Prožíváme-li delší dobu idylu, prokáže nám osud dobrodiní, když nás vystrčí na mráz. Každodenní komfort střechy nad hlavou, tekoucí teplé vody a v zimě příjemně vyhřátého domova člověka neustále hýčká a rozmazluje. Pokud je pak nečekaně po krátký čas vystaven podmínkám mimo nastavené optimum, třeba při přešlapování na vymrzlé autobusové zastávce, dostane imunitní systém ránu.

Záštita organismu

Rýma, chřipka, lehké formy nachlazení: to vše jsou ve své podstatě banality, které je alespoň teoreticky lidské tělo schopné ustát. Pokud je tedy patřičně připraveno a posíleno. Třeba zrovna pravidelným otužováním, které vyjde o poznání levněji než umělé přípravky k posílení imunity. Je třeba počítat s tím, že si nemoci do organismu bez kvalitního obranného štítu najdou cestu, i když na sobě máte čtyři vrstvy oblečení a jen vás někde trochu ofoukl průvan.

Preventivní posilování imunitního systému je zatím skutečně nejsnazším řešením. Nejde přitom jen o pravidelné sprchování se studenou vodou, ale i pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu v průběhu celého roku. Zdaleka ne každý má fyzické dispozice a chuť jít šnorchlovat mezi ledové kry. K praxi otužování a cévní gymnastiky však patří i saunování nebo řada úkonů klasické vodoléčby. Vana a sprchový kout jsou ale ve většině případů přeci jen blíž než lázně či severní pól. 

Odvaha začít

Metoda otužování je jednoduchá. Jde o to zprostředkovat tělu po krátký čas působení neoptimálních podmínek. V domácím prostředí je nejlepší volbou sprcha se studenou vodou. Je ale třeba se neunáhlit. Nemá cenu otužovat se šokově a jednorázově. Ze začátku bude jistě stačit, když si ke konci ranní hygieny dopřejete krátký pobyt ve vlažné vodě, kterou až po několika opakováních doplníte o vodu studenou.

Zatím si jen zvykáte. Po jednom nebo dvou týdnech je vhodné přestat se šetřit: studená (nikoli ledová) voda už pro váš organismus nebude představovat takové trauma. Otočte kohout, zhluboka se nadechněte a počítejte, pro začátek do padesáti. S každým dalším sprchováním si tuto osvěžující kůru o deset vteřin protáhněte. A teprve až se doberete dvou studených minut, je třeba začít pracovat i na dalších prvcích otužování.

Otužování je životní styl

Uvědomte si, jak doma topíte a jak se oblékáte. Otužování nebude mít takový efekt, pokud si přes den neustále dopřáváte tropy. Projděte také svůj jídelníček a zkuste jej vyladit zdravým směrem. Nezapomeňte na dostatek zeleniny a ovoce. Do své denní rutiny zařaďte napevno i pohybové aktivity. Vynechejte výtah a zkuste postupně zvyšovat i délku pěší trasy, kterou každý den urazíte.

Pokud do svého dne zařadíte i nějaký sport, bude to jen dobře. Otužování je totiž komplexním procesem, v rámci kterého se k výraznějšímu posílení imunity doberete změnou životního stylu. Otužovat se je možné také sluncem a vzduchem, nejen chladem. Pod sprchou pak můžete postupně přidávat další vteřiny a minuty. Přibližně u deseti minut je ale dobré zastavit.

Vůle vytrvat

Delší sprchování studenou vodou by už nic nového nepřineslo. Raději můžete vyzkoušet několik otužovacích kol v ustáleném rytmu přes den. Pokud za sebou budete mít měsíční otužovací kůru, výsledky by již měly být zřetelně patrné. Před vámi teď bude ta složitější část – osvojené návyky udržet a provádět je dále.

TIP: Kde si v zimě zaplavat: 7 nejlepších míst pro milovníky ledové vody

Otužování je nezbytné soustavně udržovat, i kratšími (3–5 minut) studenými sprchami několikrát za den, protože jinak pozitivní účinky v průběhu jednoho až dvou týdnů odezní. Zvyk na nepřízeň prostředí, který si tělo vypěstuje, může zase velice snadno ztratit. Pokud však vytrváte, bude vám pomáhat. Otužení těla samozřejmě neznamená, že už nikdy neonemocníte nachlazením. Zjistíte ale, že vůči němu budete podstatně odolnější a jeho negativní účinky odezní rychleji. 

Historie iráckého Mosulu sahá až do starověku. Dříve významné asyrské obchodní centrum, spojující Mezopotámii a Středomoří je ale v posledních letech spojováno především v souvislosti s islamistickými teroristy. Právě v Mosulu byl v červnu 2014 Abú Bakrem Bagdádím vyhlášený chalífát označovaný jako Islámský stát.

Během tří let bojů o Mosul bylo podle OSN z města vyhnáno více než 900 tisíc lidí. Z 54 městských částí je 15 silně a 23 středně poničeno. Hlavně v západní části města leží v rozvalinách celé čtvrti.

Se zajímavým plánem na obnovu zpustošeného Mosulu přišla nově společnost Vincent Callebaut Architectures. Klíčovým prvkem jejich návrhu je masové využití 3D tisku, a také recyklace materiálu z ruin města.

TIP: Apokalypsa v Mosulu: Z někdejší bašty Islámského státu zbyly jen ruiny

Pokud se tento návrh prosadí, z Mosulu by se mohlo stát futuristické město s 3D tištěnými mosty přes řeku Tigris, městskými farmami, zelení a modulární městskou zástavbou. Na mostech budou pracovat 3D tiskárny v připomínající svým tvarem pavouky. Zásobovat je materiálem pak mají bezpilotní drony.

Z planet naší soustavy krouží Merkur ke Slunci nejblíž: Obíhá kolem něj po lehce výstředné dráze ve vzdálenosti 46–70 milionů kilometrů. Blíž už žádnou stálou oběžnici nenajdeme. Přesto astronomové v minulosti vynakládali nemalé úsilí na pátrání po hypotetické planetě, jež dostala dokonce jméno: Vulkán. 

Z dat moderních slunečních družic vyplývá, že planeta větší než 100 km uvnitř dráhy Merkuru skutečně neexistuje. Nelze však vyloučit, že tam na kruhových trajektoriích najdeme menší tělesa. Někteří vědci se domnívají, že by mohlo jít dokonce o celou populaci kamenných planetek s rozměry od 100 m do 6 km – o tzv. vulkanoidy. Potvrzení, či naopak vyloučení jejich existence je pro odborníky důležité: Pomohlo by jim pochopit proces formování zejména kamenných planet z protoplanetárního disku.  

U příležitosti představení nového filmu natočeného na motivy kultovní detektivky Agathy Christie, připravila čokoládovna Godiva dárek, v podobě třímetrové repliky slavného vlaku.

TIP: Pro ženy, které mají své dny: Čokoláda s antimenstruační recepturou

Materiálem pro výrobu slavného Orient expresu byla pochopitelně čokoláda a ne jen tak obyčejná – Godiva je celosvětově známá pro své výrobky z té nejjemnější belgické čokolády. Na výrobu přes tři metry dlouhého vlaku padlo plných 60 kilogramů prémiové hořké a mléčné pochoutky. Výroba čokoládového vlaku zabrala téměř 350 hodin.

Když si výraz „duha“ nalistujete v meteorologickém slovníku, najdete jako vysvětlení jedinou strohou větu. Duha je „fotometeor, který se projevuje jako skupina soustředných barevných oblouků, jež vznikají v atmosféře lomem a vnitřním odrazem slunečního světla na vodních kapkách.“ Určitě to není vyčerpávající popis, tím spíš, že duhu můžete vidět například taky v kapkách rosy nebo ve stříkajících fontánách.

Když se lomí podvečer

Z definice je tedy jasné, že vznik duhy je v prvé řadě podmíněn slunečními paprsky, které osvětlují části dešťových kapek. Přitom se sluneční paprsky při průchodu kapkou lámou, rozkládají se, odrážejí a interferují (vzájemně se ovlivňují a prolínají).

Další podmínkou toho, abychom duhu na obloze ze země spatřili, je poloha Slunce, z nějž sluneční paprsky vycházejí. Sluneční kotouč totiž musí být níž než 42 ° nad obzorem. Což je také důvod, proč je duha v podmínkách České republiky nejčastěji pozorována pozdě odpoledne a večer, kdy už Slunce svítí nízko a duhový oblouk naopak vystupuje vysoko na oblohu.

Duha má Česko „ráda“

Z pohledu meteorologické takzvané synoptické situace (neboli rozložení tlakových výší a níží nad Evropou) jsou nejpříhodnější podmínky vzniku duhy při západním proudění vzduchu, po přechodu frontálního systému, kdy dochází k nápadnému rozhraní mezi oblačností s doznívajícími srážkami a pásem jasné oblohy, který přináší výběžek vyššího tlaku vzduchu.

Podle statistik se počasí v Česku mění průměrně každé čtyři dny a převažuje západní proudění. To znamená, že v letním půlroce u nás na duhu na obloze narazíte poměrně často. Hojný výskyt zřejmě přispěl i k tomu, že vznik duhy se mezi prvními podařilo objasnit i českému fyzikovi Janu Markovi Marcimu, a to v první polovině 17. století, tedy ještě před Newtonem. To, že se duha nevyhnula pozorování daleko dříve, dokazují pokusy o vysvětlení jejího vzniku už v nejstarší meteorologické knize Meteórologika z pera Aristotela (4. století př. n. l.). Prvenství vědeckého objasnění vzniku duhy, které se používá dodnes, patří René Descartovi, který své klíčové výzkumy prováděl v letech 1635–1637.

Proč zrovna oblouk?

Při výkladu charakteristiky duhy lidé hodně věnují pozornost pořadí barev v ní (viz Zákonitost duhových barev). Přitom se často zapomíná na vysvětlení vzniku duhového oblouku. Proč vlastně duha není například kolmá k zemi, nebo proč netvoří nekonečnou přímku rovnoběžnou s horizontem? To mají na svědomí paprsky, které se po vstupu do kapky lámou, odrážejí na protější straně kapky a vycházejí lomem opět na straně směrem ke Slunci pod ostrým úhlem vůči vstupu paprsku.

Přitom nejvíce vystupujících paprsků se koncentruje kolem úhlu 42 °, který nazýváme duhovým. Paprsky procházejí dešťovou kapkou ve všech rovinách, proto vidíme duhu jako symetrický oblouk kolem osy. A to ze stejné strany, na kterou míří náš stín vrhaný Sluncem. Z letadla by pak bylo možné pozorovat celou duhu a viděli byste, že má tvar kruhu.

Není duha jako duha

Při intenzivnějších srážkách se může nad (primární) duhou vytvořit ještě jedna, nazývaná sekundární. Vzniká dvojnásobným odrazem paprsků uvnitř kapek, má větší poloměr, většinou kolem 51 °, a barvy v ní jsou uspořádány v opačném pořadí. Pás mezi primární a sekundární duhou bývá nazýván Alexandrovým obloukem.

Meteorologie dále definuje bílou mlhu, která vzniká lomem a vnitřním odrazem světla na nepatrných vodních kapičkách mlhy nebo kouřma. Homogenita spektra kapiček způsobuje, že se nám zjevuje pouze bělavý oblouk, který někdy bývá ohraničen červeným pruhem na vnější a namodralým pruhem na vnitřní straně.
Dalším velmi vzácným případem je duha kolem Slunce, takzvaná terciální, která se nachází na druhé straně oblohy než duha primární a sekundární a vzniká lomem a trojnásobným vnitřním odrazem slunečních paprsků na dešťových kapkách. V měsíčním světle můžete výjimečně spatřit i na barvy chudou tzv. měsíční duhu.

Své kouzlo ovšem nepochybně má i „obyčejná“ duha denní. Jedna lidová pranostika dokonce tvrdí, že pokud spatříte duhu na obloze a něco si přitom budete přát, bude vaše přání splněno. Tak na to pod duhovým obloukem myslete a nechejte se překvapit.

Překvapivým útokem na Pearl Harbor dne 7. prosince 1941, kterému nepředcházelo vyhlášení nepřátelství, zasadila japonská císařská vojska Američanům drtivou ránu. Spojené státy se ocitly v soukolí války, ale i přes mediální masáž státní propagandy měla většina občanů pocit že boje v Evropě nebo v Tichomoří se jich zase až tak netýkají.

V relativním bezpečí se cítili až do února roku 1942, kdy byl podél kalifornského pobřeží zaznamenán pohyb japonských ponorek a došlo i na odstřelování rafinérie v Santa Barbaře a přístavu v San Franciscu. Přenesení bojů na kontinent? Noční můra! Jak ale ochránit stovky kilometrů pobřeží? Generál John L. DeWitt (1880–1962), vedoucí obrany západního sektoru má jasno: „Všechny strategické objekty prostě musí zmizet!“

Namísto továrny vesnická idyla

„Celý národ se musí spojit k obraně!“ hlásá z náborových plakátů strýček Sam. Všichni, to znamená i filmařský ráj Hollywood. DeWittovi lidé osloví filmová studia MGM, Disney, 20th Century Fox, Universal a Paramount. Ať využijí svých znalostí a zkušeností a zapojí se do „kamuflážní“ snahy! „Tihle chlapi dokážou udělat z pláže povrch Měsíce, a z krávy koně,“ chválí plukovník John Francis Ohmer práci filmových truhlářů, kulisáků a návrhářů. A tak vypůjčení profíci začínají tajně pracovat na 36 leteckých základnách. Vznikají makety stromů, falešné skládací domy, kašírované modely aut, figuríny vojáků.

Filmové atrapy zamíří na Long Beach, k letecké továrně Douglas Aircraft a do Burbanku, kde montuje motory společnost Lockheed Vega. Jako lusknutím prstů pak mizí dvě ohromné továrny ze světa: překryla je ohromná plachta s malovanou krajinou nudného předměstí. Že se pod kulisou nachází výrobní závod pro tisíce zaměstnanců žádný bombometčík pohledem z nebes odhalit nemůže. Na povrchu nechybí umělé stormy a auta, kterými zaměstnanci občas pohybují.

Čínští zemědělci z provincie Fu-ťien tvrdí, že buddhistická hudba podporuje růst rýže. Poté co na polích ve vesnici Liang-šan instalovali pět set reproduktorů ve tvaru lotosového květu, zvýšila se produkce o 15 %. Díky uklidňujícím mantrám, které nyní na rýžovištích znějí, jsou prý větší i jednotlivá zrna životně důležité plodiny. 

Neexistuje vědecky podložená studie, která by uspokojivě vysvětlovala účinek hudby na rostliny, ale čínští výzkumníci ze zemědělské univerzity experiment podpořili. Podle nich určité zvukové vlny – jako ty, které vytvářejí rytmické zpěvy manter – mohou stimulovat póry na listech tak, že začnou přijímat více slunečních paprsků.

„Růstu pomáhá jedině pozitivní hudba, zatímco například rock by ho pravděpodobně zpomalil,“ vysvětluje jeden z místních zemědělců. S jeho tvrzením však nemusí souhlasit každý. Známý britský zahradník Chris Beardshaw například před časem prohlásil, že jeho rostliny kvetou lépe po pořádné dávce heavy metalu. Skladby skupiny Black Sabbath způsobily prý v jeho skleníku doslova zázraky.

Lilias Adie žila na pobřeží Skotska, ve vesnici Torryburn, na přelomu 17. a 18. století. Obžalovali ji z čarodějnictví a z toho, že měla sex s ďáblem. Nepochybně zažila mučení, protože se k těmto absurdním zločinům přiznala. Poté byla uvržena do žaláře.

V roce 1704 ve vězení zemřela, možná vlastní rukou, když čekala, až ji upálí na hranici. Teď se ale vrátila zpět, alespoň pokud jde o její podobu. Lidé z programu BBC Radio Scotland „Time travels“ spojili síly s forenzními specialisty skotské Univerzity Dundee a rekonstruovali Liliasinu tvář.

TIP: Tváří v tvář po 1 600 letech: Jak vypadala slavná peruánská mumie Dáma z Cao?

Použili k tomu snímky lebky nešťastné ženy a pokročilé 3D modelování. Výsledná tvář rozhodně nepřipomíná čarodějnici z pohádek, ale normální, asi šedesátiletou seniorku, která by mohla být kamarádkou vaší babičky.

Lola Montez se narodila 17. února 1821 jako Elizabeth Rosanna Gilbert skotskému důstojníkovi a irské šlechtičně. V dětství se s rodiči přestěhovala do Indie, ale po otcově úmrtí na choleru se její matka znovu provdala a vrátila do Skotska, kde Eliza vyrůstala v rodině nevlastního otce. Později ji zapsali na internát pro urozené dívky v Bathu. Když jí začali shánět odpovídajícího ženicha, vzala spanilá šestnáctiletá Eliza se snědou pletí a černými hustými vlasy osud do vlastních rukou a provdala se za poručíka Thomase Jamese. Odjela s ním do Indie, ale po dvou letech se s ním rozešla. Zanechala za sebou prvního muže se zlomeným srdcem.

Většinu žen ze středních vrstev živil v tehdejší době manžel a ony se věnovaly domácnosti, dětem a kostelu. Eliza ovšem dala přednost dráze profesionální tanečnice. Nejdříve navštěvovala v Londýně hodiny španělského jazyka a tance, nato odjela do Španělska, kde se z ní stala umělkyně Maria Dolores de Porris y Montez, krátce Lola Montez. Po návratu do Londýna začala vystupovat jako španělská tanečnice ze Sevilly. Nicméně po skvělém debutu byla odhalena její pravá totožnost, proto v létě 1843 uprchla před obviněním z podvodu na kontinent.

Necudná metresa

Hodně mužů v mnoha evropských metropolích zahořelo spalující vášní ke krásné umělkyni a Lola také mnoha z nich podlehla. Její láska ale nebyla nezištná, navíc často vyvolávala skandály, souboje či žárlivé scény. Tanečnice proto musela nejednou urychleně opustit jak angažmá, tak zemi. Například v roce 1846 vzbudila v Paříži velký rozruch v senzačním procesu poté, co byl její milenec zastřelen v souboji, a tak byla nucena z francouzské metropole kvapně odjet.

V říjnu 1846 doslova vtrhla do Mnichova, kde požádala intendanta Dvorského divadla o angažmá. Když její žádost odmítl, neváhala a vydala se na audienci ke králi. Jakmile šedesátiletý Ludvík I. spatřil pětadvacetiletou krasavici, nedokázal od ní odtrhnout oči, bezhlavě se do ní zamiloval a samozřejmě jí vyhověl. Lola se stala sólistkou královského baletu a zanedlouho i královou milenkou. 

Bavoři měli svého panovníka rádi, nicméně jeho nový poměr vzbuzoval velkou nelibost. Lola Montez se totiž nesnažila své vnady skrývat, nevystupovala cudně ani zdrženlivě, spíše naopak – vyzývavě a sebevědomě. Dokonce kouřila na veřejnosti cigarety, všude si vodila obrovskou dogu a neustále se obklopovala mladými krasavci. Kromě toho byla panovačná, pyšná a snadno propadala vzteku, neposlušné služebnictvo často trestala svým jezdeckým bičíkem.

Zamilovaný král

Její poměr s králem byl veřejným tajemstvím, v tisku se objevovaly karikatury a po metropoli kolovaly necudné pamflety kritizující milenecký pár. Po uši zamilovaný Ludvík I. ale žádnou kritiku své metresy nepřipouštěl, naopak ji zahrnoval cennými dary, mimo jiné jí věnoval skvostné sídlo v blízkosti vlastní rezidence. Během jejich vztahu od něj Lola obdržela částku odpovídající dnešním 62 milionům českých korun.

Ministrům došla trpělivost v momentě, kdy král požadoval, aby jeho zbožňované přítelkyni schválili udělení občanství. Když se mu postavili na odpor, Ludvík I. je propustil. Po značných obtížích vytvořil novou vládu a z Loly udělal hraběnku z Landsfeldu. V oficiálním prohlášení stálo, že tak učinil „kvůli mnoha dobrým skutkům, jež prokázala bavorským chudým“.

Následky avantýry

V roce 1848 se v Evropě rozhořela revoluce. Zatímco v jiných metropolích vyšli do ulic obyvatelé, kteří chtěli dosáhnout reforem a demokratizace, v Mnichově ji rozpoutala králova milenka. Lola se totiž stýkala s mladými studenty, dokonce vstoupila do jednoho ze spolků, jehož vůdce se stal jejím milencem. Většinu studentů ale její chování pohoršovalo a svou nelibost dali najevo tím, že metresu na veřejnosti zahrnuli nadávkami a nakonec ji fyzicky napadli.

Když se o tom monarcha dozvěděl, přikázal 9. února 1848 zavřít univerzitu a všechny studenty vykázat z města. To si však mladí lidé nehodlali nechat líbit, vyšli do ulic a pořádali protesty a manifestace. Toho se panovník zalekl a ustoupil, zrušil své příkazy a milenku vypověděl z města. Lole nezbývalo než uprchnout, protože nehodlala riskovat, že ji dav bude lynčovat. Při této příležitosti se nadšenému sběrateli hraběti Maximilianu von Arco-Zinnebergovi podařilo získat její cigaretový nedopalek, který je dodnes k vidění v mnichovském Městském muzeu.

Nicméně jejím útěkem se situace neuklidnila, 4. března obsadili nespokojení Mnichované zbrojnici a vydali se na pochod ke královské rezidenci. Panovník byl donucen k rozsáhlým ústupkům, vyhlášení konstituční monarchie a svolání parlamentu. Když to vypadalo, že bouře utichají, vrátila se Lola Montez do Mnichova. Tím pohár trpělivosti bohabojných Bavorů přetekl. Znovu se rozhořely nepokoje a z obavy před revolucí přinutili členové dynastie krále, aby metresu vykázal ze země. Avšak ani to Ludvíka I. nezachránilo a chování krásné tanečnice ho nakonec stálo trůn, protože ztratil veškerou autoritu. Byl natolik zdiskreditován, že raději abdikoval.