Výrobci čtyřnohých robotů Boston Dynamics se již proslavili po celém světě. V roce 2016 představili první verzi svého šikovného čtyřnohého robota velikosti psa, kterému říkají SpotMini.

Od té doby odborníci Boston Dynamics robota SpotMini neustále vylepšují. Výsledky jejich snažení ukazuje nové, tak trochu strašidelné video, které Boston Dynamics v těchto dnech zveřejnili.

TIP: Štíhlý a elegantní: Boston Dynamics představili nového robota SpotMini

Na videu je vidět jeden SpotMini, který dorazí ke dveřím a nemůže dál. Zavolá si druhého SpotMini, který je vybavený mechanickou paží. Ten s pomocí mechanické paže zručně otevře dveře, podrží je prvnímu SpotMini, a pak dveřmi projde i sám.

Šampioni z páry

Rizika: popáleniny, selhání srdce, celkový kolaps
Stojí za zmínku: po smrti jednoho z finalistů byla soutěž v roce 2010 zrušena

Po několik let bylo mistrovství světa v saunování pořádáno ve Finsku, kde má tento způsob otužování a zlepšování fyzické kondice dlouhou tradici. V případě této soutěže si ale nepředstavujte poklidné posezení s kamarády, zakončené napěněným půllitrem, po němž se všichni v dobré náladě vydají k domovu. Zatímco běžně by podle odborníků měla být teplota v sauně udržována kolem 90 °C, při tomto soutěžení bylo v kabině až 110 °C. Navíc byly rozžhavené kameny v sauně pravidelně polévány vodou a vysoká vlhkost vyostřila podmínky k nevydržení.

Účastníci se jeden po druhém potáceli ven a zhruba po deseti minutách byl znám vítěz. Soutěžící si běžně odnášeli popáleniny. Po ročníku 2010, kdy jeden z finalistů zemřel a druhý musel být hospitalizován, byla soutěž zakázána. 

Člověk proti skále

Rizika: volný pád a smrt
Stojí za zmínku: průkopník tohoto sportu John Bachar zemřel při pokusu o sólový výstup ve věku 52 let

Vyznavači horolezectví tvrdí, že s potřebnou dávkou opatrnosti a při správném používání jisticích prostředků jde o pohyb stejně bezpečný, jako je třeba jízda na kole. Jedna z forem horolezectví, nazvaná „volné sólové lezectví“, ovšem žádné jisticí techniky nepoužívá.

Vyznavači tohoto horolezeckého stylu tvrdí, že při tomto pohybu je neocenitelná jednoduchost a rychlost (nezdržují vás žádná lana a karabiny). Alex Honnold tak například zdolal 670 m vysokou severozápadní stěnu yosemitského útvaru Half Dome za dvě hodiny a padesát minut. Normálně si přitom tato cesta vyžádá několik dní. Faktem je, že osudným se může stát jediné zaváhání a jediná chvilka pochyb. Při sólových výstupech zahynuli například legendární lezci John Bachar a Derek Hersey.  

Který nádech bude poslední?

Rizika: ztráta vědomí, smrt
Stojí za zmínku: jednou z výrazných postav tohoto sportu byl v posledních letech Čech Martin Štěpánek

Freediving neboli volné potápění získalo v posledních letech velkou popularitu. Tento sport ovšem zdaleka nemůže provozovat každý. Stručně řečeno jde o potápění do co největší hloubky bez jakýchkoliv pomocných přístrojů. Zřejmě nejznámější soutěž se koná na Bahamách, kde se účastníci podél nataženého lana dostávají až do neuvěřitelné hloubky kolem 120 metrů. Musí bojovat s nutkáním nadechnout se, vyrovnat se s rostoucím tlakem a po vynoření musí být dokonce povzbuzováni k tomu, aby se znovu rozdýchali. Na konci svého výkonu se v podstatě nacházejí v deliriu a často ztrácejí vědomí.

Každý ze špičkových freediverů si navíc dokáže vybavit jména několika svých kolegů, kteří se jednoho dne potopili ke svému poslednímu ponoru. Zachránit život jim nedokázali ani dohlížející potápěči s kyslíkovými láhvemi na zádech, ani nad hladinou čekající lékařský tým. 

Ztloustni, jak nejvíc můžeš

Rizika: protržení žaludeční stěny, smrt
Stojí za zmínku: účastníci během pár měsíců často naberou dvojnásobek své původní váhy

Soupeření o to, kdo se stane nejtlustším mužem, trvá několik měsíců. Jde o tradiční měření sil, které probíhá v súdánském kmeni Dinka. Za mužný ideál je tam považován ten největší tlusťoch. Proto se mladíci, kteří chtějí získat přízeň krásných dívek, po několik měsíců přejídají k prasknutí a snaží se vůbec nehýbat, aby zbytečně nespálili nabrané tuky.

Na konci soutěže se na třesoucích se nohou doplazí do středu vesnice, kde členové komunity vyberou vítěze, jemuž se podařilo nejvíc ztloustnout. Není nic neobvyklého, že žaludek některého z mladíků nevydrží nápor a protrhne se, čímž se počet účastníků o jednoho sníží. Soutěžící nicméně tvrdí, že se smrti nebojí a umřít takovým způsobem je čest. 

Příliš velký doušek

Rizika: velké množství vody převrátí rovnováhu elektrolytů v těle, hrozí i smrt
Stojí za zmínku: rodina Jennifer Strangeové vysoudila na radiostanici 16,5 milionu dolarů

V roce 2009 vyhlásilo rádio KDND v americkém Sacramentu soutěž nazvanou „Hold Your Wee for a Wii“. Ten z účastníků, jenž při neustálém přísunu tekutin (soutěžící museli každou čtvrthodinu během dvou minut vypít zhruba čtvrt litru vody) vydržel co nejdéle nejít na záchod, měl vyhrát videoherní stolní konzoli Wii. Moderátoři byli v průběhu samotné soutěže několika telefonáty varováni, že se účastníci mohou vodou předávkovat a utrpět újmu na zdraví. Tuto možnost ale přecházeli vtipkováním a zlehčovali ji.

Velké množství požité vody ovšem opravdu může způsobit nerovnováhu elektrolytů v těle a následný kolaps. Osmadvacetiletá matka tří dětí (její nejmladší dcera měla teprve 11 měsíců) Jennifer Strangeová údajně vypila 7,5 l vody. Rozbolela ji hlava a musela ze soutěže odstoupit. Později byla nalezena mrtvá a pitva prokázala otravu vodou. Deset zaměstnanců stanice dostalo pár dní nato výpověď.  

Obecně se jednalo o lidi nezakotvené majetkem na jednom místě, bez stálého bydliště nebo přesně vymezených pracovních povinností, jako byli tuláci, žebráci ale i námezdní pracovníci, chudina, nevěstky a potulní umělci všeho druhu. Ne všichni byli sami strůjci svého osudu. Zatímco někteří si dobrovolně zvolili cestu společenských vyvrhelů, jiní se do obtížné životní situace mohli dostat bez vlastního zavinění.

Městská chudina a zločinci

Městská chudina tvořila poměrně početnou skupinu obyvatel středověkých měst. Životní úroveň různých nádeníků, čeledě, sluhů, tuláků a žebráků nebyla vysoká. Jejich mzda většinou stačila pouze na pokrytí základních životních potřeb, tedy k nákupu potravin a nuzného ošacení. Jakýkoliv luxus v odívání nebo ve stravě, například konzumování masa, koření nebo vína, byl vyloučen. 

Česká a moravská středověká města byla plná i dalších společenských vyděděnců – žebráků. Ne vždy byl boháč ochoten poskytnout almužnu, zejména v případě, měl-li obavu, že se jedná o falešného nebo pyšného žebráka. Z měst byli vypovídáni především cizí žebráci, jimž se podsouvalo vše nemorální, zlé či zakázané. Přestože nemůžeme přesněji odhadnout počet nuzáků, kteří obcházeli měšťanské domy nebo seděli s prosíkem u městských bran, je jisté, že byli nerozlučnou součástí středověké každodennosti.

TIP: Potřební, přesto opovrhování: Krvavá historie katovského řemesla

K hospodským rvačkám nebo i vraždám docházelo často v městských krčmách. V tavernách se scházeli drobní lupiči s překupníky kradeného zboží, mezi které někdy patřili samotní hostinští. V Praze byl již ve 14. století zaveden dohled nad cizími příchozími do města. Hospodský nesměl ubytovat žádného „neřádného” hosta, a pokud měl o jeho mravní počestnosti pochybnost, musel jej nahlásit. V opačném případě dostal pokutu, ať byl takový host zajat, nebo utekl. 

Nevěstky a kati

Prázdné ženky, mandeleny, báryně, harapanny či prostě jen kurvy, jak se ve středověku nejčastěji nazývaly vykonavatelky nejstaršího řemesla, se nacházely snad v každém větším městě, ale poměrně často i na venkově. Podle takzvaných Soběslavských práv z 15. století se nevěstkám předepisovalo nosit šlojíře se žlutými okraji, aby byly jasně odlišitelné od počestných žen.

Někdy však městská rada nebrala prostituci jako nutné zlo, ale spíš jako zdroj příjmů. Například v roce 1353 brněnští konšelé vydali pro místní nevěstince zvláštní řád, podle kterého poplatky pravidelně plynoucí z veřejných domů směřovaly do městské kasy. Nevěstince, jež byly také označovány „chalupy stydké“ nebo „domy kurevské“, se podobně jako krčmy stávaly útočištěm ostatních lidí na okraji: žebráků, zlodějů a jiných zločinců.

Nelehké postavení na okraji většinové společnosti se nevyhýbalo ani dalšímu v dobovém vnímání nečistému řemeslu, kterému se věnoval mistr ostrého meče neboli kat. Jeho hlavním úkolem bylo vykonávat popravy lidí odsouzených k trestu smrti, ale také mučit odsouzené nebo právem útrpným vymáhat přiznání při výsleších obžalovaných. 

Přestože popravčí mistři tvořili nezbytnou součást měšťanské společnosti, nikdy nebyli přijati mezi plnoprávné měšťany a často byli různě omezováni. V hostincích a v kostele měli v lavicích vyhrazené místo, umístěné stranou od ostatních, často museli chodit oblečeni v černé barvě, někde stačilo jen viditelné označení. Do města směli popravčí vstupovat pouze jim vyhrazenou fortnou – katovskou brankou. Ve městech většinou obývali domy v okrajových částech, pokud možno co nejdále od domů počestných občanů. 

Oboustranná užitečnost

Ke skupinám, které byly středověkou společností pronásledovány nebo se pohybovaly na jejím okraji, patřili i potulní studenti, malomocní nebo jinak psychicky či tělesně postižení, lazebníci, pištci, hudebníci a kejklíři, kacíři, čarodějnice či různí mágové, ale také Židé a Cikáni. Ani ve středověku však nebylo nemožné zlepšit své společenské postavení a schopným jednotlivcům se v některých případech otvírala cesta jak k materiálnímu, tak společenskému vzestupu.

TIP: Jaké bylo nejvznešenější řemeslo v historii? Odpověď vás možná překvapí

Lidé na okraji byli velmi závislí na většinové společnosti, ta však na druhou stranu mnohé z nich také potřebovala. Například poskytnutí almužny chudému bylo spojováno se spásou vlastní duše, nevěstky sloužily k ochraně počestných žen nebo k poskytnutí rozkoše svobodným mužům. Židé pak v rámci středověké společnosti umožňovali získat finanční hotovost, a v našich zemích tak suplovali úlohu severoitalských bankovních domů a zastaváren.

Zraky vědců a inženýrů se upírají na podivuhodný žlutý měsíc Saturnu Titan. Je to zmrzlý svět plný organických látek a my bychom ho moc rádi prozkoumali. Než ale vypravíme do tak extrémního prostředí průzkumné roboty, tak bychom si je měli vyzkoušet tady na Zemi.

Průzkumníci pro Titan

Ian Richardson z Washingtonské Státní univerzity a jeho tým postavili experimentální komoru, kterou naplnili kapalným metanem a etanem. V komoře tak dokázali napodobit podmínky prostředí na Titanu, včetně teploty kolem mínus 180 °C s tlakem čtyř atmosfér.

Podle Richardsona to není zrovna nejpřátelštější prostředí. Tím spíše by ale badatelé měli otestovat připravované roboty, jak v takových podmínkách obstojí. NASA pracuje na ponorce pro Titan a mluví se i o dronu, který by létal na mrazivými moři.

TIP: V mořích na Titanu si nejspíš nezasurfujeme: Zdejší vlny prý nestojí za řeč

První výsledky experimentů v experimentální komoře ukazují, že teplo z ponorky může vést ke tvorbě bublin dusíku, což bude komplikovat pohyb ponorky, její manévrování i pozorování okolí kamerami a senzory. Příjemným překvapením naopak bylo zjištění, že v mořích Titanu se zřejmě netvoří ledovce.

Květolib včelí je samotářská dravá vosa, která se specializovala na lov včel. Útočí na včely, které sedí na květech nebo se vracejí do úlu. Květolib včelu ochromí svým jedem a pak ji odnese do hnízda jako potravu pro své potomky.

Kromě toho, že květolibové musí sehnat k snědku včely, potřebují také ochránit potomstvo před rychle rostoucími plísněmi. Kvůli tomu si v tykadlech pěstují spřátelené bakterie, které jim pomáhají vyrábět speciální koktejl antibiotik. Tím pak chrání své potomstvo v podzemním hnízdě.

TIP: Jed brazilské vosy dokáže proděravět nádorové buňky

Antibiotika květolibů jsou účinná proti rozmanitým druhům plísní. Tento koktejl funguje už asi 68 milionů let ve víceméně stejné podobě. Jak se zdá, rezistence na antibiotika není pro květoliby problém. Právě složitost směsi antibiotik, společně se samotářským životem květolibům zaručuje, že po celou tu dlouhou dobu květolibové odolávají plísním.

Vědci objevili u pavouků novou sexuální techniku, kterou nazvali „kopulace na dálku“. Sameček při ní zanechá svůj pohlavní orgán v těle samičky a uprchne dříve, než ho samička sežere. Pohlavní orgán pavoučího samečka pak ještě sám pracuje a přenáší do těla samičky spermie.

Výhodná kopulace na dálku

Ačkoli se na první pohled může toto jednání zdát nerozumné, pavoukům se vyplatí. První výhodou je fakt, že samička se nemůže spářit s jiným samcem, čímž je zajištěn žádoucí přenos genů na další generaci. Do jejího těla se navíc dostane z odlomeného pohlavního orgánu více spermií než při normálním oplodnění a v neposlední řadě si sameček zachrání život. Je sice nadále sterilní, ale svůj úkol splnil a kupodivu získal na čilosti a bojovnosti.

TIP: Vodouch stříbřitý je jediným pavoukem žijícím pod vodou

Kopulaci na dálku zkoumali vědci u pavouků z čeledi nefilovitých s latinským názvem Nephilengys malabarensis. Samotné spojení se samičkou bylo velmi krátké – jen 3 až 35 vteřin. Samečci se snažili uprchnout z dosahu kanibalistických samiček co nejdříve a téměř 90 procent z nich dávalo přednost kopulaci na dálku před běžným způsobem páření.

Vědci předpokládají, že sexuální chování druhu N. malabarensis se objevuje i u jiných druhů pavouků. Tato skupina živočichů má ve svém repertoáru více podivných praktik spojených s pářením – například snovačka Hasseltova vyžaduje, aby se jí partner dvořil po dobu 100 minut, jinak také skončí v jejím břiše.

Spojené arabské emiráty jsou známé jako země posedlá výškovými rekordy svých staveb. Nachází se zde například nejvyšší budova světa Burdž Chalífa, vysoká 828 metrů. V plánech je superluxusní přístav se 135 metrů vysokým majákem nebo největší nákupní komplex na světě pro 180 milionů návštěvníků. Nově na seznamu dubajských „nej“ přibyl i nejvyšší hotel na světě. Nový hotel nese název Gevora, má 75 pater a měří 356 metrů. O jeden metr tak překonal dosavadního rekordmana mezi hotely JW Mariott Marquis, který se nachází rovněž v Dubaji.

TIP: Na křídlech orla: Střemhlavý let z nejvyšší budovy světa

Dubaj by chtěla od roku 2020 lákat každoročně až 20 miliónů návštěvníků. Právě ve zmíněném roce 2020 bude hostit světovou výstavu Expo.

Oblast s probíhajícím vznikem hvězd Lupus 3 se na obloze nachází v souhvězdí Štíra a leží jen asi 600 světelných let od Slunce. Je součástí mnohem většího komplexu oblaků rozprostírajícího se v sousedním souhvězdí Vlka, které jí také dalo jméno. Oblaky připomínají kouř rozfoukaný na pozadí milionů hvězd a astronomové takový útvar označují jako temnou mlhovinu.

Nejznámější temné mlhoviny, jako třeba Uhelný pytel nebo rozsáhlý temný pás severní Mléčné dráhy (někdy označovaný jako Velká trhlina), jsou natolik nápadné, že je možné je na přírodní noční obloze spatřit i pouhým okem jako tmavé oblasti v jinak zářivé Mléčné dráze.

Oblak Lupus 3 má nepravidelný tvar připomínající hada kroutícího se po obloze. Na tomto záběru husté temné filamenty nápadně kontrastují s intenzivním namodralým světlem hvězd uprostřed. Jako většina temných mlhovin je i Lupus 3 oblastí s probíhajícími procesy formování hvězd, jsou zde hojně zastoupeny protohvězdy a velmi mladé hvězdy. Nedaleké poruchy mohou způsobit, že se některá z hustějších částí oblaku začne hroutit působením vlastní gravitace, následkem tohoto procesu se hmota zahřívá a dále zahušťuje. Nakonec se v extrémních podmínkách jádra takového shluku může zrodit nová protohvězda.

Moa byli obří nelétaví ptáci, kteří žili na Novém Zélandu. Z patnácti druhů lišících se velikostí je nejznámější Dinornis robustus a Dinornis novaezelandiae, kteří dosahovali výšky asi 3,6 metru a hmotnosti kolem 230 kg. V lesním ekosystému Nového Zélandu patřili k dominantním býložravcům.

Narušená symbióza

Asi před šesti stoletími ale ptáci Moa zmizeli. Vyhubili je tehdejší obyvatelé Nového Zélandu, a také dovezené krysy, které plenily jejich hnízda. Vymření ptáků Moa drasticky ovlivnilo přírodu, a důsledky této změny se projevují dodnes.

Vědci nedávno prozkoumali řadu nálezů zkamenělého trusu ptáků Moa a zjistili, že se tito velikáni živili překvapivě velkým množstvím hub. Zřejmě právě kvůli tomu je v lesích Nového Zélandu tolik jasně barevných hub. Ptáci Moa je s oblibou pojídali a přitom rozšiřovali jejich výtrusy.

TIP: Nedávno objevený fosilní tučňák z Nového Zélandu se výškou vyrovnal člověku

S tím jak ptáci Moa zmizeli, se dnes houby v novozélandských lesích šíří mnohem obtížněji a pomaleji. Pro lesy je to problém, protože zdejší stromy do značné míry závisejí na symbióze s těmito druhy hub. 

Svět právě prožívá další epidemii chřipky, podle odborníků jednu z těch horších. Léčit chřipku je relativně obtížné a na účinné očkování stále ještě čekáme. Co kdybychom si ale dokázali poradit s chřipkovými viry, když jsou ještě ve vzduchu?

Američtí lékaři navrhují prosvětlovat veřejné prostory ultrafialovým zářením, konkrétně krátkovlnným zářením UVC o vlnové délce 222 nanometrů. Takové záření se dostane ke genetické informaci chřipkových virů a zničí ji.

TIP: Zákeřní útočníci z mikrosvěta: Chřipka, angína, nebo prostě nachlazení?

Dobrou zprávou je, že pro lidi je UV světlo neškodné. Nedokáže totiž proniknout vrstvou odumřelých buněk na povrchu lidské kůže ani vrstvou, kterou vytvářejí slzy na povrchu oka. Proto by se instalace lamp s tímto osvětlením na veřejných místech mohla stát bezpečnou a účinnou prevencí šíření chřipky a dalších infekčních chorob, které se mohou šířit vzduchem.