Pomněnkově modré, zelené, šedé, oříškové či snad čokoládové oči? Přestože se zdá, že barva očí může být u lidí velmi různá, máme podle optometristy Dr. Garyho Heitinga všichni oči stejné. Jejich barva je dána množstvím melaninu v duhovce.

Melanin je sám o sobě hnědý a výslednou barvu oka určuje jen jeho množství. Pokud se v duhovce nachází větší množství melaninu, dochází ke zvýšenému pohlcování dopadajícího světla a oči se jeví jako hnědé, v případě jeho nedostatku dochází k menšímu pohlcování světla a duhovka se jeví jako modrá. Úpravou množství melaninu v duhovce lze docílit změnu barvy očí.

Nedávný objev planety kamenné planety obíhající nejbližší hvězdu mimo naši Sluneční soustavu způsobil doslova poprask. Ruský miliardář Jurij Milner se dokonce nechal slyšet, že se lidé na Proxima b podívají již v roce 2060.

Rezolutní „možná“

Nová studie Dr. Dimitra Atriho ze seattleského vědeckého institutu Blue Marble Space Institute of Science naznačuje, že by Proxima b mohla hostit život. Věc má ale háček…

Tvrzení doktora Atriho se opírají o výsledky složitých počítačových simulací. Ty modelovaly možné podmínky na Proxima b na základě tří faktorů – typu a velikosti protuberancí mateřské hvězdy, tloušťku atmosféry a sílu magnetického pole planety.

Dobrou zprávou je, že pokud má Proxima b atmosféru a magnetické pole podobné jako má Země, je poměrně pravděpodobné, že by mohla hostit život. Tou špatnou zprávou je, že i kdyby tomu tak bylo, pravděpodobně by vlivem intenzivních protuberancí z mateřské hvězdy docházelo k jeho periodickému „vyhlazování“. 

Podle doktora Atriho je ale předčasné hovořit o tom, zda je Proxima b obyvatelnou, či nikoli. Faktorů, které ovlivňují existenci biosféry je prostě příliš mnoho. Pokud by například planetu obývali odolní mikrobi, mohli by přežít i extrémní podmínky. Další odpovědi tak zřejmě přinesou až další pozorování, například pozorování teleskopu Jamese Webba.

Ve světě dronů naprosto převládly multikoptéry. Možná se tím ale připravujeme o možnosti, které nabízejí klasické helikoptéry.

Kanadská společnost NOVAerial Robotics se to teď rozhodla změnit. Vyvinula 3D tištěný modulární helikoptérový dron NOVAerial Procyon 800E, který váží 12,4 kg, jeho hlavní rotor má průměr 1,78 metru a dron může nést náklad o hmotnosti až 5 kg.

Helikoptéry oproti multikoptérám spotřebují při letu méně energie a vydrží tím pádem déle ve vzduchu. Stejně tak helikoptéry udrží stabilní let v mnohem silnějším větru nežli multikoptéry, lépe zvládají vyšší rychlosti a také se obvykle snadněji složí a opět rozloží kvůli transportu. Nevýhodou je například větší hlučnost velkých rotorů.

TIP: Různých dronů už tu bylo hodně. Teď se ale objevil dron s rukama

Vzhledem k uvedeným výhodám lze očekávat, že se s helikoptérovými drony budeme setkávat častěji.

Marsovský rover Curiosity ve službách NASA intenzivně zkoumá povrch rudé planety. Nějaký čas už se pohybuje na svazích hory Mount Sharp a detailně zkoumá okolí.

Bór na rudé planetě

Teď Curiosity hlásí objev zajímavých chemických sloučenin, které vypovídají o historii Marsu. V oblasti, o které se domníváme, že kdysi byla vlhká a že se tam postupně hromadily sedimenty, Curiosity narazil na hematit, jílové minerály, a také vůbec poprvé na chemický prvek bór.

Podle Johna Grotzingera je povrch Marsu natolik členitý, že se podobné nálezy rovnají výhře jackpotu. Na Zemi jsou taková místa vlastně chemickými reaktory. Prvky tam tvoří různé sloučeniny, které se působením vody objevují nebo naopak mizí.

TIP: Nový objev Curiosity: Mars měl kdysi atmosféru plnou kyslíku

Prvek bór zatím ještě žádný robotický průzkumník na Marsu neobjevil. Nalezeného bóru není mnoho, ale hned představuje záhadu. Jak se tam vlastně dostal? Podle vědců je přítomnost bóru důkazem o velmi proměnlivých systémech s vodou, jako jsou opakovaně vysychající jezera nebo výrony podzemní vody. Dávný Mars musel být velmi zajímavý.

Květ pivoňky lékařské má ve farmacii dodnes uplatnění a ve východní Asii se používá sušená kůra pěstovaných dřevitých pivoněk. V zahradách se kromě níže jmenované pivoňky keřovité pěstují bylinné pivoňky, pivoňka čínská a lékařská. Květy se tradičně vážou do kytic a také se suší. Z květů pivoněk se získával parfém výrazné vůně, který dosáhl největší obliby v Anglii ve 30. letech minulého století. Sušenými květy červených kultivarů se barvily sirupy a semena ve středověké Anglii sloužila ke kořenění dušeného masa.

TIP: Rozšířené zemní orchideje prstnatce aneb Malební oportunisté

Pivoňka kavkazská byla využívána k barvení vlny, hedvábí a papíru. Sušená semena se podobně jako semena klokoče stala materiálem pro výrobu náhrdelníků a ve středověku byla součástí amuletů proti nemocem, především padoucnici. V době nouze byly kořeny některých pivoněk na Sibiři a ve střední Asii vařeny s mlékem a používaly se na výrobu kaše.

Pivoňka úzkolistá (Paeonia tenuifolia)

Roste v Rumunsku, Maďarsku a Bulharsku, ve východní Evropě (po Ural), na Krymu, v Gruzii a Ázerbajdžánu na kavylových stepích, suchých loukách, skalních výchozech či v porostech teplomilných křovin. Nikde není příliš hojná, jednotlivé populace se liší velikostí rostlin i tvarem listů. Oblíbená rostlina pro větší skalky, plnokvěté rostliny byly pěstovány v Anglii již v roce 1765.

Velikost: kolem 50 cm
Doba květu: duben, květen
Květ: otevřené, tmavě červené
Pěstování: slunná stanoviště, drenážovaná půda, běžné zahradní podmínky
Status: Na červeném seznamu Bulharska, Maďarska, Rumunska, Ruska i Ukrajiny. Je vedena v příloze I. Bernské úmluvy o ochraně evropské flóry a fauny.

Pivoňka keřovitá (Paeonia suffruticosa)

Jako ztělesnění jara patřily ke čtyřem čínským císařským symbolickým rostlinám.

O jejich pěstování v roli okrasných rostlin existují záznamy již na konci 4. století. Do Japonska je údajně přivezl roku 734 budhistický mnich Fa Hai a v roce 1045 bylo popsáno už 42 odrůd. V Evropě se první rostliny objevily díky Alexandru Duncanovi v roce 1789. Duncan je dovezl do botanické zahrady v anglickém Kew.

Velikost: až 3 m
Doba květu: květen
Květ: jednoduché až plné velké květy v odstínech od bílé přes růžovou po tmavě červenou
Pěstování: slunné či polostinné stanoviště, běžné zahradní podmínky
Status: známá pouze z kultury

Pivoňka brownova (Paeonia brownii)

Roste na suchých stanovištích, v řídkých borových lesích, křovinách a vysokohorských polopouštích na americkém středozápadu a západu. 
Růst začíná brzy na jaře většinou již pod sněhem. V létě, v období sucha, zatahuje.

Velikost: 40 cm
Doba květu: květen
Květ: hnědý až zeleně bronzový se žlutým lemem, kulovitě uzavřený
Pěstování: obtížné, nesnáší letní a podzimní vlhko

Kam za pivoňkami?

Největší sbírku dřevitých pivoněk u nás můžete vidět v Botanické zahradě hlavního města Prahy v Troji. Rozsáhlou sbírkou bylinných pivoněk se může pochlubit Botanická zahrada BÚ AV ČR Chotobuz, která je součástí Průhonického parku.

Ve Francii se počátkem roku 1940 zformovala československá pěší divize, ale ve chvíli německého vpádu se formace pořád ještě cvičila a dozbrojovala, takže se nasazení dočkaly jen dva pěší pluky a některé menší jednotky. Příslušníci pěšího pluku 1 cestou na frontu viděli rozklad francouzské armády i panický útěk civilistů. Zatímco oni sami postupovali vpřed do svých postavení, proti nim se valily ve zmatku vojáci nejrůznějších jednotek, kteří považovali válku za prohranou a odhazovali své zbraně. I přes tyto zmatky dorazily čs. jednotky 13. června k městečku Coulommiers ležícímu východně od Paříže.

Čára obrany vedla podél řeky Grand Morin, kde se také začali vojáci v přidělených sektorech okamžitě zakopávat. Měli sice málo střeliva a chyběly jim ruční granáty a minometné náboje, ale jejich morálka byla vysoká. Dobře vybudovaná obranná postavení kryla křížová palba kulometů. I když Čechoslováci neměli k dispozici ostnatý drát a miny, překročit řeku za dne a z chodu představovalo pro Němce velký problém. Velitel čs. jednotky plukovník Jan Kratochvíl proto očekával noční útok. S příchodem tmy skutečně německá pěchota zkusila řeku překonat na člunech a vorech, což se na několika místech skutečně podařilo.

Čechoslováci nedůrazný útok odrazili a nepřátelské předsunuté jednotky zahnali zpět. Sice se nejednalo o příliš velké střetnutí, vojáky přesto překvapilo, když francouzské velení vydalo před půlnocí rozkaz k ústupu. Tehdy ještě netušili, že nepřítel v jiných úsecích zahnal spojenecké jednotky na ústup a jim samotným hrozí obklíčení. Příslušníky 1. pluku čekal namáhavý ústup, během nějž se stali terčem náletů střemhlavých bombardérů Luftwaffe. O tři dny později se pak dostali u města Gien ještě jednou do boje s postupujícími Němci, které dokázali na čas zastavit. Tou dobou již ale byl osud Francie dávno zpečetěn a českoslovenští vojáci se snažili co nejrychleji buď demobilizovat, nebo uprchnout do Velké Británie.

Starosta Irkutska v reakci na sérii otrav okamžitě vyhlásil zákaz prodeje všech výrobků obsahujících alkohol, které nejsou určeny ke konzumaci. Jde o veškeré koupelové a čistící přípravky a nemrznoucí směsi. Policii se podařilo zabavit zhruba 2 tisíce lahviček jedovaté přísady Боярышник (Hloh).

Konzumace nepotravinových přípravků s obsahem alkoholu je v Rusku poměrně rozšířenou praxí a otravy methanolem zde nejsou ničím výjimečným. Rozsah irkutské tragédie je ale i na Ruské poměry alarmující.

Vědci před časem pomocí ponorných zařízení zachytili zvláštní zvuky z Mariánského příkopu. Nejhlubší místo zemského povrchu má své kouzlo, což ještě přidali na tajuplnosti.

Objevené zvuky trvají 2,5 až 3,5 sekundy, přičemž jejich frekvence divoce kolísají mezi 38 Hz až 8 tisíci Hz. Lidské ucho přitom slyší zvuky od 16 Hz až po 20 tisíc Hz. Pro odborníky jsou tyto zvuky neobvyklé.

Podle nedávné vědecké studie jde o nově objevené a velice zvláštní volání velryb. Podobné objevy jsou přitom dost vzácné.

Hlavními podezřelými jsou v tomto případě plejtváci malí (Balaenoptera acutorostrata), kteří s délkou kolem 8 metrů naležejí k nejmenším velrybám.

TIP: V Arktidě dramaticky mizí mořský led, ale velryby jsou z toho u vytržení

Právě zvuky těchto plejtváků z australských vod, kterým vědci přezdívají „zvuky Hvězdných válek“ kvůli jejich podobnosti blasterům a laserovým mečům, jsou totiž zvukům z Mariánského příkopu nejbližší.

Třiasedmdesátiletý penzista Jim Hughes se rozhodl, že překvapí svou manželku. Zatímco žena byla na dovolené, vzal si zahradnické nůžky a na předzahrádce svého domu upravil strom obrostlý břečťanem do podoby obřího kohouta. Jimovo dílko se okamžitě stalo místní atrakcí. Nyní kohout Jock, jak Jim svůj výtvor pojmenoval, láká oči zvědavců opět – z obřího kohouta se stal velmi neobvyklý, svítící a blikající vánoční stromeček.

Nancy Carlsonová si loni udělala radost a ve veřejné aukci koupila za 995 $ vak, který měl letět na Měsíc spolu s posádkou Apollo 17. Nové majitelce se však předmět nepozdával, a tak jej poslala zpět kvůli ověření: Nakonec se ukázalo, že její „pytlík“ na Měsíc skutečně letěl, ale s posádkou Apolla 11, a zpátky na Zemi se v něm vezly úplně první vzorky hornin.

Artefakt s nevyčíslitelnou hodnotou proto NASA odmítla Nancy vrátit a nabídla jí finanční kompenzaci. Majitelka vaku se ovšem nehodlala vzdát a celá věc tak doputovala až k soudu.

Komu patří ukradený vak

Zdánlivě jednoduchý případ se začal zamotávat poté, když vyšlo najevo, jak se vlastně vesmírný vak do aukce dostal. Původní informace, se kterými operovala i Nancy Carlsonová, hovořily o tom, že se vak dostal do aukce kvůli chybné katalogizaci NASA. Později ale vyšlo najevo, že o chybu NASA vlastně až tak úplně nešlo.

Cenný artefakt totiž se sbírek NASA zcizil bývalý ředitel kansaského vesmírného muzea Cosmosphere, Max Ary. Ten od roku 2002 nelegálně prodal několik exponátů muzea, přičemž peníze z prodeje si nechával pro sebe. Kromě zmíněného vaku šlo o desítky vzácných předmětů, za což americké soudy v roce 2006 vyměřili bývalému řediteli muzea trest 3 let za mřížemi a pokutu ve výši 132 tisíc dolarů.

Carlsonová ovšem vak nekoupila od Aryho nýbrž od federální policejní služby U. S. Marshals Service, která v dražbě rozprodávala majetek odsouzeného ředitele. NASA se i tak snažila poukázat na skutečnost, že Nancy Carlsonová koupila defacto kradenou věc a žádala soud o vydání vaku zpět do vlastnictví muzea. 

Celý spor nyní rozhodl okresní soudce J. Thomas Marten, podle kterého nezáleží na tom, jakým způsobem se předmět do dražby dostal. Nancy Carlsonová podle soudce věc koupila v dobré víře a v rámci legální aukce a je proto její právoplatnou majitelkou.