Přestože k útokům německých ponorek na obchodní lodě docházelo už od počátku války, až mezi 16. a 20. říjnem 1940 podmořské čluny naplno předvedly svůj potenciál.

Nebezpečí z hlubin

Dva spojenecké konvoje, SC 7 a HX 79, těsně za sebou proplouvaly mezi Islandem a Irskem. Právě tam číhaly na svou kořist takzvané vlčí smečky. Šlo o skupiny německých ponorek, jež útočily koordinovaně a napáchaly tak mnohem větší škody než osamocení lovci. Do prvního konvoje se pustilo sedm U-Bootů, do druhého o tři dny později už o dva méně. Němci neztratili ani jednu ponorku, Spojenci na druhou stranu z prvního konvoje původně čítajícího 35 nákladních a pět eskortních lodí ztratili 20 plavidel a 141 námořníků, z druhého konvoje složeného z 49 transportů a 17 doprovodných plavidel přišli o 12 lodí.

Během pouhých 48 hodin Spojenci odepsali 34 lodí. Tento smutný rekord zůstal nepřekonaný až do konce války. Naprostý neúspěch jakékoliv obrany je přičítán nezkušenosti velitelů doprovodných plavidel s touto novou nepřátelskou taktikou. Němci mohli slavit vítězství. Nejúspěšnější ponorkou se stala U-99 pod velením Otto Kretschmera, největšího ponorkového esa druhé světové války, která při této příležitosti poslala ke dnu sedm plavidel. Sám Kretschmer postupně s ponorkami U-23 a U-99 potopil během války 47 lodí.

Císařovna na mušce

Největší loď potopená německou ponorkou nesla jméno Empress of Britain a svého času šlo o nejluxusnější plavidlo brázdící Atlantický oceán. Admiralita loď zkonfiskovala 25. listopadu 1939 a využívala k transportu vojáků. Dne 26. října 1940 se jí taková cesta stala osudnou, když ji zahlédla posádka německého dálkového bombardéru Focke-Wulf Fw 200C Condor. K útoku došlo asi 110 km severozápadně od pobřeží Irska, když se Empress of Britain vracela z Egypta a mířila do Glasgowa.

Britští námořníci zatím neměli mnoho příležitostí se s condory seznámit, navíc se v těchto končinách obávali spíše ponorkového útoku. V první moment si tak spletli Němce s vlastní leteckou hlídkou. Condor zaútočil v nízké výšce, shodil dvě pumy a přidal salvu z palubních zbraní. Loď začala hořet. Kapitán nařídil zvýšit rychlost a zahájit obrannou palbu, což znesnadnilo druhý nálet.

Torpédo z milosti

Němec minul cíl, jeho letoun inkasoval zásah a měl poškozený motor. Zbývala poslední bomba, kterou útočníci při třetím náletu zasáhli protileteckou obranu. Následný požár přivedl k výbuchu připravenou munici a exploze způsobila další škody. Zatímco condor letěl zpět do Francie, posádka lodi zahájila evakuaci pasažérů. Na místo dorazily torpédoborce – britský Echo a polský Burza, pasažéři a většina námořníků na ně přestoupila. Zbytek se pokoušel zvládnout situaci, zatímco Empress of Britain měla být odtažena do přístavu.

Pokračování: Potopeni ve službách Jeho Veličenstva: Ztráty Royal Navy za 2. světové války (2)

Němci na místo vyslali U-32, aby tučnou kořist dorazili. Kvůli přítomnosti eskortních lodí a hlídkových letadel se její kapitán Hans Jenisch rozhodl pro noční útok za použití pasivního sonaru. Večer 27. října se mu podařilo prokličkovat mezi torpédoborci a vypálit dvě torpéda směrem k Empress of Britain. První vybuchlo předčasně, ale druhé zasáhlo a způsobilo masivní explozi. Jenisch nechal vypálit ještě třetí torpédo, jež dokonalo dílo zkázy, a poté nařídil ústup. Krátce po druhé hodině ranní se nad velkou lodí zavřela hladina. Na spojenecké straně celá událost vyvolala značné znepokojení. Admiralita musela vzít v potaz hrozbu, kterou představovaly condory, a urychlila vývoj i instalaci účinnější protiletecké obrany na tisíce obchodních i válečných lodí.

V posledních letech se hodně mluví o létajících taxi. Už jsme viděli celou řadu různých typů létajících strojů, které vyvíjejí zavedené letecké společnosti i nedávno vzniklé startupy. Jedním z vedoucích závodníků tohoto pozoruhodného závodu o nový typ letecké osobní dopravy je i německý startup Volocopter.

Společnosti, které vyvíjejí létající taxi, jako je i Volocopter, musejí počítat s celou řadou technologických i úředních komplikací. Je na nich, aby prokázaly, že se jejich letouny dovedou vypořádat s komplikovanými situacemi, včetně intenzivního leteckého provozu, jaký se dnes odehrává na mnoha místech světa.

TIP: Elektrická multikoptéra Volocopter má za sebou první pilotovaný let

Startup Volokopter usilovně pracuje na tom, aby jejich elektrická multikoptéra vyhověla všem nárokům regulačních a kontrolních úřadů. Multikoptéra Volocopter nedávno zaznamenala další významný milník, když uskutečnila první let v rámci intenzivního leteckého provozu. Let proběhl na letišti ve finských Helsinkách a multikoptéra byla po celou dobu plně napojena na systémy kontroly a řízení leteckého provozu tohoto letiště.

Podle údajů Světové zdravotnické organizace WHO jsou na celém světě stále nejčastější příčinou úmrtí choroby srdce a oběhové soustavy. V poslední době ale těmto nemocem vyrůstá zdatný konkurent. Asi nikoho nepřekvapí, že je to rakovina. Podle nové studie už v některých zemích dokonce zaujala první příčku v počtu úmrtí.

Studie Prospective Urban and Rural Epidemiologic (PURE) sledovala 162 534 lidí ve věku 35 až 70 let, mezi lety 2005 a 2016, v celkem 21 zemích s vysokým, středním a nízkým příjmem obyvatel. Ukázalo se, že se v některých zemích s vysokým příjmem rakovina již stala nejčastější příčinou úmrtí. Podle odborníků je to důsledek trendu, který bude i nadále pokračovat.

TIP: Zákaz trans tuků se osvědčil: Lidé mají méně infarktů a mrtvic

Podle autorů zprávy PURE byla v roce 2017 ve světě druhou nečastější příčinou úmrtí právě rakovina. Nádory všeho druhu byly zodpovědné za celkem 26 procent všech úmrtí. Odborníci se domnívají, že počet úmrtí způsobených nemocemi srdce a oběhové soustavy bude i nadále klesat a rakovina se pravděpodobně během pár desetiletí stane celosvětově nejvýznamnější příčinou úmrtí.

Pozůstatky jedinečných staveb se našly na okrajích horských jezer, řek a mokřadů, a to celkem ve 111 alpských lokalitách na území šesti evropských zemí. Nejstarší se datují zhruba do roku 5000 př. n. l., zatímco nejmladší přibližně do 5. století př. n. l. Tvoří přitom významnou část z 937 pravěkých kůlových obydlí nalezených dosud po celém světě a poskytují archeologům jedinečné vodítko k poznání dávné společnosti alpského regionu. 

Dřevěné kroniky věků 

Při analýze pozůstatků staveb využívají badatelé tzv. dendrochronologii – unikátní metodu datování založenou na analýze letokruhů dřeva. Lze tak nejen určit stáří a rekonstruovat podobu i vývoj budov, ale také vysledovat, jak se zdokonalovaly stavební techniky celých vesnic nebo jak se sídla měnila a rozrůstala – to vše na velmi dlouhých časových škálách. 

Tím však zdroje informací, které nám alpská pravěká obydlí poskytují, zdaleka nekončí. V jejich bezprostředním okolí se našla také řada artefaktů, díky nimž se dozvídáme, jak se před tisíci lety rozvíjely obchodní trasy s pazourkem, mušlemi, zlatem, jantarem i keramikou napříč Alpami.

TIP: Tajemství muže z ledu: Kdo byl a jak zemřel pravěký horal Ötzi

V určitých lokalitách badatelé dokonce objevili pohřbené dřevěné kánoe a kola, z nichž některá zřejmě pocházela z dvoukolových vozíků vyrobených již kolem roku 3400 př. n. l. Jiná naleziště zas přinesla důkaz o místním použití tkanin zhruba v roce 3000 př. n. l. Jde tak o jeden z nejstarších dokladů o textiliích v Evropě.

U kořenů kontinentu

Památky zakonzervované vodou a zachované ve výjimečně dobrém stavu zůstávají dlouhodobě také v hledáčku archeobotaniků a archeozoologů. Analýza kůlových obydlí tedy umožňuje poměrně přesně sledovat vývoj zemědělství, chovu dobytka, ale i rozvoj metalurgie v průběhu posledních několika tisíc let – a nahlížet tak až k úsvitu moderní evropské civilizace v alpském regionu. 

V našem světě, který je plný rychlého občerstvení a sladkostí, jsou zubní kazy všudypřítomným problémem. Když se někomu takový kaz vytvoří, pacient obvykle podstoupí nepříjemné zákroky, během nichž je ztracená zubní sklovina nahrazena cizorodými materiály – nejčastěji jde o směsi kovů nebo pryskyřic.

Sklovina je sice nejtvrdší tkáň v lidském těle, to ale neznamená, že by byla nezranitelná. Nezdravá strava a životní styl velmi ulehčují život bakteriím, které žijí v ústní dutině a neustále se snaží sklovinu narušit a proniknout dovnitř. Když se jim to povede, vzniká zubní kaz. Jde o to, jak poškozenou sklovinu opravit.

TIP: Elektronické svědomí: Chytrý senzor v ústech ohlídá, co všechno jíte a pijete

Čínští vědci a lékaři nedávno vytvořili speciální gel, který podporuje samovolnou obnovu zubní skloviny. Tento gel obsahuje drobné shluky fosforečnanu vápenatého, přičemž fosfor s vápníkem představují klíčovou součást přírodní zubní skloviny. Testy na izolovaných zubech ukázaly, že takový gel podporuje tvorbu nových vrstev skloviny. Teď by měly následovat testy na myších a poté i lidských dobrovolnících, které ověří chování gelu ve skutečné ústní dutině.

Americký prezident Woodrow Wilson neměl mnoho důvodů se do Velké války v Evropě kdovíjak hrnout. Jeho předválečná snaha uklidnit vzmáhající se vášně vyšla nazmar a americký lid? Ten se výrazně stavěl proti jakékoliv snaze o zapojení do událostí za Atlantikem. Předválečná rétorika Londýna totiž často zmiňovala koloniální původ severu Ameriky, stejně jako americký dluh 22 miliard liber, a svou roli sehrál i někdejší původ obyvatel USA. Lidé irského, německého, holandského, dánského či norského původu většinou nevnímali soudobé Německo jako agresora. Mnohem horší smýšlení zatím měli například o Francouzích. Nejen proto prezident vytrvale obhajoval myšlenku míru, a snažil se svou zemi udržet stranou.

Když se nažere vlk i koza 

Spojené státy tedy zaujaly vůči „evropské válce“ příznačně dvojaké stanovisko. Zachovávali naoko přísnou neutralitu, ale přitom vydatně sponzorovaly úsilí Trojdohody. Materiálně i finančně. Američtí bankéři si sami mohli zvolit, kterou stranu konfliktu penězi založí, a i zámořský obchod oficiálně běžel dál na volné bázi. Poté, co Britové úspěšně zablokovali německé pevninské přístavy, mohly už Státy materiálem podporovat jen je – ostatně s nikým jiným se v Evropě ani obchodovat nedalo. Jenže tím si pochopitelně znepřátelily Německo. Napjatá situace ale musela ještě dlouhé měsíce dozrávat, aby přerostla v otevřené nepřátelství. Předně, Spojené státy si zatím válečný konflikt ani nemohly dovolit.

Armáda? Spíš lehká kavalerie

Americká armáda dnes nepochybně patří mezi největší a nejprofesionálnější ozbrojené síly světa. Disponuje rozpočtem a technologiemi, které ji umožňují vést i dvě velké válečné kampaně současně. Jenže v roce 1914? Ozbrojené síly tehdy čítaly necelých 100 000 mužů, navíc nevalného výcviku a průměrného vybavení. Sotva stačily k udržení neklidných hranic Texasu, Nového Mexika a Arizony s Mexikem, potažmo k zajištění území s Kanadou! Dosavadní „dobrodružství“ amerického vojska, od okupace Nikaragui, přes obsazení Filipín, Samoi a válku se Španělskem či Mexikem ukazovala, že se dokáží vyrovnat s bandity, Indiány a revolucionáři, ale na stejně silného soupeře nestačí. Německo navíc v počtu mužů ve zbrani překonávalo Spojené státy v poměru 20:1 a platilo za soudobou vojenskou velmoc.

Ostrov Míru a svobody na válce bohatne

Neutralita Států byla morálně snadno ospravedlnitelná. „Můj syn se nenarodil proto, aby zemřel jako voják,“ hlásaly v roce 1915 letáky pacifisticky naladěných Američanek. Církev, zejména pak katoličtí kněží, upozorňovali, že na obou stranách fronty proti sobě stojí křesťané, a není vhodné do tohoto bratrovražedného boje zasahovat jinak než smírem. A průmyslníci, kteří dávali Američanům práci, mají také jasno. Válka je skvělý byznys, aktivizuje celý průmysl. Na zámořském konfliktu se dá dobře vydělat! Milionář Henry Ford zvlášť silně prosazoval, aby se Spojené státy staly „ostrovem míru a svobody“. Také při prezidentských volbách v roce 1916 bylo „nezasahování“ horké téma. Demokraté varovali, že vítězství republikánů by vedlo jak k válce s Německem, tak Mexikem. Proto znovu vyhrál „mírumilovný“ Woodrow Wilson.

S neutralitou mír nepřijde

Kdo se ve Státech chtěl zapojit do války, možnost dostal. Ať už jako dobrovolník, který se přeplavil za oceán, nebo jako rekrut v Kanadě (která byla součástí Velké Británie). I ti, kteří usilovali o podporu Trojspolku (často američtí Irové, zvláště po potlačení národního povstání o Velikonocích roku 1916), dostali prostor. Ale distancovat se zcela od války, ve které se už utápěla i Afrika a Blízký východ (celkem bojovalo už 36 států), prostě nešlo. Stav neutrality nebyl dlouhodobě udržitelný. Američané byli svým původem často vázáni k Evropě, a viděli ji teď v troskách a plamenech. Jejich příbuzní za mořem trpěli a umírali! Hrůzy zákopové války, zničená města, rozbombardovaná Belgie, překračování Haagských konvencí o zákazu použití bojových chemikálií (které mimochodem poprvé použili už 3. srpna 1914 Francouzi), to vše se tak transformovalo v postupnou změnu dosud nezúčastněného postoje Američanů.

Pátá kolona v americkém týlu

Válka totiž dopadla i na ně. Potopení lodi Lusitania v roce 1915 vychýlilo veřejné mínění v neprospěch Německa, a učinilo z něj „agresora“. Výbuch skladů na ostrově Black Tom o rok později poukázal na fakt, že Státy jsou zamořené německými špiony. Z materiálů, které zapomněl německý velvyslanec Heinrich Albert ve vlaku v New Yorku, je patrné, že jeho země vyplácí miliony na provádění sabotáží v Kanadě a podporování dělnických stávek v USA. Pacifismus tak postupně nahradilo hnutí Připravenosti (Preparedness). Aktivizovaly se vojenské složky, posílilo se námořnictvo. Branecký výcvik podstoupilo 600 000 dobrovolníků, ale postupně jejich počet narostl na 4 miliony! Národní slogan propagující mír byl rozšířen na heslo „Mír se ctí“. Jak shrnuly noviny: „Nejlepší na tom mít velké námořnictvo i početnou armádu je, že to výrazně usnadňuje vyjádřit naše stanoviska v diplomatické korespondenci.“ 

Mírem k válce

Vyzbrojené Státy je zapotřebí brát vážně. Američané uvědomili, že za průběh války nesou také jistou odpovědnost. V roce 1916 padlo u Verdunu 700 000 vojáků, a další milion při ofenzivě na Sommě. Tomu se nedalo jen nečině přihlížet. Diplomatické klima mezi USA a Německem kleslo na definitivní bod mrazu po zadržení tzv. Zimmermannovy depeše, šifrovaného telegramu, kterým Německo vybízelo Mexiko k útoku na Spojené státy. Německo také 31. ledna roku 1917 vyhlásilo ponorkovou blokádu Evropy, a začalo útočit i na dosud neutrální americké lodě (které jejich nepřátele zásobovaly zbraněmi, municí a dobrovolníky). 

Válkou za mír

„Právo je víc než mír,“ zahájil svou řeč před Kongresem 2. dubna 1917 prezident Woodrow Wilson. „Nedávný postup císařské německé vlády není vpravdě o nic méně než válka proti vládě a lidu Spojených států. Svět musí být učiněn bezpečným pro demokracii.“ Ostatně – v březnu téhož roku Německo potopilo dalších několik amerických obchodních lodí. 

TIP: Stateční Yankeeové Velké války: Ztracený prapor americké armády

Wilson, který dva a půl roku hájil myšlenku míru, nyní volal „po válce, která ukončí války“. A Spojené státy americké 6. května roku 1917 ji skutečně vyhlásily Německu (Rakousko-Uhersku až v prosinci téhož roku). Okamžitý zvrat situace ale nenastal. Americký expediční sbor vedený generálem Johnem J. Pershingem opakoval ty samé taktické chyby, jako dříve Britové a Francouzi. Zběsilé čelní útoky vedené proti kulometným postavením nepřátel vyústily jen v drastické ztráty. V prvních měsících padlo 110 000 Američanů. Jenže na rozdíl od vojsk Dohody měli odkud doplňovat. Do léta roku 1918 dostali do Francie dva miliony mužů a jejich přítomnost zvrátila rovnováhu statického bojiště. 

Povrch Měsíce vypadá pustý a prázdný. To ale neznamená, že bychom tam nemohli najít nic zajímavého nebo přímo záhadného. Právě se to poštěstilo čínskému roveru Nefritový králík 2 (Yutu-2), který pracuje na odvrácené straně Měsíce. V těchto dnech to oznámili čínští odborníci projektu China Lunar Exploration Project.

Nefritový králík 2 není žádný rychlík. Ve skutečnosti se pohybuje velice pomalu a rozvážně. Od historického přistání mise Čchang-e 4 letos 3. ledna v oblasti kráteru Von Kármán rover urazil celkem pouhých 271 metrů, a to vždy po velmi krátkých úsecích. 28. července pozemního času Nefritový králík 2 narazil na něco velmi zajímavého.

Záhadný nález na Měsíci

Přesněji řečeno, rover se v té chvíli příliš nehýbal, protože na Měsíci byl právě den a rover si dával „lunárního šlofíka“. Jeden z operátorů mise si všiml něčeho zajímavého. Bylo to natolik zvláštní, že Nefritový králík 2 přerušil odpočinek a změnil i své plány, aby mohl zajet zpět k místu se zajímavým objektem.

TIP: Čínská sonda Čchang-e 4 úspěšně přistála na odvrácené straně Měsíce

Ukázalo se, že se na povrchu Měsíce nalézá materiál, který je podobný gelu se záhadným třpytem. Barva i tvar tohoto materiálu se přitom podstatně liší od všeho v okolí roveru. Podle odborníků by mohlo jít o jemné vulkanické sklo, které vzniklo při dopadu meteoritu na Lunu s takovou silou, že došlo k roztavení měsíční horniny.

Komáří štípance nejsou příjemné. Přenášejí navíc i řadu nebezpečných chorob – malárii, žlutou zimnici nebo virus zika. Lidé se před nimi mohou chránit různými repelenty nebo třeba sítěmi, účinnost takových opatření ale nebývá stoprocentní a repelenty mohou obsahovat toxické látky, jako je DEET.

Američtí badatelé nabízejí nový trik, který je možné použít k ochraně proti věčně hladovým komárům. Zjistili totiž, že když na lidskou pokožku nanesou průhledný film, který obsahuje vločky populárního 2D materiálu grafenu, zajistí tím poměrně spolehlivou ochranu před štípanci. Grafen je sice tak nesmírně tenký – tvoří jenom jediná vrstva atomů uhlíku, na ochranu před komáry to ale očividně stačí.

TIP: Jak porazit malárii? Pomocí léku, který pro komáry „otráví“ lidskou krev

Jde o nepochybně zajímavý objev, v současné době ale zřejmě nebude mít praktické využití. Sprej s grafenem by totiž byl za současné výrobní ceny tohoto materiálu pro běžné zákazníky příliš drahý. To by se ale v dohledné době mohlo změnit, pokud se objeví nové a podstatně levnější postupy výroby grafenu. Grafen by se rovněž mohl uplatnit při výrobě oblečení, kde by taktéž mohl napomáhat v ochraně proti komárům.

Kukuřičná pole jsou obživou nejen pro farmáře, ale také pro značné množství mlsných ptáků, kteří si rádi přilepší na dozrávající úrodě. Američtí vědci proto nedávno vyvinuli nového laserového strašáka, který se již osvědčil v experimentech s plašením ptáků na pokusných polích kukuřice.

Jde o laserový systém, který je umístěný na vysoké tyči a do širokého okolí neustále vysílá laserové paprsky zeleného světla, které vytvářejí cenově dostupné zelené LED lasery. Jak se ukázalo, tyto laserové paprsky dovedou úspěšně plašit časté škůdce amerických kukuřičných polí, jako jsou místní špačci nebo vlhovci červenokřídlí. Laserový strašák pokryje území do vzdálenosti 185 metrů.

TIP: Geneticky modifikovaná kukuřice je výhodná ekonomicky i pro životní prostředí

Od samotného počátku zemědělství představují ptáci jednu z největších hrozeb pro úrodu. V roce 2017 američtí odborníci odhadli, že ve státě New York jsou ptáci zodpovědní za likvidaci asi 16 procent úrody kukuřice. Nejde přitom jenom to, že ptáci kukuřici žerou, ale také ničí klasy a celé rostliny kukuřice. Laseroví strašáci by teď mohli takové škody na úrodě omezit.