Čtveřice čínských studentů univerzity v Che-feji přišla se zajímavým nápadem – rozhodli se, že vyrobí šaty. Materiálem jim bylo listí ze stromů a inspirací šaty herečky Bingbing Fan, ve kterých se představila na filmovém festivalu v Cannes.

Nejen výroba šatů, ale i samotná příprava byla mimořádně náročná. Aby jim listy neseschly, máčeli je dvě hodiny ve vroucí lázni připravené z uhličitanu sodného a dalších přísad. Celkem na výrobu spotřebovali přes šest tisíc kusů listí z několika druhů stromů. Zatímco některé listy byly snadno dostupné ve školním parku, pro jiné museli studenti vyrazit do národního parku Tchien-ču. Samotnou výrobou listových šatů studenti strávili přes čtyři měsíce.

Mor dokázal rozpoutat jedny z nejvražednějších epidemií v lidské historii. V jednom případě se mu povedlo vyhubit 30 až 60 procent obyvatel Evropy. Němečtí vědci nyní přišli s tvrzením, že mor možná udeřil na Evropu už během pozdní doby kamenné. V rozsáhlém výzkumu zkoumali více než 500 lidských zubů a vzorků kostí, které pocházely z Německa, Maďarska, Chorvatska, Lotyšska, Estonska, Litvy a Ruska. Hledali přitom stopy přítomností původce moru, bakterie Yersinia pestis.

TIP: 6000 let Černé smrti: Mor je dvakrát starší, než jsme si mysleli

Nakonec se jim povedlo vytáhnout celé sekvence DNA původce moru z pozůstatků 6 lidí z různých zemí, kteří žili asi před 4 800 až 3 700 lety, tedy během přechodu mezi dobou kamennou a dobou bronzovou. Morové bakterie si byly navzájem velmi příbuzné, i když pocházely z různých zemí. Podle odborníků mor buď vždy přišel ze stejného zdroje, anebo přišel do Evropy jednou v době kamenné a už tam také zůstal.

V listopadu dochází svého naplnění mufloní láska, kterou provázejí líté boje samců. Ti do sebe robustními čely a mohutnými rohy narážejí jako rozjeté nákladní vagóny. Nemilosrdné souboje kurážných muflonů připomínají středověké rytířské turnaje.

Starověcí gladiátoři

V prehistorické době obývali mufloni celou Evropu, v době historické pak už jen Sardinii a Korsiku. V pravěku byla tato zvířata domestikována a stala se základem chovu domácích ovcí. Muflony chovali i staří Řekové a Římané. Druzí jmenovaní si byli dobře vědomi mufloní odvahy a bojovnosti a jejich zápasení se stalo součástí programu římských her. Římané je stavěli i proti lvům a v muzeu ve švýcarské Basileji se dokonce dochovalo starořímské sousoší představující souboj muflona se dvěma lvy.

TIP: Sloupsko-šošůvské jeskyně aneb Podzemní kronika věčné tmy

Jako lovnou zvěř se muflony poprvé pokusil chovat v oborách Evžen Savojský. Od 18. století byli intenzivně a úspěšně vysazováni v Německu, ve Francii, v Rakousku, na Slovensku, v Maďarsku a v Bulharsku. Mimo Evropu se dostali i do jihozápadní Asie, Ameriky, Austrálie a dokonce na Havaj.

Nejlepší mufloni jsou Češi

Nelze vyloučit, že v českých zemích se první mufloni chovali již během 18. století. Patrně se však u nás objevili až v padesátých letech 19. století, kdy bylo do Staré obory u Hluboké nad Vltavou přivezeno několik zvířat z oborového chovu u Vídně.

S ohledem na jejich rozšíření je potřeba zdůraznit, že v lesním prostředí mufloni dorůstají větších rozměrů i hmotnosti než v místech svého posledního přirozeného výskytu, tedy v horách Sardinie a Korsiky. V chovu mufloní zvěře je světovou špičkou bezpochyby Česká republika. V současné době u nás žije asi třetina světové populace a mufloni v Česku evidentně skvěle prospívají. Vždyť z lesního závodu v Židlochovicích u Brna pochází osm z deseti největších mufloních trofejí na světě.

Bez ohledu na následky

Muflon je lovným druhem, jehož odstřel je u nás povolen v posledních pěti měsících roku. Každoročně tak lovecké vášni padne za oběť šest až osm tisíc muflonů, ale tento fakt se nijak neprojevuje na nebojácnosti rohatých bojovníků. V zimě u krmelců se mezi ostatní spárkatou zvěří chovají velmi hrdě a sebevědomě. Staří berani neuhnou mohutným jelenům ani o krok a respekt mají pouze před černou zvěří.

Listopadová říje muflonů je v lesích nepřehlédnutelná. Dva soupeřící samci od sebe nejprve poodejdou na dvacet až třicet kroků. Poté obřadně skloní hlavy a na pokyn neviditelného sudího se vyřítí proti sobě. Následuje příšerný náraz čely. Hlasitý třesk je v tom okamžiku slyšitelný do vzdálenosti stovek metrů. Není proto divu, že podle zjištění nedávných výzkumů se po takových střetech projevuje u velkého procenta mufloních samců různý stupeň otřesu mozku.

První 40mm protiletadlová děla Bofors získala armáda Spojených států od Britů, a protože se nedařilo úspěšně dokončit vývoj dostatečně výkonného automatického kanónu domácí konstrukce, padlo rozhodnutí zahájit urychleně sériovou výrobu švédské zbraně. Produkce zbraní podle podkladů dodaných Brity se rozeběhla ilegálně bez obdržení licence a teprve v červnu 1941 došlo k podepsání oficiální dohody.

Předchozí část: Nestárnoucí protiletadlový kanon Bofors: Strašák pilotů Luftwaffe (1)

Pod hvězdami a pruhy 

Spojené státy dokázaly využít svého obrovského průmyslového potenciálu a v krátké době vyrábělo boforsy hned několik firem, z nichž nejvýznamnější byla společnost Chrysler. Roztříštění produkce, do níž se zapojilo i více než 2 000 subdodavatelů, však zároveň způsobovalo značné logistické obtíže. I přesto ale již v okamžiku vstupu Spojených států do války mohla armáda a námořní pěchota použít stovky 40mm protiletadlových kanónů a postupně se americké ozbrojené síly spolu s námořnictvem staly největším uživatelem těchto zbraní.

Údaje o počtech vyrobených kanónů se liší, ale pouze firma Chrysler „vychrlila“ přibližně 60 000 děl a 120 000 hlavní. V americké armádě sloužily boforsy především k protivzdušné obraně pozemních vojsk. Prapory protiletadlového dělostřelectva zařazené u divizí disponovaly třiceti dvěma kanóny ve čtyřech bateriích, k divizi námořní pěchoty pak náležely dvě baterie. Američané jako první také použili 40mm kanóny Bofors coby protitankovou zbraň, neboť si ověřili, že průbojné projektily si na vzdálenost zhruba 450 m dokáži poradit až s 50 mm silným pancířem.

Proti samurajům

V Tichomoří došlo i k úspěšnému nasazení boforsů proti polním opevněním a pevnůstkám. Samostatnou kapitolou historie zbraně je nasazení 40mm kanónů na palubách lodí amerického námořnictva. Od roku 1941 tvořila protiletadlovou výzbroj střední ráže plavidel výhradně děla Bofors a v průběhu oprav a rekonstrukcí je obdržely i starší lodě. Kanóny se dodávaly v řadě modifikací, které se lišily především lafetací.

Nejúčinnější protiletadlovou zbraní křižníků, bitevních a letadlových lodí se stala sestava čtyř kanónů na jedné platformě, která svou rychlostí palby a účinkem dokázala okolo napadených lodí vytvořit téměř neprostupnou přehradu. Například při vylodění na Okinawě jen v průběhu odpoledne 6. dubna 1945 zaútočilo na invazní flotilu 182 japonských letounů s mizivými úspěchy. Třicet pět z nich zničila lodní protiletadlová obrana a drtivou většinu sestřelů měly na svém kontě právě 40mm kanóny dopravních a doprovodných lodí. 

Také mohutná protiletadlová výzbroj amerických těžkých plavidel umožnila do značné míry eliminovat nebezpečí hrozící od letounů kamikaze. V posledním válečném roce měla například bitevní loď South Dakota na palubě úctyhodných 17 čtyřčat ráže 40 mm. Americké letadlové nosiče, kterým hrozilo největší nebezpečí, měly v té době na palubě zpravidla 40 dvou- a čtyřhlavňových variant děl Bofors. 

Ve službách Osy

Wehrmacht získal první boforsy spolu s jejich vycvičenými obsluhami v březnu 1938 pohlcením rakouského Bundesheeru. Ten disponoval 132 kanóny, které Němci převzali pod označením 4-cm-Flak Bofors (ö). Další zbraně jim padly do rukou po porážce Polska a desítky kanónů se podařilo ukořistit také Britskému expedičnímu sboru stejně jako holandské a belgické armádě. Mnoho boforsů získal Wehrmacht rovněž po obsazení Norska, protože v této zemi probíhala jejich licenční výroba. Ukořistěné zbraně pak sloužily především u pobřežní obrany, která v červenci 1941 disponovala 247 kusy. Desítky kusů používala také Luftwaffe k obraně svých letišť. Pozadu nezůstalo ani námořnictvo a protiletadlovou výzbroj křižníku Admiral Hipper v průběhu války posílilo šest 40mm kanónů.

Významným uživatelem protiletadlových děl Bofors se stalo také Maďarsko, které zakoupilo licenci na jejich výrobu již v předválečném období. Od roku 1936 do počátku roku 1945 dodala firma MÁVAG maďarské armádě 934 děl, z nichž 135 bylo v samohybné verzi na tankovém podvozku. Ty se nazývaly 40M Nimród. Celkem 150 kanónů z poslední výrobní série odebrali také Němci. Boforsy z britských dodávek ale používala na opačné straně fronty také Rudá armáda.

TIP: Ještěrka PLDvK: Protiletadlový komplex z Brna bojoval na Balkáně, v Libyi i v Kongu

Pozoruhodné je, že kanóny nebojovaly na obou stranách fronty pouze v Evropě, ale také v Tichomoří. Japonská armáda totiž ukořistila desítky QF 40 Mark I po obsazení Singapuru a na jejich základě zkonstruovala vlastní protiletadlovou zbraň, označovanou jako Type 5. Pro úplnost musíme uvést, že licenci na výrobu kanónů obdržela také Francie a Rumunsko. Výčet uživatelů 40mm kanonů Bofors však zahrnuje prakticky všechny armády bojující na frontách druhé světové války, protože pouze mizivá část z nich nezařadila tyto vynikající zbraně do své výzbroje alespoň v počtu několika kusů. 

Saturnův ledový měsíc Enceladus již delší dobu přitahuje velkou pozornost. Pod jeho ledovým příkrovem se pravděpodobně skrývá ledový oceán a fantazie pozemšťanů pracuje na plné obrátky. Co by tam asi všechno mohlo být?

Kouzlu Enceladu podlehl i ruský miliardář a mecenáš výzkumu vesmíru Jurij Milner, který hodlá financovat průzkumnou misi k tomuto měsíci. Milner se v současné době podílí na financování několika dalších známých projektů výzkumu vesmíru, jako je Breakthrough Starshot s vysláním miniaturních sond do systému Proximy Centauri anebo Breakthrough Listen zabývající se pátráním po signálech mimozemských civilizací.

Milner míří na Enceladus

Milner se před několika dny nechal slyšet na konferenci New Space Age v americkém Seattlu, že zvažuje vyslání soukromé meziplanetární sondy, která by pátrala po stopách života u Enceladu. Milner už své plány řeší s odborníky, vše je ale zatím ve velmi rané fázi příprav.

TIP: Podpovrchový oceán na Enceladu je jen pár kilometrů pod ledem

Díky misi sondy Cassini víme, že skrz led na Enceladu tryskají do vesmíru ledové gejzíry. NASA se je chystá zkoumat a připravuje hned několik projektů, včetně sondy Enceladus Life Finder (ELF). Potrvá jim to ale nejspíš déle než 10 let. Milner chce být u Enceladu dříve.

Letos v březnu slíbil Elon Musk, šéf společnosti Tesla, že během 100 dní postaví v Jižní Austrálii obrovské baterie pro větrnou farmu Hornsdale Wind Farm. Odhodlání podpořil slibem, že pokud se nepodaří lhůtu dodržet, zaplatí náklady ze svého.

Odpočet začal Muskovi v září a jeho termín vyprší už za pár dnů - 1. prosince. Premiér Jižní Austrálie Jay Weatherill už ale v těchto dnech oficiálně potvrdil, že Musk svou baterii postavil, a že je připravena k uvedení do provozu.

TIP: Tichomořský ostrov Ta'u je kompletně poháněný solární energií

Masivní baterie systému 129 MWh Powerpack vlastně představují největší nabíjitelnou Li-Ion baterii na světě. Momentálně probíhají nezbytné testy. Až bude baterie v ostrém provozu, zvládne dodávat energii pro více než 30 tisíc domácností.

Snímek, který v infračerveném světle pořídila družicová observatoř NASA WISE (Wide Field Infrared Survey Explorer), zachycuje nádhernou scenérii mlhoviny NGC 7822 s jejími žhavými hvězdami a pilíři prachu a plynu. Zvláštní tvary hustých pilířů má na svědomí záření mladých hvězd, které způsobuje jejich erozi. Uvnitř pilířů by mohly stále gravitačním smršťováním vznikat nové hvězdy, jakmile ale zářením a kosmickými větry tyto pilíře dostatečně zerodují, zmizí i zásobárna hvězdného materiálu a vznik hvězd se zastaví.

Tato zářící hvězdotvorná oblast se nachází na okraji obřího molekulárního mračna v severním souhvězdí Kefeus ve vzdálenosti asi 3 tisíce světelných let od Země a měří asi 40 světelných let. 

Turecké jezero Van, ležící ve výšce 1 750 metrů nad mořem, má vlivem rychlého odpařování, způsobeného místním klimatem, tak vysoce alkalickou vodu, že se v něm prakticky nelze utopit. Kromě toho je ale také známé legendou o podvodní příšeře, ne nepodobné slavné Nessie ze skotského jezera Loch Ness.

Podobně jako její skotská sestřička je i monstrum z jezera Van předmětem zájmu amatérských lovců záhad i seriózních vědců. Tím posledním, kdo se na průzkum přes 3 700 km² velkého a místy až 457 metrů hlubokého jezera vydal, byl Tahsin Ceylan z Univerzity Van Yüzüncü Yıl a jeho tým potápěčů a archeologů. Podle tureckých médií byl jejich výzkum kounován nečekaným úspěchem. Ne snad, že by se vědcům podařilo objevit stopy po podvodní příšeře, jejich čerstvý objev je ale neméně zajímavý.

TIP: U skotského ostrova Skye byl objeven bratranec Lochnesské příšery

Vědci pod hladinou jezera narazili na pozůstatky 3 000 let staré pevnosti, postavené pravděpodobně obyvateli starověkého arménského království Urartu. Království existovalo v letech cca 860 př. n. l. až 585 př. n. l. a je považováno za první známé arménské království.

Objevená pevnost měří na délku asi kilometr a její zdi dosahují až do čtyřmetrové výšky. Dobrou zprávou je, že vzhledem ke složení vody je pevnost ve velmi zachovalém stavu.

Bývalý automobilový závodník Hyun-Woo Lee, který se dnes naplno věnuje výzkumu coby sportovní psycholog na Floridské univerzitě, zjistil, že lyžaři mají ze svého sportu větší potěšení než snowboardisté. V průzkumu totiž hodnotili vlastní potěšení z lyžování pětkrát výše než snowboardisté či vyznavači obou sportů.

TIP: Zapomeňte na lyže i snowboard: Pravou adrenalinovou jízdu slibuje AirBoard

Je ovšem rovněž možné, že mají snowboardisté odlišnou povahu spojenou s tendencí znevažovat navenek vlastní potěšení. Ať je tomu jak chce, Lee komentuje zmíněný výzkum slovy: „Z obou zážitků pramení pozitivní emoce. Hravost u dospělých lidí může ovlivnit jejich pocit štěstí. A platí to i u těch, kteří se sportu věnují pouze příležitostně.“

Mnozí si to už dlouho mysleli. Zpívají se o tom písně. Ale nikdo na to neměl vědecká data. Teď ale i vědci potvrdili, že typ alkoholu, který lidé pijí, ovlivňuje jejich náladu. Rozsáhlá studie britských odborníků nedávno dospěla k závěru, že když lidé pijí tvrdý alkohol, tak mají sklony k agresi. Červené víno naopak zase své konzumenty uvolňuje a uklidňuje.

TIP: Vědecky ověřeno: Jedna sklenice piva podporuje kreativitu

Zatím není jasné, jestli se na tomto efektu nějak podílejí vlastnosti samotného nápoje a jeho složení anebo zda jde spíše o výsledek očekávání, jaká mají lidé již předem, a která se pak mohou promítat do jejich nálady. Nebo snad záleží na množství vypitého etanolu za určitý čas? To možná vědci zjistí v některém z dalších výzkumů.