Řadu detailů spojených s atentátem poznamenaly jak rychlá smrt přímých účastníků, tak poválečné zmatky a neexistence písemných zdrojů. Některé legendy se českým historikům podařilo vyvrátit konkrétními důkazy, některé důkazy nepřímými – ale přesto jich řada stále v našem povědomí zůstává. Zkusme se na ně podívat na pozadí reálných událostí tak, jak šly za sebou.

Image

Čtěte také

Mýty kolem atentátu na Heydricha (1): Kontroverzní postava Ladislava Vaňka

Koruna na Heydrichově hlavě

V době, kdy vrcholil výcvik parašutistů, uskutečnila se známá návštěva Reinharda Heydricha ve svatovítské katedrále, kde si nechal ukázat korunovační klenoty. Přestože Heydrichovi, posedlému svatováclavským kultem (v němž spatřoval možnost demonstrovat odvěkou podřízenost Čechů německé říši), by nedělalo potíže Čechy ponížit nasazením koruny, neexistuje jediný doklad o tom, že by tak opravdu učinil.

Tím spíš je nesmyslná údajná legenda, podle které ten, kdo koruny není hoden, zemře do roka poté, co si ji na hlavu nasadí. Kdy by taková legenda vznikla? Kdo kdy dříve něco takového udělal, či plánoval udělat? Ne, jde skutečně jen o legendu, zcela určitě vzniklou nesmyslným spojením prohlídky klenotů s následky květnového útoku…

Bezradný Gabčík a Kubiš

Skupinu ANTHROPOID vysadili Britové do protektorátu v noci z 28. na 29. prosince 1941. Dodnes přežívá mýtus o dvou zoufalých výsadkářích, kteří po vysazení u Nehvizd místo plánované Plzně našli útočiště v jakémsi lomu, kde čekali tak dlouho, až je tam objevili místní občané, kteří zřejmě zcela bezradné vojáky se speciálním výcvikem dokázali z lomu vyvést a postarat se o ně. Gabčík s Kubišem přitom nic podobného pochopitelně neudělali – jejich rozkazy zněly jasně, a i když vysazení neproběhlo podle plánu, přesně podle instrukcí se ze středočeských Nehvizd okamžitě vydali do Plzně, kde disponovali kontaktními adresami. Tam se jich ujala ilegální skupina českých sokolů, která jim opatřila kontakty v Praze.

Žádné dlouhé čekání v lomu se tedy nekonalo. Film Atentát Jiřího Sequense kromě mnoha jiných nepřesností ukazuje, jak Gabčík s Kubišem okamžitě začínají sledovat Heydricha v jeho bydlišti v Panenských Břežanech. Jenže v době, kdy ANTHROPOID v Praze svou misi zahajoval, Heydrich stále ještě bydlel na Pražském hradě. Do renovovaného „dolního“ zámku v Břežanech se přestěhoval až o Velikonocích, v dubnu 1942. Teprve tehdy dostali oba specialisté příležitost zaměřit se na Heydrichovy cesty mezi Břežany a Prahou.

Zaváhal střelec?

Řadou nesmyslů zůstává pak poznamenán i vlastní průběh útoku na Heydricha. Celkem marginálně se jeví údajná účast čtvrtého muže, spolupracovníka ANTHROPOIDU Jaroslava Smrže, který měl fungovat jako jedna z hlídek spolu s výsadkářem ze skupiny SILVER A Josefem Valčíkem – podle nedávných výzkumů se zdá, že nad zatáčkou totiž nestál ani Valčík. Jeho údajná signalizace zrcátkem tvoří podle všeho další mýtus už kvůli tomu, že podle zjištění historika Jaroslava Čvančary toho dne bylo s největší pravděpodobností pod mrakem…

Dodnes přetrvává téměř nenarušená představa nevysokého Gabčíka, který se staví do cesty nejvýkonnějšímu mercedesu své doby a snaží se ohrozit protektora přes dlouhou, vysokou karoserii motoru. Tak paradoxně průběh atentátu popsala nacistická propaganda v prvních zmatečných hodinách po vlastní akci a v obecném povědomí se za těch 74 let příliš nezměnil.

Jak nicméně záhy zjistilo už gestapo během vyšetřování, Gabčík zůstal stát na obrubníku (ten mu k jeho výšce přidal několik důležitých centimetrů) a počkal, až mu Heydrich na sedadle spolujezdce v otevřeném kabrioletu vjede před ústí jeho samopalu. Pravdou zůstává, že samopal Sten v jeho rukou nevystřelil. Teorií kolem důvodů se v průběhu následujících let vynořilo mnoho – od zaseknutého náboje přes unavenou pružinu zásobníku až po Gabčíkovo zaváhání kvůli projíždějící tramvaji, v níž by mohl neúmyslně zasáhnout někoho z Čechů.

Před pár lety dokonce Lubomír Kubík, autor knihy Proč Gabčík nestřílel, přišel s teorií, že si speciálně vycvičený výsadkář Gabčík výstřel v posledním okamžiku rozmyslel, protože jako věřící slíbil své dívce, že nikoho zabíjet nebude. Proč by si potom šel do zatáčky v Kobylisích stoupnout? Pochybnostem učinil přítrž až historik Eduard Stehlík, který v roce 2015 našel v archivu záznam české policie o zajištěném britském Sten gunu se zaseknutým nábojem…

Kdo útočil první?

Zpravidla se uvádí, že bomba představovala pouze záložní řešení a primární zbraň pro útok představoval samopal Sten. V roce 2012, po zpřístupnění vzácných údajů o výcviku skupiny ANTHROPOID britskými National Archives v Londýně, přišel Eduard Stehlík s další revoluční teorií – výcvik parašutistů se zaměřoval na zastavení automobilu bombou, samopal měl sloužit pro následnou likvidaci případných přeživších. Střelba na jedoucí automobil se necvičila, jelikož hlavní zbraní pro útok na vozidlo byly právě bomby.

Naši parašutisté však zpočátku měli problémy se správným házením, neboť jim (na rozdíl od Britů) chyběla zkušenost s kriketem, ale výcvik nakonec přinesl ovoce. Tento model útoku dodnes praktikují speciální jednotky a smysl by tedy dával. Na druhou stranu tvrzení svědků (včetně samotného Heydricha) vždy ukazovala na opačný postup – první se snažil útočit Gabčík samopalem, zajišťoval ho Kubiš s bombou. Přesné určení událostí se dnes jeví už zřejmě jako nemožné…

Image

Čtěte také

Mýty kolem atentátu na Heydricha (3): Osudy hrdinných výsadkářů

Planeta Země na cestě kolem Slunce každý rok mezi 10. a 14. srpnem vletí do proudu drobných prachových částic, které se v minulých staletích uvolnily z jádra komety Swift-Tuttle. Některá tato tělíska se strefí přímo do Země a při průletu atmosférou se rychle ohřejí a vzápětí vypaří. My pak zahlédneme světelný doprovod takového zániku – meteor.

V případě proudu prachových částic z komety Swift-Tuttle se nám zdá, že padající hvězdy vylétají jakoby ze souhvězdí Persea a právě proto se jim říká Perseidy. První záznamy o jejích průletech pochází z Číny z roku 36 našeho letopočtu. Čínští, japonští i korejští hvězdáři je pak sledovali několik dalších století. Také v našich zemích se srpen zapsal jako měsíc „hojnosti padajících hvězd“. A to především kolem 10. srpna, kdy se vzpomíná na svatého Vavřince.

Odtud název „Slzy svatého Vavřince“. Tento italský mučedník byl jedním z církevních hodnostářů, kteří strážili majetek v Římské říši. Jelikož ale všechno rozdal chudým, byl za trest popraven císařem Valeriánem. Od té doby prý padají z nebe jeho třpytivé slzy.

Možná srážka se Zemí

V roce 1862 ale američtí astronomové Lewis Swift a Horace Parnell Tuttle objevili kometu, která se pohybovala na stejné dráze jako proud Perseid. Romantické představy byly pryč. Perseidy jsou drobné prachové částice, které cestou kolem Slunce trousí právě tato kometa. Výpočty přitom naznačují, že vlasatice 15. září roku 4479 prolétne těsně kolem Země. Dokonce existuje velmi malá pravděpodobnost, že se kometa Swift-Tuttle promění v tu největší Perseidu, tedy že se srazí se Zemí. Pokud by k tomu došlo, byla by to drtivější katastrofa než v případě vyhynutí dinosaurů.

Noc padajících hvězd na brněnské Hvězdárně

Hvězdárna a planetárium Brno spolu se Sportovně rekreačním areálem Kraví hora připravily pozorování meteorů z roje Perseid. Výjimečná Noc splněných přání začíná v sobotu 12. srpna kolem 22. hodiny a končí až za svítání ve čtvrtek 13. srpna. Akce se odehrává v areálu koupaliště na Kraví hoře a vstupné je zdarma.

Nový druh netopýra s výrazným čumákem a působivými zuby byl objeven na ostrově Sv. Vincenta v Karibiku. Vědci jej pojmenovali Micronycteris garifuna podle označení místních obyvatel a představili jej v časopise Biologie savců.

„V době, kdy jsme netopýra odchytili, jsme nevěděli, že jde o nový druh,“ říká vedoucí týmu Peter Larsen z katedry biologických věd při Texaské technické univerzitě. „Domnívali jsme se, že se jedná o druh, který byl již popsán v Jižní Americe. A tak uběhl rok či dva, než jsem náhodou jeden exemplář porovnal s jihoafrickým druhem pocházejícím z Trinidadu. Netopýr z ostrova Sv. Vincenta byl znatelně větší.“

TIP: Tajná řeč netopýrů aneb Echolokace jako dorozumívací kanál

Ukázalo se, že karibský netopýr má také jinak utvářenou lebku a zuby. Larsen je nyní přesvědčen, že se vyvinul z předků, kteří se do Karibiku dostali v době Pleistocénu, kdy došlo k dramatickému ústupu ledovců a hladina moří stoupla.

Netopýr hřaduje v jeskyních, na stromech i na povalených kmenech. Špičatý výrůstek na jeho čumáku mu pravděpodobně usnadňuje echolokaci. Má neobvyklý způsob chytání hmyzu – dokáže jej sbírat z povrchu kamenů a listů, zatímco většina hmyzožravců chytá hmyz ve vzduchu. Velké uši mu totiž umožňují přesnější manévrování.

Když v loňském roce představil španělský Gïk své modré víno, hovořilo se o přicházející vinné revoluci. Tradiční nápoj, v netradiční barvě, se stal okamžitě hitem a firma prodala během šesti měsíců více než 100 tisíc lahví svého modrého vína Gïk Blue. Úspěch novinky pochopitelně nenechal konkurenci chladnou a nápad má své další následovníky.

Pestrobarevná vášeň

Na „barvy“ vsadilo i vinařství Bodegas Santa Margarita ze západošpanělského Caudete. Nejde ale tentokrát o jednu barvu, nýbrž o kompletní duhový mix. Firma, která se výrobě a distribuci vína zabývá od roku 2003, nabízí vedle modrých i vína zelená, oranžová nebo sytě růžová. Barevnosti jednotlivých vín je dosahováno stejným způsobem jako v případě modrého Gïk Blue – pomocí organických pigmentů separovaných z hroznů.

TIP: Červené, nebo bílé? Španělská vinice chce prorazit s modrým vínem

Novinka se rychle ujala, a kromě domovského Španělska se rychle prosazuje na zahraničních trzích, zejména pak v Nizozemsku a Velké Británii. Otázkou je jak dlouho. Zatímco zákazníci, soudě alespoň podle zájmu, novinku vítají, úřady jejich nadšení ani zdaleka nesdílejí. Své o tom ví i vinaři z Gïk, kterým bylo zakázáno používat pro svůj nápoj označení „víno“. Paradoxně ne kvůli jeho chuti nebo složení, ale kvůli jeho barvě. Oficiálně totiž nic takového jako „modré víno“ neexistuje a firma musí své víno nabízet v kategorii „ostatní alkoholické nápoje“.

Kromě změny značení si úřady vymohly i změnu složení – víno Gïk Blue tak firma nově prodává s 1% příměsí hroznové šťávy. Jak vidno barva je u vína důležitější než jeho chuť a složení. Alespoň tedy podle španělských úřadů.

Nebeský palác Tchien-kung 1, tedy první čínská orbitální stanice, je na oběžné dráze od roku 2011. Svou práci má za sebou. Číňané se snažili Nebeský palác udržovat ve vesmíru, ale před necelým rokem ztratili nad stanicí kontrolu.

Od té doby se stanice přiblíží Zemi zhruba o 160 metrů za každý den. To ale nebude trvat do nekonečna. Pokud se stanice opět nedostane po kontrolu operačního střediska, což není pravděpodobné, tak přijde konec. V určitou chvíli se Nebeský palác dostane tak nízko, že zahájí pád do atmosféry.

Kdy zanikne Nebeský palác?

Otázkou je jenom, kdy k tomu dojde. Podle výpočtů odborníků Úřadu OSN pro vesmírné záležitosti (UNOOSA, anglicky United Nations Office for Outer Space Affairs) k tomu dojde někdy mezi říjnem 2017 a dubnem 2018. S největší pravděpodobností to bude někdy v lednu.

TIP: Úspěšný start Tchien-kung 2: Čína je zase o krok blíž vlastní vesmírné stanici

Zatím je jasné, že k tomu dojde někde mezi 43. stupněm severní šířky a 43. stupněm jižní šířky. Tedy zhruba mezi Itálií a Novým Zélandem. Na zem by neměly dopadnout žádné trosky, ale pokud se to stane, tak by se jim lidé měli zdaleka vyhnout, kvůli nebezpečnému hydrazinu.

Faraon Sanacht vládl v dávném Egyptě v třetí dynastii jeho panovníků. Jeho osoba je ale opředena mnoha nejasnostmi. Mohl být prvním nebo druhým vládcem této dynastie. Anebo vládl až později v dynastii, možná až koncem 3. dynastie. Bylo to někdy kolem let 2690 až 2600 před naším letopočtem.

TIP: Záhadné nohy mumie skutečně patřily egyptské královně Nefertari

Od počátku 20. století jsou známé pozůstatky muže, který by mohl být tímto faraonem. Zvláštní je, že šlo o velmi vysokého muže s výškou 187 cm, což bylo v té době naprosto neobvyklé. Jak ukazují archeologické nálezy, průměrná výška tehdejších mužů se pohybovala okolo 167,9 cm a žen okolo 157 cm.

Tým švýcarských vědců nedávno pozůstatky tajemného faraona prozkoumal a dospěl k závěru, že dotyčný muž trpěl gigantismem. Jde o poruchu v produkci růstového hormonu během dětství, kterého je pak v těle příliš mnoho. Ať už jsou kosterní pozůstatky staré téměř 5 tisíc let faraona Sanachta nebo někoho jiného, každopádně jde o nejstarší doklad gigantismu u lidí.

Half Dome (Poloviční kopule) je mohutný žulový útvar, který můžete obdivovat v Yosemitském národním parku na východním konci Yosemitského údolí. Tento pozoruhodný kamenný kopec se zvedá bezmála jeden a půl kilometru nad údolní dno.

TIP: Kanadský národní park Yoho aneb Ráj mezi skalami

Half Dome sice při pohledu z údolí působí jako kdysi celistvá kopule, jejíž severozápadní polovina se kdysi zřítila, ale jde pouze o iluzi. V případě, že na stěny Half Dome pohlédnete od Glacier Point nebo Washburn Point, zjistíte, že jde o relativně úzký kamenný hřeben orientovaný ze severovýchodu na jihozápad. Jeho zdánlivě oblá a pozvolna stoupající jihovýchodní strana je přitom s výjimkou vrcholové části téměř stejně příkrá jako protilehlá severozápadní stěna.

Ve středu 27. května 1942 v 10.35 zaútočili dva speciálně vycvičení českoslovenští výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš na vůz zastupujícího říšského protektora, SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Střet (a následná honička Gabčíka s řidičem) skončil postřelením osobního strážce SS-Oberscharführera Johannesa Kleina a těžkým zraněním Heydricha.

Ten na následky zranění zemřel v nemocnici Na Bulovce 4. června 1942 v půl osmé ráno. Akce paravýsadku ANTHROPOID patří bezesporu mezi nejslavnější akce československého druhoválečného odboje. Nejrůznější autoři ji nesčetněkrát popsali, zdokumentovali, zfilmovali. Přesto, nebo snad právě proto, zůstává paradoxně v národním povědomí deformována řadou vědecky sice dávno překonaných, ale jinak stále živých mýtů a legend.

Mýtotvorný profesor chemie

Klíčovou roli v nanášení balastu nepravd sehrál Ladislav Vaněk, vedoucí odbojové skupiny JINDRA. Vaňkova skupina poskytla ANTHROPOIDU podporu zejména v období příprav atentátu, ale v následujícím ovzduší hromadných poprav heydrichiády se Ladislav Vaněk po svém zatčení rozhodl zachránit si život spoluprací s gestapem. Válku tak přežil a jeho poklesku se rozhodla využít komunistická Státní bezpečnost. Ta tohoto prověřeného konfidenta „převzala“ a využívala ke svým cílům. Vaněk se pak za odměnu mohl veřejně prezentovat jako významný odbojář, který si přivlastňoval stále více zásluh na provedení atentátu.

Měl bezbřehou fantazii a řadu mýtů, které si s atentátem dodnes spojujeme, vytvořil právě on. Jeho potřeba fabulace začala krátce po válce, kdy vyprávěl o pokusech ANTHROPOIDU, pochopitelně jím iniciovaných, zlikvidovat Heydricha pancéřovou pěstí útokem na jeho vlak. Co na tom, že Heydrich do Berlína zásadně létal a panzerfausty se dostaly do výzbroje Wehrmachtu až v roce 1943. Slávou posedlý „profesor chemie“ (jak ho ve své knize tituluje Miroslav Ivanov) cítil potřebu víceméně každý rok přijít s něčím novým a dalších téměř čtyřicet let mu to procházelo.

Bravurně odhalil tajný cíl ANTHROPOIDU, pomáhal jim naplánovat útok… Nicméně když někdy v polovině 80. let přišel s tvrzením, že průběh atentátu statečně nafilmoval, rafinovaně maskován coby invalida na vozíčku, překročily jeho fabulace únosnou hranici. Jeho lži demaskovalo právě úsilí Miroslava Ivanova (přestože byl jeho hlavním zdrojem, pravdě věrný Ivanov odmítl v takové šarádě dál pokračovat) a amatérského historika, českého emigranta v Austrálii Stanislava Bertona. Teprve poté se profesor Vaněk konečně odporoučel do zasloužené bezvýznamnosti, ve které pokojně zemřel roku 1993.

Image

Čtěte také

Mýty kolem atentátu na Heydricha (2): Otazníky kolem akce Anthropoid

Během prvních 6 měsíců roku 2015 starého prodejce elektřiny poslalo „k šípku“ přes 101 340 maloodběratelů z řad domácností. O rok později vyskočil počet změn od ledna do června na necelých 140 tisíc a letos už čísla za první polovinu roku vylétla nad hranici 150 tisíc změn dodavatele elektřiny. Kam lidé utíkali za levnější energií?

V roce 2017 nejvíce nových zákazníků přilákala firma innogy

Přesná čísla o „výměně dresů“ energetických týmů získává každý měsíc OTE (Operátor trhu s energiemi). S výjimkou tří dominantních dodavatelů (ČEZ, E.ON a PRE), kteří ve svém regionu mají nejvíce odběratelů a zároveň tam fungují jako distributoři elektřiny, zahrnuje statistika OTE celý trh. Nejvíce lidí odcházelo mezi lednem a červnem 2017 od společnosti Centropol Energy. Rozloučilo se s ní 6 674 klientů. Naopak hitem letoška se stala elektřina od innogy. Sáhlo po ní přes 17 tisíc nových zákazníků. 

5 alternativních dodavatelů s nejvíce novými odběrateli za rok 2017

• innogy: + 17 454 klientů
• Bohemia energy entity: + 4 990 klientů
• MND: + 4 115 klientů
• Amper market: + 2 612 klientů
• Comfort energy: + 2 273 klientů

Kolik ušetříte změnou dodavatele? 1 000 Kč, ale i přes 10 tisíc ročně

Velikost možné úspory ovlivňuje mnoho faktorů. Mezi nejdůležitější patří velikost spotřeby a ceny u současného dodavatele elektřiny. Domácnost se 2 až 3 členy, která elektřinou neohřívá vodu ani netopí, většinou ušetří přechodem k levnějšímu prodejci přibližně 1 000 Kč ročně. Pokud doma máte bojler, odebíráte logicky více kilowatthodin. V průměru změnou dodavatele elektřiny můžete ušetřit kolem 2 000 Kč. Nejvyšší možné úspory se dočkají majitelé přímotopů. Uspořené finance mohou klidně přesáhnout i 10 tisíc za rok. 

Do hry o levnou energii vstupuje i příslušnost do distribučního území daná polohou odběrného místa. Koho zajímá přesná úspora pro jeho domácnost, může zkusit porovnat ceny elektřiny v jednoduché online kalkulačce. Na chlup přesné číslo zjistí do 2 minut. 

Lednice, televize, či myčka? Kdo u vás doma hltá nejvíc elektřiny?

Jestli se ze srovnání cen dovíte, že levný proud již odebíráte, ale po kontrole faktury za energie se stále mračíte, možná vám doma kradou elektřinu zbytečně energeticky náročné spotřebiče. Zjistěte, za co utrácíte pomocí kalkulačky, která odhalí nejhladovější energetické upíry.