Asi 480 kilometrů západně od města Cannon Beach na pobřeží Pacifiku v Oregonu se na mořském dně nachází vulkán Axial Seamount, který se tyčí do výšky asi 1 100 metrů a jeho vrchol je v hloubce 1 410 metrů pod mořskou hladinou. Jde o nejaktivnější podmořský vulkán v severovýchodním Pacifiku.

Axial Seamount se vyznačuje tím, že soptí poměrně pravidelně. Díky tomu se stal fascinující příležitostí pro vědce, kteří jej intenzivně studují v rámci úsilí o předpovídání sopečných erupcí. Vulkanologové se o to snaží už dlouho, ale sopečné erupce se ukázaly být hodně tvrdým vědeckým oříškem.

Podmořská vulkanická observatoř

Právě na sopce Axial Seamount vznikla první podmořská vulkanická observatoř na světě. První vědecké přístroje tam vědci instalovali v roce 1997 a od té doby tam probíhají detailní pozorování a měření. Klíčovým zjištěním výzkumu na Axial Seamount momentálně je, že zhruba měsíce před explozí dochází k charakteristickému zvětšení, nafouknutí povrchu vulkánu. Toto nafouknutí souvisí s nahromaděním magmatu a s tlaky, které působí na vulkán. 

Tento proces je také spojený s masivním nárůstem seismické aktivity a detekcí stovek otřesů za den. Podle vědců byl vulkán ještě na podzim roku 2023 na „nulovém“ nafouknutí, ale v lednu 2024 se opět začal nafukovat.

Rychlost zvětšování Axial Seamount postupně narůstala a v centru kaldery nakonec dosáhla 25 centimetrů za rok. Současně tam docházelo k asi 500 otřesům denně. Loni v létě se vulkán plně nafoukl na stav těsně před zatím poslední explozí v roce 2015. Vulkanologové proto předpokládají, že by v průběhu nadcházejícího roku 2025 mělo dojít k erupci. Bude velmi zajímavé sledovat, jak se tato předpověď vyplní.

Image

Čtěte také

Podmořský vulkán Orca Seamount u Antarktidy spustil 85 tisíc zemětřesení

Když umírají velké hvězdy, jejich zánik mohou doprovázet extrémní a zvláštní jevy. Početný mezinárodní tým astronomů nedávno narazil na zřejmě velmi vzácnou událost, která již byla předpovězena, ale vědci doposud neměli štěstí a nesetkali se s ní. Důvodem je především to, že se dotyčný jev může vyskytovat jen u velmi masivních hvězd, s hmotností zhruba 60 až 150 sluncí.

Jak badatelé uvádějí ve své studii, kterou uveřejnil odborný časopis Astrophysical Journal Letters, jde o takzvanou supernovu pulzační párové nestability (Pulsational Pair Instability). Toto označení popisuje hvězdnou explozi, která připomíná supernovu, ale vlastně o supernovu nejde, protože masivní hvězda svou explozi přežije.

Supernova nanečisto

Během výzkumu se vědci soustředili na jasnou explozi, k níž došlo v prosinci 2020 v blízké spirální galaxii NGC 2981. Nejprve se domnívali, že jde o supernovu a exploze dostala označení SN2020acct. Exploze rychle pohasla, ale v únoru 2021 došlo k další explozi u stejného vesmírného objektu. Něco takového je pro explozi supernovy velice neobvyklé.

Výzkumný tým využil pozorování více různých pozemských teleskopů. Vědci díky tomu zjistili, že první z pozorovaných explozí vytvořily relativně rychle se pohybující vrstvy materiálu masivních hvězdy, které se navzájem srazily. Takový mechanismus ale neodpovídá supernově.

Jak uvádí vedoucí výzkumu Charlotte Angusová z Královniny univerzity v Belfastu, druhá pozorovaná exploze v daném místě vypadala úplně jinak. Rozpínala se mnohem rychleji a jejich parametry odpovídaly zhroucení jádra masivní hvězdy. Vše nasvědčuje tomu, že až druhá exploze byla supernovou, zatímco první z explozí odpovídala modelům pulzační párové nestability. Hvězda v posledních týdnech života prošla extrémními pulzy. Pozorování tohoto zvláštního jevu rozšiřuje naše poznání života masivních hvězd.

Image

Čtěte také

Šťastný úlovek: Vědci pozorovali explozi supernovy téměř v reálném čase

Dvanáctého září 1944 si 3. obrněná divize US Army připsala významné prvenství, když její bojová skupina Task Force Lovelady překročila belgicko-německou hranici a obsadila Roetgen, který se tak stal prvním dobytým německým městem. Koncem září se pak divize zapojila do krvavé bitvy v Hürtgenském lese. V členitém terénu u Oberfortsbachu čelila „Spearhead“ těžké palbě z vyvýšených pozic a 19. září se musela rozloučit i se seržantem Lafayettem Poolem, toho času již nejúspěšnějším americkým tankistou. Držitel mnoha vyznamenání, jenž si nárokoval 12 zničených nepřátelských tanků a 258 dalších vozidel, přišel po zásahu svého shermanu o nohu a válka pro něj skončila.

Po likvidaci tvrdého odporu v okolí Mausbachu čekalo divizi období relativního  klidu narušovaného jen neustálým německým ostřelováním. Zpět do akce se „Spearhead“ vrátila v polovině listopadu 1944, kdy dostala za úkol dobýt hřeben severovýchodně od silnice mezi Hamichem a Hastenrathem. Bahno, členitý terén, miny a německá palba ale postup vpřed nesmírně ztížily – například skupině Combat Command B zbylo po několika dnech bojů sotva 28 shermanů z původního počtu 103 strojů. 

Změna plánů

Po tvrdých bitvách na belgicko-německém pomezí se muži 3. obrněné divize těšili na Vánoce a s nimi spojenou chvíli klidu. Nebylo jim však přáno – 16. prosince zahájily tři německé armády překvapivou ofenzivu v Ardenách a spojenecké velení do oblasti rychle přesouvalo veškeré dostupné zálohy. To se týkalo i 3. obrněné, jejíž elementy pomohly vytlačit 1. tankovou divizi SS „Leibstandarte SS Adolf Hitler“ z La Gleize. Na jiných úsecích se Roseovým mužům dařilo o poznání méně – například u Beffe se bojová skupina Task Force Hogan ocitla v obklíčení, v němž přišla o veškerá vozidla. V okolí Amonines a Samrée pak 33. obrněný pluk při likvidaci německých kapes odporu a odrážení zuřivých protiútoků přišel o většinu tanků. Ztrátami i mrazem vyčerpaná divize si nakonec odpočinula až na samém konci roku. 

Po doplnění stavů se „Spearhead“ v lednu 1945 vydala do nitra Německa. Mezi 3. a 9. lednem 1945 se jí podařilo tváří v tvář sílícímu německému odporu postoupit o 11 km a probít se směrem na Vaux a Sterpigny. Právě u druhého jmenovaného města se odehrály jedny z nejtěžších bitev za celé působení 3. obrněné divize v Evropě, neboť tam američtí tankisté narazili na silnou obranu německé 9. tankové divize SS „Hohenstaufen“. Bojová skupina Lovelady tam během 24 hodin přišla o veškeré své střední tanky a vážné ztráty utrpěly i další elementy divize spěchající svým krvácejícím kolegům na pomoc. Teprve až 18. ledna se podařilo oblast vyčistit. Po dobytí Houffalize pak 3. obrněnou divizi čekalo stažení do zázemí.

Přicházejí pershingy

Zpět na frontu se „Spearhead“ vrátila až začátkem února 1945, kdy jako jedna z pouhých dvou tankových formací získala zbrusu nové obrněnce M26 Pershing. Tento typ poprvé divize nasadila u Elsdorfu, kde jeden pershing padl za oběť ukrytému tigeru.  Prvním v boji ztraceným tankem M26 Pershing se stal stroj s přezdívkou Fireball. Ten 25. února 1945 během bojů o Elsdorf narazil na zátaras, při jehož přejíždění se dostal na mušku dobře ukrytého německého tanku PzKpfw VI Tiger. Jeho osádka neváhala a vypálila tři rychlé rány na vzdálenost sotva 100 m. První projektil proletěl maskou kanonu u spřaženého kulometu a na místě usmrtil střelce i nabíječe. Druhá rána způsobila poškození hlavně kanonu, zatímco třetí zásah sklouzl po boční stěně věže a ustřelil poklop velitelské kupole. Úspěch ale osádka tigeru neslavila dlouho – při pokusu o ústup obrněnec uvízl v sutinách a musel být opuštěn. Oproti tomu Fireball se podařilo opravit a již 7. března se vrátil do služby.

Koncem února si jiné stroje 3. obrněné připsaly zničení tří německých obrněnců a přispěly tak k rychlému obsazení Paffendorfu a Glesche. Šestého března vjeli příslušníci 3. obrněné divize do ulic Kolína nad Rýnem a ještě téhož dne město zajistili. Právě tehdy, ve stínu katedrály sv. Petra, svedl pershing seržanta Roberta Earlyho ze stavu 32. obrněného pluku dnes již legendární vítězný souboj s osamělým německým pantherem. 

Proti poslednímu odporu

V posledním březnovém týdnu roku 1945 zahájila 3. obrněná divize pochod do srdce Německa. Během několika dní její osádky obsadily Dillenburg, Herborn a Marburg, načež se formace 28. března stočila na sever k Paderbornu. Město a jeho okolí hájila tanková brigáda SS „Westfalen“, jejíž muži kladli Američanům houževnatý odpor. V těchto bojích zahynul i sám generálmajor Maurice Rose, jehož štábní konvoj padl jižně od Paderbornu do léčky německých tanků. Stal se tak nejvyšším důstojníkem US Army padlým na evropském válčišti. 

Samotný Paderborn se dostal do amerických rukou 1. dubna 1945 a následujícího dne se 32. obrněný pluk setkal s elementy 2. obrněné divize u Lippstadtu. V Porúří tak vznikla masivní kapsa, kde se tísnila celá 15. armáda polního maršála Walthera Modela. Během prvního dubnového týdne pak divize „Spearhead“ zamířila k Vezeře, 11. dubna divize osvobodila koncentrační tábor Nordhausen a o dva dny později překročila Sálu na cestě k Desavě. U tohoto města svedla „Spearhead“ svou poslední bitvu, během níž padl mimo jiné i velitel  83. průzkumného praporu. Naštěstí šlo o vůbec poslední ztráty – krátce po dobytí města totiž divize zamířila do zázemí a konec války ji zastihl u Sangerhausenu. 

Až do svého rozpuštění v listopadu 1945 pak 3. obrněná plnila okupační úkoly. Za necelý rok služby na frontě divize ztratila 9 243 mužů (z toho 1 810 padlých) a odepsala 1 832 vozidel všeho druhu, sama však v boji nárokovala zničení 3 647 kusů nepřátelské techniky a do zajetí vzala 76 720 vojáků.

Tak skončila první a nejslavnější kapitola v historii této formace. Od Normandie až do srdce Německa divize opakovaně dostávala své přezdívce a sehrála roli útočného hrotu, jenž neohroženě postupoval vpřed, a nezlomil jej těžký terén ani odhodlaný nepřítel. Netrvalo ale dlouho a „Spearhead“ se vrátila do služby – již v roce 1947 totiž s nástupem studené války začala její „kariéra“ v Německu, která nakonec trvala celých 36 let. To už je ale jiný příběh. 

Image

Čtěte také

Krvavé tažení západní Evropou: Třetí obrněná divize US Army na cestě do Německa

Na počátku se vše tvářilo nesmírně seriozně. Družstvení záložnu pojmenovanou po svatém Václavovi zřídila Katolická beseda roku 1872, aby tak mohla podporovat veřejné a politické aktivity církve. Veřejnost instituci velmi důvěřovala a podle zveřejňovaných výročních zpráv to vypadalo, že záložna prosperuje. Prodávala členské podíly, nakupovala nemovitosti a poskytovala na ně úvěry – a nejen na ně, ale také zastavovala šatstvo, skvosty a cenné papíry. Z vydělaných peněz navíc podporovala různé náboženské, vlastenecké a dobročinné akce – muzejní výstavy, ale i pouť do Říma. 

Všechno ututlat!

Jenže ve skutečnosti záložna už od počátku hospodařila se ztrátou, kterou později pilně prohluboval právě vrchní účetní Josef Ort spolu s nejvyšším představitelem záložny páterem Janem Drozdem a jejím ředitelem Václavem Kohoutem. Nakonec dosáhl schodek závratných sedm milionů rakousko-uherských korun! 

Brzy po Ortově náhlém úmrtí a provalení podvodů, tedy v říjnu 1902, byla záložna uzavřena. Ještě během vyšetřování se pánové Drozd a Kohout pokoušeli vše ututlat. Jenže najevo vycházely stále nové a nové finanční úniky. A v prosinci následujícího roku byla souzena šestice obžalovaných nejen za zpronověru, ale i nedbalé hospodaření a nadměrné rozhazování financí na různé odměny a dary. Drozd a Kohout vyfasovali každý sedm let těžkého žaláře, jednou za čtvrt roku jim ho navíc „zprestřil“ půst. Další dva úředníci dostali tresty mírnější – pouhých 13 měsíců a dva roky. Dva revizory záložny nakonec soud pustil na svobodu. 

O podvodech samozřejmě vědělo více lidí. Jakýsi Roman Čáslavský například pracoval ve Svatováclavské záložně deset let, ale roku 1882 jej propustili za zpronevěru a nedbalost. Vedení mu ale vystavilo dobrý posudek, takže ihned nastoupil do Malostranské záložny, kde zanedlouho také zpronevěřil nějaké peníze. Tuto částku ale spláceli Ort s Kohoutem! A když už Čáslavský nepracoval, až do jeho smrti v roce 1901 mu posílali pravidelné platby, aby si zajistili jeho mlčenlivost. Jak se ale později ukázalo, ve Svatováclavské záložně „kradli“ i nižší úředníci. 

Signálem, že se uvnitř záložny možná cosi nekalého děje, mohlo být roku 1900 její vystoupení z Jednoty záložen v Čechách, na Moravě a ve Slezku. Tehdy totiž ústředí nařídilo povinnou revizi účtů členů. Svatováclavská záložna ovšem svůj krok odůvodnila tím, že se obává zneužití informací. Revizoři by prý mohli pro konkurenční ústavy odlákat jejich nejlepší klienty. 

Krach záložny ovšem těžce dopadl na ty, kteří jí svěřili své úspory. I když dva roky po skandálu vyplatila věřitelům část jejich vkladů, šlo jen o polovinu původní částky. Někteří z postižených se tak dokonce ze ztráty pomátli. Ochromilo to i veřejné aktivity katolické církve. Mělo to ale také pozitivní dopady. Rakouská vláda přijala už v červnu 1903 zákon, který ukládal podobným spolkům povinnost každé nejméně dva roky provádět nezávislé kontroly účtů.

Image

Čtěte také

S penězi na poštu: První poštovní spořitelna u nás vznikla před 140 lety

Podle dějepisce Appiána z Alexandrie (95–165 n. l.) se celý incident odehrál nesmírně brutálně. Vojevůdce nejprve zasáhli do hrudi, načež vyskočil z křesla a otočil se k útočníkům. Další spiklenec ho však bodl do boku a následovaly rány směřující na tvář, do stehna a hrudi.

„Caesar se v hněvu a s křikem ohnal jako šelma na každého z nich a teprve po Brutově ráně (…) boj vzdal (…). Ani když padl, nepřestali spiklenci běsnit a zasadili mu třiadvacet ran; mnozí se ve shluku navzájem zranili svými zbraněmi.“ 

Antická reklamní kampaň 

Historik Plútarchos (46–127 n. l.) událost podává ještě sugestivněji: „(…) snažil se ostatním bránit a obracel se s křikem brzy sem, brzy tam, ale když uviděl Bruta s taseným mečem, přetáhl si přes hlavu plášť a spustil se, ať už náhodou, či byl tam vrahy zatlačen, na podstavec, na němž stála Pompeiova socha. Prolévání krve ji tak potřísnilo, takže se zdálo, jako by Pompeius sám stál nad pomstou vykonanou na jeho nepříteli, jenž ležel u jeho nohou (…).“ 

I když Plútarchos není zrovna tím nejspolehlivějším autorem, je jisté, že šlo o velmi krutý akt, který nakonec nebyl tak populární, jak si pachatelé představovali. Skutek tedy museli propagandisticky zpracovat, a proto přistoupili i k ražbě zcela mimořádné mince. 

Říká se jí Brutův denár, protože má na přední straně portrét hlavního spiklence s nápisem, který znamená „Brutus imperátor“. Dále nese jméno Lucia Plaetoria Celestiana, což byl pověřený monetál, který v rozhodném roce zastával úřad kvestora (zajišťoval výběr daní či placení pokut). Na rubové části je čepice zvaná pileus symbolizující svobodu. Pro maximální názornost nechybí ani dvě dýky coby nástroje krvavého díla. Jedna zastupuje Bruta a druhá neméně důležitého Cassia.

Peníz navíc nese nápis EID MAR značící březnové idy, čímž chtěli vrahové sdělit, že právě k danému datu se lid zbavil područí tyrana. Ze stejného důvodu se také ústřední dvojice spiklenců ráda připodobňovala ke Castorovi a Pollukovi, tedy mytologickým zachráncům města. 

Navzdory veškeré snaze však byla mince v oběhu nesmírně krátce – od roku 43 do roku 42 př. n. l. Pak nabral politický vývoj zcela nový směr. Roku 42 byl Caesar prohlášen za boha a spiklenci poraženi ve dvou bitvách u Filipp. Odkaz mrtvého vojevůdce tedy vyhrál a specifická památka přestala být žádoucí.

Image

Čtěte také

Zrození císařského Říma: Jak ovlivnilo zavraždění Caesara budoucnost říše?

Zdaleka ne každý čistí mikrovlnnou troubu každý den. V tomto dnes již takřka nepostradatelném kuchyňském zařízení se tak často hromadí zbytky potravin a nečistot. Leckoho možná překvapí, že mikrovlnné záření má jen velmi omezené sterilizační účinky. Mikrovlny ohřívají materiály tím, že způsobují pohyb molekul vody a dalších polarizovaných molekul, což vede k tepelnému efektu. Tento ohřev může zabít některé mikroorganismy, pokud je dosaženo dostatečně vysoké teploty po dostatečně dlouhou dobu, nicméně mikrovlny samy o sobě (bez tepelného efektu) nemají přímý sterilizační účinek.

Jak ukazuje nedávný výzkum španělských odborníků, mnoho rozmanitých mikroorganismů si z intenzivního mikrovlnného záření mnoho nedělá. Ukázalo se, že v mikrovlnkách prosperují celé mikrobiální ekosystémy, v nichž se vyskytuje mnoho zajímavých organismů.

Biodiverzita v mikrovlnkách

Manuel Porcal z Univerzity ve Valencii a jeho spolupracovníci v rámci tohoto výzkumu pořídili výtěry z vnitřních stěn 30 mikrovlnek. Třetina z nich pocházela z domácností, třetinu sdílel větší počet lidí, například v kancelářích nebo na univerzitách a třetina pocházela z vědeckých laboratoří. 

Ukázalo se, že v mikrovlnkách žije celá řada zajímavých bakterií, z nichž mnohé jsou známé tím, že žijí v bezprostřední blízkosti lidí, například bakterie rodů Brachybacterium, Micrococcus, Paracoccus a Priestia. Také se ale ukázalo, že útroby mikrovlnných trub jsou často domovem extremofilních mikrobů, známých svou odolností vůči záření, jako například Deinococcus, Hymenobacter, Kineococcus, Sphingomonas a Cellulomonas. Z pohledu vědců jsou společenstva mikrovlnek podobná společenstvům mikrobů, jaké nacházíme třeba na solárních panelech. Podrobnosti výzkumu uveřejnil odborný časopis Frontiers in Microbiology.

Pokud jde o různé skupiny mikrovlnek, nejméně mikrobů a v nejnižší diverzitě žije v kuchyňských zařízeních z domácností. V domácnostech se asi přece jen nejvíce dbá na čistotu. Více mikrobů a ve vyšší biodiverzitě obývá mikrovlnky sdílené více lidmi a největší a nejpestřejší společenstva mikrobů vědci objevili v laboratořích. Tato zařízení ale obvykle neslouží k přípravě jídla a používají se hlavně k experimentům.

Image

Čtěte také

Svéráz národní hygieny: Čtvrtina Čechů si před jídlem neumývá ruce

Noční nebe a počátku roku rozhodně nenabídne jen hvězdy. Zejména v první půlce noci se na něm totiž objeví i několik nápadných planet. Večer na sebe strhne pozornost zářivá Venuše nad jihozápadem. Budete-li ji sledovat alespoň několik dní, zjistíte, že se rychle vzdaluje od horizontu a přes souhvězdí Vodnáře míří do sousedních Ryb; ocitne se v nich 23. ledna a setrvá tam i po celý únor. Na své cestě hvězdnou oblohou se potká se Saturnem, další planetou usazenou ve Vodnáři. Nejblíž se k sobě dostanou 19. ledna, kdy je bude dělit úhlová vzdálenost 2,3°.

Po většinu noci bude vidět také Jupiter v souhvězdí Býka a z nebe se vytratí až k ránu. Lednové noci však jednoznačně opanuje Mars, viditelný nejdříve v Býkovi a od 12. ledna v Blížencích. Podstatné je, že 16. ledna dospěje do opozice se Sluncem, takže ho na obloze najdeme přímo naproti naší denní hvězdě. 

Blízko nás

Díky popsanému uspořádání zůstane Mars pozorovatelný po celou noc, ovšem nejen to: 12. ledna jej bude od Země dělit nejmenší vzdálenost v letošním i příštím roce, konkrétně 96,1 milionu kilometrů. Jasnost planety tak vzroste na −1,4 mag a průměr jejího kotoučku dosáhne 14,6″. Uvedená hodnota má sice k maximu daleko (viz Malé a velké opozice), nicméně až do další opozice na jaře roku 2027 se bude situace s Marsem už jen zhoršovat.

Množství detailů, které na jeho kotoučku ukáže dalekohled, bude záležet především na pozorovacích podmínkách, zejména na neklidu atmosféry neboli tzv. seeingu. Každopádně vyčkejte, až planeta vystoupá dostatečně vysoko nad obzor. Okolo letošní opozice bude kulminovat čtvrt hodiny po půlnoci a její výška na nebi dosáhne 65°. 

K ruce si pak vezměte přístroj s objektivem o průměru alespoň 12 cm, přičemž velmi dobrou práci odvedou kvalitní refraktory či dalekohledy konstrukce Maksutov-Cassegrain nebo Schmidt-Cassegrain. Dávají kontrastní obraz, což je žádoucí, protože detaily na marsovském povrchu mají podobu nejrůznějších světlých či tmavých skvrn – obecně označovaných jako albedové útvary. Použít můžete i barevné okulárové filtry, například oranžový, červený či modrý, které konkrétní detaily ještě zvýrazní. 

Afrika vzhůru nohama

Vděčný cíl představují polární čepičky rozkládající se v okolí severního a jižního pólu rudé planety, jelikož se ukážou už v přístroji s objektivem o průměru okolo 70 mm. Vypadají jako drobná, avšak poměrně výrazná zjasnění těsně při okraji oranžového kotoučku a ve větších dalekohledech potom mohou nabýt konkrétnějšího tvaru. Při letošní opozici se k nám Mars naklání severní polokoulí, takže se nabízí dobrý výhled na tamní polární čepičku, zatímco ta jižní se od Země odvrací.

Pátrat můžete i po nejrůznějších tmavších skvrnách, které odpovídají konkrétním částem pouštního povrchu planety. Za všechny lze jmenovat rozsáhlou oblast štítové sopky Syrtis Major severně od rovníku. A pokud se vám podaří rozlišit také tmavé plochy jižně od ní, vyvstane před vámi celek, jenž vzdáleně připomíná africký kontinent obrácený vzhůru nohama. 

A přece se točí!

Za jednu noc v období kolem opozice se Mars pootočí o víc než 200°, teoreticky tudíž máte možnost spatřit až dvě třetiny jeho povrchu. V praxi samozřejmě půjde o výrazně nižší hodnotu, ale pořád bude stačit na to, aby byla rotace Marsu zřejmá – jen je potřeba zachytit nějaký výrazný detail. Tvar albedových útvarů i jejich pozici na planetárním disku si určitě zkuste zakreslit a nezapomeňte si poznačit i přesný čas pozorování. Kresbu pak můžete srovnat s podobou Marsu v některém z počítačových planetárií, například ve zdarma dostupném Stellariu.

Rudou planetu však můžete obdivovat i bez dalekohledu – třeba v noci z 13. na 14. ledna, kdy se ocitne v blízkosti úplňkového měsíčního kotouče. Napříč nocí se proluka mezi nimi postupně zmenší a 14. ledna ráno klesne až na 0,5°. Vzhledem k tomu, že se tato konjunkce odehraje v souhvězdí Blíženců, uvidíte poblíž zářit rovněž jasné stálice Pollux a Castor.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Kozoroha, 19. ledna ve 21:00 SEČ vstupuje do znamení Vodnáře.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný na začátku ledna ráno těsně nad jihovýchodem
• Venuše – viditelná večer nad jihozápadem
• Mars –  viditelný po celou noc
• Jupiter – viditelný téměř po celou noc kromě rána
• Saturn – viditelný večer nad jihozápadem až západem
• Uran – viditelný v první polovině noci
• Neptun – viditelný večer nad jihozápadem

Zajímavé úkazy v lednu 2025

• 3. ledna – v noci nastává maximum meteorického roje Kvadrantid
• 3. ledna – setkání velmi úzkého měsíčního srpku a Venuše (1,8°) na večerní obloze nad jihozápadem
• 4. ledna – Země nejblíž Slunci v roce 2025, ve vzdálenosti 147,1 milionu kilometrů
• 4. ledna – zákryt Saturnu dorůstajícím Měsícem na večerním nebi; začátek úkazu v 18:37 SEČ u levého horního ne­osvětleného okraje Měsíce, konec v 19:38 u dolního osvětleného okraje 
• 5. ledna – setkání Měsíce a Neptunu na večerní obloze nad jihozápadem, nejblíž (0,8°) si budou v brzkých večerních hodinách; Neptun viditelný pouze v dalekohledu
• 9. ledna – setkání Měsíce a Uranu na večerním nebi nad jihovýchodem, nejblíž (3,8°) si budou v brzkých večerních hodinách; Uran viditelný pouze v dalekohledu
• 10. ledna – v brzkých ranních hodinách projde Měsíc okrajem otevřené hvězdokupy Plejády z Býka, úkaz skončí okolo 4:45 SEČ západem Měsíce za severozápadní obzor
• 10. ledna – Venuše v největší východní elongaci, asi 47° od Slunce
• 10. ledna – setkání dorůstajícího Měsíce a Jupitera na noční obloze, nejblíž (5°) si budou okolo půlnoci z 10. na 11. 1.; poblíž pozorovatelný i Aldebaran z Býka
• 12. ledna – Mars nejblíž Zemi v roce 2025, ve vzdálenosti 96,1 milionu kilometrů
• 13. ledna – setkání úplňkového Měsíce, Marsu a Polluxe z Blíženců na nočním nebi, Měsíc nejblíž Marsu (0,5°) 14. ledna v 5:30 SEČ 
• 16. ledna – Mars v opozici se Sluncem
• 16. ledna – ubývající Měsíc poblíž Regula ze Lva na nočním nebi, nejblíž (2°) si budou v okamžiku východu nad východní obzor okolo 19:30 SEČ 
• 19. ledna – setkání Venuše a Saturnu (2,3°) na večerní obloze nízko nad jihozápadem
• 21. ledna – Měsíc v první čtvrti poblíž Spicy z Panny na ranním nebi, nejblíž (0,8°) si budou okolo 4:30 SEČ
• 22. ledna – setkání Marsu a Polluxe z Blíženců (2,4°) na noční obloze
• 25. ledna – Měsíc poblíž Antara ze Štíra na ranním nebi nízko nad jihovýchodem, nejblíž (2,7°) si budou v okamžiku východu nad obzor ve 4:50 SEČ 

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Na zimním nebi mi nad hlavou přeplouvá pětice úchvatných labutí. Jejich těla se třpytí v zubatém slunci a svist mohutných křídel se nedá k ničemu přirovnat. Zimní čas je příhodnou dobou pro pozorování některých druhů vodních ptáků, které jinak na našich tocích neuvidíte. 

Český ornitologický ráj

V naší zemi naleznete mnoho přírodních svatostánků, kde ptačí vodní druhy přečkávají nejtěžší údobí roku. Mezi nimi však kralují Novomlýnské nádrže na jihu Moravy. Zimující ptáci se zde stahují na plochy, kde nevzniká led, zpravidla v blízkosti výpustí.

Kromě severských kachen zde přezimují tisíce hus polních (Anser fabalis) a běločelých (Anser albifrons). Ptáci nocují na nezamrzlé hladině a za úsvitu se rozlétají do okolních polí za pastvou. Pohled na husí hejna přeletující nad kostelem Sv. Linharta, který zbyl na ostrůvku jako poslední vzpomínka na zatopenou obci Mušov, je nezapomenutelný.

V obrovských hejnech husí můžete objevit i bernešky rudokrké (Branta ruficollis), bernešky bělolící (Branta leucopsis) a bernešky tmavé (Branta bernicla). Pozornosti nadšených ornitologických amatérů zde určitě neuniknou impozantní dravci – orlové mořští (Haliaeetus albicilla).

Nejlepšími místy k pozorování v zimě jsou hráze mezi Horní a Střední zdrží a mezi Střední a Dolní zdrží v bezprostřední blízkosti propustí. Velmi zajímavé jsou také laguny u Horní nádrže, na kterých můžete (především na konci zimních měsíců) pozorovat stovky zrzohlávek rudozobých (Netta rufina) a v posledních letech i na pět desítek morčáků bílých (Mergus albellus). 

Přikrmování s rozumem

Vodní ptáci, kteří s námi tráví zimu, nemají na růžích ustláno a lidé je proto často a s oblibou přikrmují. Mnohdy bohužel nevhodně. Čerstvé (nadýmavé) a slané pečivo, kterým lidé běžně vodní ptáky krmí, může opeřencům způsobit závažné trávicí obtíže a v některých případech i smrt. Velké kusy tvrdého pečiva jim zase mohou vážně poranit jícen.

Všežraví a odolní racci si sice s takovou „dietou“ poradí, ale „rohlíková potrava“ nezaručuje ptactvu přísun minerálů a vitamínů. Ptáci po takovém výkrmu sice tloustnou, ale co se týče důležitých živin, jsou naopak podvyživení. Navíc – pokud se takto zasytí, nejsou nuceni hledat svou přirozenou potravu, která je ovšem v zimě velmi vzácná. Starší, neslané, nesladké a předem navlhčené pečivo nalámané na malé kousky vodním ptákům neškodí. Pokud je tedy jen zpestřením jejich jídelníčku. 

V případě, že chcete vodním ptákům opravdu prospět, můžete jim připravit míchanici z uvařených těstovin a povařeného mletého masa. Míchanici obohatíte nařezaným salátem, vařenými bramborami, nařezaným květákem a kedlubnami a jablečnými slupkami. Je dobré také podávat obilí, ale pouze naklíčené (vodní ptáci milují ječmen a pšenici). Můžete podávat rovněž ovesné vločky a šrot. 

V dobře zásobených obchodech s chovatelskými potřebami můžete rovněž koupit speciální granule pro vrubozobé ptáky. Potravu je nejlépe sypat do vhodných míst na břeh.

Image

Čtěte také

Ptáci v období mrazů: Jak správně pomáhat v nerovném boji s tuhou zimou