Německá společnost Festo má zálibu v robotech, kteří připomínají zvířata. Letos v březnu představili například robotického pavouka a kaloně. Teď se zase inspirovali v oceánu a jejich nejnovější robot jako by z oka vypadl sépii.

BionicFinWave se pohybuje pomocí vlnění ploutví, které se táhnou podél těla. Z větší části 3D tištěný robot měří 37 centimetrů a váží 430 gramů. Je vybavený například senzory tlaku i ultrazvukovými senzory, které slouží k orientaci.

TIP: Nový robotický červ ze Stanfordu bude zachraňovat přeživší při katastrofách

Robotické sépie je primárně určená k životu v potrubí. Může autonomně proplouvat tam a zpět, sbírat data a posílat je bezdrátovým přenosem na tablet operátora. Využití podobných autonomních robotů je podle jejich vývojářů velmi široké - mohou sloužit ke kontrolám, sběru dat nebo měření ve vodovodním a kanalizačním potrubí. 

Vědci odhadují, že v Antarktidě za posledních 25 let roztály asi 3 biliony tun ledového příkrovu. Pokud jsou jejich propočty správné, znamená to vzestup hladiny oceánů o téměř 8 milimetrů.

Alarmující je, že v posledních letech taje přes 200 miliard tun antarktického ledu ročně. Oproti roku 2012 je teď rychlost tání v Antarktidě trojnásobná. Led sice taje i na jiných místech světa, ale Antarktida hraje klíčovou roli, kvůli ohromnému množství ledu, který tu pokrývá celý kontinent.

TIP: V Antarktidě se objevila obří díra: Je větší než celé Nizozemsko

Pozorované tání probíhá především v oblasti Západní Antarktidy. Ve Východní Antarktidě sice přibývá asi 5 miliard tun ledu ročně, to ale nestačí na vyrovnání celkové ztráty ledu tohoto kontinentu. Pokud by roztál všechen led Antarktidy, stoupla by hladina oceánu o zhruba 58 metrů. To by samozřejmě proměnilo podobu pobřeží celého světa.

Ve 14. století sousedilo Polské království s podstatně větším Litevským velkoknížectvím, a oba byli obklopeni mocnými nepřáteli. Řešení se nabízelo. Na polském trůně pro mladičkou královnu Hedviku z Anjou hledali vhodného ženicha. Už ji sice zasnoubili s Vilémem Habsburským, ale pro polské a litevské stavy to nebyl přijatelný kandidát. Volba padla na litevského velkoknížete Jagella z rodu Gediminovců, který po přijetí křtu a jména Vladislav II. převzal dne 4. března 1386 polský trůn.

Vstupní dohoda o budoucí unii byla uzavřena téměř o rok dříve a velkokníže Jagello se v ní společně s bratry a dalšími pokrevními příbuznými zavázal k přijetí křtu, dále ke znovuzískání ztracených polských území, k propuštění polských zajatců z předcházejících bojů, k zaplacení 200 tisíc florénů za zrušení zásnub s Vilémem a k připojení Litevského velkoknížectví k Polskému království. 

Král, který se nelíbil

Královně Hedvice se volba ženicha nezamlouvala, i když s ní formálně souhlasila. Velkou roli hrál věkový rozdíl. Zatímco jí bylo teprve jedenáct, manželovi 34, a ještě k tomu to byl pohan. Její snoubenec Vilém Habsburský byl jen o čtyři roky starší a podobně jako ona obdivoval rytířské souboje, minstrely s jejich básněmi a písněmi a vůbec život na dvoře. Navíc Habsburk se jí nemínil vzdát a ubytoval se v krakovském domě Gněvoše z Dalevic. Jak napsal nejvýznamnější polský historik středověku Jan Dlugoš: „Královna Hedvika odcházela z Wawelu ve společnosti rytířů a dvorních dam do kláštera svatého Františka, kde se v refektáři kláštera bavila tancem a vzpomínkami se svým rakouským nápadníkem”. 

Ve středověku panoval názor, že dvanáctiletá dívka je již zralá pro naplnění manželství. A ačkoli královně Hedvice k plným dvanácti letům chybělo ještě půl roku, řekla si, že nebude čekat, až se vdá za Jagellonce a pozvala si bývalého snoubence na královský hrad. Jak napsal historik: „Vilém měl poznat tajemství postele s královnou Hedvikou, ale díky prozíravosti strážců se do ložnice nedostal“. Jiní svědkové však tvrdí, že Habsburk opustil Wawel až poté, co se s královnou tělesně sblížil. Strážcové byli na Habsburka tak rozezleni, že ho chtěli zavraždit, avšak jemu se podařilo utéci z okna paláce v koši na prádlo. Královna se rozhodla ho následovat, ale brána Wawelu byla již zamčená.

Později Vilém prohlásil, že manželství s Hedvikou naplnil. Na to Řád německých rytířů, který tehdy ovládal část současného Polska u Baltu, tvrdil, že manželský slib královny s litevským Jagellem je ve světle těchto událostí neplatný. Horlivě to potvrzoval i Habsburk, který se až do Hedvičiny smrti neoženil, považujíc se za jejího legálního manžela. Říká se, že Vilém se v převlečení za kupce zúčastnil svatby své milenky s Jagellem, ba dokonce se s ní scházel ještě celé tři roky po svatbě. Tvrdil to Gněvoš z Dalevic, a až poté, co královna přísahala na Bibli, že je nevinná, prohlásil, že „lhal jako pes”. 

Odsouzeni k nenávisti

Jaké tedy bylo soužití královského páru? Od začátku neúspěšné. Král Vladislav nemluvil polsky, hovořil pouze rusky a litevsky. Na rozdíl od manželky neovládal ani latinu a němčinu. Dokonce neuměl ani číst a psát! Byl nižšího vzrůstu než jeho žena, a začal plešatět. Zcela abstinoval, neboť kvůli obavám z otravy pil pouze vodu. Rád dobře jedl, a často si užíval koupele, čemuž se velmi divili jeho poddaní. Až do konce života zachovával typické pohanské zásady, což velmi hněvalo jeho královskou manželku. Třikrát se obracel předtím, než vyšel z domu, házel za sebe dřívka a chlupy, které si vytrhl z brady pečlivě omýval, aby si je následně vložil mezi prsty.

TIP: Nejzoufalejší manželky historie: Výjimečná krása předznamenala jejich pád

Rozpory mezi manželi se jen prohlubovaly. Královna celé roky nepustila krále do své ložnice. Chodila zahalená černým závojem, a jakmile se k ní přiblížil, s hněvem se od něj odvracela. Když jí zpovědník přikázal, aby plnila “manželské povinnosti”, demonstrativně opustila zpovědnici. Dá se říci, že žili odděleně a měli také svá vlastní královská panství.

Když ani po dvanácti letech královna neotěhotněla, budoucnost království byla ohrožena. Nakonec se však nejlepším lékařem stal čas. V roce 1396 se královský pár začal stále častěji ukazovat společně na veřejnosti. Po letech přišla Hedvika do jiného stavu, ale dcera, která se narodila v roce 1399, bohužel zemřela a po třech týdnech ji následovala i královna. 

Myslíte si, že UFO jsou návštěvníci z vesmíru? Omyl. Podle amerického profesora Michaela Persingera (*1945) musíme důkazy existence mimozemských obyvatel hledat nikoliv na nebi, ale pod nohama. V roce 1975 přišel tento uznávaný neurovědec s teorií tektonického napětí (Tectonic Strain Theory), která má vysvětlit nejen existenci UFO, ale například i mariánských zjevení nebo duchů.

Strašidla ze zemské kůry

Myšlenka se opírá o předpoklad, že v seismicky aktivních oblastech vzniká v zemské kůře obrovské napětí, čímž při vhodném složení hornin nastává piezoelektrický efekt (viz Piezoelektrický efekt) vytvářející silná lokální elektrická a elektromagnetická pole. Tyto úkazy pak vyvolávají u člověka halucinace, neboť ovlivňují činnost spánkových laloků v mozku; zároveň však také silně ionizují vzduch, což může vést ke skutečnému vzniku různých světélkujících útvarů. 

Podobnou myšlenku prosazuje i britský spisovatel Paul Devereux (*1945). Za pravděpodobnější příčinu podivných útvarů ale označuje nikoliv piezoelektrický jev, nýbrž tzv. triboluminiscenci – efekt světla vznikajícího při drcení některých krystalů. Devereux navíc tvrdí, že tato světla mohou mít vlastní inteligenci.

Země jako živý superorganismus

Teorie Gaia by zněla jako bláznivá fantazie nějakého hippie nadšence nebo ekologického romantika – kdyby ovšem jejím autorem nebyl špičkový biolog. Teorie pojmenovaná po řecké bohyni Země tvrdí, že naše planeta tvoří jediný superorganismus, je živá ve stejném fyziologickém smyslu jako lidé, a tudíž prý dokáže regulovat svůj globální metabolismus představovaný koloběhem vlastní hmoty a energie. 

Za zmíněnou myšlenkou stojí britský biolog James Lovelock (*1919), který ji poprvé představil v roce 1979. Podle něj se život na Zemi vyvinul před 3,6 miliardy let, a to nikoliv díky tomu, že by zde panovaly příhodné podmínky, ale proto, že tyto podmínky vytvořila právě Gaia. Jinými slovy – Země utváří samu sebe a život sám udržuje zeměkouli obyvatelnou. „Jako pozorujeme pulz, krevní tlak, elektrickou aktivitu srdce či jiné veličiny, aniž bychom narušili normální fyziologické procesy člověka, tak můžeme pozorovat i cirkulaci vzduchu, oceánů a hornin. Můžeme měřit sezónní pulzování oxidu uhličitého ve vzduchu v souvislosti s jeho příjmem rostlinami a výdejem všemi organismy. Můžeme sledovat dráhu základních živin do oceánů a odtud do vzduchu a zpátky do hornin a pozorovat chování těchto navzájem propojených systémů,“ popisuje Lovelock důkaz pro svá tvrzení. 

Vědec publikoval několik knih, v nichž velmi pečlivě shromáždil důkazy o schopnosti přírody se efektivně regulovat. Vyvolal tím reakci řady svých kolegů, kteří ho obvinili z vytváření jakéhosi vědeckého pohanského náboženství – debata nad jeho teorií však dodnes není zdaleka uzavřená.

Během vrcholného britsko-amerického setkání v Casablance se s konečnou platností rozhodlo o tom, kam bude v nejbližší době směřovat spojenecké válečné úsilí. Do té doby zástupci britské generality soudili, že vítězství v severní Africe by se mělo co nejrychleji využít k invazi na Apeninský poloostrov, Churchill prosazoval útok přes Balkán, zatímco Američané preferovali vylodění přes průliv La Manche do Francie. Všichni se shodli na tom, že po skončení afrického tažení nemohou spojenecká vojska zůstat v nečinnosti, ale musí někde zaútočit.

Kudy do Evropy?

Ve Středomoří přicházely v úvahu dvě varianty: první představovala obsazení ostrovů Sardinie a Korsika, čímž by si Spojenci vytvořili předpoklady pro invazi do Itálie a jižní Francie. Výrazně by se také zlepšila možnost bombardování jižních oblastí Německa. Druhou variantou, která nakonec zvítězila, se stalo obsazení Sicílie jako odrazového můstku pro útok na italskou pevninu. Z hlediska utajení plánu dalšího postupu byly Spojencům jasné dvě věci: přípravy na vyloďovací operaci tak velkého rozsahu nelze před Němci skrýt a Sicílie se nesmí nepříteli jevit jako nejpravděpodobnější cíl.

Aby Spojenci přesvědčili nepřítele, že k invazi dojde současně v Řecku a na Sardinii, rozběhli mohutnou dezinformační kampaň pod krycím označením operace Barclay. Na středomořském bojišti zdánlivě operovala 12. armáda tvořená dvanácti divizemi. Velitelské struktury tohoto fiktivního uskupení udržovaly intenzivní rádiový provoz, o kterém se předpokládalo, že jej nepřítel odposlouchává. Vlastní dislokace 12. armády v prostoru východního Středomoří podporovala předpoklad, že bude vysazena na pobřeží Řecka. Stejný dojem měla vyvolat i Londýnem nařízená aktivita členů řeckého hnutí odporu zaměřená na systematické ničení železničních tratí, které by mohly být využity k přísunu německých posil na invazní pláže. 

Rodí se plán

K vylodění dojde v Řecku a na Sardinii – o tom měly Němce přesvědčit také jakoby náhodou získané tajné informace. Hlavní problém představoval postup, jak je Němcům vhodným způsobem „naservírovat“. Důstojník královského letectva Charles Cholmondeley přišel s návrhem shodit nad okupovanou Evropou z letadla mrtvolu na nefunkčním padáku. Fiktivní agent by byl vybaven radiostanicí, kterou by Němci (možná) využili ke zpravodajské hře, v rámci které by jim Britové podsunuli klamné informace.

TIP: Ženy špionky: Půvab ve službách rozvědky

Výbor pro kontrašpionážní a klamné operace označil tento plán za neproveditelný, ale jeden z jeho členů, korvetní kapitán Ewen Montagu, začal přesto pracovat na jeho uskutečnitelné verzi. Během plánování došlo nejprve k výměně radiostanice za složku s tajnými písemnostmi a následně k umístění mrtvého kurýra do nafukovací záchranné vesty na moři. Zpočátku se počítalo s vysazením z hydroplánu, později dostala přednost méně nápadná ponorka.

Místem vysazení mrtvého kurýra se měly stát španělské pobřežní vody poblíž města Huelva, přičemž se předpokládalo, že příboj tělo vyplaví na břeh, nebo je ještě dříve objeví rybáři. Britské tajné službě bylo známo, že v Huelvě operuje mimořádně aktivní německý agent, který se zajisté pokusí dostat k tajným dokumentům, které falešný kurýr přepravoval. Zda Němci písemnosti skutečně získali, zjistí Britové následně monitoringem německých šifrovaných zpráv, které dokázali číst (služba Ultra). Plán dostal krycí označení Mincemeat. 

Muž, který neexistoval

První problém při realizaci plánu představovalo pokud možno nenápadné obstarání vhodného těla. U nebožtíka musela být obtížně zjistitelná příčina smrti, vše mělo nasvědčovat tomu, že utonul nebo zemřel na podchlazení. Mrtvý nesměl mít příbuzné, kteří by jej chtěli pohřbít. Po konzultaci s patologem bylo vybráno tělo londýnského bezdomovce, který žil v opuštěném skladišti a buď úmyslně, nebo omylem se otrávil jedem na krysy. Oba jeho rodiče byli po smrti, takže když dva dny po intoxikaci zemřel v nemocnici, nikdo jej nepostrádal.

Dokončení: Sekaná pro Abwehr: Úspěšná dezinformační operace Mincemeat (vychází ve čtvrtek 21. června)

Dalším krokem bylo vytvoření falešné identity kurýra s vojenskou hodností odpovídající důležitosti přepravovaných dokumentů. Muselo se jednat o důstojníka oblečeného ve stejnokroji šitém na míru. Vzhledem k tomu, že vzít míry mrtvému by vzbudilo nežádoucí pozornost, byl nebožtík oblečen do polní uniformy (battledressu), což předpisy umožňovaly. Mrtvý se stal majorem Williamem Martinem sloužícím v řadách královské námořní pěchoty. (V rámci námořnictva působilo několik skutečných majorů toho jména.) 

Letos v březnu zesnulý světoznámý fyzik Stephen Hawking se dočkal další velké pocty. Poté, co byl jeho popel uložen mezi hroby Charlese Darwina a Isaaca Newtona, se na poslední cestu vydal i Hawkingův nezaměnitelný hlas, který se stal součástí popkultury. Míří do vesmíru, vstříc nejbližší černé díře.

Řecký skladatel Vangelis pro tento účel zkomponoval krátkou skladbu, která obsahuje Hawkingovo poselství o tom, jak je důležité nezůstávat na planetě Zemi a vypravit se do okolního vesmíru. Přesně na tom Hawkingovi v posledních letech záleželo a považoval to za nezbytné pro přežití lidstva do příštích staletí.

Zpráva pro černou díru

V nápadu vyslat signál s Hawkingovým hlasem sehrála klíčovou roli stanice evropské kosmické agentury Cebreros Station, která se nachází ve Španělsku, asi 90 km od hlavního města Madridu. Rádiová anténa stanice o průměru 35 metrů je sice primárně určená pro komunikaci s kosmickými loděmi, vyslání Hawkingova poselství pro ni ale nepředstavovalo větší problém.

TIP: Stephen Hawking: V 76 letech zhasla hvězda vědy. Co všechno lidstvu přinesl?

Vangelisova hudba s Hawkingovým hlasem směřuje k černé díře 1A 0620-00. Ta se nachází se ve hvězdné soustavě s oranžovým trpaslíkem, která je od nás vzdálená asi 3 500 světelných let. Pokud víme, jde o nejbližší ze všech černých děr ve vesmíru.

Osud rádiového vysílání s Hawkingovým hlasem je nejasný. Až za 3 500 let dorazí k cíli, začně nejspíš černou díru obíhat. Rádiové vlny vzkazu by také mohly být zničeny Hawkingovým zářením černé díry, což by bylo velmi symbolické.

Zní to sice kapku strašidelně, ale déšť mořských živočichů z nebe nad čínském Čching-tao nebyl předzvěstí blížícího se konce světa. Za neobvyklou nadílku mohla bouře a silný vítr, který chobotnice, krevety, mořské hvězdice a další živočichy přivál z moře nad pevninu. Podle údajů meteorologů dosahoval vítr v nárazech rychlosti až okolo 35 metrů za sekundu (125 kilometrů v hodině).

Přestože se jednalo o neobvyklý úkaz, není to poprvé, co se něco podobného stalo. V loňském roce se podobného nadělení dočkali obyvatelé mexického Tampica a před deseti lety zase pršely ryby z nebe nad indickou Keralou.

TIP: Noční můra arachnofobů: V jižní Austrálii pršely z nebe miliony pavouků

Vedle nadílky mořských tvorů si obyvatelé desetimilionového Zeleného ostrova (jak zní v překladu název města Čching-tao) z pobřeží Žlutého moře, užili i pořádného krupobití. Největší kroupy podle čínských médií dosahovaly velikosti golfových míčků. Bouře si neštěstí, kromě mořských živočichů, nevyžádala žádné oběti, mnoho lidí bylo ale zraněno.

Nehody vozů s autonomními technologiemi jsou velmi vděčným tématem pro veřejnost i média. Své o tom ví i u Tesly, která dlouhodobě bojuje s velkým zájmem médií o jakoukoliv nehodu jejich vozu. Mnozí společnosti vyčítají, že její systém Autopilot není tak bezpečný, jak Tesla tvrdí, což automobilka samozřejmě popírá.

Autopilot není autopilot

Jak referuje portál Teslafan.cz společnost Thatcham Research, která pracuje pro Asociaci britských pojistitelů, se rozhodla zjistit, jak je to s nehodami ve skutečnosti. Výzkumníci došli k závěru, že automobiloví výrobci, jako je Tesla, musí jasněji a konkrétněji objasňovat koncovému uživateli rozdíly mezi podpůrnými autonomními systémy, které řidiči pouze pomáhají a plně autonomními systémy, jaké ve svých vozech používá například společnost Waymo. Podle společnosti názvy typu Autopilot vyvolávají dojem, že vozidla jsou schopna autonomní jízdy bez nutnosti pozornosti či zásahů řidiče.

Autopilot na zkušební dráze

Společnost se rozhodla otestovat schopnosti systému Autopilot na své zkušební dráze, kdy v prvním testu vytvořila podmínky pomalu se zpomalujícího vozidla před vozem s aktivovaným asistentem řízení. Tuto zkoušku testovaný Model S obstál bez úhony, problém však nastal v druhém testu. Ten spočíval v jízdě za vozem, který se náhle vyhýbal překážce před sebou a před Teslou se tak rázem objevila ona překážka v podobě stojícího automobilu. Na něj již vůz nebyl schopen zareagovat a Tesla do nafukovací makety narazila v plné rychlosti.

Podpůrné asistenční systémy

Tesla využívá pro orientaci celkem 8 kamer, 12 ultrazvukových senzorů a také radar pro detekci objektů před vozem. Autonomní systém vozů Tesla využívá kombinaci bezpečnostních prvků Traffic-Aware Cruise Control a Autosteer. První jmenovaný umožňuje řidiči nastavit požadovanou rychlost a vést jej v pruhu, stejně jako dodržovat vzdálenost od vozů před sebou. Autosteer dokáže číst dopravní značky a značení na vozovce a na základě těchto informací přizpůsobovat jízdu automobilu.

Většina nehod vozů Tesla tak vzniká především z nízké pozornosti řidičů, kteří přecení schopnosti těchto dvou asistentů řízení vozu a v domnění, že automobil vše zvládne za ně, se pak mohou dostat do velmi nepříjemných situací, které mohou skončit i tragicky. Na to ostatně upozorňuje i sama Tesla, která o TACC (Traffic-Aware Cruise Control) píše:

„Traffic-Aware Cruise Control nevylučuje potřebu sledovat silnici před vozem a manuálně vůz ovládat v případě potřeby. Je povinnosti řidiče zůstat v pohotovosti a mít vždy kontrolu nad vozidlem. Pokud tak neučiní, může být následkem vážné zranění nebo smrt.“

Tesla se brání i zlepšuje

Tesla na test společnosti Thatcham Research zareagovala zprávou, že by ke kolizi nedošlo, pokud by řidič správně používal systém Autopilot. Kalifornský výrobce elektromobilů dále dodal, že většina uživatelů vozů Tesla chápe, že je jejich pozornost i v případě zapnutého systému Autopilot nezbytná.

I přesto se automobilka snaží bezpečnost svých vozů neustále zlepšovat. Poslední aktualizace systému Autopilot v8.1(2018.21.9) přinesla asertivnější varovný systém, který dokonce někteří řidiči označili za až příliš rušivý. Musk slíbil, že se společnost pokusí nalézt optimální rovnováhu mezi bezpečností a pohodlím řidičů. V srpnu tohoto roku se navíc můžeme těšit na softwarovou verzi 9, která by měla přinést i některé první funkce plně autonomní jízdy vozového parku společnosti Tesla.

Článek zveřejňujeme s laskavým svolením portálu TeslaFan.cz - magazínu pro fanoušky vozů Tesla.

Objevení léků lidstvu pomohlo vypořádat se s mnoha chorobami a infekcemi. Jejich užívání ale není zcela bez rizika. Často mívají vedlejší účinky, ať už samy o sobě anebo v různých kombinacích. Ve snaze řešit nějaký zdravotní problém si tak lidé mohou přivodit problémy nové, někdy i závažnější.

Vědci ve Spojených státech nedávno zjistili, že zhruba třetina obyvatel neúmyslně ohrožuje své duševní zdraví a také život. Užívají totiž léky, které je mohou dovést k depresím a v krajním případě i k sebevraždě. Výzkum byl založen na lékařských datech více než 26 tisíc Američanů, z období mezi lety 2005 a 2014.

TIP: Sebevražedné myšlenky lidí s depresí mají spojitost se zánětem mozku

Riziko duševních problémů se zvyšuje, pokud lidé užívají více léků zároveň. Podle výsledků výzkumu hrozí člověku v USA užívajícímu 1 lék deprese v 7 procentech případů. U lidí neužívajících žádné léky je to přitom 5 procent. U dvou léků toto riziko vzrůstá na 9 procent a u tří léků dokonce na 15 procent. V mnoha případech přitom nejde o léky, jejichž užívání souvisí s psychickými problémy.

Nahá žena stojí uprostřed římského náměstí a v ruce svírá velkou barevnou fotografii těžce nemocného dítěte. Na holé kůži má velkými písmeny napsán vzkaz ministru zdravotnictví: „Balduzzi, řekni ano!“ Není sama. Spolu s ní protestuje proti zákazu léčby kmenovými buňkami početný dav. 

Naděje je slepá

Matka na smrt nemocného dítěte, kterému nedokáže zachránit život žádný z výdobytků moderní medicíny, nezná nic než bezmoc a zoufalství. A najednou je tu jiskřička naděje! Italská společnost Stamina nabízí šanci na uzdravení tam, kde věhlasné kapacity jen bezmocně kroutí hlavou. „Odebereme buňky kostní dřeně a v laboratoři je proměníme na nervové buňky. Ty pak vpíchneme pacientovi. Naše metoda zabírá proti nejrůznějším chorobám, třeba smrtící svalové dystrofii nebo Parkinsonově chorobě,“ říká zakladatel společnosti Stamina Davide Vannoni.

Tonoucí se stébla chytá. Tisíce rodin uvěří, že se jejich blízcí navzdory skepsi odborníků uzdraví. Nezajímá je, že Vannoni není lékař a že vystudoval filozofi i a psychologii. Nevadí jim, že šéf Staminy nemůže podepřít své sliby výsledky jakéhokoli výzkumu. Lidé chtějí Vannonimu věřit, a tak ignorují varování špičkových italských vědců. „Neexistuje žádný důkaz, že by buňky kostní dřeně mohly léčit tyto choroby,“ říká přední odborník Michele de Luca a varuje: „Vannoniho léčba nejen že neúčinkuje, ale může zdraví pacientů ještě více poškodit.“

Mafie z Brescie

Když vědci s odkazem na potenciální rizika dosáhnou zákazu léčby ve firmě Stamina, propuknou po celé zemi protesty. Demonstranti žádají, aby Vannoni mohl ve svých aktivitách pokračovat. Apelují na ministra zdravotnictví Roberta Balduzziho, aby Stamině „řekl ano“. A ministr nakonec poslechne. Vláda dokonce uvolní tři miliony eur na ověření Vannoniho léčebného postupu. Stovky lidí to vítají jako obrat k lepšímu a hrnou se do nemocnice v Brescii, kde Vannoni působí. I když se Stamina prezentuje jako dobročinná organizace, požaduje od každého pacienta za léčbu 50 až 60 tisíc eur. 

Mezitím americký patentový úřad zamítne Vannoniho přihlášku patentu na léčbu s tím, že zázračný lékař nepodal žádné důkazy o pozitivních účincích svých metod. Michele de Luca a další italští vědci bijí na poplach. Na straně Vannoniho a Staminy však v té době stojí nejen pacienti a jejich rodiny, ale také sdělovací prostředky a politici. De Luca a jeho kolegové dostávají výhružné vzkazy. Zastání a podporu nacházejí spíše v zahraničí než doma.

Nakonec se jim podaří dostat Vannoniho do situace, kdy musí na stůl položit důkazy o bezpečnosti a účinnosti léčby. Ukáže se, že nemá v ruce zhola nic. Národní hrdina je odhalen jako bezohledný podvodník, který zhruba tisícovce nemocných dětí i dospělých vpichoval do těla buňky, jež nepomáhaly, ale škodily. V honbě za slávou a penězi se neštítil ničeho. Společně s devatenácti dalšími lidmi je obviněn ze zločinného spiknutí a je souzen jako hlava celého gangu.

Zázračná dezinfekce

Někdy dosáhnou šarlatáni svého až brutálně primitivními prostředky. Například jistý Jim Humble nabízí přípravek MMS jako všelék na nejrůznější nemoci, od malárie, přes bakteriální a virové infekce včetně AIDS, až po rakovinu. Za zkratkou MMS se skrývá název Master Mineral Solution (česky Mistrovský minerální roztok) či dokonce Miracle Mineral Supplement (Zázračný minerální doplněk). Jeho podstatou je chemikálie chloritan sodný (chemickým vzorcem NaClO₂). Před užíváním se má do roztoku chloritanu přidat kyselina citronová, aby se začal uvolňovat nestabilní plyn oxid chloričitý (ClO₂). Ten má pak zničit choroboplodné zárodky, parazity či nádorové buňky.

O ničivosti oxidu chloričitého není pochyb. Je to silné oxidační činidlo, jež se používá k průmyslovému bělení a jako razantní dezinfekce. Příčiny chorob však oxid chloričitý zcela jistě neodstraní. Nemocnému organismu navíc užívání MMS neprospívá. Provází je nevolnost, zvracení, průjmy a silná dehydratace, která může vyústit i v život ohrožující prudký pokles krevního tlaku. Přesto se MMS dál prodává v mnoha zemích a jeho prodejci a uživatelé se najdou i u nás.

Zneužitá nutrigenetika

Léčitelé a šarlatáni nemohli pominout prudký rozvoj molekulární genetiky. Názorný příklad pavědy zabalené do pozlátka vědecké terminologie nabízí podnikání některých firem v oboru nutrigenetiky. 

Nutrigenetika je seriózní vědní obor. Zabývá se vlivem potravy na aktivitu genů v lidském organismu. Že potrava na naše geny skutečně působí, je zřejmé třeba z alergické reakce na ořechy: V těle alergika ovlivňuje alergen z ořechu buňky imunitního systému a ty reagují prudkou změnou v aktivitě svých genů. Výsledkem jsou změny funkce řady orgánů, které známe jako alergickou reakci. Ta může být v krajních případech i smrtelná. Méně nápadným projevem pozměněné činnosti genů pod vlivem potravy je obezita a následný nástup cukrovky.

V současnosti zdaleka neznáme všechny typy reakcí lidských genů na látky přijaté s potravou. Nutrigenetické firmy se ale před zákazníky tváří, jako by pro ně tenhle složitý problém neměl žádné tajemství, a bez uzardění slibují: „Provedeme analýzy vaší dědičné informace, zjistíme, jakým zdravotním rizikům čelíte, a nabídneme vám potravinové doplňky, s jejichž pomocí všechna nebezpečí zažehnáte.“

Na první pohled to může vypadat rozumně. Jak ale ukázala kontrola provedená na příkaz amerického Kongresu, skutečnost je úplně jiná. Kontroloři odebrali dědičnou informaci jedné ženy a rozdělili ji do několika vzorků. Totéž provedli i se vzorkem dědičné informace jednoho muže. Vzorky pak poslali čtyřem různým nutrigenetickým společnostem a vydávali je za dědičnou informaci mnoha různých lidí odlišného věku, tělesné váhy a životního stylu. Když přišly výsledky, nestačili se kontroloři divit. 

Věštby z DNA

Fiktivní zákazníci, které kontroloři vytvořili tím, že DNA jedné osoby vydávali za dědičnou informaci různých lidí, dostali od firem odlišný, často zcela protichůdný seznam zdravotních rizik. Pokud by firmy vycházely z analýz DNA, musely by dojít k totožným rizikům, protože stejná byla i analyzovaná dědičná informace. Firmy běžně upozorňovaly zákazníky na zdravotní rizika, která se na současné úrovni znalostí nedají z DNA vyčíst. Nikdo zatím neví, které změny v lidské DNA tato rizika zvyšují, a které varianty DNA před těmito riziky naopak chrání.

Pokud firmy testy DNA vůbec provedly, pak pro ně jejich výsledky nepředstavovaly nejdůležitější údaje. Mnohem více vycházely z informací o životním stylu, které zákazníci uvedli ve formuláři při objednávce testů. K tomu, aby těžkému kuřákovi sdělily, že je ohrožen rakovinou plic a infarktem myokardu, nutrigenetické firmy ani žádné údaje o zákazníkově DNA nepotřebovaly.