Čínský Peking, americký New York nebo indická Bombaj jsou velkoměsta notoricky známá problémy s kvalitou ovzduší. Otřesnou kvalitou vzduchu se ale mohou „pochlubit“ i některá města v Nigérii, Íránu, Pákistánu nebo třeba v Saúdské Arábii.

Naštěstí ale stále existují i místa, lidskou činností nedotčená. Neleží (jak by se možná dalo očekávat) vysoko v horách, ale na hladině oceánu – konkrétně toho Jižního, tedy v oblasti jižně od 40. stupně zeměpisné šířky.

TIP: Města s nejšpinavějším vzduchem? Primát drží íránský Zabol a nigerijská Onitsha

Ukázaly to rozbory vzduchu, shromážděné australskou výzkumnou lodí RV Investigator. Data následně zpracovávali vědci z Coloradské státní univerzity. Podle vedoucí studie Sonie Kreidenweis je oblast Jižního oceánu jedním z mála míst na Zemi, které je minimálně, nebo téměř vůbec ovlivněné lidskou činností.

Slavná literární postava Petra Pana představuje chlapce, který odmítal dospět. Petra Pana znají velmi dobře i astronomové, kteří podle něj pojmenovali vzácný typ protoplanetárních disků. Jde o disky Petra Pana (anglicky „Peter Pan disk“), protoplanetární disky plynu a prachu, které obklopují mladé hvězdy menší velikosti.

Tyto disky totiž, stejně jako Petr Pan, téměř nestárnou. Přesněji řečeno, proti běžným protoplanetárním diskům jsou nápadně dlouhověké. Mohou existovat asi 5× až 10× déle. Disky Petra Pana byly nečekaně objeveny v roku 2016, a dodnes jsou pro nás pozoruhodnou záhadou. Především stále přesně nevíme, proč jsou vlastně tak dlouhověké.

Osamělé disky

Jak uvádí vedoucí výzkumu, Gavin Coleman z britské Queen Mary University of London, klíčem ke vzniku takových protoplanetárních disků je zřejmě izolovanost. Hvězdy podle Colemana vznikají nejčastěji ve skupinách, kde bývá kolem 100 tisíc hvězd. Jenomže disky Petra Pana pozorujeme v prostředních, kde je hvězd mnohem méně.

TIP: Překvapivý objev: Osamělou mladou planetu obklopuje protoplanetární disk

Nižší počet hvězdných sousedů zřejmě vede k tomu, že disky Petra Pana zasahuje méně záření z okolních hvězd. Důležité je prý rovněž to, aby takové disky byly v době svého vzniku spíše masivní a mohly pak ztrácet svou hmotu po delší dobu. Na výzkumu disků se podílí projekt občanské vědy s atraktivním názvem „Disk Detective“. Účastníci projektu vystopovali celkem sedm těchto vzácných dlouhověkých disků.

Terralóna – nafukovací realistická maketa Země by se v Brně na Kraví hoře měla objevit v týdnu od 6. do 12. července. Hotová už je delší dobu, ale vedení Hvězdárny a planetária Brno čekalo jednak na pěkné počasí, jednak na uvolnění opatření proti koronaviru. Terralóna spolu s lunalónem totiž nejspíš přiláká na Kraví horu davy lidí.

Podobu modelu s fotorealistickým povrchem navrhl tým Visualove. Speciální plátno včetně žebrování má plochu 490 metrů čtverečních, k sešití byly potřeba dva kilometry nití. Velikost modelu, který má v průměru 10 metrů, je srovnatelná s rodinným domem, váží ale jen 150 kilogramů. Maketa disponuje vlastním vnitřním osvětlením, což slibuje obzvlášť zajímavou podívanou po západu slunce.

Nafouknutí terralóny trvá zhruba hodinu. Model je nejvíc ohrožený právě během nafukování, jelikož se za silných poryvů větru chová jako obří plachta. Jakmile ale nabude kulovitého tvaru, obstojí i v silné bouřce.

Povrch terralóny tvoří záběry Země z vesmíru v rozlišení jeden kilometr na jeden obrazový bod. Sněhová pokrývka na Sibiři nebo Aljašce naznačuje, že záběry vznikly v podzimních měsících. Na jižní polokouli je zřetelných několik systémů bílých mraků, takzvaných cyklon.

Jak zjišťují odborníci, lékaři i pacienti, hudba dokáže překvapivě silně ovlivnit mozek a jeho prostřednictvím i zdraví člověka, který hudbu poslouchá. Zatím není příliš jasné, jak to vlastně funguje. Zda záleží na kompozici hudby, nebo jestli jde o to, že člověk poslouchá komplexní, složité zvuky určitého typu, ať je to hudba či nikoliv. Důležité ale je, že hudba může pomoci mnoha pacientům.

Jak říká Marjan Rafiee z kanadské nemocnice Toronto Western Hospital, během posledních desetiletích se ukazuje, že konkrétně poslech Mozartových skladeb omezuje záchvaty, k nimž dochází u pacientů s epilepsií. Právě snížení počtu záchvatů přitom podstatně zvyšuje kvalitu života lidí s epilepsií.

TIP: 2 700 let stará klínová tabulka z novoasyrské říše popisuje démona epilepsie

Rafiee a její spolupracovníci dlouhodobě sledovali 13 pacientů s epilepsií na magnetické rezonanci. Nejprve je pozorovali 3 měsíce, aniž by jim pouštěli terapeutickou hudbu, a zjišťovali přitom, jak často mívají epileptické záchvaty.

Poté jim během experimentu pouštěli Mozartovu Sonátu pro dva klavíry K. 448, každý den prvních šest minut, po dobu 3 měsíců. Další tři měsíce jim pouštěli stejnou pasáž v upravené podobě. Navzdory tomu, že účastníci experimentu měli velmi různé podoby epilepsie v různých místech mozku, u 12 ze 13 došlo k poklesu počtu záchvatů. Mozart by měl jistě radost, že jeho hudba léčí.

Po dlouhých desetiletích prohibice a démonizování je teď MDMA, čili extáze, konečně na dobré cestě stát se v USA klinicky potvrzeným lékem. V současnosti probíhá 3. a závěrečná fáze klinických testů využití extáze k léčbě závažných forem posttraumatické stresové poruchy (PTSD), které jinak vzdorují léčbě.

Testy zatím probíhají velmi úspěšně a léčbě pomocí extáze je nakloněná i americká agentura Food and Drug Administration (FDA). Risk Doblin z americké asociace pro výzkum psychedelických látek MAPS (Multidisciplinary Association for Psychedelic Studies) nedávno vedl výzkumný tým, který ověřoval dlouhodobý přínos léčby posttraumatické stresové poruchy extází.

TIP: Nový výzkum: Která droga je podle australských expertů nejškodlivější?

Vědci analyzovali výsledky šesti dřívějších studií a došli k závěru, že léčba extází je pro pacienty s PTSD až impozantně přínosná, a to i v dlouhodobém měřítku. Podstatná část takto léčených lidí se zcela zbavila této závažné psychické poruchy. U řady pacientů také došlo k výraznému omezení či úplnému vymizení sebevražedných myšlenek a dalších nebezpečných projevů PTSD. Příznivý vliv léčby extází přitom přetrval déle než rok po ukončení této léčby. V případě příznivých výsledků 3. fáze klinických testů americká agentura FDA zřejmě povolí tuto léčbu někdy během roku 2022.

Za nejlepšího kandidáta při hledání tzv. biomarkerů života dnes mnoho astronomů považuje soustavu tří hvězd Alfa Centauri. Otázkou je, zda u ní panují podmínky podporující život, jak jej známe. Aby to zjistili, využili vědci dlouhodobou pozorovací kampaň, během níž americká Chandra X-ray Observatory studovala zmíněný systém každých šest měsíců již od roku 2005. Rentgenová kosmická observatoř dokáže rozlišit stálice Alfa Centauri A a B během jejich současné blízké orbitální fáze a určit, která ze složek je v oboru RTG záření aktivní.

Předchozí část: Obyvatelnost cizích planet: Kde najdeme mimozemský život?

Popsaná dlouhodobá měření zachytila střídavá zvýšení celkové rentgenové aktivity obou hvězd. Ukázalo se přitom, že průběh jejich aktivity odpovídá jedenáctileté periodě výskytu slunečních skvrn. Podle odborníků by jakékoliv planety v obyvatelné zóně Alfa Centauri A obdržely v průměru nižší dávku RTG záření než tělesa kroužící kolem Slunce v obdobné vzdálenosti (což je jistě dobrá zpráva).

Co se týká Alfa Centauri B, je dávka záření pro oběžnice v její obyvatelné zóně vyšší než u členek naší soustavy, avšak asi jen pětkrát. Observatoř Chandra ukázala, že by život mohl mít šanci bojovat o své místo i na planetách v okolí této hvězdy.

Život v ohrožení

Naopak třetí složka trojhvězdy, Proxima Centauri, je typem velmi aktivní stálice z řad červených trpaslíků, na nichž dochází k častým výronům nebezpečného rentgenového záření, nepřátelského vůči životu. Přestože Proxima dosahuje pouhých 0,12 hmotnosti Slunce a její povrchová teplota činí jen 3 000°, z měření observatoře Chandra vyplývá, že by planety kroužící v její obyvatelné zóně dostávaly v průměru 500× vyšší dávky RTG záření než Země od své hvězdy. Přítomnost života se tam tedy zdá dost problematická.

Právě u zmíněného červeného trpaslíka objevili astronomové v roce 2016 pomocí dalekohledů Evropské jižní observatoře (ESO) a přístrojů dalších observatoří důkazy existence oběžnice. Jedná se o nejbližší známou extrasolární planetu, která by mohla hostit život, a dostala označení Alfa Centauri C b nebo Proxima Centauri b (zkráceně též Proxima b). Zatím známe jen její základní parametry a víme, že krouží v obyvatelné zóně – což ke zjištění, zda se na ní vyskytuje život, nestačí. Není jasné, zda má těleso atmosféru a kapalnou vodu na povrchu. Bez uvedených atributů tam přitom život pozemského typu existovat nemůže.

Vypařená atmosféra?

Červení trpaslíci jsou mnohem menší a chladnější než Slunce, proto se jejich obyvatelné zóny nacházejí velice blízko – kde zas ovšem potenciální život ohrožuje už zmíněná vysoká aktivita hvězdy a mohutné výrony ultrafialového a rentgenového záření. I když jsou planety těchto stálic zpočátku obyvatelné, mohou ztratit zásoby vody a život se na nich nemusí udržet. 

Jak vysvětluje Meredith MacGregorová, autorka studie z Carnegie Institution for Science ve Washingtonu: „Po více než miliardu let vývoje Proximy b mohly mimořádně silné erupce na mateřské hvězdě způsobit vypařování atmosféry či eventuálního vodního oceánu a sterilizovat povrch planety, což mohlo být pro její obyvatelnost mnohem důležitější než vzdálenost od stálice.“

TIP: Život na dosah hvězdy: Zahubí UV záření život na nadějných exoplanetách?

Podle článku, který v roce 2016 publikovali astronomové z Queen Mary University of London, nemůže ani atmosféra zemského typu přečkat vysokou aktivitu červeného trpaslíka. Takové hvězdy oplývají rovněž značnou magnetickou aktivitou. Z uskutečněné studie vyplývá, že by plynný obal exoplanety typu Země zřejmě unikl během sto milionů až dvou miliard roků, v závislosti na vzdálenosti oběžnice a aktivitě hvězdy.

Možné scénáře 

Přesto existuje řada scénářů, podle nichž mohou na Proximě b panovat podmínky vhodné pro život. Například se mohla původně zformovat dál od hvězdy (proces migrace planet se uplatňuje v mnoha případech) a v mládí by ji tolik neohrožovaly erupce stálice. Postupně se pak mohla přibližovat na současnou dráhu.

Při vzniku tělesa se mohlo na jeho povrchu vyskytovat 10× víc vody než na Zemi. I kdyby se 90 % z uvedeného množství v důsledku nepříznivých podmínek vypařilo, pořád by to stačilo na existenci oceánu. Planetu mohla rovněž v raném stadiu obklopovat hustá vodíková atmosféra, jež později unikla a zanechala jen ovzduší vhodné pro život. Tamní plynný obal může být hustý jako ten pozemský, nebo naopak řídký jako na Marsu, a může mít i jiné složení. Voda v povrchovém oceánu může být více či méně slaná, nebo tam podobný rezervoár nemusí existovat vůbec. V důsledku slapových sil může mít Proxima b vázanou rotaci a přivracet ke své hvězdě stále stejnou polokouli. Na všechny uvedené otázky se astronomové snaží najít odpověď.

Pokud by se však život na planetě kroužící kolem červeného trpaslíka udržel, mohl by tam existovat velmi dlouho. Tyto malé hvězdy mohou žít mnohonásobně déle než stálice podobné Slunci. Navíc se s přibývajícím věkem „zklidní“ a produkují méně škodlivého ultrafialového a rentgenového záření.

Pod ochranou magnetismu

Vědci z Australian National University se zabývali studiem magnetických polí planet a dospěli k závěru, že většina oběžnic nalezených v jiných soustavách zřejmě nebude tak pohostinná pro život jako Země. Rostliny a zvířata nemohou na naší planetě existovat bez vody. A životodárnou tekutinu pomáhá na zemském povrchu udržet silné magnetické pole. 

Odborníci zjistili, že jen velmi málo exoplanet oplývá silným magnetickým polem jako Země. Právě ono přitom sehrálo důležitou úlohu v ochraně atmosféry před vlivem slunečního větru a při udržování planety v mokrém a obyvatelném stavu. Negativní příklad představují Venuše a Mars, jež vzhledem ke slabému magnetickému poli ztratily nejen plynný obal, ale také oceány vody.

Nové modré planety

Z mnoha důvodů jsou pro život nejvhodnější především extrasolární planety, jež se velikostí podobají té naší. Astronomové nedávno ohlásili, že se jim podařilo vyvinout nový algoritmus pro pátrání po planetách s rozměry Země v datech kosmických observatoří i pozemních teleskopů, které k hledání cizích světů využívají tzv. tranzitní metodu. 

Vědci z Max Planck Institute for Solar System Research, Georg August University of Göttingen a Sonneberg Observatory proto znovu analyzovali část dat z vesmírného dalekohledu Kepler. Předpokládají, že díky nové a mnohem citlivější metodě mohou nalézt víc než sto dalších exoplanet. A již se dočkali prvních výsledků: Vloni oznámili objev 18 planet za hranicemi Sluneční soustavy, které jsou velikostí srovnatelné s průměrem té naší (viz Osmnáct Zemí).

Přibližně 96 % dosud detekovaných exoplanet přitom představují tělesa podstatně větší než Země – převážná část rozměrově odpovídá spíš plynným obrům. Uvedené procentuální zastoupení však zřejmě neodráží jejich skutečný výskyt ve vesmíru, protože malé planety se odhalují mnohem obtížněji než jejich větší „sourozenci“. Nicméně právě nepříliš rozměrné objekty tvoří při pátrání po potenciálně obyvatelných, Zemi podobných světech mimo naši soustavu zajímavý cíl.

Útěk jako z hollywoodského filmu předvedla dvojice vězňů z římské věznice Rebibbia. Poté, co Davad Zukanovič a Lil Ahmetovič přeřezali mříže v cele, sešplhali pomocí požární hadice na vězeňský dvůr, zdolali i vnější zeď s ostnatým drátem. Dramatický útěk z jedné z hlavních italských věznic má ale velmi pikantní pokračování.

Uprchlíci po sobě nechali v cele vzkaz, ve kterém svým strážcům oznamují, že se vrátí za 15 dnů. Motivací k útěku má být snaha ochránit potomky obou trestanců, před „velmi ošemetným obchodem“, do kterého se měli zaplést. Po vyřešené oné „záležitosti“ se hodlají oba uprchlíci vydat spravedlnosti. Italská policie o autenticitě dopisu nepochybuje – jednak jej našla v zamčené cele a na dopise zajistila otisky prstů uprchlíků.

TIP: Kuriózní loupež: Raději vězení, než život s hádavou manželkou

Zukanovič a Ahmetovič byli odsouzeni za nenásilné zločiny – podvody a přechovávání kradeného zboží. Trest jim měl původně skončit až v roce 2029, velmi pravděpodobně se jim ale o něco prodlouží. I když se oba uprchlíci dobrovolně vydají spravedlnosti, budou muset čelit stíhání za svůj útěk. Trestní sazba je podle italského práva až 5 let.

Po svém odchodu z Afghánistánu a Saúdské Arábie žil Usáma bin Ládin v súdánském Chartúmu obklopen těžce ozbrojenými tělesnými strážci a založil novou teroristickou základnu. Zároveň mohutně investoval do tamější infrastruktury a stavěl silnice, vodovody nebo školy. Většina jeho „dělníků“ se však rekrutovala z islamistického hnutí a bylo zjevné, že další vlna násilí na sebe nenechá dlouho čekat. Ne náhodou Spojené státy už v té době obvinily bin Ládina ze sponzorování mezinárodního terorismu.

Vývoz teroristů 

Experti soudí, že první bombový útok iniciovaný Usámou bin Ládinem se uskutečnil v prosinci 1992 v Adenu, kde výbušnina v hotelu zabila dvě osoby. Právě tehdy al-Káida přijala fatvu (nábožensko-právní stanovisko), jež ospravedlňovala vraždění nevinných. Zabití člověka stojícího poblíž nepřítele je podle ní oprávněné, neboť každý správný muslim sprovozený ze světa tímto způsobem nalezne odměnu ve věčném pobytu v ráji. Nevěřící by samozřejmě putovali do pekla, ovšem to islamisty netrápilo.

V následujících letech al-Káida finančně (a někdy i přímou vojenskou pomocí) podpořila džihádisty v Alžírsku, Egyptě či Afghánistánu. Roku 1993 se bin Ládin zapojil do prvního teroristického útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku. Výbuch bomby v garážích usmrtil „jen“ šest osob, přesto Ameriku šokoval. Během 90. let se stále známější terorista neštítil vysílat mudžahedíny ani na Balkán, kde se zapojovali do bojů v Jugoslávii a prosluli svou krutostí. 

Bez občanství

Když súdánská půda začala být moc horká, musel bin Ládin prchnout zpět do Afghánistánu, kde už vládlo radikální hnutí Tálibán. Súdánská vláda zabavila teroristovi majetek v hodnotě 200 milionů dolarů, a aby potíží nebylo málo, král Fahd donutil bin Ládinovu rodinu platit Rijádu ročně sedmimilionové odškodné. Navíc monarcha oficiálně zbavil Usámu saúdského občanství, takže radikál od roku 1994 až do své smrti neměl žádnou státní příslušnost.

Po těchto událostech bin Ládin už zcela ztratil zábrany a plně se vrhl na dráhu terorismu. Z množství provedených útoků stojí za zmínku především bombový atentát na americké ambasády v keňském Nairobi a tanzanském Dar-es-Salaamu, k němuž teroristé přistoupili 7. srpna 1998 – tedy v den osmého výročí příjezdu koaličních sil do Saúdské Arábie. Dva kamiony napěchované výbušninami usmrtily 224 osob a další 4 000 zranily.

Nejhledanější na světě 

Po tomto atentátu zařadila FBI bin Ládina na seznam deseti nejhledanějších teroristů světa. Některým úderům – kupříkladu na nespecifikované cíle v USA a Jordánsku – se tajným službám přece jen podařilo zabránit, stejně jako napadení torpédoborce USS The Sullivans v Jemenu. Teroristé se nicméně v říjnu 2000 pomstili nájezdem sebevražedného člunu do boku dalšího torpédoborce USS Cole, jenž zabil 17 námořníků a loď těžce poškodil.

Vrcholem teroristické „kariéry“ Usámy bin Ládina se nepochybně stalo 11. září 2001. Tentokrát pojali džihádisté útok na Světové obchodní centrum velkoryseji. Unesené linkové letouny narazily do obou mrakodrapů i do velitelství ozbrojených sil v Pentagonu, přičemž (včetně 16 útočníků převážně saúdskoarabského původu) zahynulo 2 996 lidí.

TIP: FBI znovu zveřejnila smazané fotky z 11. září

Spojené státy okamžitě obvinily z atentátu al-Káidu a bin Ládina. Ten se ze dne na den stal nejhledanějším zločincem světa a Washington o teroristovu hlavu stál tolik, že o jeho vydání dokonce vyjednával s Tálibánem. Rozhovory však zkrachovaly, protože Američané nedokázali předložit nezvratné důkazy o Usámově vině a Tálibán ho vydat odmítl. 

Dokončení ve čtvrtek 18. června

O Agustíně de Aragón či Agustíně Zaragoza, což obojí značí, že pocházela z aragonské Zaragozy, se toho ví překvapivě málo. Jen stroze se píše o jejím životě předcházejícím jmenované události a pouze kusé řádky mluví o tom dalším. V létě 1808 zazářila jako meteor a pak zmizela.  

Španělsko v plamenech

Na jaře téhož roku si císař Francouzů, Napoleon I., usmyslel, že sesadí krále Karla IV. a s ním i celou dynastii španělských Bourbonů a dá Španělům za panovníka svého bratra Josefa. V Madridu Napoleonův krok vyvolal 2. května výbuch hněvu, který na slavném plátně Dos de Mayo zvěčnil Francisco Goya. Poté vzplanula protifrancouzským povstáním celá země. To, co vypadalo snadně, museli začít Napoleonovi generálové tvrdě dobývat a pětatřicetiletý divizní generál Lefebvre-Desnouettes dostal v červenci rozkaz zmocnit se na řece Ebru Zaragozy, srdce Aragonska. Měla to být hračka, zprávy říkaly, že tu není jediná jednotka pravidelné španělské armády. Jenže město se stalo balvanem v cestě, který nešlo rozdrtit.

V čele obrany stanul už v květnu José Rebolledo de Palafox y Melzi, do té doby nepříliš známý důstojník, a po zbrani sáhlo na 50 000 obyvatel včetně 6 000 církevních osob a žen. Hradby ovšem mělo město cihlové a nevysoké, proto Lefebvre-Desnouettes věřil ve snadný úspěch tím spíše, že v prvním útoku 15. června obsadil všechna předpolí a k tomu městské brány.

Zaragoza se brání

Když se drali Francouzi v dalších útocích do města, narazili na spleť uliček, barikády, zátarasy, palbu z oken, zdí i vroucí tekutiny a předměty vrhané či vylévané ze střech. Třikrát byli útočníci odraženi a tehdy poprvé zaznělo z úst obránců ženské jméno: „¡La Virgen del Pilar no quiere ser francesa!“ tedy „Panna (Maria) na Sloupu nechce být Francouzka!“ Jméno patronky města, jíž byl zasvěcen chrám na břehu Ebra, se rozletělo Zaragozou.

Každý dům, ulice, křižovatka, náměstí či zahrada se změnily v pevnost, kláštery ve forty a zdi kolem domů v pasti, neboť je zaragozští polili a pomazali směsí smoly s dehtem, čímž vznikla látka, kterou šlo snadno zapálit. Hořela sice pomalu, ale dlouho a šířila hustý dým s ostrým zápachem, což dráždilo oči i plíce a navíc působilo jako dýmovnice. Císař musel Lefebvre-Desnouettesovi poslat další vojáky i děla a nakonec jej vystřídal generálem Verdierem. Bombardování zahájené 30. června ovšem nepomáhalo. Obránci umírali a začínali strádat, neumdlévali ale a jejich zápal neochaboval. Dál zpevňovali, co zpevnit šlo, pracovali všichni: starci, ženy i malé děti. 

Dne 2. července bombardování ustalo a Francouzi vyrazili ke generálnímu útoku. Obráncům docházel dech, byť jim Palafox přivedl posily, a vypadalo to, že Zaragoza padne. Baterie u brány Portillo byla po ostřelování prakticky zničena, obsluhy pobity a útočníci zde naráželi jen na slabou palbu z ruin domů. Podplukovník Marcó de Pont, velitel tohoto úseku, disponoval už jen jediným dělem, které sice kanonýři dokázali nabít kartáčovým nábojem (válcem plným kuliček, fungujícím jak náboj do brokovnice), ne už ale odpálit, neboť je francouzské kulky srazily. Legenda říká, že zraněný kaprál ležel u děla s připravenou odpalovací tyčí, avšak už neměl sílu se zvednout. 

Odpálené dělo

Tehdy k dělu skočilo dvaadvacetileté děvče, spanilá Agustína, vzala zraněnému doutnák a přiložila jej k zátravce. Hrabě de Toreno, pamětník a autor mnohasvazkových dějin o válce s Napoleonem o ní napsal: „Už se blížila nepřátelská kolona, když tu Agustína proběhla mezi mrtvými i raněnými, popadla jeden lunt a odpálila čtyřiadvacetliberní dělo nabité kartáčem. Využila momentu překvapení, povzbudila přeživší obránce a pálila spolu s nimi až do příjezdu posily jedné baterie. Nepřátelský velitel pak zavelel k ústupu.“

Těžko se Francouzům divit, že ustoupili, kartáčový náboj čtyřiadvacítky (ráže značila váhu plné kule v librách, tedy asi 12 kg), vypálený v úzkém prostoru proti koloně, musel způsobit masakr a šok!

Sir Charles Oman podotkl, že Agustína tu měla milého, dělostřeleckého seržanta, který právě padl, a ona ve snaze jej pomstít nastoupila na jeho místo. Španělské eposy zase praví, že šlo o kapitána Luise de Talarbe a byli již oddáni...

Zvláštní je, že francouzské prameny a memoáry tuto ženu nezmiňují, plukovník a malíř Lejeune psal, že ženy i děti pomáhaly mužům, jak to jen šlo, a že jim hraběnka Zurita nosila jídlo na ty nejnebezpečnější úseky. Zaragoza se ubránila, neboť 14. srpna Francouzi obležení zrušili, aby spěchali k povstalci ohroženému Madridu, jenže 20. prosince přišli zpět. Po krvavých bojích se pak město 20. února 1809 vzdalo maršálu Lannesovi.

Pravda vs. legenda

Žena, pro niž byl výstřel z děla její hvězdnou vteřinou, se jmenovala Agustína Raimunda Maria Saragossa y Doménech, narodila se 4. března 1786, prý v katalánském Reusu, byť si ji přisvojují i jiné lokality. Pokřtěna byla v Barceloně a v sedmnácti se provdala za dělostřeleckého kaprála Juana Rocu Vilaseca, s nímž měla syna, který ale zemřel mladičký, možná už před obležením Zaragozy. Šlo o dívku chudou, krásnou a temperamentní, jež chodívala od svých třinácti let za vojáky před kasárna, kde z nouze provozovala nejstarší řemeslo. Vdala se prý už těhotná, choť věděl, že ne s ním, a podle všeho ji nutil k věcem, které se jí ani za mák nezamlouvaly. Jinak řečeno svou ženu prodával jiným. Na cti a statečnosti to hrdince ovšem nic neubírá, spíše to svědčí o krutém postavení španělských žen z lidu.

Agustíně se začalo přezdívat Kanonýrka (La Artillera). Podle legendy ji hrabě Palafox povýšil na podporučíka. Pravděpodobněji ale Agustínu zařadil mezi prosté dělostřelce, což znamenalo, že dostala ve strádajícím městě nárok na větší příděl jídla. Hrabě jí také věnoval štítek na krk, na němž bylo vyryto „Ochránce Zaragozy“. Dívka si prý pak vysloužila hodnost seržanta a nakonec podporučíka.

TIP: Vášnivá dáma s kordem: Co hnalo krasavici La Maupin do víru soubojů?

Následně se zřejmě účastnila obrany při druhém obléhání, byla zajata, propuštěna, znovu se přidala k povstalcům, vedla malý partyzánský odřad a bránila Tarragonu. Nakonec prý bojovala v červnu 1813 ve vítězné bitvě u Vitorie ve španělských či dokonce britských jednotkách, podle současných britských vojenských historiků ale do Wellingtonovy armády zařazena nebyla.

Podruhé se vdala za vojenského chirurga či lékaře Juana Eugenia Coibose de Mesperuza, kterému dala dceru Carlotu. Zemřela 29. května 1857 jako jednasedmdesátiletá vážená obyvatelka Ceuty na bronchopneumonii (zánětlivé onemocnění plic). Roku 1870 byly ostatky této národní hrdinky přeneseny do katedrály Nuestra Señora del Pilar v Zaragoze.