Planetka nesoucí označení 2018 GE3 minula Zemi v neděli okolo 8:41 SELČ ve vzdálenosti 192 000 kilometrů, což je zhruba polovina průměrné vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem. Objekt přitom vědci poprvé zaznamenali pouhých 21 hodin před jeho průletem.

TIP: Proč nikdo neviděl Čeljabinský meteoroid? Hrozí nám něco podobného znovu?

Podle NASA měří planetka GE3 od 48 do 110 metrů. Objekt, který způsobil tunguzskou katastrofu měřil podle vědců okolo 50 metrů. Pokud by tedy GE3 dopadla na stejné místo jako tunguzský meteorit, zasáhla by oblast okolo 2 tisíc kilometrů čtverečních. Je to téměř čtyřikrát větší plocha než ta, která byla dotčena dopadem meteoritu v roce 1908. 

Podle odborníků by dopad GE3 nezpůsobil globální katastrofu. Patrně by z větší části shořel v atmosféře Země. Regionální škody by ale mohly být značné. Zajímavé srovnání se nabízí i s rokem 2013, kdy způsobil značné škody nad ruským Čeljabinskem meteoroid, který byl třikrát až šestkrát menší než planetka GE3. Tento objekt zranil více než 1 200 lidí a poškodil tisíce budov v okruhu téměř sta kilometrů.

Dnešní lidé spoustu svého času prosedí. Počítače, telefony, televize nebo knihy jsou příliš velkými lákadly. Zvlášť starší lidé z toho ale mohou mít problémy, které souvisejí se změnami v mozku.

Vědci Kalifornské univerzity v Los Angeles zjistili, že když lidé velkou část dne stráví sezením, například za pracovním stolem, tak se jim kvůli tomu zřejmě zmenšuje oblast spánkového laloku v mozkové kůře, která úzce souvisí s pamětí.

TIP: Manželský benefit: Sezdané páry jsou mnohem méně náchylné k demenci

Příliš dlouhé sezení tím pádem může vést k poklesu výkonu mozku a k rozvoji demence u lidí středního a vyššího věku. Zároveň se ukazuje, že ani důkladné cvičení nedokáže plně zvrátit škodlivé důsledky přílišného sezení. Podle vědců je na struktuře mozku patrná každá hodina, kterou dotyčný člověk prosedí.

Kosmická nákladní loď Dragon nedávno dopravila na palubu Mezinárodní vesmírné stanice ISS 314 kilogramů přístrojů projektu ASIM (Atmosphere-Space Interactions Monitor), kterému se přezdívá Vesmírný lovec bouřek.

ASIM bude lovit bouřky z vnější strany vědeckého modulu Columbus. Má ve výbavě soupravu optických kamer, fotometry, rentgenové detektory a detektory gama záření. Podle šéfa výzkumu Torstena Neuberta z Národního kosmického institutu Dánské technické univerzity bude experiment ASIM zkoumat pozoruhodné procesy bouřek v horních vrstvách atmosféry.

Lovec bouřek na ISS

Bouřky vysoko v atmosféře jsou úplně jiné než ty, které známe z horkých letních podvečerů. Jsou plné zajímavých elektrických jevů, které mají exotické barvy i jména. Můžeme se tam setkat třeba se skřítky, elfy nebo obry.

TIP: Nafukovací modul BEAM si na palubě ISS vede velice dobře

ISS obíhá asi 400 kilometrů nad zemských povrchem. To je ideální výška pro pozorování bouří v horních vrstvách atmosféry, které se odehrávají obvykle do 100 kilometrů od Země. Z paluby ISS je rovněž možné důkladně pozorovat tropické a subtropické oblasti, kde se vyskytují nejvíce intenzivní atmosférické bouře.

Jemný jako pavučinka, heboučký jako cukrová vata, hřejivý jako rozpálená kamínka za mrazivého zimního dne – právě těmito vlastnostmi se chlubí kašmír, jedna z nejdražších a nejžádanějších přírodních textilií. Teď má ale výroba tradiční kašmírové vlny tak trochu na kahánku.

Paradox velkých stád

Obrovskou ránu zasadily v roce 2010 textilnímu průmyslu extrémně suché léto a tuhá zima, které v Mongolsku zabily více než devět milionů zvířat – převážně kašmírských koz, z jejichž srsti se tento vysoce ceněný materiál vyrábí. Pastevci pak ve snaze vyhnout se do budoucna podobné katastrofě a zvýšit své tržby neúměrně rozšířili stáda, která už dnes prakticky nemají co spásat.

Enkh-Amgalan Tseelei, koordinátorka rozvojového programu, popisuje paradoxy nastalé situace: „Pastýři navyšují počty koz právě kvůli vysokým cenám kašmíru. Jenže z tohoto důvodu zároveň dochází ke snižování jeho kvality. Pastevecká půda je totiž znehodnocována a kozy na pastvě nepřijímají dostatek živin, což se následně podepisuje na kvalitě vlákna.“

Jaci dostávají přednost

Z přibližně 56 milionů hospodářských zvířat tvoří kašmírské kozy v Mongolsku více než třetinu. Nemůže být proto divu, že armádě věčně hladových chodících sekaček padlo za oběť už okolo 70 % pastvin. Mongolští pastevci teď proto sahají po k přírodě šetrnějších zvířatech. Alternativu našli v jacích, kteří se pasou ve vyšších nadmořských výškách a půdu příliš nedrancují. Navíc mají i poměrně kvalitní srst.

„Americký trh je zaplaven kašmírem – zejména tím z Číny, která je jeho největším producentem. Jaci jsou ale jiní, jsou vzácní a unikátní. Zvláštní jsou i tím, že jsou nedílnou součástí honácké komunity v Mongolsku,“ vypočítává přednosti jaků obchodnice Betina Moreira Infante.

Šafrán proti houbám

Pěstovat jaky namísto kašmírských koz se rozhodl i Ulzibodijav Džambal. Před dvaceti lety založil vlastní firmu specializující se na výrobky z jačí vlny. Na odbyt ve velkém jdou prý v Rusku, Spojených státech i Evropě. „Zákazníci chtějí kupovat to, co je ekologicky udržitelné, to co je organické a neškodí životnímu prostředí. To je teď důležité. Naši zákazníci jsou velmi vzdělaní a luxusní výrobky často kupují právě s ohledem na životní prostředí. Myslím, že to bude mít pozitivní vliv na naše podnikání,“ tvrdí Ulzibodijav.

Vysoce kvalitního kašmíru z podhůří Nepálu je dnes v oděvním průmyslu jako šafránu. Farem produkujících ceněnou jačí vlnu tak nejspíš přibude jako hub po dešti. 

Planeta Mars je relativně blízko a k dispozici máme množství vědeckých nástrojů k jejímu zkoumání. Přesto ale zbývá spousta zajímavých záhad k rozřešení. Jedna z nich se nachází v oblasti zvané Arabia Terra, která tvoří přirozené rozhraní mezi severní a jižní částí planety.

Jde o 75 kilometrů velký kráter Ismenia Patera, jehož původ obestírá tajemství. Podle vědců jde o kráter vzniklý po dopadu meteoritu, nebo jde o pozůstatek dávného supervulkánu po katastrofální erupci. 

Soptily na Marsu supervulkány? 

Proč právě tento kráter tak zajímá planetární vědce? Povrch rudé planety je výrazně rozdělený na severní oblast, kde převládají nížiny, a mnohem výše položenou jižní oblast. Pokud bychom objasnili historii oblasti Arabia Terra, zřejmě bychom se přiblížili k pochopení geologické historie Marsu.

TIP: Kam zmizela voda Marsu? Možná ji nasákly místní horniny

Vědci si stále nejsou jistí, zda v minulosti na Marsu soptily supervulkány. Ismenia Patera je přitom jen jedním z podezřelých supervulkánů. Dalším je například útvar Siloe Patera, který se nachází rovněž v oblasti Arabia Terra.

Od počátku 18. století se ve světě rozvíjel nový postup při práci se dřevem – ohýbání v páře či horké lázni. Trvalo ale déle než 100 let, než se tato technika začala využívat také k výrobě nábytku. Průkopníkem se stal německý truhlář Michael Thonet, kterému se jako prvnímu podařilo kombinací chemických a mechanických postupů docílit trvalé ohebnosti dřeva. 

Mladý inovátor

Michael Thonet se narodil 2. července 1796 v Boppardu nad Rýnem nedaleko Koblence v rodině koželuha Franze Antona Thoneta, který do města přišel za prací. Kariéra mladého Michaela začala výučním listem, který potvrzoval, že dotyčný může vykonávat stolařské řemeslo. Toho se také chopil, protože ve svém rodišti založil roku 1819 řemeslnickou dílnu, ve které vyráběl nábytek. Bylo mu teprve 23 let, když začal zhotovovat výrobky z ohýbaného vrstveného dřeva – hlavně židle a křesla, ale také noční stolky a čela postelí. 

Konzervativní přitom rozhodně nebyl, neustále zkoušel něco nového. Měl vizi židle, kterou by bylo možné vyrobit jednoduchým postupem, aby nemusela být drahá. A tak zkoušel všechno. Dělal pokusy s dýhovými pruhy, které klížil ve vrstvách. Už ve třicátých letech 19. století tak vznikla jeho boppardská ohýbaná židle. Ta byla ještě pojmenována nikoli podle autora, ale podle místa vzniku. Rok po založení vlastní firmy se Thonet oženil s Annou Marií Grahsovou, se kterou měl později 13 dětí. 

Nabídka od Metternicha

Své výrobky představil Thonet veřejnosti roku 1841 na průmyslové výstavě v Koblenci. Ohýbaný nábytek byl v té době novinkou, vzbudil proto značný ohlas a všiml si ho i rakouský kancléř Metternich, který na výstavu také zavítal. Thonetovy výrobky se mu zalíbily, vyzval proto německého truhláře, aby odešel do Vídně, kde by mohl své podnikání lépe rozvíjet.

Thonet nebyl proti, jen musel několik měsíců počkat na privilegium od císařsko-královské Všeobecné dvorní komory, které pro něj bylo jako pro řemeslníka nezbytné. V privilegiu stálo, že „může každý, dokonce i ten nejkřehčí druh dřeva, ohýbat chemicko-mechanickou cestou do jakýchkoli forem a výztuží“. To ho opravňovalo k výrobě veškerého ohýbaného zboží.  

Ve Vídni se musel nejdřív zabydlet. Zpočátku neměl ani vlastní dílnu, kterou si otevřel až roku 1849. Naskytla se mu ale skvělá šance, protože získal zakázku na vybavení Lichtenštejnského a Schwarzenberského paláce. Vůbec první byla ale legendární vídeňská kavárna Daum, do které dodal své židle „číslo 4“ (názvy výrobků se odvíjely od pořadí ve firemním katalogu). 

Ohnout, ale nezlomit

Vyrobit ohýbanou židli ale nebylo jen tak. Šlo o to dát dřevu „rozříznutím a znovusklížením libovolný ohyb a tvar v různých směrech“. Tak to stálo v dalším privilegiu, o které požádal Thonet už nikoli jen jménem svým, ale i svých synů Michaela juniora, Josefa, Augusta, Franze a Jakoba. Roku 1853 se totiž rozhodl přepsat firmu na ně a přejmenovat ji na Gebrüder Thonet (Bratři Thonetové). Vedení podniku si ovšem nadále ponechal.

Konkurence ani vývoj ale nestály na místě, proto si Thonet podal na vídeňském patentním úřadě žádost ještě o jedno privilegium, které mělo rodině zajistit technologický náskok. Týkalo se „zhotovování židlí a stolových noh z ohýbaného dřeva, jejichž ohýbaní se děje působením vodních par nebo vroucích kapalin“. 

To už uměl Thonet ohýbat nejen skládané dýhy, ale i masivní dřevo. Byl to geniální vynález. Při pokusech, kdy se ohýbané hranoly lámaly na vnější straně, přišel na spásnou myšlenku. Na protilehlou stranu ohybu dřevěné tyče upnul do zarážek kovový pás, který zabránil praskání dřeva. Vznikly tak první židle, které na výstavách vzbudily okamžitě značnou pozornost. 

Vzhůru do Koryčan

V padesátých letech 19. století se chystalo rušení vídeňských městských hradeb. Předpokládal se nevídaný rozmach výstavby nejenom na jejich místě, ale i v přilehlých obcích okolo. Zvýšená poptávka po kvalitním nábytku proto roku 1856 přiměla Michaela Thoneta k vybudování vlastní továrny – první na výrobu ohýbaného nábytku na světě. A vybral si pro ni moravské Koryčany. Kolem dokola totiž byly rozsáhlé bukové lesy a bukové dřevo se ukázalo ke zvolené technologii jako nejvhodnější i ve srovnání s dřevem exotickým.

TIP: V údolí zpívajících stromů: Jak se rodí slavné stradivárky

Ještě než ale začal Thonet v Koryčanech stavět, uzavřel dlouhodobou smlouvu o odběru bukového dřeva s hrabětem Wittgesteinem, kterému patřilo tamní panství. Z komfortního vídeňského bytu se přestěhoval do koryčanské selské chalupy, ve které několik měsíců bydlel, aby byl při stavbě továrny od samého začátku. Hned roku 1857 pak zahájil výrobu. V prvním roce provozu v koryčanské továrně pracovalo na 300 zaměstnanců, kteří denně vyrobili 200 kusů židlí. 

Židle číslo 14

A právě tady, v moravských Koryčanech, se dostala poprvé do průmyslové výroby legendární thonetka, neboli „kavárenská židle číslo 14“, která platí dodnes za vůbec nejoblíbenější židli na světě. Původně byla určena pro vídeňské kavárny, později ale pronikla také do známých koncertních sálů i významných budov po celém světě a dostala se dokonce až do pracovny amerického prezidenta v Bílém domě.

Thonetka se stala tak populární, že se v krátké době začaly objevovat její falzifikáty, Thonet proto musel své zboží opatřovat ochrannou značkou. Jenom do roku 1930 se židlí číslo 14 vyrobilo přes 50 milionů kusů a stejnou technologií se vyrábějí dodnes.

V první světové válce se na bojištích poprvé objevily tanky, které přišly na svět také kvůli nevyhovujícím výkonům obrněných automobilů. Představa mnoha lidí na počátku války, že se bude jednat o takříkajíc „bleskový“ konflikt, totiž vedla nejprve k sázce na obrněná auta, avšak ta se do skutečného zákopového boje logicky příliš nehodila.

Přesto se ale ve vedení bojových operací rozsáhle uplatnila, například na ruském či arabském bojišti si vedla opravdu dobře a našla si místo i na západní frontě. Vedle podpory jezdectva zajišťovaly kolové obrněnce mimo jiné průzkum, pátrací a záchranné akce, doprovod konvojů či kurýrní služby. Obrněné automobily různých konstrukcí tak nakonec ve velkých počtech provozovaly všechny mocnosti. 

Naše planeta představuje velice komplikovaně propojený systém, v němž klima úzce souvisí s oceány a naopak. Podle nedávno zveřejněných výsledků výzkumu v poslední době znatelně zpomalují proudy v severním Atlantiku, zřejmě kvůli globálnímu oteplování.

Atlantické proudění AMOC (z anglického Atlantic meridional overturning circulation) zahrnuje Golfský proud, který unáší na sever teplejší mořskou vodu v horních vrstvách Atlantického oceánu a proudění v hlubinách Atlantiku, v němž se zase na jih vrací studená voda.

TIP: Golfský proud zpomaluje. Čekají Evropu krušné časy?

Vědci zjistili, že se od poloviny 20. století proudění AMOC zpomalilo asi o 15 procent. Podle jejich odhadů je teď nejpomalejší za posledních 1 500 let a je prý ve hře možnost, že se proudění v dohledné době úplně zastaví. AMOC přitom působí na globální klima a jeho vliv lze vysledovat od monzunů v Africe a Indii až po hurikány v severním Atlantiku. Důsledky by tedy zřejmě byly mimořádně závažné.

Zapálený vyznavač teorie o placaté Zemi Mike Hughes se na své „podomácku“ postavené raketě pokoušel vzlétnout již loni v listopadu. Nebezpečný kousek mu však zakázal kalifornský Úřad pro hospodaření s půdou.

Když ovšem dobrodruhovi jeden z jeho kolegů nabídl počátkem tohoto roku soukromý pozemek, startu už nic nebránilo. Do vzduchu se tak Hughes vznesl 25. března, dosáhl zhruba 570 m a poté přistál na padáku. Čumák rakety se rozlomil na dva kusy, neohrožený kutil však svůj let přežil.

TIP: Jen dvě třetiny mladých Američanů věří, že Země je kulatá

Ačkoliv přežil, jeho pokus postrádá smysl, pokud se nechtěl jen „lacině“ ujistit o své pravdě: Zakřivení Země je totiž jasně viditelné až 10 km nad povrchem. Američan nyní slibuje, že příští start uskuteční z plošiny zavěšené na několika horkovzdušných balonech.