Ropušnice jsou ryby, které hodně sázejí na zvláštní vzhled a důkladnou obranu. Jsou stejně exotické a nebezpečné jako oblíbené akvaristy. Mívají nevlídný výraz, maskování, tělo porostlé trny a jedové žlázy s velice silnými toxiny. Nedávno se ukázalo, že jejich výbava je ještě důkladnější.

Ichtyolog William Leo Smith z Kansaské univerzity pitval svého uhynulého ropušníkovce a přitom zjistil, že má zvláštní obranný mechanismus. Jde o otevírací čepele, které mají tyto ryby umístěné na tvářích, pod svýma očima.

TIP: Ryby slizouni útočí velkými zuby plnými jedu podobného heroinu

Postupně se ukázalo, že takové čepele má řada druhů ropušnic. Zatím není jasné, k čemu všemu je mohou používat. Odborníci se na to snaží přijít. Je to každopádně pozoruhodná vychytávka, kterou mají tyto zvláštní ryby k dispozici.

Na vrcholku kopce uprostřed největšího slumu Jižní Ameriky sebou Samantha Almeida prudce trhne. Dávka ze samopalu, příliš blízko. Ví, že ona ani její dcery nesmějí otálet. O hodinu dřív je vzbudil křik. Počet vražd v Rocině, kdysi ukázkové chudinské čtvrti v ukázkovém brazilském městě, vzrostl za necelý rok čtyřnásobně. V posledních týdnech vypadala Rocinha dokonce jako válečná zóna, protože si drogové gangy začaly ve velkém vyřizovat účty s policií. 

Zničehonic kulky zahvízdají přímo nad střechou. Celá rodina spí v jednom pokoji, protože se společně cítí bezpečněji. Třiatřicetiletá Samantha si vydělává na živobytí prodejem kávy v parku a svoje dvě dcery dlouho připravovala na to, že budou muset utíkat. Únikový plán znají nazpaměť: Na pokyn se musejí okamžitě připravit, pohybovat se rychle a držet se u země. Cílem je místnost bez oken, která připomíná bunkr a kde hrozí menší nebezpečí. 

Ozývá se další dávka, už není na co čekat. Samantha vstává a obě děvčata popohání. Osmiletá Natasha jde hned. Jenže Nicolly, nesmělá a zakřiknutá šestnáctiletá dívka, se pořád ještě zvedá z postele, když se sklo v okně rozprskne. Přes její růžové tričko náhle prosakuje krev. „Mami,“ stačí ještě říct, než se zhroutí, „střelili mě.“

Tisíce lidí měsíčně

Rocinha, největší favela v Riu, byla ještě nedávno na vzestupu – symbol rostoucí prosperity národa, který se konečně dostal na správnou kolej. Všechno mělo být skvělé. Jenže pouhé dva roky po skončení olympijských her se veškerý optimismus topí v moři násilí a zločinu. 

Jen loni bylo v Riu zabito na 120 policistů a v prosinci tam v přestřelkách zemřelo 6 590 lidí, což představuje nejvyšší číslo za poslední dekádu. „Město zázraků“ se zmítá v korupčních skandálech a ekonomických potížích. Policie nefunguje. Obyvatelé Rocinhy používají mobilní aplikace k vytváření mapy nejčastějších míst přestřelek. Školy buď úplně zavřely brány, nebo výrazně zkrátily vyučování ve snaze uchránit žáky před zraněními. V září byla dokonce povolána armáda, aby zavedla na ulicích pořádek. Už v listopadu však museli kvůli neutichajícím ozbrojeným potyčkám zůstat doma středoškoláci, a propásli tak přijímací zkoušky na univerzity. 

Masakry ve čtvrti, kde žije na 200 tisíc lidí, jsou symbolem celonárodní infekce kriminality. V roce 2016 došlo v Brazílii k neuvěřitelným 61 tisícům vražd, což překonává odhadovaný roční průměr obětí války v Sýrii. Obě čísla samozřejmě nelze přímo srovnávat – už jen proto, že brazilská populace je desetkrát větší než syrská. Nicméně to vypovídá o rozsahu zabíjení v zemi, která netrpí válečným konfliktem.

A pohádky je konec 

Pro Rocinhu je to obrovský pád. S tím, jak v minulých letech raketově rostla brazilská ekonomika, se tam objevily i zárodky střední třídy. Mezi rozviklanými boudami otevřely první bankovní pobočky a obchody se šperky, restaurace rychlého občerstvení, a dokonce i sushi bary. Z Paříže a New Yorku přijeli módní návrháři, aby nasáli jedinečnou elektrizující atmosféru a inspiraci. Ulice podobné úlům zachytil hollywoodský animovaný film Rio. Ceny místních chatrčí, z nichž některé mají „milionový“ výhled na proslulou sochu Krista Spasitele, vylétly nahoru. Místo bylo mnohem bezpečnější díky policejnímu programu, který se zaměřil na vymýcení drogových dealerů a snížení čtyřčíselných cifer ve statistikách vražd.  

Proto je pro mnohé obyvatele včetně Samanthy nová vlna násilí ještě horší než ta v 90. letech: „Dřív bylo všechno jinak. Nikdo nezamykal. Dokonce jste si mohli v noci dojít do lékárny. Mohli jste si sednout do kavárny, když jste měli hlad, v jakoukoliv hodinu… Jenže teď jsou zlé časy.“

Manuál z Iráku

Nicolly byla v bezvědomí, když ji její nevlastní otec donesl do nemocnice Miguela Couta, která je čtvrti Rocinha nejblíž. Lékaři rychle zjistili, že má dívka kulku kousek nad levou lopatkou, a odvezli ji na sál. Zatímco její šokovaná matka čekala na výsledek, přijížděl do nemocnice jeden pacient za druhým, všichni postřelení. „Bylo to šílené,“ vzpomíná Samantha. 

Podobné scény jsou ovšem v Riu stále častější. Lékaři tvrdí, že nebojují jen s přílivem střelných zranění, ale že jim stále častěji přivážejí pacienty se střepinami granátů v těle. „Zbraně používané ve válečných konfliktech se teď objevují v hustě zastavěném městském terénu,“ vysvětluje Ricardo Vassallo, šéf chirurgů ve zmíněné nemocnici. Na stole má manuál, jenž pomáhá při rychlém stanovení diagnózy. Jmenuje se Válečná chirurgie v Afghánistánu a Iráku. „Znám doktory a sestry, kteří se bojí chodit do práce,“ říká. „A ti ostatní stále častěji uvažují, že Rio opustí.“

Násilí v Rocině odstartovala poprava tří drogových šéfů, kterou loni v srpnu veřejně provedl konkurenční gang. Jak si však všímají experti: Hlavními viníky nejsou zločinci, nýbrž stát, který se pod tlakem korupce a hospodářské krize rozpadá. Brazílii odpovídá písmeno B ve zkratce BRIC: Zmíněná organizace reprezentuje elitní klub ekonomik, jimž se předpovídala velká budoucnost. Patří k nim ještě Rusko, Indie a Čína. Největší země Latinské Ameriky je ovšem oslabená, a nejvíc je to cítit v místech jako Rocinha. 

Neber úplatky…

Finanční skandál připravil v roce 2016 o prezidentský post Dilmu Rousseffovou. Její nástupce Michel Temer už pět let čelí nařčením z korupce. Sergia Cabrala, bývalého guvernéra státu Rio, loni v červnu odsoudili ke čtrnácti letům vězení za účast v úplatkářské aféře známé jako „lava jato“ čili „myčka aut“. Podle policie obdržel v přepočtu přes 1,4 miliardy korun za řadu stavebních projektů, včetně jednoho, do nějž byl zapojen i státní ropný podnik Petrobras. Myčka aut otřásla firmou v základech a ta kvůli skandálu přišla o stovky miliard. Obratem u ní následovaly razantní finanční škrty. 

Jenže rozpočet státu Rio je na výnosech Petrobrasu do značné míry závislý a uvedené peníze v něm chybějí. Navíc se město kvůli olympiádě silně zadlužilo a před bankrotem ho zachránila jen intervence federální vlády – ovšem za cenu rozsáhlého utažení rozpočtových kohoutků. Sekretář bezpečnostních složek státu Rodrigo Alves tvrdí, že polovina všech policejních vozů je nepojízdná. Muži zákona nedostávají mzdu za přesčasy a většině z nich místní vláda dluží výplatu. Jen loni přišlo Rio o dva tisíce příslušníků. „Nemáme ani palivo pro helikoptéry,“ vysvětluje Alves. 

Jako na Blízkém východě

Prázdné kapsy tudíž ještě zvýšily ochotu policistů, už tak nechvalně proslulých korupcí, brát úplatky. V květnu se zjistilo, že strážci zákona na severu Ria „pronajali“ drogovým dealerům obrněné auto zhruba za šest milionů korun. V září byli čtyři policisté včetně velícího důstojníka zatčeni poté, co se na jejich stanici našly balíky s marihuanou, kokainem a několika tisíci nábojů do zbraní velkých ráží. „Politická a ekonomická krize spolu s úspornými opatřeními mají drtivý dopad na morálku a operační schopnosti policie,“ vysvětluje Robert Muggah, šéf institutu Igarape, který se zabývá monitorováním násilných činů a sídlí právě v Riu.

V Rocině dosáhlo násilí mezi gangy takových rozměrů, že si v září vynutilo týdenní nasazení armády. Od té doby v oblasti patrolují těžce ozbrojené oddíly. Běžná scéna z ulice vypadá následovně: Černý policejní d žíp pomalu objíždí těsná nároží, zatímco strážci zákona na nedalekém kopci trénují střelbu z kulometů. Jen o pár ulic dál stojí ve stínu několik mužů, zjevně dealerů, a jeden z nich drží pistoli. Mís tní obyvatelé tvrdí, že někteří policisté figurují na výplatní pásce zločinců. Ani jedna kriminální skupina však nemá jasnou převahu a policie násilí zabránit nedokáže. 

„Podobá se to tady bitvám na Blízkém východě, jak je vidíte v televizi. Jenomže je to horší,“ stěžuje si Marcos Alfredo Guedes de Oliveira, jehož masnu přepadli ozbrojení muži. Stalo se to poprvé za dvacet let. „Rocinha je ve válce.“

Není tu bezpečno

Samantha se narodila a vyrostla v Rocině. Ačkoliv byla favela vždycky domovem drogových gangů, k místním se kriminálníci chovali benevolentně a zlost si vylévali na konkurentech nebo na policejních informátorech. Samantha měla mnoho let dobré zaměstnání – učila v soukromé školce. Jenže jak se bezpečnostní situace zhoršovala a ekonomika upadala, ubývalo také dětí. Nakonec ji předloni v prosinci z práce propustili. Její manžel, taxikář, měl také stále méně peněz. Ženě se pak povedlo sehnat alespoň malý přivýdělek – prodávala kávu v parku, osm hodin u pojízdného presovače. Pro svoje dcery chtěla lepší život. Tehdy ráno, když čekala na výsledky operace, si však ani nebyla jistá, jestli Nicolly přežije. 

TIP: São Paulo: Tropický ráj ve vražedném stínu

Pár desítek minut po střelbě se favelou přes sociální média šířila zpráva, že je dívka mrtvá. Naštěstí šlo o planý poplach. Už pár hodin po chirurgickém zákroku mohla Nicolly téměř normálně komunikovat. Domů se vrátila o týden později. Teď, asi po měsíci, sedí v pokoji a moc toho nenamluví. Vyděsí ji každý hlasitý zvuk. A když se na obloze rozprsknou ohňostroje – jimiž dealeři upozorňují, že je ve favele policejní razie –, okamžitě se vrhá na podlahu. Samantha si přeje zůstat v Rocině. Je to jediné místo, které zná. Nicolly chce pryč. Na otázku, zda se cítí bezpečně, odpovídá jasně: „Už ne.“ 

Pokud se zblízka podíváte na své oko, můžete si všimnout načervenalého trojúhelníku ve vnitřním koutku. Tento záhyb se nazývá spojivková řasa a představuje důležitou složku zraku, neboť napomáhá rotaci oční koule a tvoří součást slzného aparátu: Slzy odváděné z oka skrz něj procházejí dvěma kanálky do slzného vaku.

Spojivková řasa je pozůstatkem tzv. třetího víčka, které běžně nalézáme u ryb, plazů či ptáků. V říši savců se jí pyšní například lední medvědi či jediný primát, poto bezocasý. U zmíněných tvorů slouží třetí víčko k čištění i ochraně očí a zároveň jde o jakési „vestavěné“ sluneční a potápěčské brýle.

Vůdce říjnové revoluce a bolševické strany má v rukou nejvyšší moc v celé širé Rusi. Kdo ho o ni může připravit? Na politické soupeře si musí dávat pozor neustále. Jak by ho však mohlo napadnout, že jeho život může mít v rukou nenápadná mladá žena! 

Následky nezdařeného atentátu

Je právě 30. srpna 1918. Při odchodu z dělnického shromáždění na vůdce bolševiků vypálí nespokojená revolucionářka Fanny Kaplanová několik ran z pistole. Dvě kulky zasáhnou cíl. Jedna do ramene, druhá do krku. Lenin přežije. Nic však už není jako dřív. I když se atentát obejde bez zjevných následků, stále více trpí bolestmi hlavy a únavou. To je pro stranického vůdce, který nutně potřebuje být v kondici, nebezpečná kombinace. A tehdy udělá osudový krok. Začne se poohlížet po někom, kdo by mu s vedením bolševiků pomohl.

V dubnu 1922 navrhne na sjezdu strany zřídit post generálního tajemníka. A zvolit jím věrného nohsleda Stalina. Tak se i stalo. Nikdo nad tím moc nebádal. Generální tajemník měla být přece spíš sekretářská funkce. Někdo, kdo bude Leninovi k ruce, kdo bude jeho mluvčí. Jenže krátce nato, 26. května 1922, stihne Lenina první mozková příhoda. Po ní je částečně ochrnutý a mluví jen s obtížemi. Generální tajemník je najednou podstatně důležitější funkce, než si kdo mohl představit.

Vyvzdorované poselství

Leninův stav se postupně zhoršuje, už nedokáže vstát z lůžka. Tuší, že se blíží konec. Tehdy zmobilizuje své síly, aby nadiktoval svou politickou „závěť“. Jako vůdce bolševiků cítí povinnost varovat před možným rozkolem strany. Během své nemoci mnohé přehodnotil. Budoucí hrozba se totiž skrývá přímo v jejím středu. Je jí generální tajemník Stalin! 

Jenže předat toto poselství dál není vůbec snadný úkol. Před Leninem jeho okolí pečlivě tají vše, co se v politice děje. Na přímý příkaz Stalina. Důvodem je údajně jeho zdraví a snaha ho nezatěžovat, aby se mohl v klidu zotavit. Nesmí číst noviny, nesmí přijímat návštěvy. To ho však rozčiluje o to víc. Své lékaře považuje spíš za bachaře řízené Ústředním výborem. Odmítají ho vystavit jakémukoliv vypětí, ať tělesnému či duševnímu. A vymýšlení politických závětí se jim vůbec nezamlouvá.

On však trvá na svém. Alespoň pět minut denně musí pracovat, nebo odmítne jakoukoliv léčbu! Dobrá tedy, ať je po jeho. Lenin začne diktovat sekretářce Marii Volodičevové svůj „Dopis sjezdu“ 23. prosince 1922 a pokračuje ještě další dva dny. Mimo jiné se v něm zaměří na konkrétní členy vedení strany. Na prvním místě na Stalina: „V okamžiku, kdy se Stalin stal generálním tajemníkem KS, soustředil ve svých rukou obrovskou moc a já si nejsem jist, zda vždy dokáže tuto moc správně použít…“  

Příliš nebezpečný…

Stalin je ve funkci generálního tajemníka pouhých osm měsíců a za tu dobu už si stihl vybudovat pevné postavení. Na rozdíl od ostatních totiž hned vycítil, jak důležitý post se mu podařilo získat. Jednou z jeho pravomocí například bylo vylučovat nepohodlné a přijímat nové členy strany. Tím si mnohé zavázal, což si Lenin i přes svůj zdravotní stav a izolaci velmi dobře uvědomoval. A právě toho se nejspíš obával. Kam to může vést dál?

Lenin proto o dva týdny později, 4. ledna 1923, nadiktuje do svého dopisu sjezdu krátký dodatek. V něm je ještě radikálnější: „Stalin je příliš tvrdý a tento nedostatek, snesitelný v našem prostředí a ve vzájemném styku komunistů mezi sebou, je ve funkci generálního tajemníka nepřípustný. Proto navrhuji soudruhům promyslet způsob Stalinova odvolání a zvolení do této funkce jiného člověka.“ Podle Lenina by tím člověkem měl být někdo snášenlivější, loajálnější, zdvořilejší a pozornější ke svým soudruhům. Muž méně náladový…

Vzkaz, který přišel pozdě

I když Lenin vnímal, jakou moc kolem sebe Stalin soustředí, se svým varováním posečkal. Rozhodl, že všechny kopie „závěti“ mají být uloženy v zapečetěných obálkách, které může otevřít jen on, případně jeho manželka Naděžda Krupská. Ale až po jeho smrti. Tak se i stalo. Krupská splnila jeho přání a předala zápisky členům Ústředního výboru. Téměř rok a půl poté, co vznikly! Pár dní před zahájením XIII. sjezdu strany, 18. května 1924. Podle rozhodnutí vedení neměly být tyto dokumenty zveřejněny, pouze tlumočeny delegacím.

TIP: Třináctá komnata totalitních vůdců: Stalinova zločinecká léta

A co Stalin? Pokud čekáte, že se proti tomuto nařčení důrazně ohradil, jste na omylu. Vše kajícně přiznal. A nabídl svou rezignaci. Jen naoko? Jak by se asi dějiny vyvíjely, kdyby ji delegáti přijali? Jenže Stalinův vliv byl v té době už moc velký. Dali mu ještě jednu šanci. Po tomto opatrném zveřejnění Leninova závěť upadla v zapomnění. Stalin už brzy získá takovou moc, že neexistuje osoba, která by jej o ni mohla připravit. Natož nabalzamovaný Lenin. Podaří se mu zbavit úhlavního politického nepřítele Lva Davidoviče Trockého a nikdo mu tak nestojí v cestě.

Ještě tři roky po Stalinově smrti kult jeho osobnosti přežívá. Teprve na XX. sjezdu Komunistické strany vystoupí Nikita Chruščov s pádnými argumenty, které mají mýtus o ideálním Stalinovi rozprášit. Poslouží mu k tomu i opětné zveřejnění Leninovy závěti… 

Lidé většinou znají magnetické pole Země, které vyrábí naše kovové planetární jádro. Mnohem méně známé je magnetické pole generované našimi oceány. Týká se to i odborníků, kteří by se o něm rádi dozvěděli víc.

Evropská kosmická agentura ESA poslala na oběžnou dráhu tři identické satelity programu Swarm. Od roku 2013 mapují záhadné magnetické pole, které vytvářejí oceánské proudy. Výsledkem jejich práce je digitální 3D mapa, která ukazuje magnetické pole kolem Země i jeho změny v čase.

Magnetické pole zrozené v oceánech

Příspěvek oceánů k udržování magnetického pole Země je sice nevelký, ale nezastupitelný. Sůl ve slané vodě vede elektrický proud. A voda oceánů nebývá klidná, ale pohybuje se v masách po povrchu planety. Přitom generuje magnetické pole.

TIP: Překvapivý objev: Planeta Mars má podivuhodný magnetický ohon

Ve výšce, kde planetu obíhají satelity Swarm, dosahuje magnetické pole pozemských oceánů hodnot asi 2-2,5 nanotesla. To je asi dvacettisíckrát méně, než globální magnetické pole planety. Přesto se výzkumem magnetického pole oceánů dozvídáme cenné informace o oceánech i magnetických polích planet.

Žralok ganžský (Glyphis gangeticus) je nesmírně vzácná paryba, která zřejmě žije jen v několika indických řekách. Víme toho o něm velmi málo a známe ho prakticky jen ze tří zaprášených muzejních exponátů, pocházejících z 19. století.

Před dvěma lety se ale na vědce usmálo štěstí. Po více než deseti letech, během nichž nikdo žraloka ganžského ani koutkem oka nezahlédl, ho najednou objevili na rybím trhu v Bombaji. Dokládají to fotografie 2,6 metrů dlouhé samice tohoto druhu říčního žraloka, kterého ulovili rybáři.

TIP: Objev z hlubin moře: Vědci našli nový druh světélkujícího žraloka

Je to skvělý úspěch, ale nešlo o úplnou náhodu. Jde o výsledek téměř dvouletého úsilí, během něhož vědci prohlíželi zásilky žraloků pro indické trhy. Díky tomuto objevu jsme dostali šanci opět o něco více poznat toto vzácné stvoření.

Na stole soudce Adriána González Charvaye přistála výbušná pře. Při inventuře skladu zabavených drog na policejní stanici v třísettisícovém argentinském Pilaru úředníci zjistili, že místo evidovaných 6 tun marihuany, se ve skladu nachází jen 5 460 kilogramů této lehké drogy. Pro „manko“ má dnes již bývalý šéf policie kuriózní vysvětlení – podle něj sežraly 540 kilo marihuany krysy.

Vše začalo v dubnu 2007, když se komisař Emilio Portero rozhodl odvolat ředitele policejního oddělení v Pilaru Javiera Speciu. Během nařízené inventury bylo zjištěno, že ve skladu chybí značné množství zabavené marihuany. Odvolaný ředitel Specia odmítl protokol podepsat a spor tak skončil u místního soudu.

Zmizelou marihuanou se zabývali i policisté z oddělení vnitřních záležitostí. Jejich vyšetřování ale tvrzení bývalého šéfa stanice zpochybňují. Ve skladu nebyly nalezeny žádné stopy po přítomnosti krys.

Podle odborníků je krajně nepravděpodobné, že by krysy dokázaly tak velké množství drogy zkonzumovat a zůstat přitom naživu. Verdikt soudce Charvaye se očekává příští měsíc. Již nyní je ale zřejmé, že historce o krysách závislých na marihuaně nikdo (kromě exředitele Specii) nevěří.

Klimatické modely předpovídají pro další roky na Antarktidě větrnější a vlhčí podmínky, což znamená, že mladí lachtani antarktičtí (Arctocephalus gazella) budou muset vydat více energie na termoregulaci a zbude jim méně na tělesný růst a vývoj. Tým amerických biologů pod vedením Dr. Birgitte McDonaldové sledoval 48 mladých lachtanů žijících na ostrově Livingston a shromáždil údaje o množství energie, kterou mláďata získají z mateřského mléka a způsobu, jak s ní hospodaří.

TIP: V Antarktidě objevili největší systém kaňonů planety

Analýza těchto údajů ve třech vývojových stadiích během prvních čtyř měsíců života ukázala, že z počátku je asi 60 % energie získané z mléka vynaloženo na růst. Jak mláďata rostou a jejich matky je čím dál častěji zanechávají o samotě, aby si sehnala potravu, začíná toto procento klesat. Ve věku jednoho měsíce tak mláďata mohou na svůj růst vynaložit už jen 25 % energie. Pokud ale budou nucena bojovat s nepříznivým klimatem, zbude jim pro tělesný vývoj ještě méně energie. Mláďata pak nebudou dostatečně silná a vyvinutá na to, aby si dokázala osvojit správnou techniku lovu a stala se nezávislými.

Přístroj SPHERE zachytil fantastickou kolekci disků kolem mladých hvězd. Disky se zásadně liší co do velikosti a tvaru – některé obsahují jasné nebo tmavé prstence, jiné dokonce připomínají hamburger. Značně různorodý je také jejich vzhled způsobený různou orientací vůči pozorovateli – od kruhových až po úzké protáhlé doutníkovité útvary (vznikající v případech, kdy disk pozorujeme skoro zboku).

Prezentované příklady pocházejí z rozsáhlého vzorku zkoumajícího hvězdy typu T Tauri, což je skupina velmi mladých hvězd (starých méně než 10 milionů let), které mění svoji jasnost. Disky kolem těchto hvězd obsahují plyn, prach a také planetesimály – stavební bloky planet, a představují tak velmi ranou fázi evoluce planetárního systému. Snímky tedy zachycují, jak mohla v raných fázích svého formování, tedy před více než čtyřmi miliardami let, vypadat i naše Sluneční soustava.

Vzdálenost jednotlivých objektů se pohybovala mezi 230 a 550 světelnými roky od Slunce. Pro srovnání, průměr naší Galaxie je asi 100 tisíc světelných let. Tyto hvězdy jsou tak z kosmického hlediska relativně nedaleko od nás. I tak je velmi náročné získat kvalitní snímky zachycující slabou rozptýlenou záři disků, jelikož jsou přezářeny intenzivním světlem své mateřské hvězdy.

Samozabarvovací brýle už nejsou nic zvláštního. Mají fotochromatické čočky, které se automaticky ztmaví, pokud jsou vystavené jasnému světlu. Brzy se objeví i kontaktní čočky, které zvládnou stejný trik.

Společnost Johnson & Johnson Vision spojila síly s Transitions Optical a vytvořila kontaktní čočky pojmenované Acuvue Oasys With Transitions. Fungují jako běžné kontakní čočky a napravují vadu zraku.

TIP: Elektrické sluneční brýle mají namísto skel solární články

Kromě toho ale ještě dovedou rychle a pohotově změnit barvu z čiré na černou anebo naopak. Záleží na okolním světlením. Kromě toho ještě filtrují UV záření. Samozabarvovací kontaktní čočky mají za sebou dlouhý vývoj a klinické testy na více než tisícovce lidí. Na trhu by se měly objevit v první polovině příštího roku.