárodních metropolí. Kromě mladých asijských měst bodovala i historická hlavní města Evropy. Praha se v celkovém pořadí umístila na velmi lichotivém pátém místě.

Výzkum, který pro Arcadis vypracovalo Centrum pro ekonomický a obchodní výzkum (CEBR) se zaměřil na tři nejvýznamnější hlediska: ekonomické, ekologické a sociální. První místo s nejlepším průměrem přes 65 % obsadil Hongkong, na dalších příčkách se před Prahou objevila ještě Paříž, Curych a Soul. Těsně za českou metropolí se umístila Vídeň a Londýn, zatímco New York byl mezi stovkou měst až na 23. místě a Řím dokonce až na čtyřicátém.

Sustainable Cities Mobility Index 2017

V ekonomické kategorií se Praha umístila na druhém místě za švýcarským Curychem. O poznání hůře si vedla v kategorii ekologické udržitelnosti, kde obsadila česká metropole až 23. místo. Výsledek je podle autorů studie dán pomalejším vývojem směrem k větší elektro-mobilitě na trhu osobních automobilů, než je tomu v jiných evropských metropolích. V loňském roce připadlo z nově přihlášených osobních automobilů pouze 0,08 % na elektromobily. V Německu to bylo jen za první pololetí roku 1,3 %.

TIP: Koně, pára, elektřina: Těžké počátky městské hromadné dopravy v Praze

V kategorii Lidé, v rámci které autoři posuzovali spolehlivost, dostupnost a pokrytí veřejné dopravy, se Praha umístila na 13. místě, před Rotterdamem, Frankfurtem nebo třeba Kodaní a Vídní.

Pražská veřejná doprava patří k nejlepším v Evropě. Oplývá hustou sítí různých dopravních prostředků včetně dvou lanovek. Stejně jako Vídeň, Dublin, Řím a Curych nabízí hlavní město České republiky dobrý přístup k veřejnému dopravnímu systému. Vzhledem k ekonomickým možnostem jsou příznivé i ceny jízdného.

Třiačtyřicetiletý kouzelník a iluzionista Russel Fox vytvořil nový světový rekord v chůzi po rozbitém skle. Během 29 hodin dokázal Fox urazit vzdálenost 32 kilometrů. O dva kilometry tak překonal dosavadní rekord Nigela Jardineho z Leedsu z roku 2009.

Foxova exhibice se uskutečnila v nákupním centru v Kapském městě a cílem byl nejen zápis do Guinessovy knihy rekordů – šlo především o získání peněz pro nemocné děti. Sám Russel Fox v dětství trpěl epilepsií, ADHD, Tourettovým syndromem a dyslexií a byl hodnocen jako nevzdělatelné dítě.

Během exhibice se podařilo shromáždit přes půl milionu randů (v přepočtu zhruba 780 tisíc korun), které poputují na účet neziskové organizace Nosh For Josh. Ta pomáhá financovat léčbu dětem trpícím autismem, fetálním alkoholovým syndromem a svalovou dystrofií.

V současné době existuje hned několik projektů raketoplánů, či kosmoletů, které by mohly opakovaně létat na oběžnou dráhu a vozit tam pasažéry i materiál. Mezi těmito projekty se stále častěji mluví o Číně.

Podle nedávných informací čínské státní zpravodajské agentury Sin-chua připravuje Čína na rok 2020 start podle všeho tajného raketoplánu. Čínští odborníci tvrdí, že tento raketoplán bude startovat k letu na oběžnou dráhu jako letadlo, což by bylo samozřejmě jednodušší a levnější než v případě startu rakety.

Uspěje čínský pokus s raketoplánem?

Zatím není o čínském raketoplánu známo nic bližšího. Faktem je, že doposud nikdo s takovou technologií nepřišel. Americké raketoplány Space Shuttle i nedokončený sovětský raketoplán Buran potřebovaly ke svému letu na oběžnou dráhu raketu. Snad právě Čína uspěje tam, kde se to zatím nikomu nepovedlo.

TIP: S raketoplánem Dream Chaser poletí do vesmíru experimenty zemí OSN

Na raketoplánech, které by vzlétaly jako letadlo, dnes také pracují soukromé společnosti. Například XCOR připravuje raketoplán Lynx, v současnosti ale čelí problémům s financováním. Asi nejvíce ambiciózní projekt tohoto typu je raketoplán Skylon společnosti REL, který by měl být poháněný revolučními hybridními motory SABRE.

Fénix 3 nyní seženete v akci i s topografickou mapou pro použití v programu Basecamp za 7 990 Kč (oficiální cena Garminu je 8 490 Kč) a Fénix 3 HR pak za 9 490 Kč, resp. za 9 990 Kč. Mapa je určena ale jen pro plánování cest, neznamená to, že si ji můžete nahrát do hodinek. Tam se pak jen přenese vytvořená trasa, podle které se můžete nechat navigovat. 

Celý článek

Práce na dálku, neboli „homeworking“, „homeoffice“ či „teleworking“, zdánlivě přináší řadu výhod – zaměstnanec si například ušetří dojíždění nebo pobyt v otevřené kanceláři s mnoha kolegy. Výsledky studie Organizace spojených národů ovšem nedávno ukázaly, že tento způsob plnění úkolů neznamená jen samá pozitiva. 

TIP: Jaká je optimální délka pracovní doby?

Do svého dlouhodobého výzkumu zahrnula OSN zaměstnance pracující na dálku z 15 zemí a rozdělila je do tří skupin: na ty, kteří pracují z domu pravidelně, na „vysoce mobilní“ jedince, kteří působí na různých místech mimo firmu, a na ty, kdo střídají kancelář a domov. U všech zmíněných skupin se přitom v porovnání s běžnými pracovníky projevila vyšší hladina stresu a záchvaty nespavosti. Například 40 % vysoce mobilních pracovníků uvedlo, že jsou ve stresu, zatímco u lidí ze stálých kanceláří šlo „jen“ o 25 %. U stejné skupiny pak vědci zaznamenali i vyšší nespavost v porovnání s kolegy: 42 % oproti 29 %. 

Podle závěrů studie je práce na dálku víc stresující, protože představuje riziko „delší pracovní doby, větší intenzity vykonávané činnosti a narušení vztahu zaměstnání–domov“. Negativní důsledky pak ze všech tří skupin nejvíc ohrožují právě vysoce mobilní zaměstnance. 

V současné době jsme svědky pokroku v mnoha oblastech medicíny. Navzdory tomu ale zůstávají závažným problémem těžké popáleniny. Nejsou zase takovou vzácností a jejich léčba je stále velmi problematická. I když se popáleniny hojí, tak se mohou objevit infekce, v nejhorším případě s rezistentními bakteriemi.

Britští vědci nedávno zjistili, že by řešením nemusela být sofistikovaná a komplikovaná léčba, ale něco překvapivě jednoduchého. Vitamín D. K tomuto závěru došli, když po dobu jednoho roku sledovali celkem 38 pacientů, jimž se hojily těžké popáleniny.

TIP: Mocná síla? Vitamín C pomáhá bojovat proti rakovinám krve

Ukázalo se, že pacientům, kteří měli v krvi vyšší hladinu vitamínu D, se popáleniny hojily po všech stránkách lépe. Pacienti s nižší hladinou vitamínu D byli více ohrožováni nebezpečnými infekcemi, více umírali a jejich popáleniny se hojily pomaleji. Vše nasvědčuje tomu, že by se vitamín D měl stát základní součástí léčby popálenin.

V řecké mytologii je Kronos podle Pelasgického mýtu o stvoření světa syn Eurynomé a hada Ofióna. Podle Homérského mýtu zase byl nejmladším synem řeckých bohů Urana a Gaie. Oba příběhy ale mají jedno společné – titán Kronos neváhal prolít krev svých nejbližších. 

Astronomové teď objevili vesmírného Krona - Slunci podobnou hvězdu (HD 240430), která požírá své kamenné planety. Během čtyř miliard let jich spořádal nejméně patnáct! Poměrně příznačnou se jeví i skutečnost, že Kronova sesterská hvězda Krios (HD 240429), apetitu svého bratříčka unikla – podobně jako bájný Zeus, který se tak podle pověstí vyhnul polknutí od svého otce Krona.

Po stopách nebeského dramatu

Na stopu vesmírného dramatu přivedly vědce údaje shromážděné evropskou observatoří Gaia. Její pozorování ukázala, že těkavých prvků mají Kronos a Kritos podobné množství, u Krona jsou ve výrazně vyšší míře zastoupené železo, hliník, křemík a hořčík. Vědci následně rozjeli pátrání, kde se prvky, které jsou typické pro kamenné planety na Kronu vzaly.

Vzhledem k tomu, že jsou obě hvězdy podobně staré, je vysoce nepravděpodobné, že by je za rozdílem stály rozdílné podmínky v době jejich zrodu. Výpočty také nepotvrdily teorii, podle které se Kronos a Kritos setkali až v průběhu času.

TIP: Vesmírný kanibal: Obří galaxie M87 požírá své sousedy

Podle vedoucího studie, Semyeonga Oha se jako nejpravděpodobnější jeví scénář, podle kterého Kronos během 4 miliard let svého života postupně pozřel kamenné planety ve svém okolí. Údaje navíc nenasvědčují, že by mělo jít o nějakou jednotlivost – podle vědců musel Kronos pozřít nejméně patnáct planet o velikosti Země.

Přestože přesný mechanismus hvězdného požírání kamenných planet vědci neznají, přepokládají, že na počátku vesmírného dramatu mohla být návštěva jiné masivní hvězdy. Ta by svou gravitační silou mohla narušit křehkou rovnováhu planetárního systému a roztočit tak nevyhnutelnou spirálu smrti.

Přestože přesná čísla chybějí, odhaduje se, že praváků je v celosvětové populaci zhruba 90 %, leváků necelých 10 % a pouhé 1 % lidí má obě ruce stejně zručné. Zakladatel venkovské školy v indické Madhjapradéši je přesvědčený o výhodnosti obourukosti natolik, že se rozhodl naučit všechny své studenty psát oběma rukama.

Kolik rukou máš…

Inspirací k tomuto neobvyklému kroku byla podle zakladatele školy tradovaná obourukost uznávaného prvního indického prezidenta a spolutvůrce indické ústavy Rádžéndra Prasáda.

Každá hodina výuky zahrnuje i 15minutovou část, během které se studenti věnují psaní pravou i levou rukou. Nejde ale jen o psaní jako takové. Podle úrovně, jaké studenti postupně dosahují, se mění i náročnost. Postupně si tak osvojují rychlost a přesnost psaní, na vyšší úrovni jsou pak schopni psát dva dokumenty najednou, a to dokonce i v různých jazycích. Podle představitelů školy jde o velmi efektivní výuku více cizích jazyků.

TIP: Pronásledovaní albíni, zrzci, leváci i plešatí: Kde se berou smrtící pověry?

Přestože se schopnost psát dva dokumenty současně, a navíc v různých jazycích jeví jako obdivuhodná, vědci před podobným způsobem tréninku nepřímo varují. Dříve zveřejněná studie amerických vědců například ukázala, že obourucí lidé prokazatelně dosahují horších výsledků v matematice, práci s pamětí a v oblastech kde je třeba logického uvažování. Studie ze severního Finska zase naznačuje, že u obourukých dětí je vyšší riziko vzniku duševních poruch, včetně ADHD, koktavosti a výsledků ve škole.

Pro přesnost ovšem dodejme, že obě zmíněné studie pracovaly s lidmi s vrozenou obourukostí. Výsledky naučené obourukosti tak mohou být zcela odlišné.

Dějiny moderní chemické války se začaly psát 22. dubna 1915, kdy Němci u města Ypry poprvé úspěšně použili dusivý chlor. Šlo o vyvrcholení dlouhé cesty, na jejímž začátku se nacházela průmyslová revoluce a zejména bouřlivý rozvoj textilního průmyslu z konce 19. století. Právě technologie používané v textilnictví vedly k produkci chemikálií ve velkém – barviva totiž představovala základní suroviny k výrobě otravných látek.

Tabun, sarin, soman... 

Po Velké válce použili podle všeho plyn Britové při potlačování povstání v pákistánském Vazírstánu a v Mezopotámii, bolševici proti povstalcům v Jaroslavli a proti kozákům na Horním Donu. Stranou nezůstali ani Italové, kteří se jej neštítili nasadit v Habeši. K chemickým zbraním sáhli i Japonci v Číně. Němcům zakazovala vývoj bojových plynů versailleská mírová smlouva. Zejména v laboratořích firmy IG Farben se bez ohledu na zákaz pilně pracovalo – výsledek se dostavil v podobě nervového plynu tabun vyvinutého roku 1935, následoval objev sarinu a somanu.

TIP: Cyklon B z Kolína: Smrtící jed se vyráběl i v Československu

Nacisté tak dostali do rukou látky, jež předčily všechny dosavadní bojové plyny a proti nimž neměli Spojenci žádnou obranu. Při útoku na Polsko se už v sestavě invazní armády nacházely i dva oddíly chemického vojska. Němci měli v roce 1939 k dispozici 300 000 dělostřeleckých granátů s bojovými látkami a 3 000 pozemních chemických min. O dva roky později už disponovali 1,5 milionem granátů a 800 000 minami.

Udušeni v katakombách 

K jedinému skutečnému nasazení bojových plynů na evropském válčišti došlo zřejmě v květnu 1942 při německém útoku na Krym. Po prolomení obranné linie se vojáci generálporučíka Dmitrije Timofejeviče Kozlova ukryli v kamenolomech a jeskyních u vesnice Adžimuškaj nedaleko Kerče. V podzemních labyrintech našlo útočiště asi 10 000 ozbrojenců a stejný počet civilistů. Němci jejich obranu dokázali zlikvidovat až v říjnu, podle sovětských pramenů se tak stalo i kvůli použití chemických zbraní.

Zemřít na následky otravy mělo 3 000–5 000 lidí. První útok plynem měl přijít v noci z 24. na 25. května. „Lidstvo celé zeměkoule, lidé všech národností! Byli jste někdy svědky takové bestiality, jaké se dopouštějí němečtí fašisté? Ne... Jejich počínání překročilo veškeré meze, začali hubit lidi plynem. Katakomby jsou plné jedovatého plynu. Ubohé děti křičí a volají své matky o pomoc,“ zapsal si do deníku poručíků Alexandr Ivanovič Trofimenko.

Němci se nařčení bránili tím, že nasadili jen dýmové granáty. Po válce podezření na užití chemických zbraní prošetřoval norimberský tribunál, nakonec ho ale odložil pro nedostatek důkazů. Ať již k útoku plynem skutečně došlo, nebo nikoli, Hitler po dobytí Krymu přikázal zvýšit tempo výroby chemických zbraní.

V tu dobu však britský ministerský předseda Winston Churchill varoval Němce v rozhlasovém vysílání. „Nevyprovokované použití otravného plynu proti našemu ruskému spojenci budeme posuzovat přesně tak, jako by byl plyn nasazen proti nám... užijeme své veliké a rostoucí letecké převahy, abychom přenesli plynovou válku do Německa proti vojenským cílům,“ pohrozil. 

Zázračné plynové zbraně?

Mnoho historiků si pokládá otázku, proč německé ozbrojené síly, které na východní frontě zábranami rozhodně netrpěly, bojové plyny nepoužily. Jako nejpravděpodobnější se jeví následující varianty: V první půli války nacisté otravné látky v poli nepotřebovali, protože ani nezapadaly do strategie blitzkriegu. Když se pak kyvadlo válečného štěstí vychýlilo ve prospěch Spojenců, Němci svoje obrovské zásoby nenasadili z obav před odvetou, zvlášť když Luftwaffe už ztratila svou převahu. Třetí hypotetický důvod má spočívat v Hitlerově zranění za první války, kdy mu po zasažení plynem hrozilo, že přijde o zrak, a po této zkušenosti nechtěl údajně plyn použít.

TIP: Chemický arzenál nacistů: Armagedon, který se nekonal

Mezi nacistickou elitou se ovšem našli jednotlivci, kteří chemickou válku nezavrhovali. Například vedoucí Deutsche Arbeitsfront a chemik Robert Ley. „Po jednání na podzim roku 1944 mě vzal Ley do svého salonního vozu. Jeho koktavý projev podtrhovalo jeho vzrušení: Máme přece ten nový plyn! Už jsem o něm slyšel! Vůdce to musí udělat. Musí to použít. Teď to musí udělat. Co jinak! Je to jeho poslední možnost! Musíte mu vysvětlit, že je nejvyšší čas,“ popsal Leyovo naléhání ministr zbrojního průmyslu Albert Speer.

Proti nasazení plynu se nestavěl ani ministr propagandy Joseph Goebbels. V tu dobu měli nacisté ve skladech 7 000 000 granátů a Luftwaffe disponovala 650 000 chemickými pumami. „Když nám pustí do vzduchu jedovaté plyny, jsme bezmocní,“ odmítl ale Hitler nasazení takové zbraně. Přesto však před Benitem Mussolinim označil tabun a sarin za zázračné zbraně, které spolu s raketami V-1 a V-2 přispějí k obratu ve válce. Ještě v únoru a v březnu 1945 se na generálských poradách probírala možnost chemické války. Rozhodně proti se postavil admirál Karl Dönitz s tím, že na konci války už takový krok postrádá smysl.

Chemické zastrašování a odveta

Chemické zbraně pilně vyvíjel i SSSR, který je chápal jako formu odvety a zastrašení. Sovětské údaje o vyprodukovaném množství se rozcházejí, informace kolísají okolo 130 000 tun za války vyrobených bojových chemických látek, přičemž největší díl putoval k dělostřelectvu. O použití plynů Rudou armádou neexistují žádné záznamy, vojsko se však připravovalo na případný mohutný protiúder. Jedno z center sovětského výzkumu bojových chemických látek fungovalo ve městě Čapajevsk, přezdívaném „město smrti“ zejména kvůli častým únikům chemikálií z místní továrny.

„Pracovat několik hodin v zamořeném prostředí, to je umění. I přes veškerou opatrnost jsem byl poprvé zasažen, i když lehce, už měsíc po nástupu. Celý měsíc jsem byl na nemocenské, pak jsem se vrátil na yperit,“ popsal jeden z pamětníků.

Přestože Spojenci nikdy nepoužili bojové látky, při jednom z incidentů mělo zemřít či utrpět zranění velké množství vojáků i civilistů. Stalo se tak na konci roku 1943 v italském Bari. Nad Spojenci obsazeným přístavem se nečekaně zjevila německá letadla a jedna z jejich pum zasáhla i loď přepravující bomby s yperitem, přichystané pro případný odvetný útok. Oficiálně sice zemřelo na otravu yperitem jen 83 lidí, mluví se ale až o tisícovce mrtvých.