V posledních letech se hodně mluví o létajících taxi. Už jsme viděli celou řadu různých typů létajících strojů, které vyvíjejí zavedené letecké společnosti i nedávno vzniklé startupy. Jedním z vedoucích závodníků tohoto pozoruhodného závodu o nový typ letecké osobní dopravy je i německý startup Volocopter.

Společnosti, které vyvíjejí létající taxi, jako je i Volocopter, musejí počítat s celou řadou technologických i úředních komplikací. Je na nich, aby prokázaly, že se jejich letouny dovedou vypořádat s komplikovanými situacemi, včetně intenzivního leteckého provozu, jaký se dnes odehrává na mnoha místech světa.

TIP: Elektrická multikoptéra Volocopter má za sebou první pilotovaný let

Startup Volokopter usilovně pracuje na tom, aby jejich elektrická multikoptéra vyhověla všem nárokům regulačních a kontrolních úřadů. Multikoptéra Volocopter nedávno zaznamenala další významný milník, když uskutečnila první let v rámci intenzivního leteckého provozu. Let proběhl na letišti ve finských Helsinkách a multikoptéra byla po celou dobu plně napojena na systémy kontroly a řízení leteckého provozu tohoto letiště.

Podle údajů Světové zdravotnické organizace WHO jsou na celém světě stále nejčastější příčinou úmrtí choroby srdce a oběhové soustavy. V poslední době ale těmto nemocem vyrůstá zdatný konkurent. Asi nikoho nepřekvapí, že je to rakovina. Podle nové studie už v některých zemích dokonce zaujala první příčku v počtu úmrtí.

Studie Prospective Urban and Rural Epidemiologic (PURE) sledovala 162 534 lidí ve věku 35 až 70 let, mezi lety 2005 a 2016, v celkem 21 zemích s vysokým, středním a nízkým příjmem obyvatel. Ukázalo se, že se v některých zemích s vysokým příjmem rakovina již stala nejčastější příčinou úmrtí. Podle odborníků je to důsledek trendu, který bude i nadále pokračovat.

TIP: Zákaz trans tuků se osvědčil: Lidé mají méně infarktů a mrtvic

Podle autorů zprávy PURE byla v roce 2017 ve světě druhou nečastější příčinou úmrtí právě rakovina. Nádory všeho druhu byly zodpovědné za celkem 26 procent všech úmrtí. Odborníci se domnívají, že počet úmrtí způsobených nemocemi srdce a oběhové soustavy bude i nadále klesat a rakovina se pravděpodobně během pár desetiletí stane celosvětově nejvýznamnější příčinou úmrtí.

Pozůstatky jedinečných staveb se našly na okrajích horských jezer, řek a mokřadů, a to celkem ve 111 alpských lokalitách na území šesti evropských zemí. Nejstarší se datují zhruba do roku 5000 př. n. l., zatímco nejmladší přibližně do 5. století př. n. l. Tvoří přitom významnou část z 937 pravěkých kůlových obydlí nalezených dosud po celém světě a poskytují archeologům jedinečné vodítko k poznání dávné společnosti alpského regionu. 

Dřevěné kroniky věků 

Při analýze pozůstatků staveb využívají badatelé tzv. dendrochronologii – unikátní metodu datování založenou na analýze letokruhů dřeva. Lze tak nejen určit stáří a rekonstruovat podobu i vývoj budov, ale také vysledovat, jak se zdokonalovaly stavební techniky celých vesnic nebo jak se sídla měnila a rozrůstala – to vše na velmi dlouhých časových škálách. 

Tím však zdroje informací, které nám alpská pravěká obydlí poskytují, zdaleka nekončí. V jejich bezprostředním okolí se našla také řada artefaktů, díky nimž se dozvídáme, jak se před tisíci lety rozvíjely obchodní trasy s pazourkem, mušlemi, zlatem, jantarem i keramikou napříč Alpami.

TIP: Tajemství muže z ledu: Kdo byl a jak zemřel pravěký horal Ötzi

V určitých lokalitách badatelé dokonce objevili pohřbené dřevěné kánoe a kola, z nichž některá zřejmě pocházela z dvoukolových vozíků vyrobených již kolem roku 3400 př. n. l. Jiná naleziště zas přinesla důkaz o místním použití tkanin zhruba v roce 3000 př. n. l. Jde tak o jeden z nejstarších dokladů o textiliích v Evropě.

U kořenů kontinentu

Památky zakonzervované vodou a zachované ve výjimečně dobrém stavu zůstávají dlouhodobě také v hledáčku archeobotaniků a archeozoologů. Analýza kůlových obydlí tedy umožňuje poměrně přesně sledovat vývoj zemědělství, chovu dobytka, ale i rozvoj metalurgie v průběhu posledních několika tisíc let – a nahlížet tak až k úsvitu moderní evropské civilizace v alpském regionu. 

V našem světě, který je plný rychlého občerstvení a sladkostí, jsou zubní kazy všudypřítomným problémem. Když se někomu takový kaz vytvoří, pacient obvykle podstoupí nepříjemné zákroky, během nichž je ztracená zubní sklovina nahrazena cizorodými materiály – nejčastěji jde o směsi kovů nebo pryskyřic.

Sklovina je sice nejtvrdší tkáň v lidském těle, to ale neznamená, že by byla nezranitelná. Nezdravá strava a životní styl velmi ulehčují život bakteriím, které žijí v ústní dutině a neustále se snaží sklovinu narušit a proniknout dovnitř. Když se jim to povede, vzniká zubní kaz. Jde o to, jak poškozenou sklovinu opravit.

TIP: Elektronické svědomí: Chytrý senzor v ústech ohlídá, co všechno jíte a pijete

Čínští vědci a lékaři nedávno vytvořili speciální gel, který podporuje samovolnou obnovu zubní skloviny. Tento gel obsahuje drobné shluky fosforečnanu vápenatého, přičemž fosfor s vápníkem představují klíčovou součást přírodní zubní skloviny. Testy na izolovaných zubech ukázaly, že takový gel podporuje tvorbu nových vrstev skloviny. Teď by měly následovat testy na myších a poté i lidských dobrovolnících, které ověří chování gelu ve skutečné ústní dutině.

Americký prezident Woodrow Wilson neměl mnoho důvodů se do Velké války v Evropě kdovíjak hrnout. Jeho předválečná snaha uklidnit vzmáhající se vášně vyšla nazmar a americký lid? Ten se výrazně stavěl proti jakékoliv snaze o zapojení do událostí za Atlantikem. Předválečná rétorika Londýna totiž často zmiňovala koloniální původ severu Ameriky, stejně jako americký dluh 22 miliard liber, a svou roli sehrál i někdejší původ obyvatel USA. Lidé irského, německého, holandského, dánského či norského původu většinou nevnímali soudobé Německo jako agresora. Mnohem horší smýšlení zatím měli například o Francouzích. Nejen proto prezident vytrvale obhajoval myšlenku míru, a snažil se svou zemi udržet stranou.

Když se nažere vlk i koza 

Spojené státy tedy zaujaly vůči „evropské válce“ příznačně dvojaké stanovisko. Zachovávali naoko přísnou neutralitu, ale přitom vydatně sponzorovaly úsilí Trojdohody. Materiálně i finančně. Američtí bankéři si sami mohli zvolit, kterou stranu konfliktu penězi založí, a i zámořský obchod oficiálně běžel dál na volné bázi. Poté, co Britové úspěšně zablokovali německé pevninské přístavy, mohly už Státy materiálem podporovat jen je – ostatně s nikým jiným se v Evropě ani obchodovat nedalo. Jenže tím si pochopitelně znepřátelily Německo. Napjatá situace ale musela ještě dlouhé měsíce dozrávat, aby přerostla v otevřené nepřátelství. Předně, Spojené státy si zatím válečný konflikt ani nemohly dovolit.

Armáda? Spíš lehká kavalerie

Americká armáda dnes nepochybně patří mezi největší a nejprofesionálnější ozbrojené síly světa. Disponuje rozpočtem a technologiemi, které ji umožňují vést i dvě velké válečné kampaně současně. Jenže v roce 1914? Ozbrojené síly tehdy čítaly necelých 100 000 mužů, navíc nevalného výcviku a průměrného vybavení. Sotva stačily k udržení neklidných hranic Texasu, Nového Mexika a Arizony s Mexikem, potažmo k zajištění území s Kanadou! Dosavadní „dobrodružství“ amerického vojska, od okupace Nikaragui, přes obsazení Filipín, Samoi a válku se Španělskem či Mexikem ukazovala, že se dokáží vyrovnat s bandity, Indiány a revolucionáři, ale na stejně silného soupeře nestačí. Německo navíc v počtu mužů ve zbrani překonávalo Spojené státy v poměru 20:1 a platilo za soudobou vojenskou velmoc.

Ostrov Míru a svobody na válce bohatne

Neutralita Států byla morálně snadno ospravedlnitelná. „Můj syn se nenarodil proto, aby zemřel jako voják,“ hlásaly v roce 1915 letáky pacifisticky naladěných Američanek. Církev, zejména pak katoličtí kněží, upozorňovali, že na obou stranách fronty proti sobě stojí křesťané, a není vhodné do tohoto bratrovražedného boje zasahovat jinak než smírem. A průmyslníci, kteří dávali Američanům práci, mají také jasno. Válka je skvělý byznys, aktivizuje celý průmysl. Na zámořském konfliktu se dá dobře vydělat! Milionář Henry Ford zvlášť silně prosazoval, aby se Spojené státy staly „ostrovem míru a svobody“. Také při prezidentských volbách v roce 1916 bylo „nezasahování“ horké téma. Demokraté varovali, že vítězství republikánů by vedlo jak k válce s Německem, tak Mexikem. Proto znovu vyhrál „mírumilovný“ Woodrow Wilson.

S neutralitou mír nepřijde

Kdo se ve Státech chtěl zapojit do války, možnost dostal. Ať už jako dobrovolník, který se přeplavil za oceán, nebo jako rekrut v Kanadě (která byla součástí Velké Británie). I ti, kteří usilovali o podporu Trojspolku (často američtí Irové, zvláště po potlačení národního povstání o Velikonocích roku 1916), dostali prostor. Ale distancovat se zcela od války, ve které se už utápěla i Afrika a Blízký východ (celkem bojovalo už 36 států), prostě nešlo. Stav neutrality nebyl dlouhodobě udržitelný. Američané byli svým původem často vázáni k Evropě, a viděli ji teď v troskách a plamenech. Jejich příbuzní za mořem trpěli a umírali! Hrůzy zákopové války, zničená města, rozbombardovaná Belgie, překračování Haagských konvencí o zákazu použití bojových chemikálií (které mimochodem poprvé použili už 3. srpna 1914 Francouzi), to vše se tak transformovalo v postupnou změnu dosud nezúčastněného postoje Američanů.

Pátá kolona v americkém týlu

Válka totiž dopadla i na ně. Potopení lodi Lusitania v roce 1915 vychýlilo veřejné mínění v neprospěch Německa, a učinilo z něj „agresora“. Výbuch skladů na ostrově Black Tom o rok později poukázal na fakt, že Státy jsou zamořené německými špiony. Z materiálů, které zapomněl německý velvyslanec Heinrich Albert ve vlaku v New Yorku, je patrné, že jeho země vyplácí miliony na provádění sabotáží v Kanadě a podporování dělnických stávek v USA. Pacifismus tak postupně nahradilo hnutí Připravenosti (Preparedness). Aktivizovaly se vojenské složky, posílilo se námořnictvo. Branecký výcvik podstoupilo 600 000 dobrovolníků, ale postupně jejich počet narostl na 4 miliony! Národní slogan propagující mír byl rozšířen na heslo „Mír se ctí“. Jak shrnuly noviny: „Nejlepší na tom mít velké námořnictvo i početnou armádu je, že to výrazně usnadňuje vyjádřit naše stanoviska v diplomatické korespondenci.“ 

Mírem k válce

Vyzbrojené Státy je zapotřebí brát vážně. Američané uvědomili, že za průběh války nesou také jistou odpovědnost. V roce 1916 padlo u Verdunu 700 000 vojáků, a další milion při ofenzivě na Sommě. Tomu se nedalo jen nečině přihlížet. Diplomatické klima mezi USA a Německem kleslo na definitivní bod mrazu po zadržení tzv. Zimmermannovy depeše, šifrovaného telegramu, kterým Německo vybízelo Mexiko k útoku na Spojené státy. Německo také 31. ledna roku 1917 vyhlásilo ponorkovou blokádu Evropy, a začalo útočit i na dosud neutrální americké lodě (které jejich nepřátele zásobovaly zbraněmi, municí a dobrovolníky). 

Válkou za mír

„Právo je víc než mír,“ zahájil svou řeč před Kongresem 2. dubna 1917 prezident Woodrow Wilson. „Nedávný postup císařské německé vlády není vpravdě o nic méně než válka proti vládě a lidu Spojených států. Svět musí být učiněn bezpečným pro demokracii.“ Ostatně – v březnu téhož roku Německo potopilo dalších několik amerických obchodních lodí. 

TIP: Stateční Yankeeové Velké války: Ztracený prapor americké armády

Wilson, který dva a půl roku hájil myšlenku míru, nyní volal „po válce, která ukončí války“. A Spojené státy americké 6. května roku 1917 ji skutečně vyhlásily Německu (Rakousko-Uhersku až v prosinci téhož roku). Okamžitý zvrat situace ale nenastal. Americký expediční sbor vedený generálem Johnem J. Pershingem opakoval ty samé taktické chyby, jako dříve Britové a Francouzi. Zběsilé čelní útoky vedené proti kulometným postavením nepřátel vyústily jen v drastické ztráty. V prvních měsících padlo 110 000 Američanů. Jenže na rozdíl od vojsk Dohody měli odkud doplňovat. Do léta roku 1918 dostali do Francie dva miliony mužů a jejich přítomnost zvrátila rovnováhu statického bojiště. 

Povrch Měsíce vypadá pustý a prázdný. To ale neznamená, že bychom tam nemohli najít nic zajímavého nebo přímo záhadného. Právě se to poštěstilo čínskému roveru Nefritový králík 2 (Yutu-2), který pracuje na odvrácené straně Měsíce. V těchto dnech to oznámili čínští odborníci projektu China Lunar Exploration Project.

Nefritový králík 2 není žádný rychlík. Ve skutečnosti se pohybuje velice pomalu a rozvážně. Od historického přistání mise Čchang-e 4 letos 3. ledna v oblasti kráteru Von Kármán rover urazil celkem pouhých 271 metrů, a to vždy po velmi krátkých úsecích. 28. července pozemního času Nefritový králík 2 narazil na něco velmi zajímavého.

Záhadný nález na Měsíci

Přesněji řečeno, rover se v té chvíli příliš nehýbal, protože na Měsíci byl právě den a rover si dával „lunárního šlofíka“. Jeden z operátorů mise si všiml něčeho zajímavého. Bylo to natolik zvláštní, že Nefritový králík 2 přerušil odpočinek a změnil i své plány, aby mohl zajet zpět k místu se zajímavým objektem.

TIP: Čínská sonda Čchang-e 4 úspěšně přistála na odvrácené straně Měsíce

Ukázalo se, že se na povrchu Měsíce nalézá materiál, který je podobný gelu se záhadným třpytem. Barva i tvar tohoto materiálu se přitom podstatně liší od všeho v okolí roveru. Podle odborníků by mohlo jít o jemné vulkanické sklo, které vzniklo při dopadu meteoritu na Lunu s takovou silou, že došlo k roztavení měsíční horniny.

Komáří štípance nejsou příjemné. Přenášejí navíc i řadu nebezpečných chorob – malárii, žlutou zimnici nebo virus zika. Lidé se před nimi mohou chránit různými repelenty nebo třeba sítěmi, účinnost takových opatření ale nebývá stoprocentní a repelenty mohou obsahovat toxické látky, jako je DEET.

Američtí badatelé nabízejí nový trik, který je možné použít k ochraně proti věčně hladovým komárům. Zjistili totiž, že když na lidskou pokožku nanesou průhledný film, který obsahuje vločky populárního 2D materiálu grafenu, zajistí tím poměrně spolehlivou ochranu před štípanci. Grafen je sice tak nesmírně tenký – tvoří jenom jediná vrstva atomů uhlíku, na ochranu před komáry to ale očividně stačí.

TIP: Jak porazit malárii? Pomocí léku, který pro komáry „otráví“ lidskou krev

Jde o nepochybně zajímavý objev, v současné době ale zřejmě nebude mít praktické využití. Sprej s grafenem by totiž byl za současné výrobní ceny tohoto materiálu pro běžné zákazníky příliš drahý. To by se ale v dohledné době mohlo změnit, pokud se objeví nové a podstatně levnější postupy výroby grafenu. Grafen by se rovněž mohl uplatnit při výrobě oblečení, kde by taktéž mohl napomáhat v ochraně proti komárům.

Kukuřičná pole jsou obživou nejen pro farmáře, ale také pro značné množství mlsných ptáků, kteří si rádi přilepší na dozrávající úrodě. Američtí vědci proto nedávno vyvinuli nového laserového strašáka, který se již osvědčil v experimentech s plašením ptáků na pokusných polích kukuřice.

Jde o laserový systém, který je umístěný na vysoké tyči a do širokého okolí neustále vysílá laserové paprsky zeleného světla, které vytvářejí cenově dostupné zelené LED lasery. Jak se ukázalo, tyto laserové paprsky dovedou úspěšně plašit časté škůdce amerických kukuřičných polí, jako jsou místní špačci nebo vlhovci červenokřídlí. Laserový strašák pokryje území do vzdálenosti 185 metrů.

TIP: Geneticky modifikovaná kukuřice je výhodná ekonomicky i pro životní prostředí

Od samotného počátku zemědělství představují ptáci jednu z největších hrozeb pro úrodu. V roce 2017 američtí odborníci odhadli, že ve státě New York jsou ptáci zodpovědní za likvidaci asi 16 procent úrody kukuřice. Nejde přitom jenom to, že ptáci kukuřici žerou, ale také ničí klasy a celé rostliny kukuřice. Laseroví strašáci by teď mohli takové škody na úrodě omezit.

Křížová výprava byla ve středověku něčím podobným, jako je dnes Wimbledonský tenisový turnaj nebo britský dostih Royal Ascot. Tedy vysoce prestižní společenská záležitost, při které se bojovalo za dobrou věc (většinou) a to za účasti významných korunovaných hlav z celé Evropy!

Z čistě vojenského hlediska neměly pro české země kruciáty zvláštní význam. O hlavní bojovou sílu se postaraly jiné velké evropské státy, hlavně Svatá říše římská, a české družiny byly vždy spíše menší a doprovodné. Z politického hlediska však měla účast význam mnohonásobně větší. Znamenala plnohodnotné zapojení do evropské politiky a pro jednotlivé české reprezentanty také neocenitelnou zkušenost z cest do zahraničí.  

Jak to všechno začalo 

Nic nenasvědčovalo tomu, že by koncil v Clermontu, který svolal papež Urban II. v roce 1095, měl mít nějaký překvapivý a neočekávaný význam. Jednání probíhala v relativním poklidu. To vše až do chvíle, kdy povstal papež a pronesl jeden z nejlepších proslovů své papežské kariéry – plamennými slovy popsal tíživou situaci kolem Božího hrobu, drženého nevěřícími, a vyzval přítomné, aby vyrazili křesťanům na místě na pomoc. Pravděpodobně opravdu očekával, že k nějaké formě výpravy dojde, ale těžko říct, zda tušil, že rozpoutá sérii válečných tažení pod znamením kříže, která bude sice stát mnoho životů, bude vždy hodnocena kontroverzně, ale která na druhou stranu postrčila Evropu politicky a kulturně velmi dopředu. 

Když táhly houfy

Když roku 1095 vyhlásil papež Urban II. první křížovou výpravu, první, kdo zareagoval, byly houfy prostého lidu a chudiny. Zformovaly se pod vedením kazatelů jako Petra Poustevníka (Petra Amienského) a zcela bezhlavě táhly Evropou někam na jihovýchod, kde měl být Jeruzalém. Kamkoli přišly, nastala pohroma, protože je nikdo nevedl a nikdo nehlídal. Kdekoli narazili na židovské obce, propukaly pogromy a loupeživá plenění. Nevyhnuli se ani Praze. Zvěsti o nich i přímé zkušenosti byly tak děsivé, že je na hranicích s Uherskem raději uherský král sám první napadl.

Do Svaté země téměř nikdo z nich pochopitelně nedorazil. Buď se houfy rozprchly, nebo vrátily, nebo je zpacifikovali místní vládci, kterým jen škodili. Některým se sice podařilo dostat až do Byzance, ale tam nikdo nevěděl, co si s prostými lidmi bez jakýchkoli bojových zkušeností počít. Nakonec byli tito „lidoví křižáci“ převezeni do ležení v Malé Asii, kde však většinu Turkové pobili. Zbytek našel útočiště v Konstantinopoli. 

Česká výprava

Skutečná vojenská výprava z Čech se vydala ke Svaté zemi až v rámci druhé kruciáty v roce 1147. V jejím čele vyrazil Vladislav II. Po boku římského krále Konráda a řady dalších evropských feudálů. Ani ti však do Jeruzaléma nedorazili. Prameny se neshodují na tom, jestli se české jednotky zapojily do bitvy u Dorylaia, jisté ale je, že se po této děsivé porážce křižáckých vojsk řada účastníků obrátila a vrátila se domů. Přesto však výprava neznamenala pro Vladislava ztracený čas.

V Byzanci se osobně setkal s císařem Manuelem a při návratu se stihl podívat i na území tehdejší Rusi. Navíc navázal úzké kontakty se zahraničními panovníky.   

Třetí kruciáta 

Nejvíce se Češi vyznamenali na třetí křížové výpravě, a to jak slavně tak neslavně. Původně na ni měl vyrazit jako český reprezentant kníže Bedřich, ten však zemřel. Jeho nástupce se cítil čerstvě po nástupu na trůn ještě příliš nejistě na to, aby na dlouhou dobu opustil zemi, a vyslal místo sebe raději svého příbuzného Děpolta. Navíc české vojsko tvoří ve většině méně zkušení a méně disciplinovaní vojáci, které mohl český panovník snadno postrádat. Už během cesty se řada z nich dopustila rabování. Dokonce se stalo, že když hlavní velitel výpravy, císař Barbarossa nechal třináct vojáků demonstrativně popravit za loupení a vraždění, osm z nich bylo z českého státu! 

TIP: Křížová výprava do Jeruzaléma: Kdo byl první křižácký panovník v Levantě?

O Češích a Děpoltovi ve skutečném boji jsou zprávy až z dobývání Akkonu v roce 1190. Přestože jich nedorazilo mnoho, svou statečností a urputností alespoň částečně napravili českým křižákům pověst.