Jak jistě každý ví, ve vyšetřování zločinu často hraje významnou roli určení doby smrti. V detektivních příbězích to vypadá docela jednoduše. V reálném životě to ale obvykle není tak snadné. Vyšetřovatelé dnes u mrtvého těla zkoumají známky rozkladu, a také přítomnost hmyzu. Takové určení doby smrti ale není zrovna moc přesné.

TIP: Nizozemským policistům pomáhá při vyšetřování rozšířená realita

Vědci přišli na to, že by vyšetřovatelům vražd mohly být prospěšné bakterie, které obývají mrtvé tělo, tedy takzvaný nekrobiom. Prozkoumali nekrobiomy z uší a nozder celkem 21 mrtvých zvířat, která umístili v různých prostředích. Když následně přečetli DNA těchto bakterií nekrobiomů, dokázali ze získaných údajů mohli sestavit model, podle kterého určili poměrně přesnou dobu umrtí zvířete.

Dodnes se vědcům podařilo prozkoumat jen zlomek přírodního bohatství Bornea. Aktuální údaje říkají, že zde žije 450 známých druhů ptáků a okolo 8 000 druhů rostlin, z nichž mnohé jsou endemity. Počet druhů savců se pohybuje kolem 200.

Nosáč z ostrova Borneo

K největším známým atrakcím Bornea patří orangutani, kteří žijí jen tady a na Sumatře. Zcela unikátním primátem, vyskytujícím se pouze zde, je kahau nosatý (Nasalis larvatus), který patří do čeledi kočkodanovitých. Větší samci mají typický dlouhý převislý nos ve tvaru okurky, menší samice jej mají krátký, otočený nahoru.

Tlupy nosatých primátů obývají nížinaté části pralesa na březích řek, jezer a v blízkosti mořského pobřeží. Největší kolonie kahaů jsou v pralese na řece Kinabatangan, kde lze brzy po ránu a navečer vidět celé tlupy těchto opic, jak přeskakující vysoko v korunách stromů. Celý život tráví v mangrovech, jejichž listy, pupeny, semena a plody jsou jejich hlavní potravou. Denně v korunách mangroví urazí více než půl kilometru.

TIP: Cyrano z ostrova Borneo: Kahau nosatý je skvělý skokan a plavec

Většina tlup má svého vůdčího samce a právě ten bývá vybaven výrazně větším nosem než ostatní samci. Pokud je nahrazen druhým, narůstá největší nos v tlupě právě jemu. Nos slouží samci jako ozvučnice, zesilovač vydávaných zvuků, kterými dominantní samec svolává a udržuje tlupu pohromadě.

Zajímavá koláž zachycuje předměty denní potřeby, dokumenty a fotografie spojené se slavením Vánoc v průběhu vojenských konfliktů od búrských válek po současnost.

V porovnání s naším kulaťoučkým Měsícem vypadá Saturnův měsíc Pandora trochu jako neforemná brambora. Sondě Cassini se nyní podařilo tento zvláštní měsíc, obývající vnější prstenec F, zachytit v doposud nevídaných detailech. Snímek tohoto 80 kilometrů velkého měsíce vyfotila Cassini 18. prosince ze vzdálenosti 40 tisíc kilometrů.

Ačkoliv může dlouhodobé sezení u počítače ohrozit náš oběhový systém, zrak i páteř, v žebříčku nejnebezpečnějších prací by jeho umístění vzbudilo zřejmě jen úsměv. První místo ve zmíněném seznamu jednoznačně patří zaměstnancům dřevařského průmyslu, nad nimiž se vznáší celá řada hrozeb – od padajících stromů přes ostré pily až po dlouhou pracovní dobu.

Rybáři a piloti v ohrožení

Následuje rybaření na širém moři, které se někdy považuje za ještě nebezpečnější, zejména pokud jde například o lovce krabů na Aljašce. Riziko úrazu či smrti zvyšuje v daném případě práce v nestabilním počasí a v noci i nízké teploty či možné poruchy přístrojů.

TIP: Letadlem, vlakem, nebo autem? Jaký způsob cestování je nejbezpečnější?

Další v pořadí jsou piloti, ovšem nikoliv zaměstnanci velkých komerčních společností, nýbrž ti, kteří řídí malá letadla v buši. Musejí se totiž vypořádat s mimořádně nepříznivými povětrnostními podmínkami, stejně jako s náročným terénem. Na nižších příčkách pak najdeme horníky, řidiče rikš či taxíků a likvidátory nášlapných min. U nás se loni staly nejrizikovějším pracovištěm také lesy: Zranil se každý sedmdesátý zaměstnanec dřevozpracujícího průmyslu.

Téměř 200 let starý maják svatého Josefa již sice neslouží svému původnímu účelu, jak ale dokládají fotografie a video Joshuy Nowickiho, stále má co nabídnout. Každoročně s příchodem mrazů připravuje návštěvníkům Michiganského jezera opravdu dechberoucí pohled. Vlny, které jinak bičují maják svatého Josefa, zde ustrnou v dokonale mrazivém sevření.

Habsburk patřil k tomu druhu lidí, co mnohem víc slibují, než mohou a chtějí učinit. V českém slangu minulého století se pro podnik s takovým výrobním programem vžil název „Slibotechna“. Jeho éra byla plna lákavých příslibů, fakticky však viditelné změny nepřinesla, a pokud ano, tedy úpadek královské moci, a rozčarování těch, kdož do Maxmiliána vkládali své naděje.  

Neslavně slavný dokument

„Roku 1575 byla po vážných změnách a dlouhém jednání schválena na úplném sněmě proslulá konfese, známá pod jménem konfese česká,“ píše Ernest Denis. Byla sepsána s patrnou snahou, aby se co možná vyhnula sporným otázkám. Slůvko „konfese“ znamená vlastně víru čili vyznání. Bylo to skutečně společné vyznání víry. Podílela se na něm luteránská, novoutrakvistická a bratrská šlechta v Českém království. I kvůli účasti tolika různých vyznání obsahuje dokument řadu rozporuplných článků, měl se však stát základnou pro nezbytné usmíření mezi frakcemi protestantů.  

Stavové žádali, aby král konfesi uznal a svým podpisem potvrdil její platnost. Všem připadalo, že by Maxmilián nemusel mít nic proti. Vždyť konfese v mnohém vycházela vstříc jeho koncepci náboženské tolerance. Kde mohl, tam se vyhýbal všemu, co zapáchalo fanatismem a netolerancí. Děsily ho následky nedávné bartolomějské noci v Paříži (vraždění hugenotů), stejně jako řádění Španělů v Holandsku proti protestantům pod vedením vévody z Alby. A byla tu ještě jedna věc: král potřeboval od sněmu vymoci berně a současně chtěl prosadit potvrzení svého prvorozeného syna Rudolfa za svého zástupce. Takže všechny trumfy byly v rukou protestantských Čechů, nebo to tak aspoň vypadalo.

TIP: Stínový král: Proč za sebe Maxmilián II. nechával rozhodovat jiné?

Skutečně se licitovalo jako v mariáši: jestliže povolíte vy, povolím i já, až nakonec to byl Maxmilián, kdo povolil jako první. Berně budou, Rudolf bude – v tom případě i konfese může být. Zbývalo jen podepsat, jenže to Maxmilián neudělal. Sice slíbil, ale jenom ústně. Jakýkoli souhlas písemnou formou odmítl pod záminkou, že tak učiní později. Ale sotva přejel zemské hranice, svůj ústní slib odvolal, zakázal šíření konfese tiskem a hned nato vydal dva mandáty proti novotám v náboženství. Divte se potom Čechům, že se jim nějak nedařilo těm Habsburkům věřit...   

Nově objevená blikající hvězda připomíná dobře známou Tabbyinu hvězdu KIC 8462852 ze souhvězdí Labutě. Stejně jako u ní dochází i u RIK-210 k periodickým změnám v jasnosti. Na rozdíl od KIC 8462852 se RIK-210 nachází doslova za humny naší Galaxie – 472 světelných let od Země.

Mladá Tabbyina hvězda

Hvězda RIK-210 leží v hvězdné OB asociaci v souhvězdí Štíra. Pozorování sondy Kepler odhalila, že u ní jednou za pět a půl pozemských dnů dochází k poklesu jasnosti zhruba o 15 %. Podobné změny v jasnosti jsou obvykle dokladem, že hvězdu zastiňuje obíhající planeta. Podle vědců ale u RIK-210 žádná planeta nejspíše není. Změny navíc mají pokaždé jinou charakteristiku. Nepravděpodobným se jeví také možnost, že by stín mohl způsobovat protoplanetární disk. Na to je hvězda RIK-210 příliš mladá. Astronomové její věk odhadují na 5 až 10 milionů let. Co tedy způsobuje „blikání“ hvězdy?

Jako odpověď vědci nabízí hypotézu o existenci jakéhosi zvláštního abnormálně chladného plazmového mračna zachyceného magnetickým polem hvězdy. Na další podrobnosti a definitivní rozuzlení záhady blikající hvězdy si ale budeme muset počkat.

Pro většinu obyvatel třicetitisícového alžírského města Ajn Sefra to byla podívaná, jakou ještě nikdy neviděli – písečné duny saharské pouště zasypal sníh. Stalo se tak poprvé po dlouhých 37 letech a teprve podruhé v zaznamenané historii. Alžírskému Ajn Sefra se přezdívá „brána do pouště“, průměrné teploty zde i v zimních měsících obvykle nepadají pod bod mrazu a přes den stoupají k 10 °C. Bílé Vánoce tak zde i přes čerstvou nadílku nejspíš nehrozí.

Návštěva molekulárního mračna Sagittarius B2 by pro většinu z nás nejspíš byla zážitkem, na jaký se nezapomíná. Tohle velké mračno má průměr asi 100 světelných let, nachází se poblíž centra Mléčné dráhy a tvoří ho hmota odpovídající asi 3 milionům Sluncí.

Složení mračna je doopravdy pestré. Obsahuje vodík, hélium, etylenglykol známý z nemrznoucích směsí, etylformiát s typicky rumovým odérem, ostře páchnoucí kyselinu octovou, rovněž etanol, aceton, a také sirovodík čili sulfan, který je doopravdy nezaměnitelný svým příšerným zápachem po zkažených vejcích.

V mračnu je sice daleko nejvíce vodíku. Sagittarius B2 je ale natolik ohromným mračnem, že i jeho ostatní složky jsou přítomné v takovém množství, že je lze objevit analýzou spekter záření z této oblasti.

TIP: Vesmírné mračno W33: Rodící se hvězdy jako žluté míče

Mračno Sagittarius B2 je vlastně ohromná vesmírná laboratoř organické chemie. Chemické látky tam mrznou, ohřívají se, kondenzují kolem zrnek prachu a působí na ně záření okolních hvězd. Kdo ví, co všechno tam může v takové chemické směsi vzniknout.