Stephen C. Tegler z americké Northern Arizona University a jeho kolegové zacílili osmimetrový teleskop observatoře Gemini v Chile na Neptunův měsíc Triton. Při průzkumu tohoto vzdáleného měsíce vědci zjistili, že se na jeho povrchu ve velkém množství vyskytuje velmi exotický těkavý led, který dohromady tvoří zmrzlý oxid uhelnatý a dusík.

Těkavý led na Tritonu

V extrémních podmínkách vznikají extrémní materiály. Na povrchu Tritonu klesá teplota až k mínus 237,6 °C. Měsíc má vlastní velmi řídkou atmosféru, kterou tvoří především dusík, se stopami oxidu uhelnatého a špetkou metanu. To je rozhodně velmi extrémní prostředí. Když badatelé pozorovali Triton se spektrografem o vysokém rozlišení IGRINS (Immersion Grating Infrared Spectrometer), který je nainstalovaný na teleskopu Gemini South Telescope, podařilo se jim zjistit, že se na Tritonu vyskytuje těkavý led, v němž jsou těsně propojené molekuly oxidu uhelnatého s dusíkem. Led takového složení doposud známe jen z pozemských laboratoří.

TIP: Čím je zajímavý Neptunův měsíc Triton?

Objev exotického ledu na Tritonu podle odborníků přispěje k pochopení procesů, které se v tomto zvláštním světě odehrávají. Mohl by objasnit, jak fungují na Tritonu ledové gejzíry nebo jak probíhají sezónní změny v atmosféře měsíce. Stejné materiály by se navíc mohly vyskytovat na řadě dalších podobných ledových světů, jak ve Sluneční soustavě, tak i v jiných planetárních systémech.

Malý, ale obydlený britský ostrov Lundy se nachází v Bristolském zálivu, asi 19 kilometrů od pobřeží anglického hrabství Devon, k němuž náleží. Jméno ostrova pochází ze staronorského „Lundi ey“, což znamená „ostrov papuchalků“. Kromě těchto krásných ptáků, jimž se přezdívá „mořský papoušek“, zde vždy žilo i množství dalších druhů ptáků, typických pro mořské pobřeží.

V minulých desetiletích ale počet mořských ptáků na ostrově Lundy značně poklesl. Způsobily to nepůvodní krysy, které se zde dramaticky rozmnožily a devastovaly ptačí hnízda. Krysy se na Lundy přitom dostaly až během 20. století s lodní dopravou. Situace byla tak dramatická, že na Lundy zůstávalo posledních 13 papuchalků. Britská Královská společnost pro ochranu ptáků proto rozhodla, že krysy na ostrově zlikviduje pomocí otrávených návnad. Aby se zabránilo otravám jiných druhů zvířat, byly návnady fyzicky přizpůsobené krysám. 

TIP: Nelítostná ochrana: Ostrovní druhy zachrání likvidace koček a dalších vetřelců

K vybití invazních krys na Lundy došlo v roce 2006. Je to teprve 13 let, ale počet mořských ptáků na Lundy od té doby vzrostl trojnásobně, na 21 tisíc. Papuchalků je zde už 375 a počet buřňáků severních se zvýšil ze 297 párů na 5 504. Utěšeně narůstají i počty několika druhů alky. Odborníci se teď budou snažit, aby se krysy na Lundy již nevrátily.

Vůči nadpřirozeným jevům zaujímala věda vždy poměrně rezervovaný postoj. Všemožné divy, zázraky, zjevení a proroctví se obvykle ukázaly být mýlkou či podvodem a ve většině případů dříve či později nabyly racionální vysvětlení. Do poněkud svízelného postavení se racionální výzkum dostává v případech, kdy se střetává s náboženstvím a vírou. Ačkoli ve většině případů si záležitosti teologů a přírodovědců nekonkurují a často mohou přežívat ve vzájemné toleranci, existují jevy, kdy se vědecké poznání dostává do přímého rozporu s deklarovaným zázrakem.

Podivuhodné krvácení

Jedním z nejtajuplnějších jevů jsou stigmata. V křesťanském mysticismu se tak označují rány na těle nositele v těch místech, kde je podle tradice utrpěl Ježíš Kristus při ukřižování – takzvaných pět Kristových ran. Jedná se o zranění na rukou a nohou po hřebech a rána v boku po probodení kopím římského vojáka. Samotné slovo „stigma“ (στίγμα) pochází z řečtiny a znamená značku či označení, v biblické době se tak pojmenovával i vypálený cejch otroka symbolizující jeho příslušnost k majiteli.

V češtině má toto slovo význam spíše hanlivý, ve smyslu poznamenání či poskvrny. V křesťanství se však jedná o jakési znamení svatosti zjevené zázračným způsobem. Poprvé slovo stigma v tomto významu použil svatý apoštol Pavel ve svém dopise Galatským, kde píše: „Jizvy (v řeckém originále stigmata) na mém těle jsou znamením, že patřím Ježíši.“ Význam stigmat se odvozuje snad již od tradovaného setkání zmrtvýchvstalého Krista s apoštolem Tomášem, jenž odmítal věřit vlastním očím a uvěřil až tehdy, když se dotkl Ježíšových smrtelných ran. 

Rajská vůně ran

Stigmata a jejich nositelé jsou úzce spojeni s římskokatolickou církví, i nejznámější nositelé stigmat v historii byli římskými katolíky. Není bez zajímavosti, že přes 80 % těchto nositelů zmiňovaných v historii církve byly ženy. Zmiňované druhy stigmat nabývají nejrůznějších podob. Některé měly mít vzezření pěti Kristových ran, jiné bývají popisovány jako zranění hlavy po nasazení trnové koruny. Další případy stigmat byly popsány i jako kapky krvavého potu nebo ran na zádech po bičování. Často se měla znamení projevovat opakovaným krvácením především v souvislosti se svatým přijímáním a jejich nositelé měli silnou potřebu časté účasti na tomto obřadu. 

Někteří z nositelů stigmat navíc prý nemuseli jíst a pít po velmi dlouhou dobu, nebo dokonce vůbec. Relativně vysoké procento z nich udávalo, že nemusejí přijímat jídlo ani vodu, jen svaté přijímání. V tom se zmiňovaná praxe podobá fakírství či jiným paranormálním jevům, které jsou popisovány v mnoha jiných kulturách a náboženstvích. Takovým případem byla například známá německá jeptiška Terezie Neumannová.

Jiní stigmatici zase uvádějí, že sice nenesou viditelné známky zranění, přesto však ve zmiňovaných oblastech vnímají silnou bolest – trpí tedy neviditelnými stigmaty. Jiní popisovali rány, jejichž krev se nesrážela a nehojily se, přesto v nich nedocházelo k infekci ani k zánětu. Naopak krev vytékající z těchto ran měla mít příjemnou a libou vůni (vůni svatosti).

Svatá malárie?

Německý lékař Edward Frederick Hartung se pokusil o vědecké vysvětlení stigmat v roce 1935. Podle popisu pocitů a příznaků usuzoval na přítomnost nějaké infekční choroby, zřejmě kombinaci trachomu (oční postižení) a čtyřdenní malárie (kvartány). Malárie napadá játra, slezinu a další vnitřní orgány, čímž způsobuje intenzivní bolest. Jednou z komplikací malárie, popisované i ve Františkových dobách, je purpura: krvácení do kůže a podkoží. Podle Hartunga šlo o prostý případ projevů infekční choroby. Navíc se některá z kožních prokrvácení mohla otevřít či prasknout a napodobit tak krvácející Kristovy rány. Jiná teorie z roku 1987 zase jako možné vysvětlení jevu navrhovala lepru.

Není lehké dnes zpětně zjišťovat, co se přesně odehrálo ve třináctém století, existují však i případy z novější doby. Asi nejznámějším nositelem stigmat byl svatý Padre Pio z Pietrelciny. Tomuto italskému knězi, narozenému roku 1887, se objevila stigmata poprvé v roce 1918. Zkoumala je řada lékařů své doby, jejichž vztah ani nezávislost na církvi bohužel neznáme. Podle jejich pozorování byla zranění nevysvětlitelná a nikdy nebyla infikována. Jednou se během života zahojila, poté se objevila znovu.

Pod bedlivým dozorem

Luigi Romanelli, vedoucí lékař z městské nemocnice v Barlettě, studoval stigmata Otce Pia asi rok. Jiný lékař, Angelo Maria Merla, konstatoval, že rány nemají původ v tuberkulóze, pro další závěry by ale byly potřeba další testy. Stigmata vyšetřoval i chirurg Giorgio Festa, a to opakovaně v letech 1920 a 1925. Dokonce i osobní lékař papeže Benetikta XV., profesor Giuseppe Bastianelli, tato zranění zkoumal, nezachoval se však žádný závěr.

Římský patolog Amico Bignami popsal rány Otce Pia jako nehluboké, doktor Festa ve svém závěru popisuje, že „na okrajích léze je kůže zcela normální a nevykazuje znaky otoku či zarudnutí, ani po vyšetření lupou.“ Dr. Alberto Caserta provedl rentgenové vyšetření rukou Pia v roce 1954 a konstatoval, že v kostních strukturách se nevyskytují žádná poškození. Stejně tak ani výsledky krevních testů vyšetřovaného nevykázaly příznaky abnormality.

Hysterické zdůvodnění

Objevily se hlasy jak ze strany církve, tak ze strany ateistů, které obviňovaly Otce Pia, že si svá stigmata vytvářel sám karbolovou kyselinou. Podle historika Sergia Luzzatta si v roce 1919 dle dokumentu vatikánského archivu objednával Pio tuto kyselinu v lékárně, údajně na dezinfekci. Amico Bignami se domníval, že se jedná o „neurotickou nekrózu“, tedy rány vzniklé nezáměrně prostřednictvím sugesce, které byly udržovány uměle jodovým roztokem, jejž Pio užíval jakožto dezinfekce. Lékař Agostino Gemelli v roce 1922 napsal, že Pio je hysterický, rány si způsobuje sám a nejsou nadpřirozeného původu. Také Gemelli spekuloval o užívání karbolové kyseliny k udržování ran otevřených. Sám Pio zakrýval za svého života rány rukavicemi, po jeho smrti ale žádné rány na rukou nalezeny nebyly.

Existuje spojení mezi sebepoškozováním a záměrným hladověním (posty) v souvislosti s náboženstvím, a to jako projevy rituální, obsesivně kompulzivní poruchy. Podobné jevy byly pozorovány i u válečných zajatců nebo během hladomorů. Psycholog Leonard Zusne v roce 1989 napsal, že případy stigmatizace lze rozdělit do dvou kategorií – sebepoškozením způsobená zranění (ať už s plným vědomím, či ve stavu psychické nepříčetnosti), a ta vyvolaná emocionálními stavy. Například autosugescí způsobené svědění a následné škrábání (jichž si dotyčný nemusí být ani vědom) míst na těle spojených se skutečným, anebo v mysli přítomným obrazem ukřižování, což je proces, k němuž se může dopracovat sugestibilní osoba, zvláště hluboce věřící. V druhém případě se může jednat i o sugescí vyvolanou reakci organismu, neboť vědě jsou známa i psychogenně vyvolaná kožní poškození bez přímého působení cizích vlivů.

Věřící Tomáš

Ted Harrison, autor knihy Stigmata – středověký fenomén v moderní době, se domnívá, že neexistuje jednotný mechanismus vzniku stigmat; postrádá jakýkoli důkaz o tom, že by mohla být nadpřirozeného původu, přesto nepovažuje zmínky o nich za vymyšlené. Konstatuje, že většina stigmatiků se mohla poškodit sama: Toužili trpět spolu s Kristem a vybrali si tuto formu piety. Dalším vysvětlením by mohla být forma Gardner-Diamondova syndromu, choroby, při níž dochází k psychicky vyvolanému souboru příznaků včetně krvácení do kůže a podkoží. Její mechanismy nebyly dosud uspokojivě vysvětleny, nemoc se často spojuje s psychickými poruchami.

TIP: Turínské plátno: Spor o pravost stále trvá. Jde o Ježíšův otisk?

Magická stigmata jako znamení splynutí s Kristem – to je jistě lákavá mystická představa potvrzení božských zázraků i v moderní době. Bohužel (jak se domnívají ateisté i celá řada křesťanů) se ve většině případů jedná o podvod, nebo o autosugesci. Napovídá tomu koneckonců i historický fakt, že při ukřižování se hřeby navzdory svatým obrázkům zatloukaly nikoli do dlaní, nýbrž do zápěstí. Přesto i dnes mnoho lidí důvěřuje zázračnému původu stigmat, neboť víra, jak bylo v historii mnohokrát potvrzeno, je obvykle silnější než fakta. 

Před více než dvaceti lety objevili archeologové na severním japonském ostrovu Hokkaidó pozůstatky ženy z kultury Džómon. Tito lidé byli lovci a sběrači, a zároveň také tvůrci první keramiky na světě. Podle radiokarbonového datování tato kultura vznikla asi před 14 500 lety, tedy na sklonku nejmladší doby ledové a trvala až do doby kolem roku 300 našeho letopočtu.

Vědci z objevených kostí získali DNA, kde objevili řadu informací o tom, jak asi tato žena staršího věku mohla vypadat. Tyto údaje pak využili při rekonstrukci podoby džómonské ženy. Paleogenetika například prozradila, že žena byla s velkou pravděpodobností pihovatá a měla středně tmavou barvu kůže.

TIP: Perfektní rekonstrukce odhalila tvář 1 200 let staré královny z Peru

Podle odborníků je zajímavé, že tato žena vypadala v porovnání s dnešními obyvateli Japonska velmi odlišně. Od většiny Japonců se lišila i v tom, že měla vysokou toleranci vůči alkoholu, i když není jasné, jestli tuto vlohu ve svém životě uplatňovala. Kromě toho měla džómonská žena také schopnost úspěšně trávit pokrmy s velmi vysokým obsahem tuku. Dnes je taková vlastnost vzácná a vyskytuje se převážně u Eskymáků a podobných skupin lidí, kteří se živí hlavně lovem mořských živočichů, jako jsou mroži, tuleni nebo velryby.

Různé křesťanské církve se mezi sebou nemohou domluvit, jestli je v hostii skutečně přítomno tělo Kristovo. Přesto pro všechny platí, že tento kousek svěceného pečiva je mimořádně posvátným předmětem. Jeho moc je tak veliká, že má dar odhalit i popíranou vinu. 

Pozor, nezakuckat se!

Pokud byl ve středověké Francii nařčen ze zločinu kněz a soudu se nedostávalo zřejmých důkazů o jeho nevině, mohl obviněný podstoupit tzv. ordál hostií.

Kněží nejprve poklekl v upřímné modlitbě před oltářem. Celé hodiny se polohlasem kál a na konci obřadu pak přijal hostii. Pokud ji dokázal pozřít, aniž by zakašlal nebo mu zaskočilo, byl nevinen. Zní to snadně, ale praxe zdaleka tak prostá nebyla.

Během dlouhých hodin jednomu vyschne v hrdle a přijmout hostii bez komplikací pak není zrovna jednoduché. Podobnou zkoušku mohli za zvláštních okolností podstoupit i běžní lidé. Ti se ale museli k milosrdenství prokousat pořádnou horou suchého chleba. Což bez zakuckání skutečně nezvládl každý. Svou roli tu patrně sehrála i psychika.

Když promluví meče

Původní myšlenka je prostá: Bůh nenechá padnout toho, kdo má pravdu. A je celkem jedno, o jakého boha se jedná. Praxe soubojů totiž byla rozšířena napříč celým světem. V pohanské Germánii se tak vykonávala krevní msta, Normané jimi řešili všechny spory, ve kterých nebylo jiných svědků než zúčastněných osob. Duel dvou znesvářených šlechticů nebo jejich zástupců také mohl rozhodnout osud nastávající bitvy. Vítěz bral vše! Podle pověsti měl právě takový zápas podstoupit sv. Václav a zlický kníže. 

Doloženy jsou souboje šlechticů na meče i formou rytířského klání, stejně jako bitky s kyji a palicemi mezi chudinou. Za svou pravdu se mohly rvát i ženy. Pokud byl jejich soupeřem muž, byl „znevýhodněn“. Třeba tím, že jej za nohu řetězem upoutali ke kůlu, nebo stál po pás v jámě. Autoritám z řad církve i feudálů ale postupně přestávaly boží souboje vyhovovat. Dost často při nich vítězil nikoliv ten, kdo byl v právu, ale ten, kdo se uměl lépe bít. Souboje nebraly konce, a „bez kontroly pozemské moci“ při nich umírali momentální favorité i potenciální spojenci.

Poctivého nepálí

Dopustila se žena cizoložství? Pokud dokáže ujít devět kroků po rozžhaveném uhlí bez naříkání, není o její nevině třeba pochybovat. Je čistá jako okvětí bílé lilie! Alespoň tomu věřili v 10. století v Jeruzalémě. Tento ordál rozšířili i na další typy zrady. Ne vždy se ale kvůli stanovení neviny musel ztopit metrák dříví. Většinou postačila jen rozžhavená tyč, kterou musela obviněná stisknout v dlani nebo olíznout. Někdy už pouhé seškvaření kůže znamenalo vinu. Jindy byla rána ovázána a zapečetěna, a pokud se do sedmi dnů zahojila, byl obžalovaný zbaven podezření. V českých zemích právě tento model aplikoval Soběslav I. v roce 1130 s podezřelými, které vinil z atentátu spáchaného na svou osobu. 

TIP: Znamení lháře: Rozžhavený detektor pravdy, proti němuž není odvolání

Podobné to bylo i s vroucí vodou. Pokud stojí právo na vaší straně, jistě vytáhnete kámen nebo prsten ze dna bublajícího kotle bez jakýchkoli následků. Čím častěji se k ordálu ohněm církevní autority uchylovaly, tím více přibývalo rozdílných interpretací, jaký výsledek je správný. 

Na noční obloze se objevil nový pozoruhodný fenomén. Společnost SpaceX Elona Muska vypustila prvních skupinu satelitů projektu Starlink. Staly se základem nové sítě pro internetovou komunikaci pro uživatele na celé Zemi. V roce 2015 letěly do vesmíru dva prototypy satelitů Starlink a teď to bylo poprvé naostro.

24. května 2019 vzlétla nosná raketa Falcon 9 a dopravila na oběžnou dráhu prvních 60 funkčních satelitů Starlink. SpaceX plánují vybudovat síť, kterou bude tvořit téměř 12 tisíc těchto malých satelitů s jediným solárním panelem a iontovým Hallovým motorem. Budou se pohybovat ve třech vrstvách, ve vzdálenosti 550, 1 150 a pak i 340 kilometrů od Země. Mělo by to zabrat celé desetiletí. Celkové náklady na postavení a vypuštění úctyhodného množství satelitů Starlink dosáhnou téměř 10 miliard dolarů (230 miliard Kč). V současné době se přitom na oběžných drahách kolem Země pohybuje jen asi 2 tisíce satelitů rozmanitých velikostí a tvarů.

Internet Starlink pro celý svět

Starlink by měl zajistit dostupné internetové připojení pro lidi na celé Zemi. Pro základní pokrytí bude podle SpaceX nutné zprovoznit síť 400 satelitů, pro střední pokrytí to bude asi 800 satelitů. Pokud se SpaceX povede vše podle jejich představ, tak by tato komunikační síť měla generovat zisk 30 až 50 miliard dolarů (asi 693 miliard až 1,2 bilionu Kč ročně).

TIP: SpaceX vynesli první satelit superpřesného systému GPS nové generace

První satelity konstelace Starlink se teď pohybují ve výšce asi 440 kilometrů nad Zemí. Podle SpaceX jsou v pořádku a vše probíhá podle plánu. Pro milovníky noční oblohy teď tyto satelity představují spektakulární show. Ze Země připomínají řetězec šedesáti hvězd, které je možné ve vhodných chvílích pozorovat pouhým okem. Až se dostanou na „pracovní“ oběžnou dráhu ve výšce 550 kilometrů, tak budou o něco méně jasné. 

I přes neúspěšnou premiéru BM-13-16 sovětské velení správně rozpoznalo možnosti nové zbraně a přes složité podmínky dané kritickým vývojem na frontách dostala výroba raketometů vysokou prioritu. Nasazení reaktivních střel však zaujalo i Němce – v srpnu všechny jejich jednotky na frontě obdržely rozkaz, aby okamžitě hlásily použití salvových raket a pokusily se je ukořistit. 

Předchozí část: Symfonie Stalinových varhan: Sovětské raketomety typu Kaťuša (1)

Vyhladit tři hektary

Sovětské továrny rychle zahájily hromadnou výrobu raketometů ve dvou typech – kromě již zmíněného BM-13-16 se jednalo o zařízení pro střelu M-8 ráže 82 mm se 48 vodicími rampami na korbě nákladního automobilu ZiS, zavedené pod označením BM-8-48. Od konce roku 1941 pak začalo formování nových oddílů „gardových minometů“, jak byly raketomety z důvodu utajení nazývány. Jejich výroba se potýkala s řadou problémů včetně nedostatku automobilových nosičů, takže část jednotek musela před palbou usadit odpalovací rampy do stabilního postavení.

Nejprve došlo ke zformování osmi gardových minometných pluků o třech praporech po třech bateriích. Každou takovou baterii tvořila čtyři odpalovací zařízení a čtyři automobily vezoucí další palebný průměr. Salva jedné baterie (s běžnou tříštivo-trhavou hlavicí) dokázala účinně umlčet organizovaný odpor na ploše asi tři hektary – snad jen s výjimkou mimořádně kvalitně opevněných a zakopaných útvarů, přečkávajících palbu v hlubokých dřevozemních krytech nebo v ojedinělých železobetonových stavbách.

Co nejvíc na frontu 

Do konce roku 1942 se již podařilo postavit 216 praporů gardových minometů, ale především došlo k získání cenných zkušeností z jejich bojového nasazení. Proto se raketometů začalo používat hlavně k hromadným palebným přepadům vojsk soustředěných na rozlehlejší ploše nebo k podpoře průlomových útočných operací. V té době se také zrodilo pojmenování „kaťuše“, jež se stalo synonymem pro sovětské raketomety vůbec. Do stejného období pak lze zařadit i vznik přezdívky této zbraně na německé straně.

Po prvních hromadných palebných přepadech raketami jim vojáci, ochromení množstvím výbuchů a charakteristickým kvílivým zvukem doprovázejícím odpálení a let střel, začali říkat Stalinovy varhany (Stalinorgel). Němci nejen že nasadili do bojů vlastní raketomety typu Nebelwerfer, ale když se jim podařilo ukořistit několik nepoškozených vozidel BM-8-24, neváhali je zavést do výzbroje pod označením 8 cm Raketen-Vielfachwerfer. Dokonce začali vyrábět kopie sovětských 82mm raket, které používali i ve vlastních vrhačích. 

Kaťuše druhé strany

V Německu probíhal výzkum reaktivních střel již od 20. let, ale až po nástupu nacistů se raketová technika začala těšit rozsáhlé oficiální podpoře. Jednalo se hlavně o dělostřelecké rakety a teprve v předvečer války došlo i na další druhy raketové techniky. Němci ukončili vývoj prvních salvových raketometů dříve než Rusové, ale v ofenzivním pohyblivém pojetí boje nenašli pro nepříliš přesnou zbraň rozsáhlejší využití a zpočátku s nimi počítali pouze pro zadýmování bojiště před útokem.

Dokončení: Symfonie Stalinových varhan: Sovětské raketomety typu Kaťuša (3)

Teprve po zkušenostech se sovětskými kaťušemi Němci význam dělostřeleckých raketometů přehodnotili. Proto putovaly „vrhače“, jak se ve Wehrmachtu raketomety nazývaly, na frontu již na podzim 1941 a od roku 1942 se masivně používaly na všech bojištích. Wehrmacht a Waffen-SS nejprve zavedly šestihlavňový 15cm Nebelwerfer 41 s dostřelem 6 000 m na lafetě protitankového kanonu M 35/36. Později jej doplnily vrhače ráží 210, 280 a 300 mm. Koncem války se nebelwerfery vyráběly i v Brně.

Ve Spojených státech zuří na řadě míst epidemie spalniček. Představitelé amerického národního Centra pro kontrolu a prevenci nemocí CDC v této souvislosti oznámili již osmi lidem, že by se měli dobrovolně zřeknout svých plánů na cestování letadlem. Pokud by tak neučinili, úřady by byly nuceny uplatnit jinak vzácně využívaný zákaz vstupu na palubu letadel.

Centrum CDC může zařadit kohokoliv na seznam osob „US’ Do Not Board list“, který určuje, kdo nesmí do letadla ze zdravotních důvodů. Tuto pravomoc ale používají velmi zřídka, protože Američané nelibě nesou, když je úřady jakkoliv omezují v jejich životě. V případě spalniček ale prý udělají výjimku. 

TIP: Spalničkový skluz: V letech 2010-2017 nebylo očkováno 169 milionů dětí

Odborníci totiž zjistili, že v současné záplavě infekcí spalniček a v jejich šíření hraje právě letecká doprava velmi významnou roli. CDC nicméně spoléhá na to, že již samotná hrozba zákazu vstupu lidí nakažených spalničkami či podezřelých z přenášení této infekce bude mít dostatečně odstrašující efekt. V letošním roce už ve Spojených státech zaznamenali 880 případů této nemoci, která již přitom byla v USA považovaná za prakticky vymýcenou. A to ještě není pololetí. Za celý minulý rok (2018) přitom bylo v USA odhaleno 667 případů spalniček.

Krymská válka z let 1853–1856, v níž se střetla koalice Británie, Francie, Itálie a Turecka s rozpínavým Ruským impériem, se stala prvním moderním válečným konfliktem – a to s důrazem na technickou převahu, logistiku a zásobování domácího publika čerstvými zprávami z fronty. 

Na britské straně byl ovšem vstup do války katastrofální: Vojáci umírali na infekci ze zranění, jimž se dalo předejít. Mizerná strava a nulová hygiena usnadňovaly šíření smrtelných nemocí. Situace vedla k pádu vlády, ale zároveň povzbudila řadu dobrovolníků, aby se vydali na Krym pomáhat. Vedle slavné zakladatelky moderního ošetřovatelství Florence Nightingaleové vyvolala velkou pozornost i mise Mary Seacoleové.

Marmeládou ke zdraví

Mary byla míšenkou z Jamajky a po smrti svého manžela v roce 1844 přeměnila jejich tamní sídlo na hotel a ošetřovnu, jež pomohly zastavit řádící epidemii cholery. Svoje zdravotnické zařízení financovala výrobou marmelády, kterou vyvážela do Británie. Když v novinách četla o hrůzách války, odjela do Londýna nabídnout pomoc. Ministr Sidney Herbert ji ovšem odmítl, mimo jiné pro její tmavou pleť.

Mary se však nevzdala a přesvědčila londýnského majitele krámku se smíšeným zbožím Thomase Daye, aby se společně vydali pomáhat na Krym. Na předměstí Sevastopolu pak zřídila tzv. Britský hotel – shluk provizorních bud s kantýnou, kuchyní, stájí, čtyřmi ubytovnami a hokynářstvím, nad nímž vlál Union Jack.

Rus, či Brit, je to jedno

Britský hotel, ležící vedle armádního velitelství, se stal oázou klidu pro vojáky i důstojníky. Mary tam vařila klasickou britskou kuchyni, rozlévala čaj, pivo a brandy, vyráběla klobásy – a její podnik záhy vyhledávali i francouzští a italští spojenci. Především se však nadšená dobrovolnice proslavila lékařskými zákroky, neboť neváhala chodit s bílou páskou na ruce po bojištích a pečovat o zraněné, ovazovat jim rány a dávat jim napít brandy, kterou nosila vždy při sobě. Po pádu Sevastopolu na jaře 1855 vstoupila do města jako první civilista – s cílem ošetřit raněné Rusy.

TIP: Aristokratka s čepcem: Florence Nightingaleová byla průkopnicí ošetřovatelství

Když zavládl mír, ocitla se Mary na pokraji bankrotu. Armáda jí za její služby odmítla zaplatit a vojáci s sebou nemívali na bojišti hotovost. Její bídy si však povšiml deník The Times a vyhlásil pro ni dobročinnou sbírku. Časopis Punch pak uspořádal na Maryinu počest čtyřdenní slavnost, jíž se zúčastnilo na osmdesát tisíc lidí. Její memoáry o krymské válce se staly bestsellerem a z utržených peněz v Londýně organizovala večírky pro veterány, kteří jí až do její smrti v roce 1881 říkali „naše matka Mary“. 

Globální řetězec McDonald’s je mnohými vnímán jako symbol nezdravého stravování. Faktem ale je, že tento fastfoodový gigant je také štědrým podporovatelem nejrůznějších charitativních a jinak bohulibých projektů. Prostřednictvím svého nadačního fondu například shromažďuje prostředky na stavbu domů pro rodiny dlouhodobě nemocných dětí.

Dalším z prospěšných a relativně nových projektů společnosti je iniciativa směřující záchraně včel. Na několika místech ve Švédsku nechala společnost na střechy svých provozoven nainstalovat včelí úly a okolí osázet květinami, které mají včely přilákat.

TIP: Nebezpečná večeře: Nevydařené přepadení fastfoodové restaurace

Novinkou je pak spolupráce s norskou kreativní agenturou NORD DDB, která pro McDonald’s vytvořila miniaturní kopii celé provozovny. Ta ovšem neslouží lidem, nýbrž včelám. McHive (McÚl, McVčelín) zvenčí vypadá jako skutečná restaurace McDonald’s, uvnitř se ovšem nenachází stoly a fritézy, ale včelí plástve.