Asteroidy ve Sluneční soustavě už známe poměrně dobře. To ale neznamená, že by nás nemohly pořádně překvapit. Teď se to povedlo asteroidu 6478 Gault, u něhož astronomové poprvé v historii zaznamenali změnu barvy záření, v jaké tento asteroid pozorujeme. Šlo o změnu z červené barvy na modrou, v blízce infračervené oblasti spektra.

Pro Michaela Marsseta z MIT a jeho kolegy to bylo značné překvapení. Zmíněný asteroid se právě nachází více než 322 milionů kilometrů od Země, ve vnitřní oblasti Hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem, kde právě dochází k jeho pozvolné destrukci. Na nedávném snímku Hubbleova teleskopu jsou patrné dva úzké ohony hmoty, které z asteroidu tryskají, jako by to byla nějaká kometa a nikoliv asteroid.

Jak může asteroid změnit barvu?

Badatelé věří, že asteroid, jehož velikosti se odhaduje asi na 3,7 kilometru, přímo před našimi zraky ztratil většinu načervenalého prachu, který doposud pokrýval jeho povrch. Tím se odhalily jeho další vrstvy, které mají namodralé zbarvení. Tato změna povrchu se mohla projevit změnou barvy, jakou se asteroid 6478 Gault jeví v našich přístrojích.

TIP: Pozvolný zánik: Hubble zachytil velmi pomalu se rozpadající asteroid

Asteroid 6478 Gault tvoří z valné většiny kamenitý materiál ze silikátů. Teď se zřejmě rozpadá vlivem slunečního záření, které podle odborníků způsobuje nestabilitu asteroidu a vede k uvolňování materiálu do okolního vesmíru. Zatím ale není úplně jasné, proč se právě 6478 Gault chová spíše jako kometa. Asteroidy jsou totiž obvykle tvořené horninami a kovy, zatímco komety se skládají z prachu a ledu, jehož zahřívání vytváří typické kometární ohony. Vědci odhadují, že v případě tohoto asteroidu jde o nějaký zvláštní mechanismus, kterým se liší od komet.

Že si studenti ve školách občas při písemkách vypomohou drobným podvůdkem zřejmě nikoho nepřekvapí. Kdo nikdy nevyužil nápovědy od kamaráda, nepomohl si tahákem či nemrknul na test svého souseda v lavici, nechť hodí pomyslným kamenem. Učitelé se naopak starají o to, aby svým studentům v podvádění zabránili či je alespoň ztížili.

Do této nekonečné bitvy mezi studenty a kantory se pustil i Luis Juárez Texis, ředitel školy v mexické Tlaxcale. A dlužno dodat, že ne zrovna nejcitlivější formou. Studentům ve své třídě přikázal, aby si na hlavu nasadili lepenkové krabice s vyříznutými otvory. Opatření mělo studentům zabránit v opisování.

Fotografie studentů s krabicemi na hlavách ale pořádně rozlítila jejich rodiče, kteří se s žádostí o okamžité odvolání ředitele obrátili na příslušné oblastní i federální úřady. Podle rodičů došlo k psychickému, fyzickému a emočnímu ponížení studentů.

TIP: Jen žádné intimnosti: Čínská univerzita čelí kritice pro svůj přísný etický kodex

Zástupci školy, kde se incident odehrál kontrují, že k opatření došlo se souhlasem dotčených studentů a nikdo nebyl k nasazení krabice nucen. Šlo prý o „experiment, který měl rozvíjet motorické dovednosti studentů“. Sám ředitel školy Texis se následně ohradil, že by byl iniciátorem krabicového experimentu. Ve třídě prý byl jen v rámci hodnocení a dohledu.

Podobně jako v létě, i v září zdobí noční oblohu výrazné planety Jupiter a Saturn. Zatímco první naleznete v souhvězdí Hadonoše, za druhou se musíte vydat do sousedního Střelce. To také znamená, že jsou pozorovatelné pouze zvečera, respektive v první polovině noci. A pokud se na ně zaměříte v období od 5. do 8. září, zastihnete v jejich blízkosti rovněž dorůstající měsíční kotouč.

Důvod, proč nelze na nočním nebi sledovat žádnou další jasnou oběžnici, odhalíte při pohledu do přiložené celooblohové mapy. Všechny terestrické planety – tedy Merkur, Venuše i Mars – se letos v září nacházejí v blízkosti Slunce. Nad obzor se tudíž dostávají společně s naší denní hvězdou a utápějí se v jejím intenzivním svitu.

K nedaleké galaxii

I proto můžeme opustit Sluneční soustavu a raději se vydáme za jednou zajímavou galaxií. Nepůjde však o M31 ze souhvězdí Andromedy či M33 z Trojúhelníku, tj. ty nejnápadnější „kousky“, jež může zářijové nebe nabídnout. Naopak, náš cíl je velmi slabý: Jeho jasnost dosahuje pouze 9,3 mag! Chcete-li jej tudíž spatřit, budete potřebovat dalekohled s objektivem o průměru alespoň 80 mm a co nejtmavší hvězdnou oblohu.

V čem tedy spočívá výjimečnost onoho hvězdného ostrova? V jeho vzdálenosti od Země. Jde o jednu z nejbližších galaxií, které můžeme na nočním nebi poměrně snadno zahlédnout, zejména z našich zeměpisných šířek (viz Nejbližší sousedé). Za jejího objevitele se považuje významný americký astronom Edward E. Barnard: Povšiml si jí v roce 1884, proto dostala označení Barnardova galaxie. V astronomických databázích ji však dohledáte spíš jako NGC 6822 či IC 4895. 

Křehký trpaslík

Ačkoliv se zmíněný hvězdný ostrov nachází v souhvězdí Střelce, cestu k němu započněte u stálic Alfa a Beta Capricorni v souhvězdí Kozoroha. Nejenže jsou na nebi dobře patrné i bez dalekohledu, ale obě navíc představují pohledné a snadno rozlišitelné dvojhvězdy. Vydáte-li se od Beta Capricorni na jihozápad, narazíte v úhlové vzdálenosti asi 5,5° na slabší stálici páté velikosti g Sagittarii. I tu byste však měli pod tmavou oblohou zahlédnout jen očima. Od ní se posuňte o 3,2° na západ a NGC 6822 se objeví v zorném poli vašeho přístroje.

Je však pravděpodobné, že si jí nejdřív vůbec nevšimnete – navzdory faktu, že její úhlový průměr činí 16′, což odpovídá zhruba polovině úplňkového měsíčního kotouče. Háček tkví v tom, že je opravdu velmi slabá. Zkuste zpočátku zůstat u menšího zvětšení 30–50× a myslete i na dostatečné zorné pole. Budete-li se soustředit, měli byste v dalekohledu po chvíli rozeznat světlé zjasnění (oproti temnému pozadí), probíhající v severojižním směru. Ve větších přístrojích pak získá zhruba obdélníkový tvar.

Žádné zjevné struktury, na jaké jsme zvyklí například u spirálních galaxií včetně té naší, však nečekejte. NGC 6822 totiž představuje tzv. nepravidelnou galaxii s příčkou – ta prochází galaktickým jádrem a lze za ni považovat i výše popsané zjasnění. Navíc jde o trpasličí galaxii, stačí ji srovnat s naším vlastním hvězdným ostrovem: Zatímco Barnardova galaxie obsahuje zhruba deset milionů hvězd a v průměru měří asi sedm tisíc světelných let, Mléčná dráha ukrývá na 400 miliard stálic a je přibližně 25× rozlehlejší. Neuspořádanost NGC 6822 napovídá, že se nejspíš jedná o fragment větší „spořádané“ galaxie, který se osamostatnil v důsledku gravitačních interakcí s jinými blízkými hvězdnými ostrovy. 

Vzdálená i blízká

Zbývá odpovědět na otázku, jak daleko Barnardova galaxie leží. Už v roce 1925 se o to pokusil známý americký astronom Edwin P. Hubble. Využil zhruba tucet cefeid, tedy pulzujících proměnných hvězd, jež se mu v NGC 6822 podařilo rozeznat – a dospěl k přelomovému výsledku asi 700 tisíc světelných let.

Z dnešního pohledu zanedbatelná vzdálenost tehdy posunula hranice známého vesmíru, neboť nejodlehlejší proměřený objekt do té doby představovala Magellanova oblaka „za humny“ naší Galaxie. Uvážíme-li, že značná část soudobých astronomů odhadovala velikost celého pozorovatelného kosmu maximálně na několik stovek tisíc světelných roků, jednalo se o značně překvapivou hodnotu. A to Hubble netušil, že ve skutečnosti je vzdálenost Barnardovy galaxie víc než dvojnásobná: Na základě moderních měření ji astronomové stanovili na 1,6 milionu světelných let. Přesto stále platí, že jde o jeden ze Zemi nejbližších hvězdných ostrovů – tedy alespoň těch, jež můžeme snadno spatřit i malým dalekohledem. 

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Panny, 23. září v 9:50 SELČ vstupuje Slunce do znamení Vah; nastává podzimní rovnodennost, začíná astronomický podzim.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – nepozorovatelný
• Venuše – nepozorovatelná
• Mars – nepozorovatelný
• Jupiter – viditelný večer nad jihozápadem
• Saturn – viditelný v první půli noci
• Uran – viditelný po celou noc kromě večera
• Neptun – viditelný po celou noc

Zajímavé úkazy v září 2019

• 5. a 6. září – setkání Měsíce a Jupitera na podvečerní obloze nízko nad jihozápadem
• 7. a 8. září – setkání Měsíce a Saturnu v první polovině noci
• 10. září – Neptun v opozici se Sluncem
• 20. září – setkání Měsíce a jasného Aldebaranu ze souhvězdí Býka na nočním nebi (nejblíž si budou na večerní obloze po východu nad obzor, kdy je bude dělit úhlová vzdálenost cca 3,25°)
• 26. září – setkání velmi úzkého měsíčního srpku a jasného Regula ze souhvězdí Lva na ranním nebi nad východem

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

V dnešní biomedicíně i mezi výrobci nositelné elektroniky je velká poptávka po umělé kůži, která by se dobře snášela s lidským tělem a přitom by mohla vykonávat celou řadu zajímavých funkcí. Právě takovou umělou kůži nedávno vytvořili odborníci Technické a přírodovědecké univerzity krále Abdalláha v Saúdské Arábii.

Jejich nová umělá kůže je velmi ohebná a téměř neznatelně přiléhá na lidskou kůži. Zároveň je trvale magnetická. Nabízí celou řadu zajímavých aplikací. Mohla by se například stát klíčovou součástí pokročilých pomůcek pro pacienty s dlouhodobým nebo trvalým tělesným postižením.

TIP: Vědci vytvořili první živé 3D tetování: Použili geneticky upravené bakterie

Lékaři a odborníci by také s pomocí takové umělé kůže mohli monitorovat pacienty během léčby. Magnetická kůže by se rovněž mohla stát součástí rozmanitých zařízení nositelné elektroniky. Výroba tohoto materiálu je přitom velmi snadná. Postačí smíchat elastický polymerový materiál s magnetickým práškem a směs poté nechat vyschnout při pokojové teplotě.

Kdo by neznal veverčáka Scrata ze série animovaných filmů Doba ledová? Jeho dojemné kousky provázejí diváky celou sérií. Na rozdíl od dalších animovaných postav série ale Scrat až dodnes neměl žádný blízký fosilní protějšek z reálného pravěku. Teď se to dos možná změnilo, i když nejde o příbuzného veverek.

Argentinští paleontologové nedávno objevili malého příbuzného savců, který žil ve druhohorách, na sklonku období triasu, asi před 231 miliony let. To je sice o hodně dříve, než začal nynější cyklus dob ledových, a dokonce i dříve, než se vlády nad světem chopili velcí dinosauři, ale Scratovi by to určitě nevadilo. Nová fosilie se animované praveverce celkem slušně podobá.

TIP: Teleocrater: Předek dinosaurů byl až překvapivě podobný krokodýlům

Nově objevený tvor nese jméno Pseudotherium argentinus. Nalezené fosilní kosti patřily samci, což je další podobnost se Scratem. Vědci prý dokonce zvažovali, že fosilii po Scratovi pojmenují, na to ale bohužel nakonec nedošlo. Zatím prý není jasné, k čemu pseudotherium používal své nápadné zuby. Žil dávno před duby, takže na žaludy je určitě neměl. Zřejmě se živil hmyzem nebo dalšími podobnými menšími živočichy. Velké zuby tak mohly sloužit například při námluvách nebo při bojích o teritorium.

Atlantská pobočka KFC hostila minulý týden vskutku revoluční experiment. V jinak přísně masožroutské restauraci nabídla svým zákazníkům bezmasé kuřecí nugety. Maso, či přesněji dochucenou směs rostlinných proteinů, fastfoodovému řetězci dodala společnost Beyond Meat z kalifornského El Segundu, která se masnými náhražkami zabývá již zhruba dekádu. Ostatně výrobky této značky jsou dostupné i na českém trhu.

Bezmasý experiment se podle všeho vydařil nad očekávání – várka „smažených zázraků z Kentucky“ se vyprodala během zhruba pěti hodin a zájemci o bezmasé kuře si museli vystát pořádnou frontu. Podle zástupce pobočky firma prodala za necelý den tolik bezmasých nugetů jako běžných kuřecích porcí za celý týden.

TIP: Impossible Whopper: Burger King přichází s bezmasým ekologickým hamburgerem

Přestože přesné složení bezmasé novinky plukovníka Sanderse není známé, má jít o směs sójového a hrachového proteinu, rýžové mouky a mrkvové vlákniny. Chybět pochopitelně nesmí spousta koření a potravinářských přísad – kvasnicového extraktu, rostlinného oleje a soli. Odborníci na zdravou výživu nicméně podotýkají, že přestože základní ingredience jsou sami o sobě poměrně zdravé a plné důležitých aminokyselin a také železa, v celku jde stále o smažený pokrm, který již zásady zdravého stravování příliš nesplňuje. KFC navíc své bezmasé a masné produkty připravuje ve společné kuchyni (a nejspíš i ve společných fritézách), zelená novinka tak patrně neosloví ani ortodoxní vegany.

Sňatek Žofie Chotkové a arcivévody Františka Ferdinanda d´Este se konal 1. července 1900 na zámku v Zákupech a znamenal začátek mimořádně harmonického manželství. Příběh lásky, která musela čelit tolika překážkám, však skončil v Sarajevu rukou mladého gymnazisty Gavrilo Principa. 

Svatba, nebo klášter

Kdy a kde se ti dva vlastně potkali? Tápou i historikové. Prý to bylo v Praze, snad už v době arcivévodovy vojenské služby, tedy někdy v letech 1888 až 1890. Stýkal se tu s představiteli české aristokracie a k té patřila i Žofie Chotková (1868–1914).  S určitostí se ale ví, že se setkali v září 1894 na tanečním večeru v paláci českého místodržitelství. A tam to pořádně zajiskřilo! František Ferdinand d´Este (1863–1914) se poprvé v životě vážně zamiloval. Jako studentík…

Ona byla vysoká, štíhlá, pohledná dáma. V roce 1894 jí bylo šestadvacet. Skoro se chce říct, že byla tak trochu „po záruce“. Moc velké vyhlídky neměla. Chotkové se počítali mezi váženou českou šlechtu, česky ale doma nemluvili. Žofiin otec hrabě Bohuslav Chotek, někdejší místodržitel Království českého a významný diplomat, býval vyslancem v Madridu, Bruselu a Drážďanech. Rodokmen sice sahal do 14. století, ale co naplat, rozvětvená rodina moc majetku neměla. Pro sedm hraběcích dcer přicházel v úvahu výhodný sňatek nebo klášter. Je tedy jasné, že pro Žofii představoval František obrovské terno. Věděla to! 

První léta tajné lásky

Jenže podle přísných habsburských regulí se Žofie nemohla stát ženou následníka trůnu a budoucí císařovnou. Proč? Nepocházela z panovnické rodiny. Vztah by se pokládal za nerovnorodý, morganatický. Proto jej také tajili. K setkávání a kradmým polibkům nedocházelo tak často, jak by si přáli. Korespondovali však opravdu čile. František byl totiž kvůli zděděné tuberkulóze jednou nohou v hrobě a tak musel jezdívat na léčebné pobyty do jihotyrolského Merana. Vykonal i badatelsko-ozdravnou cestu kolem světa. Jen Žofiiny dojemné dopisy ho držely při životě a zaháněly jeho silné deprese!

Psal se rok 1898. Žofie už nějakou dobu pobývala v Bratislavě coby dvorní dáma u arcivévodkyně Isabely, manželky habsburského arcivévody Fridricha. Do Vídně to bylo kousek. Existují domněnky, že jí „Franci“, jak mu říkala, toto zaměstnání u svých příbuzných zprostředkoval. Ať už byla pravda jakákoliv, Franci býval v bratislavském Grassalkovičově paláci pečený vařený. A paní domu se mylně domnívala, že důvodem návštěv je nejstarší dcera Kristina. Ctižádostivá mamá se už viděla jako tchyně budoucího panovníka… V té době byl arcivévoda, po smrti svého otce a císařova mladšího bratra, oficiálním následníkem trůnu.

Aféra s hodinkami

Při jedné z návštěv si František při tenise odložil v koupelně své hodinky s dvojitým pláštěm. A zapomněl na ně. Arcivévodkyně otevřela víčko a… Skvěla se tam podobizna Žofie! Isabella na hodinu Žofii propustila a ještě to jela do Vídně k císaři patřičně rozmáznout. Jenže František se zachoval jako čestný muž a šlechtic. A to bylo vlastně pro Žofii veliké štěstí. Kdo ví, jak dlouho by ještě s Francim museli lásku skrývat. Ten ale císaři nekompromisně sdělil, že Žofie je jeho nevěsta, a žádal ho o svolení k sňatku. U císaře tvrdě narazil. „Absolutně vyloučeno!“ Dostal na rozmyšlenou osm dní, poté celý rok. Tak nějak se to aspoň líčí.

Bylo to tak skutečně?

Historka se nejspíš opravdu odehrála, nedá se prý ale časově zařadit a dost možná si ji pamětníci časem romanticky přibarvili. Někteří historikové či literáti se domnívají, že po „provalení“ vztahu ještě Žofie nějakou dobu u Isabely zůstala. Měla potichu odejít ze „zdravotních důvodů“.

Arcivévodkyni se však rozplynul její sen… Zuřila, že následník takto tahal za nos celou její rodinu, zvláště její dcery na vdávání. „To je odměna za naši dobrotu!“ šílela. Když pak František odjel s Žofií na prázdninový výlet, takovou drzost už nevydržela a vyžádala si audienci u císaře. Ten zůstával poměrně v klidu. Takových aférek bylo…

Pro jistotu ale sám pozval synovce na kobereček. A nevěřil svým uším – on se chce s Chotkovou oženit! Císař opravdu nesouhlasil a dal synovci roční lhůtu na rozmyšlenou. Že by si skoro sedmdesátiletý císař vzpomněl na své nešťastné manželství či synovu katastrofu?

Příměří bylo jen zdánlivé… Okamžitě nastala obrovská masáž ze všech stran. Ale vše marno. Následník se nechtěl vzdát ani následnictví, ani Žofie. Bojoval za svou lásku jako lev a Žofie zas neměla v plánu stát se abatyší. Po roce císař s těžkým srdcem sňatek povolil. František Ferdinand totiž dokonce hrozil sebevraždou. To nemohl stařičký mocnář riskovat!

Potupná renunciace

František se však musel pro svou ženu vzdát nároků na všechna práva a tituly. Žofie se nikdy nemohla stát císařovnou a děti z tohoto manželství neměly mít dědická práva a ani nemohly nosit jméno Habsburk. Potupné podmínky tzv. renunciace musel František Ferdinand odpřísáhnout a podepsat veřejně před celým habsburským dvorem 28. června 1900 v pravé poledne na velkém shromáždění v Hofburgu.

Bylo to obrovské divadlo a František se při své cholerické povaze musel dost přetvařovat. Ale co by neudělal pro milovanou Žofii. Jenže 28. červen se mu v budoucnu měl stát osudným ještě jednou. 

Svatbu na svém vdovském sídle v Zákupech zorganizovala Františkova nevlastní matka Marie Terezie. Tato mimořádná žena, jen o osm let starší než František, ho milovala jako vlastní dítě. Prý právě její přímluvy nakonec císaře, který si jí nesmírně vážil, obměkčily. Z habsburského rodu se svatby účastnila jen ona a dvě Františkovy nevlastní sestry. Císař ani nikdo další nedorazil. Poslal však novomanželům gratulaci a Žofii darem drahý šperk. Vzápětí pak dorazil ještě telegram se sdělením, že povyšuje hraběnku na kněžnu z Hohenbergu. Toto jméno vymyslel a používal František, když cestoval inkognito. Netušil, jakou roli sehraje v jeho budoucím životě a životě jeho dětí.

Čtrnáct let trvající idylka

Vyvzdorované manželství bylo mimořádně šťastné a v krátkém sledu se v něm narodily tři krásné děti. Po nejstarší Žofii (1901–1990) dva synové Max (1902–1962) a Ernst (1904–1954). Žofie i František byli skvělými rodiči. Trávili s dětmi veškerý volný čas, i když František obecně děti nesnášel. Ty své ovšem nesmírně miloval a dokázal si s nimi hrát celé hodiny. Říkalo se, že jsou to nejlépe vychované „habsburské děti“. Žofie to zkrátka s manželem uměla. Plnil jí i dětem jakékoliv přání. Chovala se k němu tak diplomaticky, že si ani neuvědomoval, že je pod pantoflem. On, druhý muž říše! Sídlem jejich lásky se stalo Konopiště, které František nákladným způsobem přebudoval. Plánoval z něj v budoucnu učinit vedlejší císařskou rezidenci.

TIP: V předvečer války: Co následovalo po smrti Františka Ferdinanda d'Este?

Přes krásný vztah s Francim si Žofie užila neustálého pokořování a urážek víc než dost. Její postavení u dvora se příliš nezlepšilo. Nemohla vedle manžela sedět u slavnostní tabule ani v divadle, nesměla ho oficiálně doprovázet. Společnost proto oba téměř nevyhledávali, své štěstí si užívali doma. S dětmi. O několik let později sice císař udělil Žofii titul vévodkyně, ale víc udělat nemohl. Nebo spíše nechtěl? 

Manželské štěstí bohužel skončilo v Sarajevu 28. června 1914 dvěma osudnými výstřely mladistvého srbského studenta. Bez míření smrtelně zranil arcivévodu i vévodkyni. Přesně čtrnáct let od potupné renunciace! 

Snad o žádném kosmickém plavidle se tak hodně mluví a zároveň tak málo ví. Bezpilotní raketoplán amerického letectva Boeing X-37B překonal 26. srpna 2019 rekordní délku svého pobytu ve vesmíru. Během předešlé mise OTV-4, která probíhala od 20. května 2015 do 7. května 2017, strávil na oběžné dráze celkem 717 dní a 20 hodin.

Teď už si utajovaný raketoplán na misi, která nese označení OTV-5, píše nový rekord. Od startu 7. září 2017 už uplynulo více než 720 dní. Jak obvykle je tajné, kdy se zase solární energií poháněný raketoplán vrátí na Zemi. Prakticky jisté je jenom to, že až k tomu dojde tak X-37B přistane na přistávací dráze jako letoun a připomene tak zašlou slávu amerických raketoplánů.

Rekordní tajná mise

Takto dlouhé vesmírné mise jsou ve skutečnosti velkým úspěchem tvůrců a operátorů raketoplánu. Původně byl totiž postaven pro orbitální mise v délce maximálně 270 dní. Navzdory velkému utajování je již jasné, že se tento program americkému letectvu rozhodně povedl.

TIP: 700 dnů: Tajný americký raketoplán X-37B pokračuje v rekordní misi

Detailní průběh mise Orbital Test Vehicle 5 je samozřejmě opět tajný. Podle obecných informací U. S. Air Force je primárním úkolem raketoplánu X-37B testovat rozmanité technologie kosmických plavidel pro opakované lety do vesmíru. O konkrétních experimentech se hodně spekuluje. Mluví se například o tom, že by raketoplán mohl testovat kontroverzní pohon EM Drive či zbraňové systémy anebo provádět výzvědné operace. Jakékoliv konkrétní důkazy ale scházejí.

Někteří roboti důvěrně připomínají člověka. A jiní mohou vypadat třeba jako provázek. To je případ nového robota, kterého postavili inženýři Massachusettského technologického institutu. Jde o magneticky naváděný robotický provázek, který se protáhne i těmi nejtenčími cévami lidského těla.

Unikátní robot má magnetické „vnitřnosti“ a jeho povrch tvoří hydrogel, který snižuje tření. Takto vybavený robot specialista by mohl putovat lidskými cévami a mohl by se tím pádem stát velmi cenným pomocníkem pro léčbu mozkových mrtvicí a aneurysmat. Lékaři s takovým robotem by mohli zasáhnout včas a podstatně zvýšit pacientovy šance na úspěšné léčení.

TIP: Nový robotický červ ze Stanfordu bude zachraňovat přeživší při katastrofách

Podle tvůrců nového robota je mozková mrtvice v současnosti jednou z hlavních příčin úmrtí a velmi často mívá trvalé následky. Pokud dojde k úspěšnému léčebnému zákroku do zhruba 90 minut po mrtvici, tak tím velmi vzrůstají naděje pacienta na přežití a na to, že se vyhne trvalému poškození mozku. Právě takový šikovný robot, který se dostane do jinak obtížně přístupných částí těla, by to mohl v řadě případů zajistit.