Skalní převis na bolivijském Altiplanu ukrýval pozoruhodný nález. Archeologové zde objevili zvláštní koženou brašnu, obsahující sbírku rituálních předmětů, které sloužily k přípravě a užívání halucinogenních látek. Uvnitř brašny byl i váček, vyrobený ze tří liščích čenichů. Ten byl plný sušených halucinogenních rostlin. Podle všeho šlo o brašnu s výbavou pro šamana.

Podle radiokarbonového datování tato brašna i jeho psychedelický obsah pocházejí z předkolumbovské éry, z doby mezi lety 905 a 1170 našeho letopočtu.

Analýzy materiálu uvnitř liščího váčku odhalily nejméně pět různých psychotropních látek, pocházejících ze tří dřevin – koky (Erythroxylum), stromu rodu Anadenanthera a liány Banisteriopsis caapi, která je jednou z klíčových složek legendární halucinogenní směsi ayahuasca.

TIP: Překvapení z Amazonie: Halucinogen ayahuasca stimuluje růst neuronů

Všechny tři uvedené dřeviny přitom rostou v tropických lesích, stovky kilometrů od místa, kde byla objevena šamanská brašna. Jak se zdá, šamani v té době cestovali na velké vzdálenosti, jistě nebezpečnou krajinou, aby si opatřili nezbytné ingredience pro své rituály. Obsah objevené brašny ukazuje, že tehdejší šamani měli značné botanické znalosti a byli zběhlí ve využívání rozmanitých halucinogenních látek.

Vzdálenost mezi Zemí a Marsem se mění v závislosti na jejich oběžných dráhách: V maximu tělesa dělí zhruba 401 milionů kilometrů a naopak minimální vzdálenost činí „pouhých“ 54 milionů kilometrů a logicky se jedná o nejpříhodnější období k meziplanetární cestě. Naposledy se planety nacházely podobně blízko loni. Na jaře tak k Marsu odstartovala robotická sonda InSight, na podzim bezpečně přistála a zahájila svou misi zahrnující převážně geologický průzkum. Na rudou planetu doputovala jako patnáctý umělý vyslanec lidstva a opětovně potvrdila, že bezpilotní mise ke vzdálenému cíli je v našich možnostech. Otázkou zůstává, zda za dalších 15 let – s příští přiblížením obou planet – dokážeme k Marsu poslat také lidskou posádku. 

Zpátky na Měsíc

Ještě počátkem roku 2017 americká kosmická agentura NASA předpokládala, že dostane člověka na rudou planetu na začátku 30. let 21. století – ponoukala ji k tomu dokonce i vláda USA v čele s prezidentem Donaldem Trumpem. Stejní zákonodárci však v prosinci téhož roku obrátili pohled k Měsíci. „Direktiva, kterou podepisuji, americký kosmický program přesměruje. Jde o první krok k navrácení našich astronautů na Měsíc, kde nestanuli od roku 1972. Tentokrát tam nejen vztyčíme americkou vlajku, ale vybudujeme také platformu pro budoucí cesty na Mars a za jeho hranice,“ prohlásil Trump. 

Záměr Spojených států rychle vyslat člověka k rudé planetě tak do jisté míry pohasl a přednost dostalo dlouhodobé plánování. V současnosti se tudíž mluví spíš o dálkově ovládaných vozidlech či sondách. Další robotická mise po InSight se k Marsu vydá v roce 2020: Vedle výzkumu bude jejím cílem připravit terén pro následující expedici, při níž se snad podaří dopravit na Zemi historicky první vzorky rudé půdy. 

Sami na Havaji

NASA tedy z dobyvatelského závodu nevypadla a podílí se na mnoha výzkumech, jež na Mars pomohou dostat člověka. K významným podpůrným projektům patří HI-SEAS neboli Hawai’i Space Exploration Analog and Simulation (volně přeloženo „havajská simulace vesmírného průzkumu“): Pokusní „astronauti“ jsou v rámci experimentu vysazeni na simulované misi, která se odehrává na planině nedaleko sopky Mauna Loa ve výšce zhruba 2 500 m n. m. Cílem je studovat chování skupiny i jednotlivců v podmínkách, které nastanou během letu k Marsu a při pobytu na tamním povrchu. 

Cesta k rudé planetě může trvat šest až osm měsíců, jež posádka stráví na palubě lodi bez přímého kontaktu se světem. Jedná se tedy o prostředí náchylné k rozvoji ponorkové nemoci nebo obecně ke zrodu konfliktů, které by mohly misi ohrozit. Zatím poslední simulace se odehrála v roce 2016, kdy se v havajském dómu o rozloze 111 m² na osm měsíců zabydlel tým čtyř mužů a dvou žen. Ven mohli vycházet pouze ve skafandrech, jejich denní program sestával z vědecké práce a mimo jiné neměli přístup k internetu – což se podle „astronauta“ Sama Paylera ukázalo jako největší problém. 

Kdo si hraje, nezlobí

Dál také do jisté míry vázla jejich komunikace se světem: Mezi odesláním a přijetím zprávy byla totiž zavedena dvacetiminutová prodleva, odpovídající reálnému rádiovému spojení s rudou planetou. „Protože jsme neměli internet a naše komunikace se základnou byla extrémně pomalá, potýkali jsme se i s triviálními problémy. Co bychom za normálních okolností řešili pět minut, to na ‚Marsu‘ trvalo klidně dva nebo tři dny,“ vzpomíná Payler.

Nicméně chování posádky bylo podle něj příkladné: „V každé izolované skupině lidí se dřív či později objeví konflikty. Proto jsme hodně mluvili o tom, jak se vyhnout hádkám, a spory jsme se snažili řešit co nejklidněji. Po celých osm měsíců se nám dokonce dařilo vyvarovat se jakéhokoliv osobního útoku.“ 

Teoreticky tedy máme nakročeno k nalezení ideální posádky. Podle zakladatele firmy SpaceX Elona Muska by navíc nemusela tým ohrožovat nuda ani odloučení, a to díky řadě vzdělávacích či zábavních zařízení: Ať už by astronauti využívali virtuální realitu, četli knihy, cvičili, nebo se věnovali jiným činnostem, jejich cesta by dle podnikatele nemusela představovat pouhý strohý vědecký úkol. 

Tuny potravin

Abychom však vůbec mohli posádku na několikaměsíční cestu vyslat, potřebujeme dostatečně silnou raketu, která ji spolu s vybavením do kosmu vynese. Sonda InSight se vezla na špici Atlasu V-401, jenž dokáže na geostacionární dráhu dopravit 8,9 tun nákladu. To ovšem není mnoho, uvážíme-li, že vedle posádky, materiálu k vybudování kolonie a vědeckých zařízení musejí být na palubě také zásoby potravin na dva roky, což je v současnosti zvažovaná délka celé mise.

I kdybychom potravinový příděl zredukovali na nezbytné minimum, potřeboval by každý člen posádky 274 kg cukru, 60 kg rostlinného oleje, 43 kg proteinů a 18 kg vlákniny. Jestliže by letěl šestičlenný tým, stejně jako při pokusné havajské misi, ukrojily by jen zásoby jídla z nosnosti Atlasu V bezmála 2,4 t. A nesmíme zapomenout ani na pitný režim – každý kosmonaut by potřeboval k životu alespoň 1 700 l vody… Je tedy zřejmé, že k první kolonizaci by musely odstartovat minimálně dvě rakety Atlas V, přičemž jeden takový vzlet vyjde v přepočtu na 2,4 miliardy korun. 

Na výlet s umělci

Podle Muska proto musejí vzniknout mnohem silnější rakety, a navíc použitelné vícenásobně: Jeho odpovědí na otázku kolonizace Marsu by se měl stát nosič Super Heavy („supertěžká váha“), od nějž se v kosmu oddělí modul Starship neboli „vesmírná loď“. Dle předpokladů by měl Super Heavy na oběžnou dráhu Země zvládnout dopravit přes 100 tun nákladu. Pokud by směřoval k Marsu, přímo ve vesmíru – nejspíš na orbitě Měsíce – by dotankoval palivo a vydal by se na cestu. 

Prototyp lodi Starship prezentoval Musk počátkem letošního ledna. Stroj se sice musí podrobit ještě řadě testů, podnikatel však slibuje, že v roce 2023 vezme na jeho palubě skupinu umělců na šestidenní misi kolem Měsíce. Podle jeho nejodvážnějších vizí také do roku 2024 zamíří na Mars rovnou čtyři plavidla – dvě s nákladem a dvě s posádkou, čítající celkem až dvě stě lidí. I kdyby se ovšem ukázalo, že termín pouhých pěti let patří jen k dalším z Muskových divokých snů, do roku 2035, kdy nastane příští marsovské přiblížení, vizionář svého cíle nejspíš skutečně dosáhne. 

Řídké kosti, chabé svaly

S člověkem ve vesmíru však bude třeba řešit ten nejzávažnější problém, a sice jak posádku udržet zdravou, nebo dokonce při životě. V kosmu totiž musíme počítat s vlivy stavu beztíže: Bez pozemské gravitace se tělesné funkce mění a zřejmě největšímu zásahu čelí kosti, jež řídnou zhruba o 1 % každý měsíc mimo Zemi. Pro srovnání: Řídnutí způsobené stářím postupuje přibližně o 1,5 % ročně. Mimo rodnou planetu se také proměňuje funkce oběhové soustavy, zhoršuje se koordinace očí a rukou, degradují motorické schopnosti a tak dále. 

I po přistání na Marsu je nutné brát v potaz, že je tamní gravitace oproti té pozemské asi třetinová. Řídnutí kostí a úbytek svalové hmoty by se tedy zpomalily, ovšem nezastavily. Není přitom jisté, že by těla kosmonautů po návratu na Zemi zcela zregenerovala. 

Když se loď změní v past

NASA popsanou problematiku zkoumá u dlouhodobých posádek Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) a mimo jiné pro ně navrhla systém cvičení a dietu, jež pomáhá udržovat pod kontrolou svaly, srdce i kosti. Astronauti rovněž nosí kompresní oblečení, pro podporu správného fungování oběhové soustavy. A mimo jiné jim pomáhají i potravinové doplňky, díky nimž získávají například vitamin D, který postrádají kvůli nedostatku slunečního záření. 

TIP: Skalpel prosím: Jak budou vypadat chirurgické zákroky ve vesmíru?

S cvičením a obecně s pohybem v kosmu se však pojí také řada dalších rizik, navázaných na ekosystém lodi. Vlastnosti mikrobů se ve vesmíru mohou změnit a bakterie, které obvykle žijí na povrchu našeho těla, se od něj dovedou snáz oddělit. Nakažení jedinci se navíc nemohou zcela spoléhat na svůj imunitní systém, který mimo Zemi nefunguje tak účinně. Design plavidel vně i uvnitř se proto musí do nejmenšího detailu promyslet, aby se dosáhlo optimálních podmínek pro posádku. Na lodi se nesmějí střídat horké a studené zóny, osvětlení musí být stálé a hlídá se také hladina hluku. 

Neviditelná smrt

Zdaleka největší komplikaci v případě cesty na Mars však představuje kosmická radiace: Na Zemi nás před ní chrání magnetické pole, ovšem ve vesmíru bychom čelili víc než desetinásobku množství, s nímž si naše tělo dokáže poradit. Důsledky přitom mohou být pro misi zhoubné, protože projevy nemoci z ozáření zahrnují změny chování, otupělost, ochabující motorické funkce či poruchy vnímání. Pokožka degeneruje, srdce a oběhová soustava jsou nestabilní a roste riziko vzniku nádorů. Kromě toho radiace poškozuje potraviny i léčiva. 

Během letu k rudé planetě by posádku ohrožovaly dva druhy nebezpečného záření. První, tzv. sluneční vítr, pochází z naší hvězdy a jedná se o tok protonů, elektronů a částic alfa. S ohledem na jeho relativně nižší energii by však stínění nebylo tak obtížné: O bezpečí astronautů by se postaral plášť lodi, který by částice pohltil. Jeho tloušťka se nicméně promítne do hmotnosti plavidla, proto vědci zkoumají sluneční aktivitu, aby mohli ochranu navrhnout takřka na míru.

Odplavit radiaci?

Druhý typ záření představují částice, jež k nám extrémní rychlostí přilétají z naší Galaxie i z odlehlejších koutů vesmíru. Mají totiž mnohem vyšší energii, tudíž by si jejich odstínění vyžádalo podstatně silnější kovovou vrstvu trupu. To ovšem opět znamená nárůst hmotnosti a víc paliva potřebného k vynesení lodi do vesmíru. Vědci z NASA proto pracují na alternativních způsobech ochrany proti radiaci – a jeden z nich by mohl využívat vodu. 

Atomy vodíku jsou dost velké, aby dokázaly přilétající částice zastavit. Nabízí se tedy opatření v podobě cirkulační vrstvy s H2O pod plátováním, jež by fungovala coby dodatečné stínění. Pokud by se navíc tato voda napojila na recyklátory a tvořila by současně pitný zdroj, nešlo by o „mrtvou váhu“, nýbrž o velmi chytré druhotné využití. 

TIP: Nové kosmické závody: Kdo jako první dostane na Zemi Svatý grál z Marsu?

Nejelegantnějším řešením by se však mohla stát nanovlákna z uhlíku, boru a dusíku. Zmíněný materiál perfektně pohlcuje protony, a pokud by z něj vzniklo tkanivo s mezerami vyplněnými vodíkem, odstínilo by i těžší prvky. Aplikace vláken by se přitom nemusela omezit na konstrukci lodi – inovátoři v NASA z nich dokázali vytvořit natolik ohebnou nit, že by se dala uplatnit u látkové vložky skafandrů. 

Ještě před vyhlášením války Srbsku vzala v habsburské monarchii za své všechna občanská a politická práva zaručená ústavou a 25. července 1914 byl v monarchii vyhlášen výjimečný stav. František Josef I. nechal uzavřít Říšskou radu a téhož dne ukončily činnost civilní porotní soudy. Osoby, obviněné z velezrady, urážky Veličenstva a členů císařského Domu, z rušení veřejného pokoje a řádu, z pozdvižení a vzbouření pak soudily vojenské zeměbranecké soudy.  

Za mřížemi

Současně rakouské úřady zahájily zajišťování politiků, podezřelých z protirakouského smýšlení. V Čechách policie zatkla 4. září 1914 předsedu České strany národně sociální Václava Klofáče a jeho spolupracovníka Emila Špatného. 

V květnu 1915 šel do vězení vůdce mladočeské strany Karel Kramář a starosta České obce sokolské Josef Scheiner. A jen o měsíc později uvěznily rakouské úřady významného funkcionáře Národní strany svobodomyslné Aloise Rašína, redaktora Národních listů Václava Červinku a desítky dalších osob. Byli obviněni z velezrady a nad Kramářem, Rašínem a jejich „soudruhy“ padl rozsudek smrti.

Následníkovi k svátku

Nový císař Karel I. se rozhodl vězněné české politiky v rámci svých reformních snah propustit. V pondělí 2. července 1917, v den jmenin následníka trůnu arcivévody Otty, vyhlásil amnestii a v jejím důsledku se dostali na svobodu jak Václav Klofáč a Karel Kramář, tak Alois Rašín a další „čeští výtečníci“, dosud rakouským tiskem označovaní za vlastizrádce. 

TIP: Zrození české odbojové organizace Maffie

Avšak již samo zvolené datum – aniž to kdo mohl tušit – vyjadřovalo marnost jeho snah. Amnestie byla vyhlášena v den, kdy se na ruské frontě bojovalo u dosud neznámého městečka Zborov. Rakouská armáda tam utrpěla těžkou porážku a mezi těmi, kdo se o ni skutečně zasloužily, byly československé legie.

Malpy pruhohřbeté (Cebus libidinosus) jsou prvními primáty mimo čeleď hominidů (kam patří gorily, orangutani a šimpanzi), u nichž byla objevena schopnost používat nástroje. Když chtějí malpy vyloupnout jádro ořechu, vyhledají kámen, na nějž ořech položí a jiným kamenem jej zručně rozbijí.

Při experimentu mělo deset malp rozbíjet ořechy a vědci natáčeli a analyzovali způsob, jakým opice staví ořech na plochu kamene. Malpy každým ořechem několikrát poklepaly na plochu spodního kamene a teprve potom jej rozbily. V 71 až 94 procentech pokusů dokázaly položit ořech na kámen v nejstabilnější poloze, takže se neskutálel dolů. Stejný úkol dostalo také čtrnáct dobrovolníků – sedm mužů a sedm žen. Jelikož malpy používají k ohledání ořechu pouze hmat, měli lidé při pokusu zavázané oči.

TIP: Co se v mládí naučíš: Matky šimpanzů učí své potomky používat nástroje

Výsledek experimentu ukázal, že opice i lidé dosáhli zcela stejných výsledků, jen způsob zacházení s ořechem se lišil. Lidé neťukali plodem o kámen, ale pečlivě ho ohmatávali a převalovali v rukou. Rozdílné metody poznávání tvaru ořechu jsou zřejmě dány velikostí dlaně, která je u lidí o mnoho větší než u malp.

Výsledky naznačují, že lidé a opice dokážou nástroje používat velmi podobně a pro dosažení maximálního efektu přitom vynaložit minimální námahu. Názorně tak vidíme předchůdce lidské schopnosti přizpůsobit nástroje různým potřebám a účinně je používat v odlišných podmínkách.

Nejstarší dochovaná píseň světa je stará zhruba 3 400 let a pochází ze Sumeru, konkrétně z města Ugarit. Fragmenty cihel někdejšího královského paláce popsané klínovým písmem objevili badatelé již roku 1950, jejich význam však pro ně dlouho zůstával záhadou. Teprve v roce 1972 přišla americká odbornice na starověkou Asýrii Anne Draffkorn Kilmerová s hypotézou, že by se mohlo jednat o notový zápis.

Zmíněný objev pak znamenal revoluci v oblasti archeologie, a především muzikologie: Nález z Ugaritu totiž dokázal, že sedmitónovou stupnici znali již staří Sumerové. Destičky zahrnují 29 skladeb, pouze jedna se však dochovala ve stavu umožňujícím rekonstrukci: Hymnus číslo 6 představuje chvalozpěv k bohyni Nikkal, patronce ovocných sadů. Zápis přitom obsahuje text písně, instrukce pro zpěváka doprovázeného na devítistrunný nástroj připomínající lyru a pokyny k jeho ladění.

Strážník Javed Khan se pokouší nakrmit krávu, která se zabydlela na zadním dvorku policejní stanice. Jeho muži zvíře odchytili nedaleko silnice poté, co vláda indického státu Uttarpradéš požádala policii, aby šla obyvatelům příkladem a začala se starat o zaběhlý dobytek. Jedná se o další krok při řešení mnohaletých potíží s krávami, které nikdo nechce. 

Problém ještě vyhrotila nová nařízení o zákazu prodeje dobytka, což má zajistit, že se přestárlé kusy nedostanou na porážku. Krávy, které již nedávají mléko, a farmářům jsou tudíž k ničemu, tak končí „zaběhnuté“ v přírodě, kde se o ně nemá kdo postarat. „Předtím zvířata toulající se venku nikoho nezajímala,“ tvrdí Khan. „Teď nám lidé volají a upozorňují na ně.“

Předvolební šílenství

Porážka krav představuje v Indii velmi výbušné téma – ačkoliv je v některých státech legální, ve většině země platí její zákaz, a krávy se tedy často porážejí načerno. Situace vyvolává velké vášně a žene vodu na mlýn politiků. Současné zpřísnění pravidel vzešlo z iniciativy premiéra Naréndry Módího, kterého podporují hinduističtí nacionalisté. V zemi, jež se nyní ponořila do předvolebního boje, to způsobilo velký mediální poprask. 

Problém s dobytkem rozdělil Indii na dva tábory: Bezmála 80 % populace, čítající 1,3 miliardy obyvatel, tvoří hinduisté uctívající krávy; zbytek se převážně hlásí k islámu, který hovězím nepohrdá. Názorové rozdíly na to, zda se krávy jíst mohou, či nikoliv, už podle lidskoprávní organizace Human Rights Watch stály život 44 lidí, zlynčovaných fanatickými uctívači sudokopytníků. 

V Uttarpradéši sice platí zákaz zabíjení krav, vláda však na jeho dodržování donedávna příliš nedohlížela. Nová nařízení ovšem podmínky chovu dobytka zpřísnila a mimo jiné připravila farmáře o možnost prodat krávy poté, co přestanou dávat mléko. Než by se o neproduktivní zvířata starali, hospodáři je raději vyženou. Nyní tak trpí nejen kožedělný průmysl, ale stěžují si rovněž zemědělci, kterým opuštěný dobytek devastuje pole. Paradoxně právě oni tvoří drtivou většinu Módího voličů a mezi 11. dubnem a 19. květnem přijdou k hlasovacím urnám.  

Krávy táhnou Indií

Osud zaběhlých krav rozebírají zprávy v novinách, sociálních médiích i v televizi: „Jistého muslima zabil dav kvůli podezření, že má v ledničce kus hovězího“, „Nový indický rychlovlak Vande Bharat se srazil s krávou“, „Po kolizi s krávou zahynul cyklista…“ Dokonce i bollywoodské filmové hvězdy zvažují, že se stanou tváří organizace na ochranu těchto zvířat. Mnohé z uvedených titulků se objevily v novinách nejlidnatějšího indického státu Uttarpradéš, kde je u moci Módího strana BJP (Bharatiya Janata Party) a kde čtyřicet milionů muslimů představuje asi pětinu populace. Tamní policie musela řešit i případ, kdy skupina 24 lidí obsadila základní školu, žáky i učitele vyhnala na ulici a „ubytovala“ v budově krávy. 

Tzv. gau rakshaks neboli „ochránci krav“ zesměšňují na internetu obchodníky s hovězím a snaží se apelovat na občany, aby se o zaběhlý dobytek starali. „Už teď kvůli krávám panuje v zemi napětí,“ tvrdí Himanshu, učitel ekonomie na univerzitě v Novém Dillí, který striktně vystupuje pouze pod jedním jménem. Podle jeho názoru je potřeba najít způsob, jak se stárnoucích turů zbavit. Odchyt a přemísťování do útulků přitom prý nepřipadají v úvahu. A dlouhodobé řešení podle něj vláda nemá. 

Státní dluh roste

Uttarpradéš je pro Módího předvolební kampaň klíčový, a navíc rozhoduje o největším počtu zákonodárců do parlamentu. Zároveň tam došlo k nejhorším náboženským potyčkám v historii země: Například v roce 1992 zničil dav hinduistů mešitu z 16. století a rozpoutal tím tvrdé střety, při nichž zemřely minimálně dva tisíce lidí, většinou muslimů. 

Módí tak musí najít způsob, jak se zavděčit tvrdému jádru hinduistů, ale zároveň také 260 milionům farmářů, které sužuje nápor krav i ochabující ekonomika. Během kampaně proto slíbil, že každý zemědělec s méně než dvěma hektary půdy dostane každoročně kompenzaci v přepočtené výši zhruba dvou tisíc korun. Indii tak „upsal“ k výdaji, jenž prohloubí státní dluh o 242 miliard korun. „Problém s krávami současné vládě zlomí vaz,“ myslí si zemědělec Jagvir Singh. „Zaběhlá zvířata jsou úplně všude a dělají nám ze života peklo.“ 

Oplotit a hlídat

Na území Indie žije zhruba každá pátá kráva planety. Zároveň asijská země představuje druhého největšího vývozce hovězího masa na světě. Loni však v důsledku vládních nařízení klesl export o 20 %, na 1,67 milionu tun masa. Zásahům se nevyhnul ani kožedělný průmysl, který zpracovává 13 % globální produkce kůže, z níž většina slouží k výrobě oděvů a obuvi. 

Dojnice žijí zhruba 12–15 let, mléko však obvykle dávají pouhých sedm. Každý rok tak v zemi přestávají být užitečné miliony krav a mnoho z nich, včetně nechtěných mladých býků, je ponecháno napospas osudu. Během posledního sčítání v roce 2012 pobíhalo po Indii zhruba 5,3 milionu kusů bezprizorního dobytka. Někteří farmáři své pozemky oplotili nebo najali hlídače, aby přežvýkavcům zabránili v přístupu na pole. Ne všichni si však mohou dovolit zaplatit v přepočtu přes 35 tisíc korun za zabezpečený hektar nebo 165 korun denně, jež si účtují strážci. 

Útulky nestačí

Ve vesnici asi sto kilometrů od Khanovy policejní stanice zkouší padesátiletý Ashok Kumar odehnat zdivočelé krávy od svého bramborového pole máváním klacku. Zvířata nakonec přejdou silnici a ocitnou se na pozemku Sunahariho Lala, ještě staršího farmáře, který už s nimi nic nezmůže – takže přijde o část úrody. „Trpíme kvůli vládě,“ tvrdí Kumar. „Pokud bychom krávy zaháněli nějak hruběji, můžeme skončit na měsíce ve vězení. Přitom za mřížemi by měli sedět ti, kdo dobytek vypouštějí do přírody.“ 

Problém spočívá ve výsostném postavení sudokopytníků v hinduismu (viz Matka všech krav). Pár návrhů na zmírnění situace se nicméně objevilo: Vláda státu Madhjapradéš například oznámila, že koupila 24,2 km² pozemků, kde vybuduje útulek pro nechtěná zvířata. S kalamitou v zemi však dané opatření příliš nepohne, neboť dá domov „pouhým“ sto tisícům krav. Opuštěný dobytek se také začne značit čárovými kódy a vznikne jeho databáze. Jistá snaha se odehrává rovněž na poli umělého oplodňování: Vědci se pokoušejí zajistit, aby se rodily hlavně krávy, a nikoliv býci.  

Dvacet korun denně

„V zemi chybějí útulky pro krávy a v současnosti se budují jen na papíře,“ tvrdí farmář Ramvir Singh. Podle něj tkví problém v tom, že se lidé neproduktivních turů tajně zbavují v noci. Země pak spoléhá na dobrovolníky, jako je Akhil Manglik, kteří provozují menší útulky – ten Akhilův pojme 350 zvířat. „Tohle místo je jako nemocnice pro krávy,“ tvrdí. „Jakmile se jednou zraněné zvíře ocitne v mé péči, do přírody už se nevrací.“

TIP: Úskalí sloního póla: Jde o sport, nebo obyčejné týrání zvířat?

Ekonomové spočítali, že chov jedné krávy vyjde v Indii v přepočtu na dvacet korun denně. Pochytat všechna opuštěná zvířata a dát jim nový domov by tudíž vyžadovalo minimálně 38,7 miliardy korun ročně. Uvedená částka přitom nezahrnuje prostředky na odkup půdy nezbytné pro jejich umístění. 

Setkání spermie s vajíčkem a následné oplození vypadá na první pohled docela jednoduše. Ve skutečnosti jde ale o velmi složitý proces, na jehož ovládání se podílí celá řada různých faktorů. Američtí vědci nedávno vystopovali klíčovou molekulu, která funguje jako senzor spermie a rozhoduje o její aktivaci a navedení směrem k vajíčku.

Odborníci už delší dobu věděli, že spermie mají k dispozici proteinový komplex CatSper, který používají jako detektor okolního prostředí. S jeho pomocí zjišťují například kyselost v reprodukčních orgánech ženy. Zatím ale nikdo přesně nevěděl, jak CatSper vlastně funguje. Nově objevená molekula dostala jméno EFCAB9. Jde o protein, který hraje roli dlouho hledaného senzoru pro komplex CatSper a zajišťuje, že spermie dokáže reagovat na okolní prostředí.

TIP: Rozsáhlý výzkum potvrzuje: Mužům z vyspělých zemí kvapem ubývají spermie

Objev molekuly EFCAB9 by podle vědců mohl vést hned ke dvěma zdánlivě protichůdným využitím. Na jedné straně ho bude možné využít pro léčbu mužů, kteří mají problém s plodností. Zároveň by se ale mohl velmi dobře uplatnit při vývoji nových typů antikoncepce, které nezasahují do citlivého systému pohlavních hormonů.

Marie Terezie je právem jeden ze symbolů „osvíceného“ 18. století, neboť se vydala cestou osvícenského absolutismu a modernizovala státní správu, školství i životní podmínky poddaných. Připravila tím cestu pro svého syna, Josefa II., jeho toleranční patent a zrušení nevolnictví. Může být rovněž chápána jako vzor emancipace žen, neboť vládla v převážně mužském světě. A panovala úspěšně, vždyť dokázala uhájit své dědictví, porazit nepřátele a diplomaticky vyjednat cenná spojenectví. 

Z krve Lucemburků i Přemyslovců

Marie Terezie byla příbuznou všech českých králů po roce 1526, v jejích žilách ale kolovala také krev Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Českou panovnicí se stala roku 1740, vládla tedy celkově čtyřicet let. Byla třináctým panujícím Habsburkem na českém trůnu, a svou čtyřicetiletou vládou se stala do té doby druhým nejdéle sloužícím příslušníkem rodu na našem trůně. Déle panoval pouze její dědeček Leopold I.

Jako česká královna ovlivnila Marie Terezie osud našeho národa nebývalým způsobem, neboť uhájila existenci podunajské monarchie a zavedla osvícenské reformy, které v 19. století umožnily mimořádný ekonomický vzestup českých zemí.

Starostlivá „macecha Čech“

Vláda Marie Terezie v českých zemích začala nešťastně, neboť poprvé od třicetileté války probíhaly boje i na našem území. Mnoho měst zažilo bombardování, obléhání a pobyt nepřátelských vojsk, která navíc vymáhala od venkovského obyvatelstva potraviny, často velmi surovým způsobem. Po zkušenostech z války o rakouské dědictví Marie Terezie dala přednost uherské šlechtě, která jí v kritickou chvíli nejvíce pomohla, zatímco čeští aristokraté přísahali věrnost protikráli. Také z tohoto důvodu nazvala po korunovaci českou svatováclavskou korunu opovržlivě „bláznovskou čepicí“, která ji na hlavě tíží mnohem více než uherská koruna.

TIP: Tereziánská reforma po česku: Co čekalo žáky po zavedení školní docházky?

Čeští buditelé ji také neměli v oblibě, neboť Čechy považovala za Němce hovořící slovanským jazykem, a v rámci centralizační politiky degradovala české země na provincie, spravované centrálními vídeňskými úřady. Pro mnoho českých poddaných proto nebyla starostlivou matkou vlasti, nýbrž „macechou Čech“. Přesto nebyla Čechům špatnou královnou, neboť se zasloužila o úpravu vztahů mezi pány a poddanými, vydala mnoho opatření ve prospěch obchodu a průmyslu a podporovala zakládání českých škol.

Ve vnitřní politice zahájila Marie Terezie období osvícenských reforem, zrušila nejzaostalejší feudální instituce a přes odpor šlechty i katolické církve prosazovala centralizaci, byrokratizaci, oddělení politické správy od soudní moci a oslabení stavovského vlivu na zemské úřady. Zasadila se o vytvoření tereziánských katastrů, zavedení jednotné měny, vypracování trestního zákoníku, schválení školního řádu a v neposlední řadě také o vydání robotního patentu.

Mezi druhohorními masožravými dinosaury byli zastoupeni obrovští predátoři, pod nimiž se doslova třásla země, v čele s populárním T. rexem. Našli se mezi nimi ale také malí subtilní dravci, kteří se krajinou pohybovali docela tiše a sázeli na jiné přednosti. Nedávno se k nim připojil drobný příbuzný T. rexe, tyranosauroid jménem Suskityrannus hazelae, který žil na území dnešního jihu Spojených států.

Výraz „suski“ pochází z jazyka místních indiánů kmene Zuni, kteří tak nazývají kojota. Suskityrannus byl vysoký asi jen 0,9 metru a od čenichu po ocas měřil 2,7 metru. Tenhle malý a lehce stavěný dravec byl jen o něco málo delší než samotná lebka T. rexe. Žil v období křídy, asi před 92 miliony let. Pravděpodobně lovil malé živočichy, kterých muselo být v křídových lesích plno.

TIP: Nově objevený příbuzný T. rexe z Nového Mexika se jmenuje Dynamoterror

Fosilní pozůstatky suskityrannuse objevil paleontolog Sterling Nesbitt, když mu bylo pouhých 16 let. Tehdy se v roce 1998 účastnil vykopávek v Novém Mexiku. Nedávno se již jako vystudovaný odborník dostal k tomu, aby tohoto dinosaura vědecky popsal. Dlouho totiž nebylo jasné, čí kosti Nesbitt vlastně objevil. Nakonec se ukázalo, že jde o velmi zajímavého malého příbuzného T. rexe.

Milionář Andrew Lippi si koncem dubna koupil od floridského města Key West ostrov Thompson Island v přepočtu za 181 milionů korun. Pozornost na sebe však upoutal mnohem obyčejnějším činem – krádeží zboží v hodnotě necelých sedmi tisícovek v obchodním domě Kmart.

Ve zmíněném řetězci si pořídil dva kávovary a sadu žárovek, nebyl však se zbožím spokojený, takže ho posléze vrátil. Jenže místo jednoho stroje na kávu byl v krabici basketbalový míč, zatímco ve druhé skončil starý opotřebovaný překapávač a ani žárovky nebyly tytéž. Balení působilo věrohodně, tudíž ho pracovník obchodu nekontroloval a na podvod se přišlo až později. Lippi svůj čin nepopírá, nicméně se nechal slyšet, že na vině je reklamační oddělení, které zanedbalo kontrolu zboží.

TIP: Triky ze staré školy: Seznamte se s pěticí vypečených podvodníků

Bohatých lidí, kteří mají na svědomí, vzhledem ke svému majetku drobné krádeže, je celá řada. Hollywoodská herečka Winona Ryderová v roce 2002 v obchodu v Beverly Hills ukradla oblečení v hodnotě 5 000 dolarů. Herečka Lindsay Lohanová musela jít na veřejně prospěšné práce a speciální kurz poté, co si v roce 2011 z obchodu chtěla odnést bez placení náhrdelník za 2500 dolarů. A známý britský kuchař Antony Worrall Thompson byl v obchodě přistižen při krádeži cibulí, sendviče, sýra a vína.