Někdy je řešení i jinak velmi závažného problému vlastně velmi jednoduché. Týká se to i nedávného výzkumu katarských odborníků z Weill Cornell Medicine-Qatar, kteří sledovali účinnost léčby u pacientů s diabetem 2. typu. Jak uvádí vedoucí výzkumu Shahrad Taheri, jejich studie by mohla vylepšit situaci pacientů s diabetem 2. typu po celém světě.

Taheriho tým zahájil v roce 2017 jednoroční experiment se 158 katarskými pacienty, diabetiky 2. typu. Tři čtvrtiny z nich byli muži, průměrný věk pacientů byl 42 let a jejich průměrná hmotnost 101 kilogramů. Polovina z těchto pacientů byla léčena standardním způsobem, především pomocí léků. Druhá polovina absolvovala intenzivní změnu životního stylu, která zahrnovala nízkokalorickou dietu a cvičení.

TIP: Vědecky ověřený trik, jak zhubnout: Víte, co je časově omezené stravování?

Když badatelé po jednom roce zhodnotili výsledky, ukázalo se, že ve skupině pacientů, kteří cvičili a drželi dietu, došlo u 61 procent z nich k vyléčení diabetu. Lidé v této skupině během roční léčby zhubli v průměru o necelých 12 kilogramů. Naproti tomu z pacientů léčených standardním způsobem se po jednom roce uzdravilo jen 12 procent a průměrně zhubli jen o 4 kilogramy. Taheri doufá, že by to mohl být průlom v léčbě této závažné choroby.

Pandu velkou (Ailuropoda melanoleuca) bylo kdysi možno vidět nejen v hornatých oblastech Číny, ale i v nížinách středozápadní a jihozápadní oblasti. Fosílie dokonce dokládají přítomnost tohoto druhu v severní Barmě a Vietnamu, s několika nálezy v oblasti Pekingu. Dnes panda obývá pouze hory ve střední části Číny v provinciích Sečuán, Šen-si a Kan-su.

Vyhlídky plné beznaděje

K popularitě pand jistě přispěl atraktivní vzhled a jedinečnost. Díky tomu se Čína o osud tohoto zvířete začala aktivněji zajímat v polovině 60. let minulého století. V té době byla již nenávratně pryč značná část čínské přírody i přírodních zdrojů a bylo třeba urychleně zavést nové zákony, které by ochránily nejen pandu velkou, ale i jiné ohrožené živočichy.

Vznikly první čtyři rezervace, k nimž se v 70. letech připojilo několik dalších. Avšak ani tato opatření nemohla zvrátit drastickou ztrátu přirozeného prostředí využívaného pro těžbu dřeva a přetvořeného na tolik potřebnou zemědělskou půdu.

Boj s pytláky byl navzdory všem snahám ochránit černobílý symbol Čínské lidové republiky v mnoha případech neúspěšný. Lovci podstupovali riziko kvůli výnosnému obchodu bujícímu zejména v Japonsku a Tchaj-wanu, kde se vysoce cení nejen kůže pandy velké, ale i některé její orgány pro výrobu lidových léčiv. V polovině 70. let tak ve volné přírodě žilo již pouze 1 000 jedinců, mnozí z nich uvězněni v úzkých pruzích bambusových lesů obklopených zemědělskou půdou. Za těchto okolností bylo víc než jasné, že panda nemá z dlouhodobého hlediska šanci na přežití.

Tvrdý protipytlácký postup

Za stavu akutního ohrožení druhu navázala vláda spolupráci se Světovým fondem na ochranu přírody a jinými zahraničními ochránci, včetně legendárního amerického biologa Georga Schallera. Z této spolupráce vznikly zásadní studie života pandy velké, které napomohly k její záchraně.

Než se však podařilo zorientovat v celé problematice, byly vedeny i nesprávně zaměřené kampaně na základě přehnaných obav o kritický nedostatek bambusu. Ojedinělé nebyly ani případy, kdy matka domněle opustila své mládě, které bylo následně vzato z volné přírody a uhynulo v zajetí.

S pytláctvím zatočily až zpřísněné zákony vedoucí k odsouzení několika set pašeráků, z nichž někteří dostali trest doživotí či byli dokonce popraveni. Do povědomí široké veřejnosti současně našla cestu hromadná kampaň, jejímž hlavním cílem bylo ukázat, že zabíjení tohoto zvířete a používání jeho orgánů rozhodně není v zájmu Číny. Vláda do ochrany pandy investuje stále více prostředků. Přispívá k zachování jedinců žijících ve volné přírodě a velkou pozornost věnuje dosud velmi úspěšným chovným programům, které mají zajistit genetickou diverzitu.

Snaha spojit izolované

Důležité je, že se u pand zatím neprojevuje významné snížení diverzity, ačkoli některé subpopulace čítají pouhých 50 jedinců. Od původních plánů investovat do klonování pandy bylo upuštěno a hlavním cílem vlády je v současné době obnovení přirozeného prostředí, do kterého by snad v budoucnu bylo možno vypouštět pandy odchované v zajetí.

TIP: Panda na vzestupu: V čínské přírodě dnes žije už přes 2 000 pand

Prioritou je vzájemné propojení izolovaných oblastí v rámci všech šedesáti rezervací tak, aby se jednotlivci mohli pohybovat po větším území. Panda velká je na červeném seznamu ohrožených druhů IUCN vedena jako druh obecně ohrožený, podle čínských zákonů však spadá do kategorie č.1 s maximální možnou úrovní ochrany. Doufejme, že jí tento status zajistí ještě dlouhou budoucnost.

Milovníci komet mají v poslední době doslova žně. Neuplyne týden, abychom se nestali svědky pozoruhodných objevů či úspěchů, které se týkají právě těchto pozoruhodných těles. Nedávno jedním s takovým objevem přišel tým odborníků, který vedl Geraint Jones z britské University College London.

Jones a jeho spolupracovníci objevili novou rekordmanku, pokud jde o nejdelší kometární ohon. Držitelkou rekordu se stala kometa 153P/Ikeya-Zhang, která předvedla pěknou nebeskou show v roce 2002 a ke Slunci se vrátí až za zhruba 350 let. Badatelé zjistili, že ohon této komety měřil více než miliardu kilometrů. Jeho délka více než 7,5krát překračovala vzdálenost mezi Zemí a Sluncem.

Vědci to vyčetli z dat americké meziplanetární sondy Cassini. Tato sonda totiž v roce 2002, když se pohybovala mezi oběžnou dráhou Jupiteru a Saturnu, narazila na oblast se zvýšeným výskytem protonů. Původ těchto protonů tehdy mátl vědce a dotyčnou událost se dodnes nedařilo vysvětlit. Jonesův tým tvrdí, že šlo o ohon ionizovaného plynu komety Ikeya-Zhang. Z její tehdejší polohy vědci následně odvodili minimální délku tohoto ohonu.

TIP: Hubbleův dalekohled odhalil zatím nejvzdálenější aktivní kometu historie

Komety obvykle mívají dva ohony. Jeden z nich je tvořený prachem a bývá poněkud zakřivený. Druhý ohon je z ionizovaného plynu a bývá mnohem rovnější, protože je více ovlivňován slunečním větrem a sleduje siločáry magnetického pole. Kometa Ikeya-Zhang s více než miliardu kilometrů dlouhým ohonem sesadila z trůnu kometu C/1996 B2 (Hyakutake), takzvanou Velkou kometu roku 1996. Ohon komety Hyakutake byl zhruba o polovinu kratší.

„Jednoho dne u mě znenadání zazvonil kurýr a předával mi celý sloupec krabic s pizzou,“ popsal Jean Van Landeghem listu Het Laatste Nieuws okamžik, kdy před devíti lety začalo jeho trápení. Nejprve si myslel, že se doručovací společnost spletla, a zásilku odmítl. Když ale pizzy začaly chodit pravidelně, domyslel si, že jej někdo cíleně obtěžuje.

Gastronomické zásilky prý dostává v týdnu či o víkendu, někdy dokonce i v noci. „Nemohu z toho spát, třesu se pokaždé, když na ulici slyším motorku. Hrozím se toho, že zas někdo přiveze náklad horkých pizz,“ popsal své martyrium.

TIP: Bydlení v domě s příliš snadnou adresou je hotové peklo

Obrátil se prý několikrát na policii, ale ta původce záhadných zásilek neodhalila. Krabice mu chodí z různých pizzerií a restaurací, někdy dokonce i z jiného města. Občas se jejich cena vyšplhá až na stovky eur denně. Prodělávají na tom však zřejmě hlavně restaurace.

Van Landeghem prý nikdy žádnou z nich nepřijal a nezaplatil. „Mám rád pizzu, ale ne když jich je 14 za den,“ podotkl Belgičan. Sám si prý kupuje jen mraženou ze supermarketů.

Úvodem obsáhlého vyjádření pro magazín Forbes se šéf ruského Roskosmu Dmitrij Rogozin vrací k příčinám, které podle něj vedly k devítileté pauze startů vesmírných posádek z území USA. Zdůrazňuje, že hlavním důvodem ukončení letů raketoplánů byla jejich nedostatečná bezpečnost a v této souvislosti připomíná dvě havárie, při kterých zahynuly vesmírné posádky (Columbia a Challenger).

Poměrně ostré výhrady zaznívají i na adresu SpaceX pro jejich zdůrazňovaný status soukromé společnosti. Podle Rogozina není SpaceX o nic víc soukromou společností než Boeing nebo Lockheed Martin. Upozorňuje rovněž, že Elon Musk nestavěl Crew Dragon na vlastní pěst, nýbrž za peníze daňových poplatníků. Stát podle Rogozina věnoval firmě Elona Muska kompletně vybudovaný kosmodrom, vědecké a technické zdroje placené z rozpočtů NASA a nejlepší technický personál. Také prostředky na vývoj Crew Dragonu šly podle Rogozina převážně z kapes amerických daňových poplatníků. Celkové náklady byly podle šéfa Roskosmu přibližně třikrát vyšší, než kolik za kolik vyvíjí Energia Corporation svou (podle Rogozina mnohem složitější loď) Orel.

Cena není problém

Všeobecné nadšení z úspěšného letu Crew Dragon k ISS připisuje strachu Američanů ze selhání a také tomu, že se jim po devíti letech podařilo zbavit se závislosti na Rusku. Připomíná, že to byli právě Rusové, kdo dlouhou dobu zachraňovali projekt ISS i za cenu vlastních ztrát – především z důvodu omezení vesmírných vědeckých experimentů. Platby, které NASA ruské straně za výcvik a dopravu astronautů k ISS platila, nemohou podle Rogozina vyvážit „morální zátěž“ spojenou s dopravou lidí k Mezinárodní vesmírné stanici.

Rogozin dále zpochybňuje i efektivnost dopravy Crew Dragon. Podle něj je účelově vytrhována cena za dopravu (55 milionů dolarů v případě SpaceX a více než 90 milionů dolarů u Sojuz-2.1), a zcela ignorován fakt, že Falcon 9 je na rozdíl od Sojuzu těžká raketa (a má tak vyšší náklady na start než střední rakety Sojuz-2.1). Podle Rogozina tak nadále platí, že „spojení lodi Sojuz a rakety Soyuz-2.1 zůstává nadále mimo soutěž, bez ohledu na to, co konkurenti Ruska říkají“.

TIP: Kolik stojí velké mise? New Horizons stojí jako jeden den armády v Iráku

Šéf ruské kosmické agentury si dále posteskl nad chybějícími slovy díků za to, co po dlouhou dobu Rusko pro NASA ale i celý svět dělalo. Připomněl také úspěšný a bezpečný návrat Američana Nicka Hagueho, po selhání Sojuzu MS-10 krátce po startu. Podle Rogozina si Rusko místo slov díků vysloužilo jen vtipy a úšklebky.

To je vaše válka, ne naše...

Soujuzy jsou podle Rogozina nadále nejspolehlivějším dopravcem posádek do vesmíru. Během 173 startů zaznamenaly jen tři nehody (1975, 1983 a 2018). Američtí inženýři si podle něj takové renomé ještě budou muset vydobýt. 

Skutečnost, že Američané mají po dlouhé době vlastní kosmickou loď schopnou dopravovat posádky do vesmíru podle Rogozina pro Rusko nic neznamená. Elon Musk podle něj nepřidělal vrásky Rusku ale šéfům Boeingu. „To je jejich válka, ne naše,“ uzavřel povídání směrem k nedávnému úspěchu SpaceX Dmitrij Rogozin.

TIP: Trampolína funguje: U ISS úspěšně zakotvila loď Crew Dragon s posádkou

V další části se šéf Roskosmu rozpovídal o blízké budoucnosti ruského vesmírného programu. Zmínil například plány na dostavbu nového vesmírného střediska, dokončení vývoje nové těžké rakety, ale i plán na novou kosmickou loď, schopnou dopravit posádku k ISS již v roce 2025.

Ševče, drž se svého kopyta… Tak tímto pořekadlem se James Stewart – zdatný hudebník, absolvent architektury na Princetonu, úspěšný hollywoodský herec a vysoký armádní představitel – rozhodně neřídil. Charakteristická pro něj byla schopnost ze dne na den změnit celé své životní směřování, zároveň dokázal přenášet získané znalosti a dovednosti z jedné své profese do druhé.

Prvním zásadním zlomem ve Stewartově životě bylo rozhodnutí opustit architekturu a prosadit se ve filmu. To se mu poměrně rychle podařilo, již v roce 1935 vydělával tolik, že si mohl splnit celoživotní sen a naučit se pilotovat letadlo (hned si také pořídil své vlastní – Stinson 105).

Víc než jen známá tvář

Mezi hollywoodskými herci patřil k těm občansky nejvíce uvědomělým, proto nepřekvapí, že už v březnu 1941, tedy více než osm měsíců před vstupem USA do války, se nechal zapsat k letectvu. Předpokládal, že jako zkušený pilot bude okamžitě vyslán na pomoc Británii, ale nemohl se mýlit více – plánem armády bylo udělat z něj jakéhosi maskota pro média. Stewart tuto úlohu odmítl a po dlouhém úsilí se roku 1943 vypracoval na post velitele 703. bombardovací letky v Sioux City, s níž byl vyslán do Evropy. Účastnil se 20 bojových letů, chvílemi měl na povel až sto mužů (pod jeho velením sloužil např. herec Walter Matthau).

Za svou službu obdržel četná vyznamenání, zároveň ale po návratu trpěl posttraumatickou stresovou poruchou. Válečné zkušenosti, „divokost a syrové emoce“ ovšem dokázal uplatnit ve filmu; za roli životem zklamaného muže ve filmu Život je krásný (1946) byl nominován na Oscara.

Stewart na rozdíl od naprosté většiny svých hollywoodských kolegů zůstal v armádě i nadále, a to paralelně se svou filmovou kariérou. Ještě v roce 1966 se během vietnamské války účastnil bombardovací mise, penzionován byl roku 1968 v hodnosti brigádního generála, čímž mezi herci dosáhl zdaleka nejvyšší hodnosti (s výjimkou Ronalda Reagana, který byl v době svého prezidentství vrchním velitelem americké armády).

Roboti dnes mohou mít nejrůznější podobu. Australská společnost Fastbrick Robotics (FBR) vyvinula těžkého stavebního robota, jehož vzhled připomíná nákladní auto s mohutným teleskopickým ramenem. Pojmenovali ho Hadrian X, podle Hadrianova valu, slavné římské zdi, která se táhne napříč severní Anglií.

Hadrain X dokáže stavět z cihel. Zpočátku zvládal položit asi 85 cihel za hodinu. Australští inženýři Fastbrick Robotics vylepšili software i konstrukci robota a nedávno se dostali na více než 200 cihel za hodinu. Jak uvádějí představitelé společnosti, tímto výkonem se robot již blíží dnešním komerčním stavbám.

TIP: Dvojice mobilních robotických 3D tiskáren vyrábí betonové struktury

Podle šéfa společnost Fastbrick Robotics Mikea Pivace je to poprvé, kdy Hadrian X prokázal svou ekonomickou životaschopnost. Vzhledem k cenám za manuální práci, která se ve světě pohybuje zhruba mezi 7 a 70 dolary (asi 164 až 1640 Kč) za metr čtvereční, se již teď Hadrian X ekonomicky vyplatí. Tvůrci Hadriana X předpokládají, že výkon robota do budoucna ještě poroste, cena za jeho práci bude klesat a zároveň se bude zvětšovat trh, kde se tito roboti budou moci uplatnit. Zedníkům tak zdá se roste velmi výkonná konkurence.

Před 110 miliony lety – v období křídy, sežvýkal více než tunu vážící dinosaurus v plátové zbroji své poslední jídlo. Pak zahynul a spláchlo ho moře v místech, kde se dnes rozkládá severní Alberta. Tam se dinosaurus proměnil na fosilii a po celé věky zůstal uvězněný v hornině. V roce 2011 jej vědci objevili v lomu Millenium Mine společnosti Suncor Energ, poblíž Fort McMurray.

Poslední večeře rytíře křídy

Jde o mimořádně dobře zachovalou fosilii. Pětimetrový dinosaurus ze skupiny nodosaurů dostal jméno Borealopelta markmitchelli a pro paleontology se stal klíčem k tajemstvím obrněných dinosaurů. Těch se našla celá řada, ale téměř žádný z nich není v tak perfektním stavu.

Tým odborníků nedávno detailně prozkoumal obsah žaludku borealopelty, který se rovněž zachoval do dnešních dnů. Podobné nálezy jsou velice vzácné, žaludek borealopelty lze bez nadsázky označit za nejlépe zachovalý ze všech, které jsme doposud našli.

TIP: Skvěle zachovalá fosilie prozradila, že obrněný dinosaurus spoléhal na maskování

Rozbor fosilizovaného žaludku odhalil, že borealopelta měla ke své poslední večeři zejména listy kapradin, které doplnilo pár procent větví. Také se ukázalo, že borealopelta byla vybíravá a jedla především listy rostlin ze skupiny leptosporangiátních kapradin, které dobře známe z dnešní přírody jako nejrozšířenější kapradiny. Borealopelta naopak příliš nevyhledávala cykasy a jehličnany, které v té době musely být rovněž velmi rozšířené.