Nový americký vesmírný startup Orion Span nedávno zveřejnil své plány na stavbu luxusního hotelu na oběžné dráze. Vesmírná stanice by měla nést jméno Aurora Station a první hosté ji budou moct navštívit v roce 2022.

Startup již pracuje na konstrukci stanice v texaském Houstonu. Dvanáctidenní pobyt na Aurora Station má zájemce o prázdniny ve vesmíru vyjít na 9,5 milionů dolarů, čili asi 195 milionů Kč. To je zhruba dvakrát, respektive čtyřikrát méně, než kolik stál výlet vesmírných turistů na ISS v letech 2001 až 2009.

Výlet na Aurora Station

Zpočátku by měli na Aurora Station cestovat vždy čtyři platící hosté a dva členové posádky. K dispozici budou mít prostor o délce 13,3 metrů a šířce 4,3 metrů, tedy výrazně méně, než na palubě ISS. Velikost Aurora Station odpovídá zhruba velké kabině soukromého tryskáče.

TIP: Společnost Blue Origin chce vzít první turisty do vesmíru již v dubnu 2019

Před cestou na Aurora Station projdou turisté tříměsíčním výcvikem, který bude zahrnovat online kurzy i trénink v Houstonu. Pak by se měli vypravit na stanici, která bude obíhat ve výšce cca 320 kilometrů nad povrchem Země. Čeká je tam pobyt v mikrogravitaci, a také si zkusí vesmírné vědecké experimenty.

Američané s Jihokorejci se snažili pohraniční agresi čelit zvýšeným hlídkováním v okolí DMZ, obzvláště pak v nočních hodinách, kdy bývala severokorejská aktivita největší. Současně bylo třeba zlepšit technická zařízení ochrany hranice. Pozorovatelny uvnitř DMZ byly opevněny pytli s pískem a vyzbrojeny kulomety a bezzákluzovými kanóny (ty se však umísťovaly skrytě, jelikož podmínky příměří zakazovaly přítomnost těžkých zbraní v DMZ).

Zóna smrti

Jižně od DMZ, kde již neplatila žádná omezení, začal být budován třímetrový drátěný plot zesílený kovovými profily a doplněný o žiletkový drát „concertina“. Podél plotu se táhl písečný pruh ke včasnému odhalení stop severokorejských narušitelů. Poslední úsek tvořilo 120 m široké „pásmo smrti“ zbavené vegetace, zaminované a opatřené nástražným drátem.

Předchozí část: Neznámý konflikt na 38. rovnoběžce: Druhá korejská válka (1)

Celé toto pásmo leželo pod dohledempozorovacích věží a opevněných postů vyzbrojených automatickými zbraněmi. Do „pásma smrti“ byly předem zaměřeny také dělostřelecké a minometné palby. Plány generála Bonesteela se však potýkaly s nedostatkem finančních prostředků, proto byla hranice kompletně „zadrátována“ až na konci června 1968.

Nové problémy

Ženijní zabezpečení hranice ale nebylo samospasitelným řešením, protože vycvičený severokorejský záškodník se dokázal „prostříhat“ na jih za necelou minutu, tudíž v okolí DMZ muselo neustále operovat dostatečné množství hlídek zajišťovaných mobilními silami rychlé reakce. V oblasti personálních zdrojů však panovala v době vypuknutí konfliktu krize, přičemž obě americké bojové jednotky v Jižní Koreji – 2. a 7. pěší divize, měly podstav a nebyly schopné vysílat dostatečný počet hlídek, aby zajistily účinné zablokování infiltračních tras.

Americké ozbrojené síly, které dosud posílaly to nejlepší ze svých řad do Vietnamu, musely urychleně poslat do Koreje dostatečný počet kvalitních posil. Problémem bylo rovněž horší vybavení amerických jednotek v Koreji, způsobené vyšší prioritou vietnamského bojiště. V rámci Bonesteelova programu však vojáci v Koreji dostali nové automatické pušky M16, které dokázaly vyrovnat dosavadní převahu Severokorejců se sovětskými automaty PPŠ-41, PPS-43 a AK-47. Do výstroje hlídek na DMZ se také dostaly protistřepinové ochranné vesty. Nejdůležitějším materiálovým vylepšením bylo vyslání vrtulníků UH-1, které silám na DMZ poskytly aeromobilní kapacitu a tím schopnost pružně a okamžitě reagovat na incidenty nejen v americkém sektoru, ale i po celé délce hranice.

Úspěšná obrana hranice

Rok 1968 i přes americká protiopatření přinesl největší nárůst severokorejské infiltrace a útoků, kterých proběhlo 22, zatímco o rok dříve jich v americkém sektoru zaznamenali 10. Nicméně lepší zajištění hranice a agresivnější taktika začaly způsobovat citelné ztráty i severokorejským záškodníkům. Američané se poučili a dokázali čelit protivníkovi i na úrovni malých jednotek, jelikož jejichž příslušníci se na službu v DMZ připravovali ve zvláštním kursu s intenzivní výukou taktiky hlídkování, přepadů a léček.

A tak na vrcholu „infiltrační sezony“, tedy mezi červnem a listopadem 1968 se například hlídkám americké 2. pěší divize podařilo zlikvidovat či zahnat zpět za hranice 25 z 27 severokorejských útočníků. Postupná technická, taktická i materiálová vylepšení nakonec začala slavit úspěch a počet přímých útoků v okolí DMZ se začal snižovat – v roce 1969 se událo jen 12 ozbrojených incidentů.

Zbyteční mrtví

KLDR tak její plán na rozpoutání povstání v Korejské republice nevyšel a musela nejen změnit strategii jak obsadit svého jižního souseda, ale i taktiku jak se dostat na jeho území, jelikož přechod přes DMZ již nebyl tak snadný jako dříve.

TIP: Bratrovražedné běsnění: Počátek války na Korejském poloostrově

K občasným ozbrojeným incidentům a ztrátám na životech docházelo na hranici i v dalších dekádách, ale už nikdy nedošlo k rozšíření do takové míry jako při „druhé korejské válce“ koncem 60. let. Při obraně hranice tehdy padlo 44 Američanů a 326 Jihokorejců, zranění pak utrpělo 111 Američanů a kolem 600 Jihokorejců. Severokorejská armáda ztratila více než 700 svých nejelitnějších vojáků. 

Pod některými dinosaury se třásla země. Paleontologové ale doposud nenašli živočicha, který by byl těžší, než dnes žijící plejtvák obrovský. Tyto obrovské velryby dorůstají délky 26 až 30 metrů a váží přes 200 tun. Jejich výsadní postavení je teď ovšem ohroženo.

Na pláži u Lilstocku ve Velké Británii vědci objevili úlomky části dolní čelisti, které měří dohromady zhruba metr. Čelist patřila ichtyosaurovi ze svrchního triasu, který žil asi před 235 až 200 miliony let. Ichtyosaury známe z fosilního záznamu velmi dobře. Obvykle dosahují délky 2 až 4 metry, známe ale i výrazně větší kusy. Největší objevený exemplář druhu Shonisaurus sikanniensis měřil asi 21 metrů.

TIP: Ve Skotsku konečně našli lochnesku: Žila ale před 170 miliony let

Objevená čelist je ale tak veliká, že její majitel musel být skutečný obr. Podle vědců tento ichtyosaurus měřil nejméně 25 metrů a musel být i nesmírně těžký. Zřejmě jde o doposud neznámého ichtyosaura, který byl podobný shonisaurům. Na definitivní potvrzení si ale budeme muset počkat.

V rozvojových zemích, kde bývá nouze o moderně vybavené laboratoře, se při diagnóze tuberkulózy používá hlavně rozbor pomocí mikroskopu. Zejména v případě dětí ale bývá často problém s kvalitou a také množství vzorků určených ke kontrole. Lékaři v Tanzanii proto vyvinuli pozoruhodnou metodu detekce tuberkulózy, která využívá citlivý čich potkanů. Vycházeli přitom z dřívějších poznatků, podle nichž mají lidé s tímto onemocněním zvláštní pach.

TIP: Jak poznat Parkinsonovou chorobou: Britka umí nemoc rozpoznat svým čichem

S vycvičenými potkany uspořádali experiment, v němž nechali tyto hlodavce prověřit vzorky vykašlané hmoty od 982 dětí mladších pěti let. Podařilo se jim potvrdit 34 případů tuberkulózy, o nichž věděli předem díky tradiční diagnostice. Kromě toho ale objevili i 23 dalších případů tuberkulózy, které pak ověřili pomocí pokročilé fluorescenční mikroskopie. Potkani tedy v diagnostice tuberkulózy u malých dětí obstáli na jedničku.

Coby významný přístav, odkud je to vzdušnou čarou do Japonska jen něco přes sto kilometrů, býval Pusan obvykle prvním místem, které se dobyvačný soused pokoušel ovládnout. Koncem 16. století tam pronikla samurajská armáda: Japonci původně chtěli napadnout Čínu, ale když Korejci odmítli umožnit přesun invazních jednotek přes své území, stali se cílem výbojů sami.

Nakonec japonští císaři po 300 letech uspěli a v roce 1910 anektovali Koreu coby svůj protektorát. Během 35leté nadvlády srovnali se zemí mnoho významných památek, ničení však postihlo především Soul. Pusan naopak zůstal relativně netknutý – Japonci jej využívali jako důležité místo obchodu a vstupní bránu na korejské území. 

Machu Picchu Koreje

Unikátnost dnešní metropole ovšem nevychází jen ze staleté minulosti, nýbrž i z nedávných dějin. Pusan, nebo také Busan, patřil k pouhým několika městům, jež během korejské války v letech 1950–1953 nepadla do rukou Severokorejců. Proudilo tam tudíž mnoho uprchlíků a usazovali se hlavně ve čtvrti Gamcheon, kde si stavěli provizorní domky z dostupného materiálu. Po vypuknutí ofenzivy zatlačili „seveřané“ své protivníky na malý jihovýchodní výběžek poloostrova a u Pusanu se odehrála bitva o tzv. pusanský perimetr. Vojska OSN však útok odrazila a posléze komunistické jednotky donutila k ústupu. 

V roce 2009 se jihokorejské ministerstvo kultury rozhodlo proměnit zchátralé příbytky někdejších uprchlíků v atrakci, která bude sršet optimismem a pozitivní energií. Domky se dočkaly oprav a každý dostal zářivou barevnou fasádu. Křivolaké ulice zaplnily sochy a různé umělecké výtvory, zatímco zdi pokryla pestrá graffiti. Čtvrť se nakonec stala magnetem na turisty a získala poněkud zavádějící přezdívku „Machu Picchu Koreje“.

Vedle Malého prince

Gamcheon je spletí veselých uliček, které se táhnou od přístavu až pod vrchol blízkého kopce. Korejci tento labyrint milují kvůli jeho fotogeničnosti a snímky s barevnými fasádami si na sociální sítě rády vystavují i místní babičky zběhlé v moderních technologiích. Kvůli záběru některých tamních zákoutí se dokonce stojí víc než čtvrthodinové fronty. Kulisy jednoho z nejoblíbenějších míst ke zvěčnění tvoří sochy Malého prince a lišky, jež shlížejí na pestré panoráma čtvrti. Každý Asiat chce na snímku sedět vedle hrdinů z knihy Antoina de Saint-Exupéryho, proto je těžké místo zachytit bez lidí.

Ve veselém bludišti najdete také roztomilé kavárničky, podivná muzea, bláznivé malůvky či optické klamy na zdech. Skoro na každém kroku zkrátka narazíte na nějaké umělecké dílo. Navíc si ve čtvrti můžete vypůjčit tradiční korejský oděv hanbok, v němž se uličkami promenáduje nemálo místních i zahraničních turistů. 

Nejkrásnější pláže 

Gamcheon nicméně nepředstavuje hlavní turistické lákadlo Pusanu: Město se táhne částečně podél pobřeží, tudíž návštěvníci míří také na nejlepší korejskou pláž Haeundae, kde to žije nejen během plavkové sezony. Písečný pruh měří jeden a půl kilometru a nachází se tam akvárium Sea Life s tučňáky, krokodýly i žraloky, které si můžete prohlédnout zblízka v podvodním tunelu. Ve čtvrti Haeundae zas ochutnáte místní speciality z darů moře.

I mimo léto stojí za návštěvu pláž Gwangalli: Po setmění se z ní naskýtá mnoho krásných pohledů na světla mrakodrapů a hotelů, jež se odrážejí na hladině. Tamní noční dominantou však zůstává osvětlený most Gwangan, který se klene přes moře v délce 7,4 kilometru a jemuž se říká „diamantový“. 

Vodní chrám

Při cestě Jižní Koreou nepochybně navštívíte mnoho buddhistických chrámů a svatyní, a časem se vám možná začnou plést. V Pusanu však můžete zavítat minimálně do dvou neobyčejných svatostánků, jež vybočují z řady. První z nich, vodní chrám Haedong Yonggungsa, ční ze skal, do nichž naráží příboj. Původní stavbu ze 14. století zničili japonští nájezdníci, a současná podoba komplexu tak vychází z rekonstrukce v 30. letech minulého století. Možná proto tam kromě pagod či soch Buddhy najdete třeba i oltář v podobě pneumatiky, k němuž se lidé chodí modlit za jízdu bez nehod. 

Kde žije nebeská ryba

Za prohlídku stojí také buddhistický chrám Beomeosa, ukrytý na hoře Geumjeongsan. Jeho název odkazuje k nebeské rybě, která tam podle pověsti žije ve zlaté studni, jež nemůže nikdy vyschnout. Výzdoba svatostánku nijak zvlášť nepřekvapí, hlavním lákadlem výletu však zůstává možnost strávit den či delší dobu s místními mnichy. Jejich předchůdci se prý navíc už dvakrát ubránili okupantům z Japonska – poprvé v 16. století a poté i ve dvacátém. Z Beomeosy pak můžete horským terénem zamířit k největší korejské pevnosti Geumjeongsanseong, kterou vybudovali Korejci na počátku 18. století, aby se ubránili invazím z Japonska. A přestože se z původního 17kilometrového obra dochovaly jen obranné zdi a vstupní brány rozprostřené na čtyřech kilometrech, působí komplex dodnes majestátním dojmem. 

Legendární britská královna Viktorie měla devět dětí a dvaačtyřicet vnoučat. Pro každé z nich domluvila manželství v nejrůznějších evropských zemích. Proto se jí přezdívá babička Evropy... Není tak divu, že první světová válka postavila proti sobě některé z nich. Osudový byl především střet bratranců Viléma Pruského, Jiřího V. a jejich sestřenice – ruské carevny Alexandry.

Rebel s ochrnutou rukou

Vilém II. Pruský byl nejstarším vnukem královny Viktorie. Od narození má ochrnutou levou ruku. Pro maminku, britskou princeznu, to je obrovské zklamání. Jako perfekcionistka očekává perfektní výkony i od svého dítěte! Chlapec tak dostává tvrdou výchovu, která má jeho hendikep překonat. Vilém se proto stává rebelem. Naplno se to projeví už v roce 1888, který německá historie zná coby Rok tří císařů. Proč to? Právě v tomto roce umírá císař Vilém I. a na trůn nastupuje otec mladého Viléma Fridrich III. Je už ale smrtelně nemocný a umírá po pouhých devětadevadesáti dnech. Jeho syn se tak stává německým císařem v devětadvaceti letech! Konečně může jednat po svém. 

Válečný štváč

Už první kroky jsou víc než rázné. Rozžehná se s kancléřem Otto von Bismarckem, který s jeho dědečkem vládl sedmnáct let, a propustí ho. Státní funkce obsazuje svými přáteli. Vilém je milující vnuk babičky Viktorie, kterou obdivuje. Přesto ale nenávidí Británii. Závidí jí loďstvo, kolonie, hospodářské úspěchy. Láska a nenávist. To jsou dva póly, mezi kterými se mladý císař zmítá. Snaží se babiččino království dohnat, to ale vede jen k nepříjemnostem. 

Německo ztrácí stabilitu a působí jako válečný štváč. Vilémova ctižádostivost a militantní politika je nakonec jednou z rozbušek války, které se říkalo Velká. Jistě k ní přispívá i fakt, že se císař přátelí s rakouským korunním princem Františkem Ferdinandem d´Este. Je dokonce jedním z mála státníků, kteří se k princově manželce Žofii Chotkové chová jako k budoucí císařovně. Žofie přitom pro ostatní nemá „správný“ původ. Když jsou manželé v Sarajevu zabiti, naléhá Vilém na Františka Josefa I., aby Srbsku vyhlásil válku. 

Útěk do exilu

Ta se mu stává osudnou. S postupem času je jasné, že Německo boj nemůže vyhrát. Zejména po té, co se do konfliktu zapojí Spojené státy americké. V posledních měsících války výrazně posiluje vliv německé vlády a parlamentu. Prohraná válka se jeví jako výborná příležitost ke zrušení monarchie a zavedení demokracie. Tu spojenci vidí jako jedinou možnou alternativu v poválečném Německu. Republika je vyhlášena 9. listopadu 1918, tedy ještě před oficiálním uzavřením příměří. Pruské království je v prachu. Versailleská smlouva Viléma II. žaluje pro „nejhrubší porušení zásad mezinárodní mravnosti a posvátné autority smluv.“

Sesazený císař se před mezinárodní tribunál nedostane. Na radu maršála Hindenburga prchá do nizozemského exilu. Holandská vláda nevyhoví několika žádostem o jeho vydání. Sepíše s Vilémem smlouvu, že se nebude politicky angažovat a že neopustí svůj zámeček ve městě Doorn. Ani tak jej ale jeho přesvědčení neopouští. Je zapřisáhlým nacionalistou a obdivuje Hitlera. Jeho konce už se nedožije. Umírá 4. června 1941 na plicní embolii. 

Sestřenice Alexandra

Proti Vilémovi a uhasínajícímu Prusku ve Velké válce stojí jeho příbuzný – car Mikuláš Romanov. Jaké rodinné vztahy je pojí? Mikulášova manželka, za svobodna Alexandra Hesenská, je totiž dcerou Alice Sasko-Koburské. Ta byla sestrou Vilémovy matky. Alexandra Fjodorovna a Vilém jsou tedy sestřenice s bratrancem! A oba ctí svou babičku Viktorii. Spolu se sestrami je od šesti let po smrti své matky vychovávána právě na britském dvoře. 

Do careviče Mikuláše se Alexandra na první pohled zamiluje při své první cestě do Ruska v pouhých dvanácti letech! Miluje ho věrně celých deset let, než svolí ke sňatku. Ty dva pojí skutečná náklonnost a prvních deset let společného života jim je hezky. Narodí se jim čtyři dcery a v roce 1904 i vytoužený syn Alexej. Jenže chlapec trpí dědičnou chorobou hesenského rodu – hemofilií. Jakmile je to jasné, královna zcela propadá snaze o jeho záchranu. Fanaticky se modlí, snaží se vymodlit si buď uzdravení, nebo léčitele.

A ten přichází - mystik Rasputin. Je to šarlatán, opilec a sexuální zvrhlík. Dnes už asi nezjistíme, jestli skutečně měl i nějaké zvláštní schopnosti, každopádně se mu hypnózou daří careviči ulevit. Královna se uklidňuje a brzy se na něm stává zcela závislou. Když Mikuláš odjíždí na bojiště světové války, vládu v Rusku přebírá carevna, ovšem ve skutečnosti fakticky vládne Rasputin. Zástupci státní dumy, stejně jako další šlechtici už takovou potupu nechtějí dále snášet a 30. prosince 1916 „svatého muže“ zavraždí. 

Vyvraždění... 

Alexandra je zoufalá, rodinu ale čeká strašlivější pohroma! Konec války přináší i změnu poměrů a únorovou revoluci. Mikuláš je s celou rodinou internován v domácím vězení v Jekatěrinburgu. V polovině července 1918 se k městu blíží Československé legie. Bolševici zpanikaří. Kolem půlnoci z 16. na 17. července lékař Botkin rodinu budí s tím, že budou přesunuti na bezpečnější místo. Do sklepní místnosti, kde Romanovci čekají „na odvoz“ však přichází popravčí četa.

TIP: V Rusku exhumovali poslední Romanovce

Jakov Jurovskij předčítá rozkaz výkonného výboru: „Mikuláši Alexandroviči, vzhledem k tomu, že vaši příbuzní nadále pokračují v útoku na Sovětské Rusko, Výkonný výbor Uralu se rozhodl vás popravit.“

Rozčílený Mikuláš se rozhlíží po své rodině: „Co? Co?!“ Jurovskij rozkaz opakuje a okamžitě cara zastřelí. Následně vystřelí i po malém Alexejovi. Ostatní muži začínají chaoticky pálit na zbytek rodiny.

Král filatelista

Je známo, že carskou rodinu se pokoušela zachránit Velká Británie. Té vládl carevnin bratranec Jiří V. Tento vnouček královny Viktorie nebyl vychovávaný jako budoucí král. Měl totiž staršího bratra a nikdo nepředpokládal, že by mohl někdy nasadit královskou korunu.

Stal se námořníkem a vášnivě se věnoval své sbírce známek. Jenže v roce 1892 jeho bratr Albert umírá na zápal plic a Jiří se stává korunním princem. Nejen, že po Albertovi zdědí nárok na korunu, ale i snoubenku Marii z Tecku. Tu babička Viktorie považuje za vhodnou manželku budoucího panovníka. 

TIP: Pruský sen Otto von Bismarcka: Sutečně sjednotil Německo „krví a železem“?

Otec Eduard VII. umírá 6. května 1910, Jiřího korunovace se koná 22. června roku následujícího. V roce 1914 Británie vstupuje do války s Německem. Jiří tak stojí proti svému bratranci Vilémovi. Příbuzní královské rodiny bojující na německé straně jsou zbaveni britských šlechtických titulů. Sestřenici Alexandře a její carské rodině nabízí král britský azyl, už ale marně. 

Ochutnávání extrémně pálivých chilli papriček sebou nese závažná zdravotní rizika. Kromě krátkodobého pocitu pálení může jejich konzumace skončit i propáleným jícnem. Existují ale i jiná, méně očekávaná rizika.

Čtyřiatřicetiletý muž z Detroitu si v rámci soutěže v pojídání pálivých papriček dopřál odrůdu Carolina Reaper, která je s pálivostí 1,5 milionu jednotek SHU jednou z nejostřejších na světě. Krátce po svém vystoupení v soutěži muže postihla intenzivní bolest krku a hlavy, která se opakovala i v dalších dnech.

Nečekaná rizika

Když bolesti neustupovaly, rozhodl se muž vyhledat lékaře. Prvotní neurologická vyšetření žádný problém neukázala. Příčinu intenzivních bolestí odhalilo až vyšetření pomocí výpočetní tomografie CT, které ukázalo několik zúžených tepen v mozku. 

K dočasnému zúžení tepen, trvajícímu několik dnů až týdnů, nejčastěji dochází při alergii na některé léky, nebo v důsledku užívání drog – zejména kokainu a extáze. Podle lékařů je detroitský případ prvním doloženým spojením mezi konzumací pálivých chilli papriček a zúžení mozkových tepen – tedy tzv. syndromu reverzibilní mozkové vazokonstrikce.

TIP: Chilli papričky: Pálivý dárek Indiánů, který dobyl celý svět

Podle Kulothungan Gunasekarana, lékaře z nemocnice Henryho Forda v Detroitu, který pacienta léčil, to ovšem neznamená, že by se lidé měli konzumaci pálivých chilli papriček striktně vyhýbat. Je ale podle něj třeba znát veškerá rizika spojená s konzumací papriček a v případě přetrvávajících potíží neprodleně vyhledat lékaře.

Přidejte sůl, pepř… a špetku mikroplastů. Recept s podobnými přísadami by si dobrovolně připravil asi málokdo. Přesto ale jsou podle nedávného výzkumu právě mikroplasty, tedy nepatrné kousíčky plastového odpadu, součástí téměř každého jídla.

Vědci odhadují, že při jednom jídle zkonzumujeme přibližně 100 mikroplastových částeček. To znamená zhruba 70 tisíc částic mikroplastů ročně. Tyto mikroplasty přitom nepocházejí přímo z jídla nebo z přípravy pokrmů, ale spíše z prachu v domácnostech.

TIP: Jedno praní v pračce uvolní do prostředí statisíce mikročástic plastu

Mikroplasty se dnes nacházejí prakticky všude. Na každém kontinentu a téměř v každé vodní nádrži či jezírku. Dostávají se do těl vodních živočichů a často se z nich uvolňují toxické látky. Vědci přesto zatím přesně netuší jaké a jak vážné jsou dopady konzumace mikroplastů na naše zdraví.

Japonci říkají nosorožíkovi, jehož latinský název zní Allomyrina dichotoma, kabutomuši a v domácích akváriích jej pěstují jako rodinného mazlíčka. Běžně se prodává v obchodních domech a dokonce i v prodejních automatech. Kabutomuši je také oblíbenou postavou animovaných seriálů – obdobně jako v naší kultuře třeba medvídci.

TIP: Jak funguje bleskurychlý chemický prskomet brouků prskavců?

Nosorožíci se rovněž etablovali jako zápasníci a na výsledky bojů mezi broučími favority lidé vsázejí nemalé částky. Při nejrozšířenější variantě zápasů jsou dva brouci umístěni na poleno. Snaží se pak jeden druhého shodit a vítězem přirozeně zůstává ten z nich, který zůstane pevně na svém místě.