Společnost SpaceX Elona Muska může slavit další významný úspěch. Ostře sledovaná nosná raketa Falcon Heavy, která je momentálně nejsilnější raketou světa, podnikla třetí úspěšný start. Tentokrát to bylo poprvé v noci, když raketa vzlétla v půl třetí místního času ze startovací rampy Launch Pad 39A Vesmírného střediska Johna F. Kennedyho na floridském mysu Canaveral.

Raketa Falcon Heavy vzlétla na misi STP-2, která je součástí kosmického programu amerického letectva Space Test Program. Dvě boční rakety prvního stupně se vzápětí úspěšně vrátily na přistávací plošiny v blízkosti místa startu na mysu Canaveral. Prostřední nosná raketa bohužel těsně minula svůj cíl, dronovou loď s přistávací plošinou „Of Course I Still Love You“, která se nacházela v Atlantickém oceánu, stovky kilometrů od pobřeží Floridy. Pro SpaceX to nebylo překvapení a v tomto případě víceméně počítali s nezdarem, protože se nosná raketa pohybovala vyšší rychlostí než obvykle. Naopak velikým úspěchem je první zachycení krytu nosné rakety speciální lodí.

Obtížný start se povedl

Obzvláště technicky komplikovaný let rakety Falcon Heavy, který stál Pentagon asi 165 milionů dolarů (asi 3 miliardy 700 milionů Kč), ale jinak skončil naprostým úspěchem. Raketa vynesla 24 satelitů na celkem tři různé zamýšlené oběžné dráhy, což vyžadovalo náročné manévrování druhého stupně.

TIP: Úspěch na tisíc procent: SpaceX slaví první komerční let rakety Falcon Heavy

Součástí mise STP-2 jsou například kosmická loď DSX, která bude zkoumat vliv kosmického záření na přístroje a materiály, satelit Orbital Test Bed (OTB) s unikátním experimentem Deep Space Atomic Clock, který testuje použití ultrapřesných hodin pro rádiovou navigaci ve vesmíru. Falcon Heavy vynesla i šestici malých satelitů programu COSMIC-2 pro výzkum atmosféry a kosmického počasí, solární plachetnici LighSail 2, která bude brázdit oběžnou dráhu Země ve výšce 720 kilometrů, a také demonstrační satelit GPIM, který otestuje použití nového chemického paliva pro kosmické lety.

V malajském zábavním parku Escape roste nejdelší tobogán na světě. Rekordní atrakce má první návštěvníky přivítat již v srpnu. Se svou délkou 1 140 metrů a 70metrovým převýšením překonává nový tobogán dosavadní primát skluzavky z New Jersey o více než 500 metrů.

Podle ředitele zábavního parku Sim Choo Khenga je aktuálně dokončeno zhruba 80 % tobogánu a usilovně se pracuje na jeho dokončení v srpnovém termínu. Součástí nové atrakce má být i 400 metrů dlouhá třicetimístná lanovka, která návštěvníky dopraví k vrcholu tobogánu. Vedle délky nové skluzavky je unikátní i prostředí – tobogán totiž prochází atraktivní částí malajské džungle.

Doby ledové zanechávají na naší planetě stopy, které vytrvají po tisíce let. Vědci teď jednu takovou stopu objevili u pobřeží USA. A není právě malá. Jde o masivní jezero sladké vody, které se nalézá pod hladinou Atlantiku, u východního pobřeží Spojených států.

Sladké jezero pod hladinou oceánu

Jde o ohromnou spoustu sladké vody, která se táhne v délce přinejmenším 350 kilometrů. Podobná podmořská jezera vědci znali již z dřívějška. Neměli ale úplnou představu, jak velké tyto masy sladké vody mohou být. Zmíněné jezero se táhne od pobřeží státu Delaware na sever, až po pobřeží Massachusetts, a možná i dál. Od pobřeží přitom dosahuje místy až do vzdálenosti 120 kilometrů.

TIP: Divy moře: U pobřeží Severní Karolíny se zjevil nový ostrov

Podmořské jezero sladké vody začíná v hloubce kolem 183 metrů, a místy zasahuje do hloubek cca 3 660 metrů pod hladinou Atlantiku. Odborníci odhadují, že obsahuje tolik sladké vody, jako pozemní jezero o rozloze přes 40 tisíc kilometrů čtverečních. V takovém případě by šlo o 6. největší sladkovodní jezero světa, v pořadí za severoamerickým Michiganským jezerem. Objevené jezero vzniklo zřejmě na sklonku nejmladší doby ledové, před 20-15 tisíci lety, když roztával ledový příkrov severní Ameriky.

V červnu roku 1936, na farmě Bocksten, poblíž švédského přístavního města Varberg, vedl Thure Johansson koně při vláčení rašeliniště. Brána se zadrhla a chlapec zahlédl kosti zamotané v textilu. Přivolal svého otce, který pracoval nedaleko. Spatřili lebku částečně ještě pokrytou kůží s polodlouhými kudrnatými vlasy.

Lebka byla v natolik dobrém stavu, až se nálezci domnívali, že vidí oběť nedávného zločinu a přivolali policii a místního doktora. Ti odkryli kostru osoby ležící obličejem dolů. Srdce měla probodnuté dubovým kůlem, další březový kůl trčel uprostřed zad, třetí prošel tělem vedle kosti pánevní a čtvrtý jen poškodil šatstvo. Brzy se však ukázalo, že tělo je mnohem starší a nepřísluší již do působnosti policie. Nic nebránilo normálnímu pohřbu a místní vikář stanovil termín na příští neděli. Doktor se o nálezu zmínil také řediteli muzea ve Varbergu, Albertu Sandklefovi, který přispěchal na místo a podle oblečení mrtvého usoudil, že se jedná o osobu ze středověku. Urychleně přizval vědce ze Stockholmu, kteří všechny nalezené artefakty velmi bedlivě prozkoumali. 

Staletí stará kostra

Nalezený muž, pravák, o výšce 170–175 cm měl nepříliš svalnatou postavu se začínajícím bříškem). Badatelé odhadují věk podle stavu zubů a kostí v rozmezí 25-40 let, přičemž nejpravděpodobnější je 35 let. Profesor Claes Lauritzen došel po rekonstrukci lebky k závěru, že muž byl zabit třemi ranami tupým předmětem do hlavy. Podle jiné teorie je však možné, že poškození hlavy nastalo dodatečně až v bažině. Stále zůstává otázkou, jak muž skutečně zemřel. Vědci se domnívají, že muž zemřel asi v rozmezí let 1350–1370, ale jistí si být nemůžou, protože přesné datování není možné.

Kvalita a střih oděvu ukazuje na několik možných povolání muže. Zvláště zajímavá je totiž jeho kápě, která naznačuje že by se nemuselo jednat o bezvýznamného nebo nemajetného muže. Polodlouhé vlasy tuto teorii také podporují. Podle jedné z teorií by to mohl být výběrčí daní či jiný úředník nebo verbíř do armády. Stejný typ kápě byl též používán v církevním prostředí. Podle jednoho výzkumu, kápě a znak na pochvě nože odpovídají příslušnosti k řádu Ordo Sancti Spiritus (řád Sv. Ducha).

TIP: Polští archeologové objevili středověké upírské pohřebiště

Vynořila se také místní pověst o identitě muže. Starý farmář si vzpomněl na legendu z dětství, která vyprávěla o náhončím do armády (verbíři) zabitém místními rolníky. Aby v noci nevstal z hrobu a nestrašil, byl proklán kůly. Vyprávění se však nepodařilo ověřit.  

Jedinečný nález

Pobyt v močále však neměl pouze samá negativa. Díky němu je Bockstenský nález unikátní zejména nezvykle dobře zachovanými kosterními pozůstatky a vlněnými, koženými či dřevěnými artefakty, ze kterých mohou historici zjistit cenné informace o životě v jižním Švédsku dané doby. Ne náhodou je tedy hýčkaným exponátem muzea ve Varbergu, kde kromě dochovaného nálezu vystavili i zdařilou rekonstrukci muže z Bockstenské bažiny a to včetně takových detailů, jako je jeho obličej. Pokud snad budete mít cestu do Švédska, můžete se setkat s historií doslova tváří v tvář.

Málo známému Kyrgyzstánu se někdy pro jeho nádherné přírodní scenérie přezdívá „Švýcarsko Střední Asie“. Hory tam uvidíte téměř všude, a zasněžené pahorky vás budou stále hypnotizovat dokonce i v největším městě země, Biškeku. 

Nejkouzelnější přírodní lákadlo ovšem představuje ledovcové jezero Issyk-kul, rozkládající se asi tři hodiny cesty autem na východ od zmíněné milionové metropole. Nejen její blízkost, ale zejména „přímořská“ atmosféra a nespočet zajímavostí z něj činí místo, které byste rozhodně neměli při putování po Střední Asii vynechat. 

Cvičiště ponorek

Už jen fakta týkající se vodního rezervoáru jsou fascinující: Zabírá plochu 6 236 km², na šířku měří 60 km a na délku neuvěřitelných 178 km. Napájí ho 118 malých říček a pramenů a s maximální hloubkou 668 m patří ke světovým rekordmanům. I proto se tam během sovětské éry, ale i po jejím skončení vyvíjel podmořský program a v místě trénovaly posádky ponorek. Dodnes tak některé části „teplého jezera“, jak zní překlad jeho názvu z kyrgyzštiny, zůstávají pro veřejnost nepřístupné. 

Ze severu i jihu obklopují unikátní přírodní poklad hory, a jelikož se vodní plocha rozkládá v nadmořské výšce kolem 1 600 m, čeká vás v okolí příjemný, místy chladný vzduch. Není bez zajímavosti, že z velkých ledovcových jezer celé planety leží výš jen jihoamerická Titicaca. 

Bábušky, kumys i Lenin 

První kontakt s jezerem nabízí malé zaprášené město Balykčy, ležící v místě, kde se rozdělují trasy vedoucí kolem vodní hladiny. První z nich se vine méně známým jižním pobřežím, kde se nachází jen hrstka vesnic či městeček. Druhá, podstatně známější a vytíženější, lemuje severní břeh. 

Balykčy představuje zcela typické kyrgyzské město, kde se zastavil čas v éře Sovětského svazu. Přibyly sice obchody, reklamy či prodejny mobilních telefonů, ale jinak spatříte stejné výjevy, jaké by se vám nabídly před třiceti lety: Bábušky stále prodávají zeleninu nebo kumys, tradiční alkoholický nápoj z kvašeného mléka, a na tržišti čekají u oprýskaných aut na zákazníky muži v teplákách. Z piedestalu na ulici shlíží „věčně živý“ Lenin. Ostatně právě v Kyrgyzstánu se nachází snad nejvíc monumentů komunistického vůdce v zemích Střední Asie – sochy se tyčí skoro v každém městě či městečku. 

Dávno před islámem 

Vyberete-li si severní trasu podél jezera, hned za Balykčy se otevírá cesta směrem k Čolpon-Ata, největšímu středisku Issyk-kulu. Název desetitisícového městečka znamená v překladu „otec Venuše“ a podle místních odkazuje na doby dávno před islámem, kdy se věřilo v magické síly a ochranná znamení.

V sovětské éře představovalo městečko pojem: Mnozí totiž za odměnu mířili do místních sanatorií a penzionů, aby u chladné vody v krásném a čistém prostředí strávili dovolenou. Kdysi nejživější lázeňské centrum v oblasti má dnes zcela jinou atmosféru. Pokud se tam ocitnete mimo sezonu, narazíte jen na domácí. Rekreanti z Kazachstánu, Uzbekistánu, ale také z Ruska a ze Západu přijíždějí pouze v létě. Místní pláže skutečně evokují atmosféru moře, kterou však dobarvuje netypické panoráma zasněžených vrcholků předhůří Ťan-šanu. „Nebeské hory“ přitom tvoří přirozenou hranici s nedalekým Kazachstánem. 

Vzpomínka na hedvábnou stezku

Nevelké náměstí v centru Čolpon-Aty „zdobí“ socialistický pomník a přiléhá k němu park. Pokud se do něj ponoříte hlouběji, můžete objevit další sochu Lenina, případně se setkat s indickými studenty medicíny, které jejich vláda vysílá právě ke břehům Issyk-kulu. V parku se nachází rovněž muzeum Ruch Ordo, netradiční místo, jež má spojovat věřící mnoha vyznání. Je jediné svého druhu v celé zemi a narazíte tam na prvky islámu, katolického i ortodoxního křesťanství, judaismu i buddhismu. 

Nejmagičtějším místem Čolpon-Aty však zůstává okraj městečka: Na úplné rovině se před vámi náhle objeví tisíce kamenů, které tam kdysi snesl tající led z okolních hor. Později končinami vedly důležité obchodní trasy, včetně hedvábné stezky, a lidé do „bludných balvanů“ vyrývali různé značky a reliéfy. Některé z těchto petroglyfů jsou staré tisíce let, jiné „jen“ staletí. Spatřit můžete například obrázky kozoroha, ovce či lovce s napřaženým lukem, jinde nečekaně narazíte na kamenný hrob. 

Křižovatka kultur 

Nejkrásnějším městem celé oblasti zůstává nepochybně Karakol, na samotném východě jezera. Cesta k němu vede podél severního pobřeží Issyk-kulu a kopíruje staré obchodní trasy, jež znali už kupci hedvábné stezky. Podle některých badatelů má dokonce někde v těchto místech kořeny černá smrt, která ve středověku přinesla zkázu do Evropy. 

Dnešní Karakol nicméně vznikl teprve v roce 1869 jako ruská vojenská základna, kam později směřovala řada cestovatelů toužících zmapovat přilehlé hory a údolí oddělující Kyrgyzstán a Čínu. Patřil k nim i slavný geograf Nikolaj Prževalskij, který regionem putoval na sklonku 19. století a v Karakolu nakonec zemřel na tyfus. Město bylo následně na jeho počest přejmenováno na Prževalsk a tento název neslo až do rozpadu SSSR v roce 1991. 

Karakol dělí od Biškeku téměř 400 km, zatímco k hranici s Čínou je to jen 150 km. Vzhledem ke geografické poloze se na tamních tržištích setkávali Kyrgyzové, Uzbekové, Kazaši, Tádžikové, čínští Dungani, Tataři i Číňané. Téměř všichni po sobě zanechali unikátní stopu a právě díky této kulturní směsici se z Karakolu stalo jedno z nejpřitažlivějších míst Kyrgyzstánu.

Lahodné dědictví Dunganů

V centru města můžete navštívit tržiště, vonící po čerstvém chlebu, ovoci a zelenině i připravovaném jídle. Ženy smaží v oleji pirohy a omelety, největším lákadlem ovšem zůstává tradiční polévka ashlyan-fu, patřící k dědictví Dunganů. Do Karakolu přišli koncem 19. století ze sousední Číny kvůli náboženskému pronásledování a přinesli s sebou své zvyky, islámské tradice – i gastronomii. V Karakolu můžete začít den právě miskou na studeno podávané ashlyan-fu, s nudlemi, kousky masa, nadrobno nakrájenou zeleninou, chilli a speciálním česnekovým octem. 

Město proslavily dřevěné stavby: K nejznámějším patří tzv. Dunganská mešita, kterou nechali čínští vyznavači islámu vystavět na začátku 20. století s přispěním dvaceti zručných mistrů. Dřevěný svatostánek zdobí typické ornamenty, zahrnující symboly jablek, makovic či draků. Navzdory svému zaměření připomíná stavba buddhistický chrám nejen vnější podobou, ale také uvnitř, kde spatříte červené sloupy, žlutý strop i zdobenou stříšku. Jen mihráb směřující k Mekce dokládá, že jste se ocitli na posvátném místě islámu. 

Sedm býků

Pár kilometrů od Karakolu lze obdivovat nádhernou kyrgyzskou krajinu, za níž přijíždí většina turistů. Místo zvané Jeti Oguz domácí dobře znají: Leží v lůně přírody na břehu říčky a jeho symbolem se stala skalní formace přezdívaná „Sedm býků“. Podle legendy kdysi zdejšímu chánovi unesli ženu a vládce dostal radu, aby ji vyhledal a zabil, protože patří jen jemu. Při následující slavnosti obětovali sedm býků a chán nakonec manželku skutečně usmrtil. Z jejího srdce se však vylila řeka krve a odplavila býky, kteří se proměnili v nehybná skaliska. Proto mají dnes skály načervenalou barvu. 

Navzdory hrozivé legendě představuje Jeti Oguz příjemné klidné místo, kde se rozprostírají louky plné květin a u prašné cesty stojí několik jurt. Najdete v nich lokální prodejny kumysu, jogurtu a jiných drobností, případně vám uvnitř naservírují výborný čaj. Před desetiletími patřilo Jeti Oguz k vyhledávaným sanatoriím a ještě v roce 1991 tam dorazil tehdejší ruský prezident Boris Jelcin na setkání s hlavou Kyrgyzstánu Askarem Akajevem. Po pádu SSSR však sláva lokality uvadla a dnes místní budovy chátrají a zejí prázdnotou. 

Malá Čínská zeď 

I jižní břeh jezera má však své kouzlo. Jedno z nejkrásnějších míst představuje kaňon Skazka neboli „pohádka“, který turisté dosud neobjevili. Podle starých příběhů tam kdysi zkameněl drak, když uviděl, jak se údolí zaplnilo vodou a vytvořilo Issyk-kul. Lokalita vypadá úplně jinak než celé okolí vodní plochy: Pokud se vydáte na některý z přilehlých kopců, rozlije se pod vámi barevný svět připomínající duhové hory. Se zvrásněným středem kaňonu si příroda vyhrála, takže připomíná malou Čínskou zeď. Do skal se opírá vítr a vytváří jemné, magické zvuky. 

TIP: Ochutnejte kyrgyzský kumys: Alkoholem kořeněný kefír z kobylího mléka

Přestože je jezero několik stovek metrů hluboké, okolní krajina „popraskala“ v důsledku nedostatku vody, který region sužuje hlavně v létě. Jen o pár metrů dál se scenérie zcela promění a skalnaté věže, naskládané vedle sebe jako píšťaly varhan, vám připomenou tureckou Kappadocii. 

Obezita je metlou dnešní civilizace. Nejde přitom jenom o estetické hledisko a problémy při shánění oblečení. Nadváha představuje i nemalý zdravotní problém, který může vést k celé řadě nepříjemných onemocnění, jako je například diabetes. Klíčovou roli v tom, jak tělo zvládá kalorie, přitom hraje takzvaný hnědý (multilokulární) tuk. Ten tělo spaluje, když je nutné vytvořit teplo. Oproti tomu bílý (unilokulární) tuk se v těle ukládá a přispívá k nadváze.

Britští odborníci nedávno jako jedni z prvních pátrali po látkách, které mohou ovlivnit hnědý tuk. Ukázalo se, že když člověk vypije šálek kávy, může dojít ke stimulaci hnědého tuku. Z nedávných výzkumů přitom vyplývá, že u dospělého člověka se hnědý tuk soustředí hlavně v oblasti krku.

TIP: Obezita zabíjí: S nadváhou souvisí 40 procent případů rakoviny v USA

Vědci tak potvrdili, že pití kávy vede k zahřátí tuku v oblasti krku. Teď bude nutné ověřit, zda je za tímto blahodárným působením kávy populární stimulující alkaloid kofein anebo některá z celé řady dalších látek, která káva obsahuje. Badatele rovněž zajímá, jestli by stejně fungovala některá z náhražek kofeinu či kávy. 

Tým operátorů a vědců mise roveru Curiosity analyzoval získaná data z Marsu a objevil v nich spoustu metanu. Tenhle plyn přitom nedá vědcům spát, protože jeho výskyt ve větším množství by mohl být stopou přítomnosti živých organismů. Přinejmenším na Zemi je takových organismů spousta a často žijí v extrémních prostředích, nikoliv nepodobných těm, které panují na rudé planetě.

Současný objev je rekordní. Hladina nalezeného metanu třikrát převyšovala dosavadní záznamy z rudé planety. Konkrétně jde o 21 miliardtin objemu (ppbv - parts per billion units by volume). Pro srovnání - aktuální průměrná hodnota obsahu metanu v atmosféře Země je okolo 1 800 jednotek na miliardu. Objev agenturu NASA přesvědčil, aby změnila program aktivity Curiosity pro příští dny. Rover by měl odebrat nové vzory, analyzovat je a výsledky v nejbližší době odeslat řídícímu centru.

Metan na rudé planetě

Zatím není vůbec jasné, jakého původu by nalezený metan mohl být. Zajímavé ale je, že v NASA již spekulují, že pokud jde o metan vyprodukovaný  živými formami, s velkou pravděpodobností by šlo o mikroorganismy žijící těsně pod povrchem rudé planety. 

TIP: Život na Marsu? Curiosity objevil metan a stopy organických látek

Záhada s metanem spočívá v tom, že tento plyn není dlouhodobě stabilní. Pokud je vystavený slunečnímu záření a chemickým reakcím, za pár set let zcela zmizí. Jestliže naše sondy a rovery v dnešní době nacházejí na Marsu nemalá množství metanu, musí tam nějakým způsobem vznikat. Jednou z možností je tvorba metanu živými organismy. Jak ale odborníci zdůrazňují, může jít i o produkt nebiologických procesů, například o čerstvé výrony velmi dávno pohřbených ložisek metanu. Časem se snad ukáže, jak to s metanem na Marsu vlastně je.

Lidé, kteří mají problémy se srdcem, se během léčby často ještě musejí spokojit s tradičními tuhými a nepohodlnými elektrodami. V poslední době se objevují důmyslná elektronická tetování, která takové elektrody nahrazují. Nové elektronické tetování týmu amerických vědců a lékařů by mělo být spolehlivější a přesnější při sledování srdce, nežli dosavadní tetování.

Nově vyvinuté elektronické tetování obsahuje dva tenké filmy, které fungují jako senzory. Jeden z nich je vytvořený ze zlata a PET plastu, zatímco ten druhý je z polymeru PVDF. Tento druhý senzor je zároveň piezoelektrický, takže při mechanické zátěži vytváří elektrický náboj. Senzory elektronického tetování monitorují srdce prostřednictvím elektrokardiografie (EKG) a seismokardiografie (SKG).

TIP: Vědci vytvořili první živé 3D tetování: Použili geneticky upravené bakterie

Tetování se dvěma senzory má pacient umístěné v místě, kde je srdce. Při pohybu by nemělo člověka nijak omezovat a může být nalepeno celé dny. V současné době je toto elektronické tetování připojené k počítači kabelem. V dohledné budoucnosti by ale mělo přenášet data bezdrátově, do počítače nebo třeba chytrého telefonu.

Na palubě Mezinárodní vesmírné stanice se dělá výzkum všeho druhu. Ruští vědci ale nedávno narazili na neočekávaný problém. Když se pokoušeli získat vzorky spermatu od ruských kosmonautů při pobytu na oběžné dráze, kosmonauté je odmítli.

Pokud jde o dlouhodobé důsledky pobytu lidí ve vesmíru, v mnoha ohledech stále ještě tápeme. Předtím, než pošleme astronauty a kolonisty do dálav Sluneční soustavy a časem i za její hranice, měli bychom měli mít jasnou představu, co s nimi provede dlouhá doba strávená v prostředí mikrogravitace. Platí to i pro mužské spermie, které jsou v dnešní době už tak považovány za problematické.

Kde sehnat vesmírné sperma?

Podle ruských odborníků je extrémně důležité získat vzorky tohoto biologického materiálu právě v prostředí mikrogravitace. Kosmonauti ale v tomto ohledu zatím zcela selhávají. Doposud se prý nenašel ani jeden, který by byl ochoten takový vzorek vědcům dodat. Pro plánované experimenty je to fatální problém.

TIP: Nový experiment NASA slibuje čerstvé plodiny ve vesmíru

Ruští vědci kvůli tomu nemohou provést pokusy, které měly odhalit, jak pobyt ve vesmíru ovlivňuje lidské spermie. Pro budoucí osadníky jiných světů je přitom taková informace zcela zásadní. Když se nedaří Rusům, zvládli by to v NASA a ESA? Západní vesmírné agentury loni experimentovaly se zmraženým spermatem na oběžné dráze, takže nějaké zkušenosti s tímto typem výzkumu mají. Nyní jde ale o další fázi, k níž je třeba získat spolupráci astronautů mužského pohlaví. Podaří se to?

Dětská práce dozajista nepatřila k výdobytkům viktoriánské éry, průmyslová revoluce však přinesla zcela nové možnosti vykořisťování. Děti obojího pohlaví začínaly pracovat už od čtyř nebo pěti let, jejich pracovní doba činila dvanáct až šestnáct hodin, to vše v obtížných podmínkách a za plat v hodnotě deseti či dvaceti procent mzdy dospělého dělníka. Mnohé přitom postrádaly vzdělání, nezřídka se také pro celkové vyčerpání nedožily ani pětadvacítky.

Dětské profese

Dětskou práci využívaly textilky, přístavní doky, továrny na hřebíky, sirkárny i železárny. V uhelných dolech děti vláčely koše nebo vozíky úzkými šachtami, v městských ulicích se živily jako poslíčci, zametači nebo čističi bot. Prodávaly sirky, květiny, mnohdy i samy sebe (věkové rozmezí londýnských prostitutek v půli 19. století činilo patnáct až pětadvacet let). Zvláštní zmínku si zaslouží neblaze proslulí kominíčci, sirotci cvičení přibližně od šesti let v prolézání a umetání komínových šachet. 

Šťastnější dítka nastoupila do učení k řemeslníkům nebo rozmnožila řady služebnictva ve ctihodné viktoriánské domácnosti, méně šťastným vždy hrozila šikmá plocha, jak ve svých slavných dílech neopakovatelně popsal Charles Dickens. Sám měl s dětskou prací trpkou osobní zkušenost.

TIP: Povinné kouření na školách: Nekuřákům hrozil v 17. století pořádný výprask

Když se jeho otec ocitl roku 1824 ve vězení pro dlužníky, musel jako dvanáctiletý nastoupit do Warrenova velkoobchodu s černidlem na boty. Deset hodin denně lepil etikety na krabičky černého leštícího krému za týdenní mzdu v hodnotě šesti šilinků. Úmorná, jednotvárná práce se podepsala na jeho literárním směřování, představovala motiv, k němuž se s notnou dávkou oprávněné sociální kritiky opakovaně vracel.

Boj o změnu

První marné pokusy o omezení dětské práce na dvanáct hodin denně spadají již do začátků 19. století. Teprve po rozsáhlé osvětové kampani Výboru pro zkrácení pracovní doby zveřejnila Královská komise roku 1833 doporučení, na jehož základě se děti ve věku od jedenácti do osmnácti let měly zaměstnávat maximálně na dvanáct a děti ve věku devět až jedenáct maximálně na osm hodin denně. Najímání mladších dětí se zapovídalo.

Zmíněné opatření se ovšem soustředilo pouze na textilní průmysl a nad jeho dodržováním bděli po celé Anglii celkem čtyři inspektoři. Teprve roku 1847 zákon ustanovil desetihodinovou pracovní dobu jak pro děti, tak pro dospělé.