Nejčastěji tu prý servírují obyčejnou kávu. „Všichni ve Finsku začínají den čtyřmi až pěti šálky kávy. Záleží na člověku,“ shrnuje hbitá číšnice jedné populární helsinské kavárny. 

Obyčejná káva – to tady znamená filtrovaná. Překape se do konvic, ze kterých si po zaplacení sami nalijete. Zvuk presovače ve Finsku zaslechnete málokdy. 

Stejně tak si připravují kávu Finové doma. Pije se ráno, po obědě, pak když přijde třeba návštěva. Svůj šálek nezřídka dostanou i děti. Vypráví o tom asi třicetiletá Marjo, která je jednou z mála těch, kteří kávu nepijí. 

„My Finové víme, že pijeme hodně kávy. Když mi byly tak tři čtyři roky, rodiče mi ji začali dávat. Myslím si, že to bylo moc brzo,“ říká. 

Univerzální všelék 

Starší generace Finů si kávu nalije na podšálek, aby jim rychleji vychladla. Při pití z talířku ji následně ještě cedí přes kostku cukru, kterou drží mezi rty. 

Černý povzbudivý nápoj se do Finska začal před třemi stoletími šířit jak ze západního Švédska, tak i z východu od Rusů. Mnoho lidí kávu považovalo za lék schopný vyléčit téměř vše: od bolesti hlavy přes srdeční onemocnění až k depresím. Zpočátku proto byla káva ve Finsku k dostání pouze v lékárnách.

TIP: Kofeinový zabiják Black Insomnia: Tohle je nejsilnější káva na světě!

Aromatický horký drink se stal nedílnou součástí finské kultury také kvůli prohibici ve 20. letech minulého století. Finové tehdy nahrazovali pití alkoholu právě kávou. Zpopularizovalo ji zřejmě i to, že si ji místní museli v minulosti několikrát kvůli restrikcím odepřít. Největší konzumenty kávy Finové dohnali v 70. letech. 

Finsko má navíc jako vůbec jediná země oficiální pauzy na kávu. Káva je prostě tím, co severskou zemi pohání. Ne nadarmo ji mají v mnoha firmách zadarmo.

Moderní člověk Homo sapiens, zřejmě vznikl v Africe, odkud se rozšířil do celého světa. Otázkou je ale kdy. Historie moderních lidí se v poslední době neustále přepisuje.

Odborníci si dlouho mysleli, že moderní lidé vznikli asi před 200 tisíci let ve východní Africe, odkud se začali šířit do zbytku světa asi před 120 až 90 tisíci lety. Nedávné objevy ale tuhle představu vyvracejí. Nedávné nálezy fosilií a kamenných nástrojů z Maroka ukazují, že moderní lidé se rozšířili po Africe dříve než před 300 tisíci lety.

TIP: Lucy měla společnost. Před miliony let žil na stejném místě ještě další hominid

Neméně převratný je i nejnovější objev kostí a nástrojů v jeskyni Misliya, která se nachází v Izraeli. Podle jejich datování se moderní lidé objevili na území Izraele již před 177 až 190 tisíci lety, tedy minimálně o 50 tisíc let dříve, než jsme se doposud domnívali. Jak se zdá, z Afriky jsme vyrazili do světa už hodně dávno.

O tom, zda a které parfémy skutečně zvyšují naši atraktivitu pro opačné pohlaví, se vedou stálé spory. Minimálně jednomu z nich však prokazatelně nemohou odolat zástupci živočišné říše – parfémem Obsession for Men od Calvina Kleina jsou totiž podle expertů z organizace Wildlife Conservation Society posedlí lvi, tygři a především gepardi a jaguáři.

Omamný účinek je pro ně přitom natolik silný, že voňavku používají i ochranáři, potřebují-li zvířata přilákat. Zmíněný parfém je na trhu od roku 1986 a přitahuje samce i samice.

Podle vědců to způsobuje chemická sloučenina civeton – pižmo, jež se přirozeně vyskytuje v blízkosti konečníku malých šelem cibetek a hojně se využívá jako stabilizátor v parfémech. Badatelé se domnívají, že na velké kočky voňavka působí podobně jako teritoriální značka potenciálního útočníka. Jaguár potom reaguje tak, že se snaží vůni překrýt svou vlastní pachovou stopou. 

V Mléčné dráze, naší domovské galaxii, je toho víc, než je vidět pouhým okem. A my naštěstí máme přístroje a vědce, kteří dovedou takové věci pozorovat. Nedávno to předvedli japonští astronomové.

Japonský tým projektu FUGIN použil japonský radioteleskop observatoře Nobeyama, který se nalézá v nadmořské výšce 1 350 metrů. S talířem jeho antény o průměru 45 metrů pozorovali v Mléčné dráze temná mračna plynu. Radioteleskop mohl detekovat oxid uhelnatý z těchto mračen a tím umožnil jejich pozorování.

Pozorování oxidu uhelnatého

Badatelé prozkoumali ohromná vlákna mračen plynu, která se táhnou Mléčnou dráhou, a která jsme zatím nikdy v takovém detailu neviděli. Díky informacím získaným o oxidu uhelnatém v mračnech byli vědci schopní odvodit pohyby plynu v těchto mračnech a také odhadnout jejich teplotu i hustotu.

TIP: Astronomové vytvořili detailní mapu rozložení vodíku v Mléčné dráze

Japonští vědci nakonec vytvořili rádiovou mapu Mléčné dráhy, která pokrývá oblast o rozloze 520 úplňků Měsíce na obloze. Výsledná mapa je třikrát detailnější, než předchozí rádiové mapy Mléčné dráhy. Autoři mapy očekávají, že z ní vzejde celá řada nových objevů.

Na Korejském poloostrově panuje napětí, které by se dalo krájet, už od 50. let minulého století. Obě země se totiž nacházejí de jure ve válečném stavu a situaci rozhodně nepřispívá ani rétorika severokorejských diktátorů. Takto například harašil Kim čong-un zbraněmi při vojenské přehlídce v Pchjongjangu v polovině dubna minulého roku při příležitosti nedožitých 105. narozenin zakladatele severokorejského režimu Kim Il-sunga.

Bakterie jsou stále více rezistentní vůči antibiotikům a stávají se tak pro nás stále větší hrozbou. Infekce, které jsme ještě nedávno dokázali snadno vyléčit, teď mohou ohrožovat životy pacientů.

TIP: V Číně objevili geny rezistence proti antibiotikům poslední záchrany

Čím častěji se nějaké antibiotikum používá, tím větší je šance, že se objeví rezistentní typy bakterií. Vědci proto pátrají po nových látkách, které by nahradily dnešní antibiotika. Jednou ze zvažovaných možností je nasazení dnes již nevyužívaných antibiotik minulosti. Rezistence proti antibiotikům je totiž pro bakterie velmi nákladná. Když ji nepotřebují, tak se jí zase rychle zbaví. Vědci proto nedávno nabídli druhou šanci dnes nepoužívaným antibiotikům oktapeptinům, které v minulosti nahradily – polypeptidová antibiotika polymixiny.

Oktapeptiny se teď mohou vrátit do hry a zatím si nevedou úplně špatně. Podle výsledků experimentů jsou velmi zdatné v zabíjení bakterií chlamydií, původcům kapavky neisserie nebo moru yersinie.

Zatímco na posvátnou australskou horu Uluru, se ještě nějaký čas vydat můžeme, na další z nejposvátnějších míst světa se zřejmě jen tak nepodíváme: ovšem nikoliv kvůli náboženskému zákazu, nýbrž zkrátka proto, že se tam ještě nikdy nikdo nedostal.

Pro místní i pro horolezce představuje hora Kailas, ležící v západním Tibetu asi 960 km západně od Lhasy, dosud nepokořenou výzvu – přestože čínská vláda v minulosti opakovaně vydala povolení k výstupu na její vrchol. Řada odvážlivců popsala, že zdolání hory tyčící se do 6 638 m n. m. vzdala až na poslední chvíli kvůli náhlé změně počasí. Před velikánem se sklonil dokonce i legendární Reinhold Messner, který se nakonec spokojil pouze s poutním „kolečkem“ kolem úpatí. 

Snahu pokořit „ledový klenot“ neboli Gang Rinpočhe, jak se Kailas nazývá v místním jazyce, líčí v temných barvách i samotní Tibeťané. Jeden z jejich starodávných textů například praví: „Žádnému smrtelníkovi nebylo dovoleno vystoupat na vrchol Kailasu, kde se mezi mraky nachází příbytek bohů. Kdo se odváží se tam vypravit a spatřit tváře bohů, bude usmrcen!“

Osa vesmíru

Hora Kailas je svatyní hned čtyř světových náboženství: buddhismu, hinduismu, tibetského bönismu a džinismu. První dva systémy ji vnímají alegoricky jako falus z kamene a ledu – mužský princip, tvořící celek s nedalekým jezerem Manasarovar, jež reprezentuje prvek ženský. Podle posvátných textů se navíc jedná o střed světa a „osu vesmíru“. V hinduismu se Kailas někdy ztotožňuje také s mytickou horou Méru, příbytkem boha Bráhmy, a na jeho vrcholu má se svou manželkou Párvatí panovat samotný bůh Šiva. Podle buddhistů navíc na úpatí Kailasu ve 12. století meditoval tibetský mistr Milaräpa, který tam svedl vítězný duchovní souboj s jistým mágem. Pro vyznavače bönismu zas hora odpradávna představovala devítistupňovou mystickou duši vnitřního světa a velkou přírodní mandalu. 

Brána do Šambaly 

Tím však báje obestírající posvátný vrchol rozhodně nekončí: Podle některých legend totiž právě „ledový klenot“ ukrývá jeden ze vstupů do království Šambala, kde žijí pouze lidé s nadpozemskými duchovními schopnostmi. Běžní smrtelníci se dovnitř nedokážou dostat přes sedm vstupních bran. 

Zdolání hory zatím sice zůstává nadlidským úkolem, k jejímu úpatí však každoročně přicházejí tisíce poutníků, aby vykonali „posvátné kolečko“ – rituál, jenž má přinášet štěstí. Cesta ovšem vyžaduje dobrou psychickou i fyzickou kondici: Na pouti dlouhé 56 km, tvořené několika okruhy kolem šestitisícovky (pro buddhisty a hinduisty po směru hodinových ručiček, pro bönisty v protisměru), totiž poutníci obvykle čelí celé řadě nepříjemností – především chladu a častému střídání počasí. 

V roce 2008 utrpěl dnes devětačtyřicetiletý Číňan Wang pracovní úraz. Od svého zaměstnavatele sice dostal štědré odškodné, namísto toho, aby si zařídil nový život, se ale rozhodl opustit svoji rodinu a žít po mostem v Čchung-čchingu. Ve svém skromném příbytku strávil již deset let snahou o prolomení algoritmu číselné loterie.

Cílem Číňanova snažení ovšem není s pomocí výpočtů zbohatnout. Rozhodl se, že zpeněží svůj nápad a návod na rozlousknutí loterijního algoritmu chce vydat knižně. 

Wangova posedlost loterijními výpočty odstartovala v roce 2004, kdy během popíjení užasle hleděl na výherní kombinaci čísel v televizi. Uvědomil si prý, že mezi čísly existuje logická souvislost. Pustil se proto do usilovné práce na správném výpočtu. Po téměř 14 letech hlásí, že má hotovo. „Přišel jsem na to, jak lze určit výherní kombinaci,“ říká dnes pyšně matematik z pod mostu.  

„Práce ani peníze pro mě nejsou důležité,“ řekl Wang reportérům, kteří jeho příbytek navštívili. „Hodlám celý postup zveřejnit ve čtyřech knihách“. Svérázný čínský matematik věří, že kromě výdělku mu prodej z knih přinese i zasloužené uznání.

TIP: Malajsijský chiropraktik vás zbaví bolestí páteře: Kladivem!

Profesor matematiky Zhou Dexue z univerzity v provincii S'-čchuan ovšem Wangův optimismus nesdílí. Kombinace výherních čísel je podle něj generována náhodně a je takřka nemožné ji předem vypočítat.

Stále ještě záhadný a mnohá překvapení slibující měsíc Europa je pro nás stále lákavějším cílem. Kdo ví, co se skrývá pod jeho ledem. Co ale mohou naše meziplanetární sondy čekat, až jednou dosednou na jeho povrch?

Robert Nelson z institutu Planetary Science Institute a jeho mezinárodní tým se pokusili uměle vytvořit materiál regolit, který pokrývá povrch Europy a dalších podobných těles Sluneční soustavy.

Měkký povrch Europy

Vědci nejprve použili zrnka oxidu hliníku různých velikostí a s nimi vytvořili regolit. Pak pozorovali, jak různé typy regolitu odrážejí sluneční záření. Pozorování  následně srovnávali s reálnými snímky těles ve vesmíru. Výsledky jejich experimentu napovídají, že povrch Europy a dalších těles může být velmi měkký a porézní.

TIP: Jak rychle a levně prozkoumat ledový měsíc? Co třeba do něj vší silou narazit?

Pokud mají Nelson a spol. pravdu, tak na Europě můžeme čekat regolit, který bude méně hustý, než čerstvě napadaný sníh. Podobné by to mělo být také na trpasličí planetě Ceres. Plánovači misí na povrch těchto těles to budou muset vzít v úvahu.